Tettenweiss

Klášter zcela netradičního exteriéru. Nejdřív to vypadalo, že jej uvidíme jen zvenku (i proto, že byla sobota), ale když jsme se zeptali na možnost zajít do kostela (kam je v tomto případě nezvykle vstup přes klášter), bylo to bez problémů. A moderní velmi zajímavý kostel stál opravdu za to.

Obec s cca 1.700 obyvatel.

Benediktinský klášter sv. Gertrudy: 1899 opatství Frauenwörth položilo nový základ v T pod záštitou sv. Gertrudy Veliké. Od té doby zde klášterní život veden v benediktinské tradici. Téměř legendární je dnes konec 19. stol., kdy evropská církev měla tak obrovský nárůst řeholních povolání, že vznikl bezpočet nových komunit, nejen doma, ale i v zámořských oblastech. S misijním zápal vydávány životy za předávání víry. Opatství benediktinek ve Frauenwörth na Chiemsee v té době již nemohlo zvládat příliv postulantek prostorově a rozhodlo se vytvořit nový základ. Převorka Lioba Hörmann (1889 – 99) zkoumala četné nabídky z různých diecézí Bavorska, až konečně 1899 jednání s hrabětem Maxem von Lowenstein vedla směrem k jeho Schlossgut v Tettenweis. Zemřela ale 1899, ovšem její nástupkyně Caecilia Trischberger (1899 – 1913, později 1. abatyše po sekularizaci) projekt urychlila a uzavřela ještě 1899 kupní smlouvu za 45 tis. marek, asi 11 ha zemědělské půdy však bylo v dlouhodobém pronájmu. Bratr Clemens Kleiner OSB, zkušený stavitel opatství Emauzy v Praze, navštívil Tettenweis, načrtl plány pro přizpůsobení a zařízuje vše nutné pro klášterní konvent. Za jakých tvrdých podmínek zakladatelky, které pocházely i z velmi bohatých rodin, musely najít svou cestu sem, dnes lze jen těžko pochopit. Ale i přes svou chudobu se sdílely ochotně s potřebnými, kteří se objevovali brzy u klášterní brány. Ve své chudobě a jednoduchosti šla z mladé komunity taková přitažlivost, že přicházely další postulantky. Pro některé z těchto mladých žen život v přísném prostoru a velkém počtu nebyl vhodný a odešly a také 4 sestry zakladatelky se vrátily zpět do Frauenwörth. 1900 příprava na novou budovu. Mnichovský architekt Rieperdinger dal plány kompletního Monasteria po způsobu starých románských klášterů Cluny a Hirschau. Po překonání mnoha překážek 1902 zahájení stavby. Prohlášení nezávislosti kláštera. 1903 otevřena klášterní škola pro 143 dětí a 61 rekreačních žáků. Zahradnictví a zemědělství vzkvétalo rok od roku. Touha po novém kostelu. Koncentrace fyzických a duševních sil při stavbě kláštera vzala daň v podobě chorob nejrůznějšího druhu. Inflace poválečných let přinesla nutnost vytvořit nové zdroje příjmů. Tak vznikla 1923 – 4 pekárna perníku, šití dek, vosková dílna, vyšívárna parament a pekárna. 1925 volba první abatyší – bývalé převorky M. Edith Gaßlhuber. 1927 otevřena MŠ. Po důkladné rekonstrukci 1973/4 a 1996/7 má dnes, vedená specializovaným týmem pracovníků, asi 50 dětí ve dvou skupinách. 2. světové válka byla nebezpečně blízko a nejistotu ohledně budoucnosti klášterů se zvyšovala. Všichni muži pak vojáky ve válce; sestry samy v zemědělství s velkým úsilím a oběti. Postulantky nesměly být přijímány. Po dobu tří let pomoc v nemocnici Tutzing. Dokonce i na poslední chvíli se SS pokusili zabavit klášter. Pouze díky starostovi a zásah lékaře, který chtěl zde zřídit vojenskou nemocnici tato katastrofa byla odvrácena. 1946 základní kámen kostela. 1958 ukončení. Již 80 členů konventu (rekordní úroveň 89 o 2/3 roky později). 1961 se připojili ke komunitě obláti, aby žili život v rodině a v povolání benediktinského ducha. 1966 zrušeno dosavadní obvyklé rozdělení míst v kostele. 1965 pokus o 10 – 1 -tidenní kurzy "Krátká přestávka", původně šestkrát, později třikrát do roka. Nabídka rozšířena o meditační třídy a o víkendech kluby pro ženy, seniory a mladé lidi. V 70. a poč. 80. let čím dál méně mladých žen do kláštera. Postupné úpravy a rekonstrukce. Beuronské sdružení klášterů 1987.