Waldsassen

Nejdříve jsme se domnívali, že najdeme nějaké centrum města a poté půjdeme ke klášteru. Až posléze jsme zjistili, že tím centrem je klášter a okolí. Tento prostor je opravdu kouzelný, zbytek městečka už příliš nenabízí. Kostel bude jistě skvostný - my jsme z něj viděli prakticky jen presbytář, k němuž jsme došli prakticky bílým neprodyšným tunelem přes chrámovou loď, v době velkých oprav. Ale i to, co jsme viděli v presbytáři (štuky, nástropní obrazy, nádherné lavice ...), bylo opravdu skvostné. Areál kláštera, oproti slavné historii zřejmě výrazně zmenšený, je také pěkný. Zašli jsme v něm do klášterní prodejny s docela rozsáhlým sortimentem. I následné kafíčko u fontány se sochou sv. Jana Nepomuckého bylo dobré.

Město: Asi sedmitisícové bavorské město v okrese Tirschenreuth, několik km od hraničního přechodu Sv. Kříž u Chebu, v kraji mezi pohořími Smrčiny, Steinwald a Hornofalcký les. Příjemnou projížďkou je přijet do města přijet po cyklostezce z Maria Loreto. Klášter. Zajímavou možností cesta ze Starého Hrozňatova. Z obce, do které se z Chebu dostanete městskou dopravou. Z této obce vede do W Cesta Antona Harta; určena pro pěší a cykloturisty. Ze Starého Hrozňatova je to do W 2 hod. pohodlné chůze. Pěknou krajinou, krásnými lesy. Založení W souvisí s cisterciátským opatstvím. Dominantou města Stiftbazilika, jeden z nejvýznamnějších kostelů Bavorska. Ve staré části města Stiftlandmuseum, ve kterém je více než 50 oddělení o historii a kulturní minulosti této oblasti. I v městečku samotném řada zajímavostí. Vedle náměstí Basilikaplatz tvoří Johannisplatz další centrum městského života W. V dřívějších dobách sloužil Johannisplatz jako kulisa pro přehlídky a průvody, nyní nabízí prostor pro výroční trhy, tradiční „ stavění májek“ a každoroční „Bürgerfest“. Až do 19. stol. zde vedla klášterní ulička. Za své jméno vděčí náměstí soše Sv. Jana Nepomuckého. Ta musela být odstraněna kvůli závažným škodám. 2003 v souvislosti se sanací starého města postaven nový pomník Jana Nepomuckého s kašnou, ztvárněný hornofalckým sochařem Erwinem Otte. Na vrchu Glasberg, 3 km od W, známá kaple Sv. Trojice s nápadným půdorysem. Výhled odtud je až na Chebsko. Krajina Hornofalckého lesa je stvořená pro pěší turistiku. Osvěžující lesní stezky a prosvětlené výšiny, restaurace v oblasti Stiftland je ryzí požitek. Na všechny milovníky vody čeká ve W koupliště Egrensis Bad.

Klášter: Cisterciáčtí mniši z durynského kláštera Volkenrode založili 1133 na popud markraběte Diepolda III. z Vohburgu (1075 – 1146) klášter na území dnešního W v tehdy řídce obydlené krajině v údolí řeky Odravy. Po smrti fundátora převzal patronaci nad klášterem Konrád III. Štaufský, prohlásil jej 1147 říšským klášterem a v jeho šlépějích pokračovali další vládnoucí příslušníci štaufského rodu, kteří klášter nadali četnými výhodami v podobě soudní imunity a osvobození od platby daní. Tehdy prožívalo opatství dobu největšího rozkvětu. Klášter odpovědný za kolonizaci a hospodářský růst oblasti sz Čech (ve středověku patřil k Chebsku). Během svého působení místní konvent založil tři filiace, z nichž dvě ležely v sousedním Českém království (1143 Sedlec a 1194 Osek), a během předhusitského období s nimi udržoval četné styky. Po Štaufech převzali také patronaci nad klášterem čeští králové, kteří se od pol. 13. stol. snažili o získání Chebska. Stále se stupňující tlak, aby klášter uznal falckou nadvládu, vedl k tomu, že se 1411 klášter rozhodl přijmout ochranu Jana Falckého, ale postupně také k jeho prvnímu zrušení 1571. Obnova 1669, kdy zde ustanoveno převorství, ke statutu opatství se W vrátil 1690. Nový rozkvět v době baroka ale ukončen sekularizací 1803. 1863 získaly část klášterního zařízení cisterciačky z Landshutu – Selingenthalu, ale bez kostela, který v této době patřil již k farnosti. 1894 získal W klášter samostatnost a 1925 povýšen na opatství. Od 1995 klášter veden  čtyřmi abatyšemi. Působení řeholnic ve W zahrnuje vedení reálné dívčí školy, založení a vedení kulturního a setkávacího centra a stanice životního prostředí v bývalé klášterní zahradě. Srdcem opatství W světově proslulý a široko daleko jedinečný knihovní sál z 1689 – 1726 v přechodném slohu mezi pozdním barokem a rokokem. 10 vyřezávaných soch v životní velikosti od Karla Stilpa nese galerii po obvodu sálu. Představují alegorické formy lidské pýchy. S doplněním štukovými pracemi od Jakoba Appianiho a stropními malbami od Karla Hofreitera z Bayreuthu klášterní knihovna uměleckým klenotem oblasti Stiftland. Původní inventář 19 tis. knih, v době sekularizace odstraněný, se podařilo 1965 díky státní zápůjčce nahradit cca 2 tis. knih. Součástí kláštera i klášterní zahrada "Naturerlebnisgarten", kde se konají koncerty.

Kostel: Barokní klášterní bazilika ve W je skutečným skvostem. Dominantní dílo jněmeckého baroka. Vystavěli ji 1689 – 1704 pražský architekt Abraham Leuthner, Christoph a Georg Dientzenhoferové (předčasně zesnulého Georga Dientzenhofera později nahradil Bernhard Schiesser). 1704 bazilika vysvěcena biskupem Franzem Ferdinandem von Rummelem a fungovala až do sekularizace 1803 jako klášterní kostel. Od 1804 farní kostel W. Valpuržin kostel, který byl do té doby farním, zbořen. Od 1969 Bazilika minor. Mimořádnost baziliky pramení ze společného působení českých, bavorských a italských umělců. Nejvýznamnějšími uměleckými díly chórové lavice od Martina Hirsche, skupina Zvěstování na hlavním oltáři a další řezbářské kousky od W sochaře Karla Stilpa, dále štuky Johanna Baptisty Carloneho a jeho spolupracovníků a fresky Johanna Jakoba Steinfelse. Klášterní bazilika má největší chrámovou a klášterní kryptu v Německu a krásné působivé varhany.