Weyern

Klášter v malebném bavorském městečku. Krásný kostel a poblíž dvě kaple. Zklamáním (v Bavorsku neobvyklým) to, že v kostele otevřena jen předsíň a obě kaple zavřeny. Na náměstíčku kašna s pomníkem.

Klášter W založen 1133 jako klášter augustiniánů kanovníků, pod záštitou arcibiskupa Konráda I. ze Salzburgu (1106 – 47), hrabětem Sibotem II. (kolem 1060 – 1136) z rodiny Neuburg – Falkenstein s majetky v údolí Innu, Chiemgau a v j Tyrolsku. V zakládací listině volá 24 kanovníků na hrad "Wiare" s hospodářstvím, mlýny a vinicemi. Záštitou apoštolové Petr a Pavel. Základní myšlenkou kanovníků byla pastorační péči na základě spolupráce v rámci komunity duchovních. 1236 požár. Až po 100 letech 1343 dokončen nový klášter. 1371 začlenění sousedních farních kostelů. Kolegiátní kostel znovu vysvěcen 1374. Krátce nato obdržel klášter Hofmarksrechte – nad určitým okruhem subjektů vykonával nižší jurisdikci. V 1. pol. 16. stol. velký rozvoj (např. volba probošta Jacoba Kuipfingera II. 1532 tak proběhla za přítomnosti vévody Viléma IV. (1508 – 50), iniciátora Reinheitsgebot. Kolem pol. 16. stol. podezření, že kanovníci jsou v nebezpečí vlivu doktríny bývalého augustiniánského mnicha Luthera. Proto probošti nahrazeni dvěma správci, jmenovanými vévodou. Hrůz 30tileté války klášter ušetřen. Pod proboštem Valentinem Steyrem (1626 – 59) 1627 vystavěný základny stále stojících věží kostela. 1657 slavnostní otevření kostela. 1653 založena jako pobočka svatyně Weihenlinden. Za probošta Valentina Steyra 1646 zřízen malý seminář, vyučující poezii, rétorice, filozofii, matematice, logice a teologii (až 16 profesorů). Ten 1677 spolu s cennou knihovnou zpustošen požárem. Budovy obnoveny za probošta Benno Zaecha (1671 – 5). Stavitel Lorenzo Sciasca zbudoval za jeho nástupce Gelasia Harlasse (1675 – 97) 1687 – 93 kostel v dnešní podobě. Od tohoto probošta 1694 papežem Innocencem XII. (1691 – 1700) probošti oceněni privilegiem používání pontifikálií (zároveň vůči W ztratil svou pozici klášter Salzburg). Velký požár 1706. zdevastoval všechny budovy kolem kláštera. Také střechy kláštera zničeny požárem. Probošt Praesidius Held (1697 – 1731) odstranil následky a dobudoval nový komplex. 1713 přestavěna nadstavba věže kostela. Štuky a fresky interiéru od Johanna Baptista Zimmermanna. Za probošta Patricia Zwicka (1731 – 53) rozkvetla ve W sborová hudba. Probošt Augustin Hamel (1753 – 65) umístil do kostela plastiky Ignáce Günthera (mj. rokokový příbytek obrazu Matky Boží, Zvěstování a Pieta). Poslední probošt před sekularizací Rupert Sigl II. (1765 – 1803), který studoval teologii, matematiku a přírodní vědy na univerzitě v Ingolstadtu, se vyznamenal jako propagátor vědy. 1803 Reichsdeputationshauptschluss. V klášteře žilo v té době 36 kanovníků. Během 19. stol. část klášterních budov nahodile roztržena, část do osobního vlastnictví. Ke konci století bývalé klášterní budovy získalo město Mnichov, které zde zřídilo domov pro sirotky. Za Třetí říše NSDAP využíval budovu jako školící středisko pro vůdce "Hitlerjugend". Ke konci 2. sv. války vojenská nemocnice. Po válce Agentura OSN pro uprchlíky a vysídlené osoby. 1953 získal objekt vzdělávací reformátor Max Rill. Jeho dcera Helena a její manžel Siegfried Mehrer zde provozovali až do 1984 soukromou školu se vzdělávacími principy Hermanna Lietze. 1998 několik budov získal řád německých rytířů a přenesl své sídlo z Frankfurtu n. M. do W. Od 1999 rovněž převzal farnost, takže lze říci, že téměř po dvou stoletích zde byla zvrácena sekularizace.