Weltenburg

A tak jsme za poměrně intenzivního deště přijeli do Weltenburgu netušíce, co nás tam vlastně čeká. Nejdřív to byla poměrně nečekaná platba na rozsáhlém parkovišti u řeky a informace, že do kláštera musíme ještě pár set metrů pěšky. A pak poznání, že se tu přes bídné počasí pohybuje poměrně dost lidí. Sledovali jsme jakýsi ponton – restauraci – na řece, který právě začali (zřejmě vzhledem k tomu počasí) likvidovat (a tuto činnost dokončili až pak, v době našeho odjezdu). A pak zase přívoz, převážející cestující z parkoviště na druhém břehu. A šli jsme dál v dešti podél skály k očekávanému klášteru. Tam jsme na nádvoří zjistili, že - přes už tolikrát zmíněný poměrně intenzivní déšť - je tu docela plno. Nezvykle plno bylo i v tmavém interiéru nevelkého klášterního kostela, takže jsme zde nebyli příliš v pohodě. A byl tu ještě jeden problém – zjistili jsme, že už nemáme hotové peníze, a v klášteře to na bankomat nevypadalo. Takže co teď (chceme-li koupit nějaký prezent v klášterní prodejně, nebo si dát pivko – o němž přítel prohlásil, že je ještě lepší, než to andechské – či kafčo). V prodejně se pak ukázalo, že by tam snad šlo použít naší karty, ale stejně. Nakonec jsem objevil uvnitř klášterní restaurace nějaké Čechy z Budějic a ti mi vyměnili pár eur za koruny. Ale všechna místa zde byla poměrně beznadějně obsazená či zabukovaná, zatímco venku bylo (i pod přístřešky) skutečně velice nepohostinně, takže z nějakého toho loku nakonec nic nebylo. Takže jsme odcházeli jak bez zboží nakoupeného, tak i bez toho v žaludku. Ale u parkoviště jsme přece jen zakoupili sadu místních piv.

Další (dosud) dvě návštěvy Welltenburgu už byly podstatně pohostinnější, takže zahrnovaly i prozkoumání zdejšího výborného wajsbírku. A také překonání Dunaje na přívozu. A také vycházku nahoru, nad klášter, kde leží pěkná kaple je také východisku vycházek delších, do okolí.

Klášter: leží na Dunaji v divoké romantické krajině nedaleko K. Lodí se dostanete do cíle s nádhernými výhledy do fascinující přírody Dunaje a jeho legendární soutěsky. 45 po Kr. začíná na j břehu Dunaje u W římská hraniční a vojenská cesta, která vede k pevnosti Hüfingen u Donaueschingenu. Tato cesta, historiky zvaná "Donausüd" je již dlouho jednou ze dvou nejdůležitějších spojení v – z severně od Alp. U Burghöfu přebírá provoz "Via Claudia", vedoucí z horní Itálie. 617 skotští mniši Eustasius a Agilus z Luxeuil zakládají klášter W dle řádu Kolumbana. Sv. Bonifác jej 800 mění na benediktinský a vévoda Tassilo pozvedá na opatství. W, nejstarší klášter v Bavorsku, byl misijním centrem regionu. Koncem 9. stol. se objevují Maďaři. Zpustošili řadu krajin a tak mniši ze strachu opustili začátkem 10. stol. opatství. 932 se W stává klášterem biskupství Regensburg a je opět nově osídlen z kláštera St. Emmeram. 1050 založen klášterní pivovar. 1191 vysvěcen nově postavený kostel. Během 14. a 15. stol. trpí klášter pod vládou stále se střídajících opatů a správců. Proto za opata Konrada V. zavedeny Kastlerské reformy. 1546 – 7 vede císař Karel V. vnitřní válku proti společenství protestantských kněží země a měst pod vedením kurfířství Saska a Hesenska. Válka vypukla nejdřív v j Německu. Klášter W vydrancován. 1553 – 6 opat Michal II. z ekonomických důvodů prodal vzácná díla klášterní knihovny. 1626 – 59 opat Matthias Abelin vede W během třicetileté války. I přes několikeré vydrancování zanechává klášter v pořádku. 1686 náleží klášter k zakladatelům bavorské kongregace Benediktinů, spolku samostatných bavorských klášterů Benediktinů, založenému 1684 papežem Innocencem XI. 1716 – 39 bří Asamové, nejdůležitější zástupci německého pozdního baroka, vybudovali barokní klášterní kostel, zasvěcený sv. Georgovi. 1803 klášter při sekularizaci zrušen. 1858 W znovu vybudován papežem Piem IX., králem Ludvíkem I. Bavorským, s kláštery Metten, St. Bonifatz (Mnichov) a Andechs. 1913 W opět opatstvím. Dnes 14 mnichů. Hlavními úkoly opatství mj. starost o 4 farnosti a přijímání hostů v místech setkávání St. Georg. Komplex W vzhledem k poloze na břehu Dunaje silně ohrožen záplavami – 2006 realizována opatření proti záplavám.

Pivovar: První zmínky o klášterním pivovaru ve W nekrologiu. To uvádí, že 1035 zemřel sládek. Dále zápis z období krátce před či po 1050. Činnost klášterního pivovaru přerušena jen po sekularizaci 1803 – 46. 1846 se pivovar vrátil do klášterního majetku, kde je až po současnost. Klášterní pivovar W tak lze právem označit za nejstarší klášterní pivovar na světě. Za přísného dodržování bavorského zákona o čistotě z 1516 a dle písemné tradice je zkušenými mistry sládky vařeno standardní devět druhů piva, doplněných o sezónní druhy. Zvláštní kvalita W klášterního piva spočívá ve složení vody (dusičnany) a homogenizaci (?), která trvá až tři měsíce skladování 40 m pod zemí v starých skalních sklepech. Od 1973 klášterní pivovar W propojen s pivovarem Bischofshof v Řezně. Od té doby modernizována technická zařízení. W Kloster Barock Dunkel 2004 a 2008 držitelem ceny "World Beer" jako nejlepší tmavé pivo světa.