Seligenthal

Byť relativně v centru města Landshut, u kláštera se dá s parkovacími hodinami pěkně zaparkovat. Po průchodu malou brankou jsme nejdříve viděli skupinku hrajících si dětí s vychovatelkami (sestřičkami), zřejmě ze zdejší mateřské školy, a objekt se zvláštním trychtýřovitým komínem. Pak jsme prošli do vlastního velmi pěkně upraveného klášterního nádvoří a odsud do kostela s krásným interiérem (štuky, malby ...).

Ženský cisterciácký klášter v L, založen 1232 Ludmilou, 62letou vdovou po zavražděném bavorském vévodovi Ludvíkovi Kelheimském. Důvodem byla vražda jejího manžela, ale i myšlenka na vlastní smrti. Jak píše v listině, "chtěla něco ze svého dědictví vložit do pokladnice Páně ..., aby se neobjevila před tváří Všemohoucího Boha s prázdnýma rukama". Zajistila, že v klášteře budou žít sestry z cisterciáckého řádu, který byl tehdy ve velké úctě. (Cisterciáckým klášterem zůstal S – Vallis Felix – až dodnes.) Když 1240 zemřela, pohřbena v Afrakapelle a přemístěna po dokončení opatství 1259. Klášter se postupem času se stal rodovým klášterem wittelsbašské dynastie a fungoval jako rodové pohřebiště (pohřbeno zde 42 princů). (Pohřebiště vykradeno a zničeno za Třicetileté války. 1870 zjištěno, že je prázdné. Jediným viditelným znamením pohřebiště dnes hrob Ludvíka X. uprostřed kostela.) Za sekularizace klášter vyvlastněn ve prospěch bavorské státní university, která sem přesunuta 1800 z Ingolstadtu. Přestože zde sestry mohly nadále žít, nesměly přijímat nové členy. Když zde král Ludvík I. 1835 založil nový klášter, bylo naživu ještě 5 sester. Tradice nepřerušena. 1782 v S dívčí škola, a ta pokračovala po sekularizaci do 1820. Při znovuotevření král nařídil sestrám věnovat se vzdělávání dívek. A tento úkol pokračuje dodnes. Dnes klášter dál funkční a sídlí v něm sestry. Pohřbeni v klášteře * Ludmila Přemyslovna * Jindřich XIII. Bavorský * Jindřich II. Dolnobavorský * Jan I. Dolnobavorský * Ota V. Bavorský. https://abtei.seligenthal.de.

Ludmila Přemyslovna (1170–1240): * asi 1170 Olomouc, + 1240 L. Jedna z dcer českého knížete Bedřicha a arpádovské princezny Alžběty. Zřejmě 1184 se provdala za hraběte Albrechta z Bogen (1165 – 97) z bavorského Podunají. Albrecht zemřel 1197 a Ludmila se za 7 let, 1204, provdala znovu. Manželem a otčímem jejich tří synů z předchozího manželství bavorský vévoda Ludvík (1173 – 1231). Ludmila porodila Ludvíkovi syna Otu, pečovala o chudé a výrazně ovlivňovala bavorskou politiku ve prospěch svého strýce Přemysla Otakara I. Vévoda Ludvík 1231 zavražděn na mostě v Kelheimu. Vražda dodnes neobjasněna, podezřelým byl císař Fridrich II. Vdova Ludmila založila na manželovu počest před branami L cisterciácký klášter S, kam pozvala sestry ze slezské Třebnice. Zamýšlen jako rodinná hrobka Witttelsbachů. Je zde pohřbeno několik generací vč. samotné Ludmily, která v klášteře strávila poslední léta života. Ludmila jednou z postav historických románů Ludmily Vaňkové Kdo na kamenný trůn a Cestou krále. Po prvním manželovi Albrechtovi z Bogenu zdědila i modrobílý erb v podobě kosočtverce, který se po svatbě s Ludvíkem I. Bavorským stal postupně dodnes platným modrobílým symbolem Bavorska ve formě routové šachovnice. Vévodkyně Ludmila v zakladatelském dopise sestrám řádu žádá o modlitby za svého manžela a své potomky. Sestry to činí věrně dodnes (každý večer zahajují děkovné modlitby slovy: "Vzpomeňme na naši slavnou zakladatelku Ludmilu a všechny osoby z rodu bavorských princů, ať jim Pán dá věčný odpočinek …"