Scheyern

Malebný klášter v malém městečku. V areálu kláštera krásně upravené prostory. Vzhledem k času sobotního odpoledne jsme neměli možnost navštívit např. klášterní masnu, klášterní prodejnu, případně pivovar. Naopak však jsme mohli shlédnout úvod pravé bavorské svatby s velkou spoustou hostí v bavorských krojích, v nichž byli oděni i ženich a nevěsta. (Ženich v kraťasech, to je můj ideál ...) V nádherném klášterním kostele s krásnými malbami jsme mohli vyslechnout i poslední nácvik hudby pro svatební obřad. Samo městečko, byť není z hlediska počtu obyvatel úplně malé, je takovým ospalým hnízdem, bez viditelného náměstí, bez nějakých obchodů v "centru", bez většího ruchu.

Město mezi Mnichovem a Ingolstadtem s cca 5 tis. obyvatel. Benediktinské opatství vybudováno v bývalém rodinném sídle hrabat ze S, předků Wittelsbachů, považovaném za pramáti rodu. Historik Aventinus (1477 – 1534) hovoří o vybudování této královské rezidence 508. S získal patronátní právo nad kostelem sv. Bonifáce a ten vysvěcen na počest PM (750). Hrad postaven kol 940. Dle tradice 996 v S setkání krále Štěpána Maďarského a bavorské princezny Gisely, sestry císaře Jindřicha II. Bývalá hradní kaple ještě pamatuje název přilehlé královské kaple. Asi na místě starého kostela PM, římské baziliky (?). Za zakladatele kláštera považována hraběnka Haziga. Jako vdova po 2. manželovi hraběti Ottovi II. ze S 1076 odešla za poustevníky Ottou a Adalprechtem do zalesněné oblasti dnešní Bayrischzell a postavila jim poustevnu. Tyto "buňky“ (a opuštěné rodinné sídlo?) dala Haziga za krátký čas benediktinskému reformačnímu klášteru v Hirsau, který 1080 poslal 12 mnichů a laických bratrů postavit klášter. Ještě před 1087 se ale konvent přesunul do výhodněji položeného Fischbachau (kde zůstal až do sekularizace 1803 jako proboštství kláštera S). 1104 rozhodl hrabě Otto III. ze S o umístění kláštera na Petersberg poblíž Eisenhofen – Dachau. (Místní kostel vynikajícím příkladem hirsauské architektury.) 1119 odešel Otto V. do Oberwittelsbach, opustil svůj rodinný zámek S a ten se tak mohl stát klášterem (a od 1253 sloužit jako pohřební místo jeho domu) a mohli se sem přestěhovat benediktini z Petersbergu. Klášter pro ochranu proti sekulární nadvládě přímo podřízen papeži, správci ale Wittelsbachové. Mniši, kostel a celý klášterní komplex vystavěný podle hirsauského schématu (jehož základem kvadratura, zde stále ještě dobře viditelná). Při umístění kláštera část hradu upravena na klášter, ve v části kostel v blízkosti bývalého pohřebiště a kaple s rodinným hrobem Wittelsbachů. Opatství zasvěceno sv. Kříži a Nanebevzetí PM. Krátce po založení kláštera postaven 1144 na území dnešního farního hřbitova vlastní farní kostel sv. Martina (zbořen 1806). Klášter před 1171 a 83 zničen požárem. Opat Baldemar (1171 – 1203), za jehož panování hrabě Konrád III. z Dachau přinesl do kláštera křížové relikvie, připravil plány kapitulního sálu a kostela sv. Jana v souvislosti s obnovou kapituly. Kostel vysvěcen 1215. Byla to trojlodní románská bazilika bez příčné lodi a krypty, s piloty a 3 apsidami, cca o 15 m kratší než dnes, ale na z straně měla asi 15x10 m předsíň. Na j straně předsíně opat Konrád (1206 – 26) postavil kapli Všech svatých (kaple Tří králů), vysvěcenou patriarchou Aquileiským Wolfkerem. Opat Henry (1226 – 59) přidal kapli sv. Kateřiny a masivní věž. Ve středověku opatství centrem umění, vynikajícího písemnictví (dnes krásné kodexy, typické pro hirsauskou techniku, v Bavorské státní knihovně v Mnichově) a osvícenosti, od pozdního středověku, vědy a pastorace, vedle kláštera arcibiskupský menší seminář (pokračoval i po 1970 jako Schyrengymnasium Oberpfaffenhofen). Gotické stavební období začalo opatem Janem I. z Tegernbachu (1436 – 49), kdy se zvýšila věže, nové oltáře a na j straně kostela po odstranění pravé apsidy prostorná dvoupodlažní sakristie (nyní královská kaple). Opat George I. Sperl (1467 – 89) zbudoval na s chóru novou sakristii, z od ní kapli sv. Jana (není totožná s kostelem sv. Jana!) a nové části kláštera. Opat Jan III. Hirschbeck (1548 – 58) zbudoval kapitulní kostel (kostel sv. Jana) a dokončil pravděpodobně křížovou chodbu kláštera. Za opata George II. Neubecka (1558 – 74) kostel prodloužen o 7 m a získal valenou klenbou s lunetami. Založil i Elizabethkapelle, která se zachovala v nezměněné podobě jako jedna z posledních gotických staveb v Bavorsku. Opat Benedikt I. Prummer (1574 – 1610) začal výstavbu konventu s knihovnou, opat Stephan Reitberger (1610 – 34) jej dokončil v podobě, v zásadě zachované dodnes. V tuto dobu 1623 prošel důkladnou rekonstrukcí v renesančním slohu kostel a přidány dvě boční kaple. Původní malby Princů na stěnách převedeny na dřevěné panely. Opat Korbinian Riegg (1634 – 58) opravil škody z Třicetileté války, vytvořil novou podobu klášterního kostela (štuky) a přidal na s mezi sakristií a Johanneskapelle Růžencovou kapli (Bratrstvo založeno 1624). Opat Celestine Baumann (1693 – 1708) vybavil 1697 sakristii starším kazetovým stropem Augsburského mistra. Po úderu blesku 1656 má věž místo špičaté gotické helmy obrovskou lucernu. 1738 – 9 na jz konci kostela, i z bývalé kaple Všech svatých a kaple sv. Kateřiny, Křížová kaple a naproti kaple Dítěte Ježíše (od 1806 po demolici starého farního kostela Marinskapelle). Za opata Plazida Forstera (1734 – 57) i krásný sál knihovny, dodnes poslední přežívající vybavení. Opat Joachim Herpfer (1757 – 71) vedl 1768 – 70 kompletní proměnu kostela ve stylu pozdního rokoka. 1758 vytvořil i nový dvůr, tzv. Prielhof. Za sekularizace 1803 klášter zrušen. Poté farní kostel sv. Martina zničen (1805 – 6). Kolegiátní kostel se stal farním kostelem a zůstal poměrně dobře zachovalý, zatímco klášter, vzhledem k rychle se měnícím majitelům, prudce chátral. 1837 věž lucerna nahrazena neorománskou věží. Po několika změnách vlastnictví jej 1838 nejprve přestavěl král Ludvík I. na nezávislé benediktinské proboštství, od 1843 znovu opatstvím. 1876 – 8 kolegiátní a farní kostel pronikavě reromanizován. Uličky přineseny na z a galerie zkrácena. Pilíře oltáře odstraněny, části odříznuty, rokokové fresky Joh. GG. Dieffenbrunnera nahrazeny Nazarenerbilder na stejné téma. I královská kaple obnovena (1893). 1. sv. válka zabránila realizaci nových, větších plánů. Opat Simon Landersdorfer (1922 – 36) rekonstrukční restaurování (1923 – 4). Vytvořeny jen fresky. 1936 nový klášterní hřbitov z od kostela dokončen za opata Franze Schreyera. Poslední vnější rekonstrukce kostela 1965 opatem Johannes M. Hoeckem (1961 – 72) a jeho nástupcem opatem Bernardem M. Lambertem (od 1972). 1974 – 80 důkladná obnova interiéru kostela. Hlavně redesign chóru dle liturgických potřeb doby. 1980 bazilika minor. Dnes domov 1976 otevřené Státní odborné SŠ. Klášter provozuje firmy (pivovar, klášterní hostinec s hotelem, řeznictví, školka, klášterní obchod a klášterní les, včelařství, tesařské, elektro a malířské dílny, knižní vazby, šití a prádelna) a atrakce pro turisty (vedle duchovní zkušenosti) i klášterní pivovar. Cesta z kláštera do Prielhofu 12 min. chůze. "Dobrý Prielhof" postaven 1758 v barokním slohu a sloužil klášteru. Ten jej nyní pronajal Bavorsku, stal se významným obchodním centrem brambor. Benediktinské opatství sv. Kříže, Schyrenplatz 1 , 85298 S. S nikdy nebyl velký klášter, ale má ve víc než 900-leté historií četné úspěchy v oblasti teologie, pastorační péče, vzdělávání a vědy, křesťanského umění a literatury i hudba, a snaží se uspořádat skutky tak, "že ve všech věcech Bůh může být oslaven" (Benediktinské pravidlo).

Bazilika: První farní kostel z 1144, vyhořel 1171 a 1183 s klášterem. Nově postavený trojlodní románský kostel vysvěcen 1215, následně rozšířen o kapli Všech svatých, kapli sv. Kateřiny a mohutnou věž. U gotické stavby z 1440 zvýšena věž na 54 m a kostel rozšířen o sakristii (nyní královská kaple). Další rozšíření následovalo, 1768 – 70 interiér kostela nově upraven v duchu rokoka, 1876 – 8 reromanizace. Po 2. sv. válce několik fází restaurování. Zajímavosti mj: Křížová kaple (stropní freska); Kaple všech svatých; Katharinenkapelle, Královská kaple, Sakristie s barokními řezbářskými pracemi; relikvie sv. Kříže s rokokovou monstrancí; stávající varhany z 1979; nástěnné fresky a nástropní malby Otta Hammerle 923.