Wieskirche

Nedaleko Neuschwansteinu leží Wieskirche, nádherný poutní kostel se zajímavou historií (socha Pána Ježíše, vytvořená z různých dílů, procesí, kaplička, slzení sochy, uzdravení apod., budování kostela). Nádhera kostela, děkovné tabulky za uzdravení, fotky, písemné prosby. Kromě návštěvy kostela musím uvést, že mi zde byl koupen perfektní bavorský klobouk.

Poutní kostel "U zbičovaného Spasitele", památka UNESCO, je jedním z nejznámějších rokokových kostelů na světě a každý rok přiláká milióny návštěvníků. Kostel na mírném kopci uprostřed luk v podhůří Alp jedním z mála v původní podobě zachovaných kostelů z 18. stol. Střed chrámu tvoří postava trpícího Krista, zbičovaného Spasitele. Do blízkého Steingadenu chodívalo na Velký pátek procesí se sochou Bičovaného Spasitele. Po třech letech byla socha ve velmi špatném stavu odložena do skladu. Po dalších třech letech byla přemístěna na statek Marie Lori do Wies. Jednoho dne 1738 selka uviděla, že z očí sochy kanou slzy. Brzy se o této události dozvědělo celé Bavorsko a zázračnou sochu přijížděly do dosud bezvýznamné osady Wies zhlédnout tisíce lidí z krajů blízkých i dalekých a ta se stala poutním místem. Mniši ze sousedního kláštera ve Steingadenu, pod který Wies spadal, zde na památku zázraku nechali 1745– 55 vystavět jedinečný chrám (a zázračná socha zabudována do hlavního oltáře). V pol. 18. stol., kdy se stavěl W, vládlo na umělecké scéně j Bavorska rokoko. Wessobrunnská umělecká škola, zvaná dle nedalekého kláštera, neměla tehdy v Evropě sobě rovné. Mezi jejími protagonisty vynikali bratři Zimmermannové, Johann Baptist (1680 – 1758) a Dominikus (1685 – 1766). Tato dvojice vytvořila desítky krásných staveb, většinou církevních, po celém j Bavorsku. Kostel ve Wiesu se stal jejich nejslavnějším dílem. Architektem W byl Dominkus, který stavbě zasvětil posledních deset let života, těsně u novostavby si postavil domek a zde i zemřel. Johann Baptist je pak autorem fresek. Zač. 19. stol., v době sekularizace hrozila demolice, kterou odvrátily až petice a modlitby zdejších rolníků. O to, že dnes jej můžete spatřit ve vzorném pořádku, se postarala rozsáhlá renovace 1985 – 91. Exteriér kostela je střízlivý, ale uvnitř přibližně oválného chrámu vrcholné rokoko. Interiér prosvětlen vysokými okny a vertikálně gradující výzdoba nutí návštěvníky zvednout oči vzhůru k "nebi", jež představuje nástropní freska. Celek perfektně vyvážený a tvoří dokonalou jednotu. Kromě toho, že vnitřní výzdoba kostela má vzbuzovat pocit krásna, je tu i jasný teologický smysl. Vedle zmíněné gradace směrem vzhůru hrají své role barvy: červená, plynoucí vzhůru, symbolizuje prolitou Kristovu krev, zatímco modrá, jakoby splývající dolů, představuje Boží odpuštění. Interiér vrcholí rozměrnou (přes 20 m dlouhou) nástropní freskou mj. s Kristem sedícím na duze, Božím trůnem a dveřmi do věčnosti. Na konci chóru ve výklenku oltář s reliéfem Krista a obrazem malého Ježíška s rodinou.