Ilmmünster

Jen náhodou jsme se, jedouce okolo, nechali zlákat mohutnou kostelní budovou, a dobře jsme udělali. Krásný kostel (označován jako bazilika), a velmi nezvyklý. Podobně, jako například ve Freisingu, nejdříve sestup do chrámové lodi po schodech, a kněžiště pak zase vyvýšené. Pod ním pak krypta, zřejmě i s ostatky sv. Arsatia. V určitém kontrastu s touto architekturou výzdoba malbami. V každém případě tento chrám stojí za návštěvu.

Podle tradice bylo v počátcích existence kláštera I opatství Tegernsee, z něhož benediktinský klášter založili kolem 762 bratři Adalbert a Otker a jejich synovec Uto, členové starobylého šlechtického rodu Huosi. Uto byl zřejmě i prvním opatem I. On měl také 765 – 804 z Říma pořídit relikvie pro oba kláštery. Ostatky sv. Quirinia přišly do Tegernsee a ostatky sv. Arsacia do I, který byl jemu zasvěcen. Skutečná historie založení nejasná: Klíčem Passio Sancti Quirini(?). Zmiňuje jmenovitě I, ale mnichy, ne klášter. Kromě toho Freisingská poznámka z kolem 765 (mniši bratři Reginolt, Egino a Reginolf, kteří se souhlasem vévody Tassila III. prodali otcovský majetek na Ilmu a Bärenbachu biskupovi Arbeovi v blízkém Freisingu, spolu s jimi tam zřízenými kostely). Opět nicméně platí, že dokument postrádá označení klášter. I původně nebyl standardním klášterem pod vedením opata. 775 – 7 přijaty ostatky sv. Arsacia. Otázkou vývoj vztahů opatství Tegernsee, diecéze Freising a šlechtických zakladatelů. Archeologické nálezy v I ukazují, že v karolínském období zde zřejmě proběhly významné investice. 921 zmínka. Během tzv. sekularizaci vévody Arnulfa 925 I, zdá se, ztratil nezávislost, možná v tomto okamžiku již zanikl. 1030 získali majetky Babenberkové. Kolem 1060 změnil Markrabě Ernst I na kolegiátní klášter. Přeměna klášterů na konventy kanovníků (např. Schliersee, Schlehdorf) byla v neposlední řadě prostředkem ke konsolidaci freisingského biskupa Nitkera (1039 – 52) a jeho nástupce Ellenharda (1052 – 78). 1077 přešel klášter I na Wittelsbachy. Kromě společného života kanovníků (Vita communis) patřila k úkolům sboru péče o několik farností. Škola v I se těšila velké oblibě. Konradin, poslední Štauf, zdá se, tu prožil své vzdělání. Nejznámějším kanovníkem byl, vedle probošta a říšského kancléře (1266) Alberta, Mikuláš Kusánský, 1437 – 55 probošt kláštera. Jako kardinál povolal Mikuláš Kusánský svého nástupce z I do své komise pro církevní reformy. Po dokončení Frauenkirche v Mnichově se rozhodlo převést pod něj kláštery I, Habach a Schliersee a I přestal být kolegiátním. Některé zdroje také hlásí údajně špatné hospodaření a pokles morálky v klášteře. Pro Habach biskup z Augsburgu úspěšné oponoval rozhodnutí. Protest I a Schliersee přišel příliš pozdě. Vévoda Albrecht IV. už měl papežské povolení. Neposlušný probošt Theodor Mayer byl sesazen. V čele kláštera Dr. Johannes Neuhauser, jako knížecí kancléř důvěrník Albrechta IV. Klášter se spojil s Frauenkirche a nejvýznamnější památky St. Arsacia převedeny do Mnichova. I napříště jen jednoduchou farností. Odnětím relikvií přišel také útlum vysoce lukrativních poutí do St. Arsacia v I. Staré budovy kláštera 1646 vypálili Švédové. V 18. stol. sloužil jako rezidence mnichovského kapitulního úřadu. 1803 přinesla sekularizace prodej zbývajících klášterních nemovitostí. Působivý kostel ale zůstal. Dnes v I kostel sv. Arsacia, trojlodní románská bazilika z 13. stol., prakticky beze změny. 1668 jen plochý strop interiéru nahrazen klenutým stropem. Rozlehlá krypta. Hlavní oltář obnoven 1880, ale křídla vznikla 1490.