Metten

Když jsme zaparkovali nedaleko kláštera v městečku Metten, nevěděli jsme, co očekávat. Vzhledem k začínajícímu dni výletu jsme ale byli v pohodě a neomylně jsme mířili k dvěma věžím s obrovskými cibulemi (mezi nimiž se ve výšce skvěje socha archanděla Michaela s nohou na poraženémležícím satanovi). U vchodu kostela nás však čekalo dílčí zklamání - zjistili jsme, že probíhá rekonstrukce interiéru a do kostela je vstup zakázán. Využili jsme ale toho, že vchod byl otevřen, a nádherný barokní interiér jsme si přece jen mohli zezadu alespoň krátce prohlédnout a vyfotit (prostor byl volný, jen zem pokrytá deskami, kozami, nářadím apod.). Pak jsme, hledajíce toalety, zašli do cukrárny v malém domečku u bočního vchodu do klášterního areálu. Manželka sem ani nechtěla jít (tak obyčejnou se jí zřejmě jevila), ale zákusky i kapučínko byly skvělé a levné. Pak jsme nahlédli do klášterního zahradnictví se spoustou krásných a voňavých květin i bylinek a vrátili se do areálu. Klášterní nádvoří zde bylo zachováno a je upravené, tiché, pestré, s kašnou uprostřed. I vedlejší nádvoří mezi bývalými hospodářskými budovami (stále ještě upravované) stojí za shlédnutí.  S podloubím ve starém traktu, kašnou uprostřed, novými budovami školy, zeleně porostlým pergolovým pruchodem. Nahlédli jsme i do pečlivě upravené prelátské zahrady (se zelení mladou, teprve se rozvíjející), jejíž jedinou "slabinou" je ulice (naštěstí nepříliš frekventovaná) bezprostředně při jedné straně. S moderním pomníkem - sloupem - s vyznačenými událostmi apod. Metten patří k těm šťastným klášterům, k jejichž monumentální minulosti se pojí i pozoruhodná současnost.

Benediktinské opatství sv. archanděla Michaela u Deggendorfu. Dominantou barokní kostel s cibulovými kopulemi. Ten tu od počátku, ale za staletí změny. Často vinou požárů a rabování. Ale klášter vždy postaven znovu. Nejasné, kdy se v této oblasti u Dunaje v Bavorském lese usadila komunita mnichů do pevných zdí. Šlo o odvážný krok přes (v 8. stol. stále nezkrotný) Dunaj, lesy, mokřady, bez jediné silnice. Ale bavorský vévoda Tassilo chtěl kolonizovat zemskou hranici s Čechami, kultivovat ji. Benediktini to měli efektivně zajistit s pomocí zemědělců. Jako rok založení vypočten 766 (M patří k nejstarším klášterům). Dle výzkumů klášter založil blahoslavený Gamelbert (* 720, svatořečen 1909), kněz a statkář(?) v blízkém Michaelsbuchu a jeho kmotřenec, blahoslavený Utto (* asi před 750 v Miláně, pokřtil jej i připravil na kněze Gamelbert, působil ve farnosti Michaelsbuch a snad i v ostrovním klášteře Reichenau, situace ve světě ho přivedla k rozhodnutí pro kající poustevnický život v oblasti M). Pak asi osazen mnichy z Reichenau. Legendou stylizován jako zakladatel Karel Veliký (na nádvoří kláštera na fontáně) 792, který jej vzal pod ochranu, dal mu imunitu a rozšířil majetky. Dle legendy se císař ztratil při lovu v okolních lesích. Zde se setkal s poustevníkem Uttem. Toho pak podpořil ve stavbě kláštera, jehož pak 1. opatem. (Uto část lesa vymýtil a vybudoval klášter, v němž působil až do smrti jako opat. O potvrzení v úřadě zažádal u papeže sám císař Karel a Uto poté asi 800 obdržel od papeže Lva III. berlu ze slonové kosti s latinským nápisem: "Co Pán dal Petrovi, Petr dal tobě, Utto!" Své řeholníky vedl s velkou moudrostí a zbožností. + zhruba 829 v M.) Zřejmě 788 říšským klášterem, dle seznamu klášterů v Cáchách od 817 nezávislým, jeho práva i majetky potvrzeny císařem Ludvíkem Pobožným 837, jeho synem králem Ludvíkem Němcem pak 850 se zárukou svobodné volby opata. Klášter pověřen kolonizací v Bavorském lese a Ostmarce. V 10. stol. nájezdy Hunů a sekularizace kláštera vévodou Arnulfem – zrušen a nahrazen několika světskými kanovníky. Komunitě, patřící ke klášteru, uděleno 1051 císařem Jindřichem III. právo trhů. 1157 klášter znovuobsazen mnichy. Babenberg vévoda Jindřich zde usadil mnichy v duchu reformního hnutí z Hirsau. 1236 velký požár, který poničil téměř celý klášter a zastavil jeho vývoj. Rekonstrukce. Po vymření Babenbergů 1246 nastupují Wittelsbachové a dochází k úpravám a rozšíření M. Ačkoli komunita M po 1246 opět součástí Bavorska, až do sekularizace 1803 uzavřeným majetkem kláštera. 1264 slavnostní vysvěcení zrekonstruovaného klášterního kostela. O několik let později papežský ochranný dopis potvrdil vlastnictví a práva kláštera. V 15. stol. reforma v důsledku koncilů v Kostnici a Basileji. V pozdním středověku Melcká a Kastlerská reforma. Tehdy zde významná písařská a malířská škola. Gotická přestavba románské baziliky. 16. stol. – v důsledku reformace přichází méně mužů, ekonomická situace se zhoršuje. Opat John Nablas (1595 – 1628) po poklesu z období reformace klášter upevňuje. Třicetiletá válka (1618 – 48) ani v M není bez následků. 1633 klášter vypleněn. 1642 mniši nuceni prchnout. Když se vrátili, vše zpustošeno. V 18. stol. vývoj nahoru a dolů. Po krizovém období války třicetileté opat Roman Märkl (1706 – 29) provádí barokizaci (kostel, knihovna a sál). Rozvíjí se aktivní vědecký život. Ale rozkvět ukončují války o rakouské dědictví (1741 – 5). 2 roky klášter i bez opata. 1803 za opata Celestina Stoeckla (1791 – 1803 / 7) zrušen klášter za sekularizace. Nemovitosti prodány či pronajaty, i členům řádu. 1818 obec M osamostatněna, v čele vůdce komunity, který předsedal církevní radě, stanovený každé 3 roky nepřímým volebním právem. Šlechtic John z Pronath-Offenbergu získal 1830 většinu z klášterního majetku a se souhlasem krále Ludvíka I. umožněno znovuosídlení mnichy. Tak M jako první benediktinský klášter v Bavorsku znovu otevřen. Pověřen pastorační péčí, vzděláním a vědou. Klášter přestavěn. 1837 otevřen seminář a škola. Pomoc s rekonstrukcí řádu v Bavorsku. 1846 se jeden kněz se čtyřmi studenty teologie a 15ti laickými bratry vydává do Nového světa. Tam založili v průběhu let několik benediktinských klášterů. Národní socialisté 1939 provoz školy na 7 let zastavili. Po skončení 2. sv. války se jde dál s 1. internátní školou pro chlapce. V obci prudký nárůst počtu obyvatel (vyhnanci). Od 1960 otevřena internátní škola i pro externí studenty a pro dívky. 1970 moderní jazyky. Dále různé řemeslné obory (např. prádelna, knižní vazby, elektřina, tesařské práce, zámečnictví, zahradnictví). Obec dnes cca 4 tis. obyvatel.

• Gamelbert * 720 v Michaelsbuchu v Bavorsku. Založil 766 blízko svého rodiště benediktinský klášter v Mettenu, opatem ustanovil svého synovce a kmotřence Utu a připravil ho na kněze. + 17. 1. 780, svatořečen 1909.
• Utto * asi před 750 v Miláně. O jeho křest se zasloužil sv. Gamelbert, který ho i přivedl ke kněžství. Nějakou dobu působil ve farnosti Michaelsbuch a snad i v klášteře Reichenau na Bodamském jezeře. Zhoršující se situace ve světě ho přivedla k rozhodnutí pro kající poustevnický život v podunajské oblasti poblíž M. Zbudoval si malou poustevnu, v níž žil tvrdým asketickým životem propojeným s vytrvalou modlitbou. Občas se setkával s vesničany, kterým hlásal evangelium a vykládal Boží slovo. Legendy hovoří o tom, že jej zde objevil císař Karel Veliký, buď na honu, nebo při výpravě proti Avarům. Na tomto setkání došlo k zázraku se sekerou. Uto pak dostal povolení k postavení kláštera na pozemku, který mu byl rovněž darován. Dostávalo se mu pomoci i později. Uto část lesa vymýtil a vybudoval (možná se sv.  Gamelbertem) a dalšími pomocníky v M benediktinský klášter, založený 766. V něm působil jako opat až do smrti. O jeho potvrzení v úřadě zažádal u papeže v Římě sám císař Karel a Uto poté asi 800 obdržel od papeže Lva III. berlu ze slonové kosti s latinským nápisem: "Co Pán dal Petrovi, Petr dal tobě, Utto!" Své řeholníky vedl Uto s velkou moudrostí a příkladnou zbožností. + 829 v M (udávaný rok se často o 20 let liší s tvrzením, že byl pokročilejšího věku).