Buxheim

Krásné místo, při pohledu na studentíky jsme vzpomínali na dceru, nastupující letos právě také na gymnázium. Krásný kostel. Ale historickou kartouzu s dalším kostelem jsme nemohli navštívil, protože jsme se (a přitom zcela náhodně) minuli o jeden den s termínem jeho jarního otevření ...

V Mamingenu - dříve největší kartuziánský klášter v Německu. Panství Buxheim patřilo od pol. 10. stol. kapitule augsburské katedrály, která zde 1100 založila kanonikát, zasvěcený PM. 1402 však po dlouhém období poklesu za probošta Heinricha von Ellerbach předán kartuziánům, což se ukázalo jako mimořádně dobré pro oživení Buxheimu, duchovní i ekonomické. Jeho bohatství však přitáhlo nepřátelskou pozornosti blízkého města M, které 1546 za reformace klášter okupovalo a zabavilo jeho majetek. Převor Dietrich Loher dokázal však obratnou diplomacií získat přízeň císaře Karla V. a 1548 tak klášter prohlášen za říšský, tedy závislý pouze na samotném císaři a pod jeho ochranou. Byl to jediný říšský kartuziánský klášter v Německu. Rozpuštěn za sekularizace 1802, do vlastnictví hrabat z Ostein, kteří dovolili komunitě i nadále setrvat, a pak 1809 hrabat Waldbott von Bassenheim, kteří od 1812 používali objekt jako hrad. 1916 převzal stát, od nějž 1926 získali salesiáni. Část klášterních budov zrekonstruována Dominikusem Zimmermannem v rokokovém stylu: Klášterní kostel, kaple sv. Anny v ambitu a také nedaleký farní kostel. Mistrovským dílem barokního řezbářství téměř kompletní chórové lavice v kapli mezinárodního významu s bohatým ornamentem a figurální výzdobou z 1687 – 91 od tyrolského sochaře a řezbáře Ignáce Waibla. Mají zajímavou historii, prodány guvernéru Bank of England a následně instalovány v St. Saviour's Hospital, Osnaburgh Street, London, kde působily anglikánské sestry. Ty později do Cornwallu a jejich práci převzala jiná anglikánská komunita. 1960 sestry přemístěny do svého druhého kláštera v Hythe v Kentu a řezbářská práce šla s nimi. Komunita se zmenšoval a nucena předat nemocnici charitě. Sestry se rozhodl vrátit lavice do Buxheim, k čemuž nakonec došlo 1980. Ctihodná matka sester se zúčastnila speciálního repatriačního obřadu a získala cenu města Buxheim jako teprve druhá osoba.