Altötting

Velký problém a ztrátu času se zaparkováním. Ale nakonec se to zdařilo, byť opět s trochou nejistoty (parkoviště bylo vyhrazeno, zřejmě pro návštěvníky nějakého úřadu, ale byla neděle ...). Zašli jsme do cukrárny na výbornou kávičku se zákuskem. Pak na náměstí, kde byl nějaký poměrně velký cvrkot. Nejdřív jsme zašli do kostelíku Gnadenkapelle, jehož stěny zvenku i zevnitř jsou pokryty poděkováními za pomoc Panny Marie (a v němž jsou uložena ve stříbrných schránkách srdce bavorských králů). Byla zde mše svatá, takže jsme si jej nemohli prohlédnout zcela. A venku jsme pak uviděli přičinu té parkovací patálie – obrovitánský průvod přicházejících poutníků a mraky diváků. Průvod šel nepřetržitě neuvěřitelnou dobu a okolo přitom zvonily všechny zvony. Působivé, krásné. Zašli jsme ještě do dvou kostelů – Sv. Magdalény a Stiftskirche s krásnou křížovou chodbou. Při příští návštěvě jsme měli již dost času a prostoru k důkladné prohlídce a klidné modlitbě v Gnadenkapelle i k prohlídce dalších kostelů.

Zván srdcem Bavorska. Spravedlivě, kvůli víc než tisícileté historii a poloze uprostřed srdce starého bavorského vévodství, ale i kvůli významu jako centra víry a národní zbožnosti – 1989 oslavil už 500 let mariánského poutnictví. Písemně A potvrzen 748 pod jménem „Autingas“ v latinské formě „ötting“. Jméno vyplývá z názvu bavorského vůdce kmene, který zde jako první sídlil (k rozlišení Alt- a Neutötting došlo až v 13. stol., když se Neuötting etabloval jako místo obchodu). Po zbavení moci posledního agilolfingského vévody Tasila III. Karlem Velikým 788 se zde stal vévodský dvůr karolinským královským palácem. Doložitelné početné pobyty karolinských císařů a králů. Karloman, pravnuk Karla Velikého, své sídlo vlády 865 zcela přeložil z Regensburgu do Öttingu a odtud až do smrti 880 panoval. Zřídil i první panskou nadaci, 876 benediktinský klášter (s Werinolfem jako prvním opatem) a bohatě vyzdobenou klášterní baziliku ke cti apoštola Filipa, kde nalezl poslední odpočinek. Karlomanův syn, císař Arnulf, zde 899 zemřel, a jeho syn Ludvík Dítě se zde 900 narodil a byl pokřtěn v kapli. Jeho smrtí zanikl 911 rod Karolingů. 907 dal Ludvík Dítě opatství do komendy Burchardovi, pasovskému biskupovi (903 – 15, zřejmě totožný s Burchardem, druhým a posledním opatem). 910 (907) zpustošil maďarský útok místo, klášter i baziliku. Jen Oktogon baptisteria přečkal ničení. Teprve o tři století později 1228 panská nadace znovu zřízena vévodou z Wittelsbachu Ludvíkem I. Bavorským. Na místě původní baziliky Karlomana nechal jako věnný kostel postavit novou baziliku v románském stylu a další budovy a dal je na starosti dvanácti augustiniánským kanovníkům a děkanovi. Augustiniáni zůstali až do sekularizace 1803. Kapucín Konrad von Parzham (1818 – 94) z kláštera sv. Anny v A, se stal dalším důvodem hojných návštěv A. Celkem A navštíví dnes ročně víc než milion poutníků. Jako obec A od středověku do počátku 19. stol. dvorem bez vlastní samosprávy. Od sekularizace 1803 "vesnická obec". 1845 A tržištěm. 1898 městská obec. Stavba reprezentativní radnice 1908. Začátkem 2. sv. války 6 tis. obyvatel. Po válce počet zvýšil hlavně příchod vyhnanců, dál průběžně na dnešních víc než 12 tis.

• Gnadenkapelle (Kaple zázračného obrazu, jedna z nejnavštěvovanějších svatyní v Německu): Kaple, jejíž oktogonalní základ byl zřejmě původně baptisteriem, vznikla zřejmě okolo 700 (dle legendy zde sv. biskup Rupert ze Salzburgu pokřtil prvního bavorského křesťanského vévodu). Oktogon baptisteria přečkal ničení Maďary. 1489 se dle zprávy dvou svědků stal zázrak, který způsobil, že se A stal poutním místem. 3letý místní chlapec, který se utopil v řece, byl oživen, když ho truchlící matka umístila na oltář před dřevěnou sochu PM a s ostatními věřícími se modlila k PM. (Legenda praví, že chlapec později vysvěcen na kněze.) Zpráva o zázraku se rychle rozšířila, a kaple okamžitě rozšířena o stavbu lodi a krytou chodbu. (Cílem, k němuž brzy proudily průvody poutníků z celé Evropy, byl tedy obraz PM v Oktogonu, který vznikl 1300 v Oberrhein či Brugundsku a byl vyřezán z lipového dřeva a 1330 přemístěn do A. Lidově se nazývá Černá Marie z Öttingu.) Proud poutníků byl tak velký, že ho malá kaple ani věnný kostel nemohly pojmout. 1499 – 1511 na místě románského dnešní gotický věnný kostel. I oktogonská kaple získala 1494 loď a věž. Otevřený přístup ke kapli následoval 1517, sakristie 1686. Redesign interiéru 1. pol. 17. stol., oltář milosti 1670. 1737 "Stříbrný princ" od holandského mistra Williama de Groff. Je to obraz desetiletého kurfiřta Maxmiliána III. Josepha. Na oltáři z 1930 klečící postava sv. bratra Konráda Parzhama. Po století zůstal A poutním místem obyčejných lidí, ale i cílem a místem setkání poutníků velkého politického významu. V A byli císař, králové, vévodové, kurfiřtové i tři papežové (Pius VI. 1782, Jan Pavel II. 1980 a Benedikt XVI. 2006). V době bídy třicetileté války svěřil bavorský kurfiřt Maximilian svůj osud a osud své země v dopise, který napsal svou krví, Matce Boží v A. 1681 se setkali císař Leopold I. a bavorský kurfiřt Max Emanuel k motlitbě a politickým jednáním v A a zde vytvořili svazek "A aliance", který se o 2 roky později přenesl v boji proti Turkům k Vídni. 28 vládců Bavorska (1 císař, 6 králů, vč. Ludvíka II., 3 vévodů, 11 královen, 5 biskupů a 2 další) nechalo po smrti pohřbít svá srdce ve stříbrné urně v Oktogonu A kaple. 13 zazděno či pod podlahou, 14 uren s 15ti srdci v nikách ve výklencích stěn. K Madoně do A se putovalo s prosbami o pomoc. Svědčí o tom četné votivní destičky na vnějších stěnách i interiéru kaple, děkující PM za zázrak (víc než 2 tis.). Přitom se kaple obcházela s dřevěnými kříži, po kolenou apod. 2006 zde papež Benedikt XVI. dal PM svůj biskupský prsten, který nosil do zvolení papežem. 2008 udělen papežem titul svatyně Zlaté růže.
• Kapucínský kostel sv. Magdalény: Barokní kostel na v od kaple. Jeho původ spojen s prací jezuitů (až do 1773) v A. 1591 povoláni k pastorační práci do A, 1593 začali stavět klášter a malý kostel. 1697 – 1700 vybudován dnešní kostel ve stylu jezuitského baroka. Pozoruhodné štuky, nádherné pozdněbarokní oltáře (1712 – 3) s obrazy dvorního malíře Johanna Caspara Singa z Mnichova a hlavní oltář (1795) s obrazem Magdalény pod křížem. Vedle kostela sál shromáždění mariánské kongregace mužů, postavený 1696 – 7. Sál považován za nejkrásnější barokní místnost A. Na vnější stěně v životní velikosti bronzová socha připomínající návštěvu papeže Jana Pavla II. 1980. Vlastníkem sálu mariánská kongregace mužů (MC) A, sdružení založené 1563 v Římě vlámským jezuitou Jeanem Leunisem, který spočívá v A od 1599.
• Stiftspfarrkirche sv. Filipa a Jakuba: Kolegiátní pozdně gotický kostel. Současná stavba čtvrtou na tomto místě. Nadace založena 876 Karlomanem. 910 (907) kostel zpustošen Maďary. Vévoda Ludvík Bavorský obnovil nadaci 1228 – 31. Nový kostel vysvěcen 1245 na místě staršího kostela. Deset let po začátku poutí 1489 se ukázalo, že vzhledem k velkému proudu poutníků potřebná nová budova. 1499 položen základní kámen kostela, postaveného v současné podobě 1499 – 1511. 2 věže, veranda, z galerie a j zdi zbyly z předchůdce. Architekty původně z Burghausenu Hans Ulrich Perger a Häntler. Poslední gotický kostel v j Německu. 52 m dlouhý, 18 m široký a 13 m vysoký. Štíhlé věže s výškou 48 m. Přímo k němu byl připojen byt probošta. Hlavní oltář z doby kol 1800 (kdy úpravy, jimž padla za oběť část dosavadního inventáře). Oltářní obraz 1796 PM Pomocnice. Na j od kostela připojen klášter s gotickou křížovou chodbou s částečně dochovanými freskami a řadou pomníků kanovníků za tři staletí. A 4 kaple. Nejznámější Tillyho, kde pohřben maršál Tilly s některými příbuznými. Chantilly kaple (původní farní kostel sv. Petra) obsahuje pozoruhodné vitráže z 15. stol. V patře Kaple bolesti a barokní Sebastianikapelle (1670 Domenico Zuccali). V sz rohu ambitu moderní "catch-kaple" s památníkem sedmi občanů A, zemřelých v A během 28 posledních dnů války.
• Sv. Konrád z Parzhamu: * 22. 12. 1818 v Parzhamu v Bavorsku jako Jan Birndorfer, jedenácté z dvanácti dětí zbožných zemědělců, a od dětství tam pracoval se sourozenci na rodinném statku. Od dětství velmi zbožný. V 16ti letech osiřel. V 19ti letech se neúspěšně pokusil studovat v benediktinském klášteře Metten u Deggendorfu. Musel se vzdát touhy stát se knězem a pracoval dál na rodinné farmě. 1841 složil sliby v III. řádu sv. Františka a až 1849 v 31 letech se vzdal dědictví a vstoupil do kapucínského kláštera sv. Anny v Altöttingu, kde 1852 složil věčné sliby. Stal se tam věrným bratrem laikem a byla mu svěřena služba vrátného, kterou vykonával až do konce života, celkem 41 let. Tato služba nebyla pro něj – nezkušeného rolníka – lehká, musel se vypořádat s tisíci poutníků, kteří přišli s mnoha požadavky, také řemeslníci a děti z chudých rodin přicházeli žebrat, ale on díky své zbožnosti a důvěře v Boha měl pro každého přátelské slovo a nikdo od něho neodešel s nesplněnou žádostí. Jeho jméno a pověst pronikla daleko za hranice Bavorska. (Kluci se kdysi umluvili, že jistě rozzlobí bratra vrátného u kapucínů. První zazvonil u brány, odříkal Otčenáš a dostal od přívětivého bratra Konráda kus chleba. Když kluci slyšeli, že se starý upracovaný bratr vrátil do své světničky, zazvonil druhý a trpělivý bratr i jemu dal kus chleba. Taktéž učinil třetí, čtvrtý, desátý a jedenáctý a každý dostal kus chleba. Když dvanáctému dával dobrý bratr zvlášť krásný kousek chleba, řekl mu s úsměvem: “Dnes mne chcete rozhněvat, pravda, že tak jeden za druhým chodíte ... — Ale to nevadí, chlapci! — Půjdu ještě třeba dvacetkrát, pokud mne nohy ponesou. Ale mám ještě jinou práci, rozumíš?“ Zahanbený kluk se chtěl omluvit, ale bratr Konrád ho po hladil a řekl: “Již je dobře!“ Stará Monika neměla, jak se říká, všecky pohromadě. Každý den si přišla do kláštera pro oběd. Dnes byla ve zvlášť špatné náladě. Trhla zvonkem, a když bratr otevřel, poroučela si ostře: “Oběd!“ Laskavě jí vzal košíček, aby jej naplnil. Ona však na něho: “Ty farizeji!“ Bratr jakoby neslyšel. Ona ještě hlasitěji: “Ty starý lumpe!“ A ještě mnoho jiných nezdvořilostí se za ním vysypalo. Dobrý bratr hledal v kuchyni nějaký lepší kousek pro Moniku. Tři tuláci přišli k bráně: chtěli pivo. Bratr Konrád jim vskutku přinesl pivo. Zatímco si pochutnávali tři žíznivci na pivě, dělali vtipy na bratra. On však jako by neslyšel. Domnívali se tedy, že je nedoslýchavý, a hlasitě si z něho tropili žerty. Teprve později se dověděli, že “nedoslýchavost“ byla těžce nabytá ctnost. Jednomu žebrákovi nechutnala klášterní polévka. Hodil talíř i s polévkou Konrádovi k nohám. Ten klidně řekl: “Ty ji tedy nechceš? Donesu ti jinou.“ Jednou ho zkoušel “milosrdný“. A ten dovedl zkoušet, je-li ctnost pravá. Bratr Konrád denně s velikou radostí a zbožností přisluhoval při mši sv. v 5 hod. Již se připravoval modlitbou na svatou službu. Tu k němu přistoupil “milosrdný“, vzal mu misál z ruky a žádal ho, aby mohl ministrovat místo něho. Co myslíte, že bratr Konrád udělal? Laskavě ponechal jinému milou službu, klekl si do koutku a modlil se. Od té doby byl “milosrdný“ přesvědčený, že bratr Konrád je světec. Dvanáct let ho pozoroval jeho pomocník u brány a říká o něm: “Ročně přicházelo mnoho tisíc lidí k bráně. Byli to lidé nejrůznější: suroví tuláci, drzí žebráci, nevděčníci. Nikdy jsem však neviděl bratra Konráda rozhněvaného nebo rozčileného.“ Kdysi přišel člověk ke sv. zpovědi a usedavě plakal. Jeho známý se ho ptal, co ho přivedlo ke zpovědi. Odpověděl: “Ten starý kapucín tam u fortny se na mne podíval a jeho pohled mi pronikl srdce.“) Zůstával u brány i přes 18 hodin denně, ale modlitba zůstala středem jeho života – v noci, využívaje každou volnou minutu, se modlil, takže mu sotva zbyl čas na spánek. Uchyloval se k modlitbě často do „cely sv. Alexia“, ze které je možné vidět malým otvorem přímo na hlavní oltář sousedního kostela. Současně měl mimořádnou touhu po eucharistii. V klášteře, bylo zvykem, dvakrát nebo třikrát týdně přistupovat ke sv. přijímání, ale Konrádova touha byla tak silná, že mu bylo povoleno každodenní sv. přijímání. Tři dny před smrtí napsal svým nadřízeným: „Teď už nemůžu“ a byl vzat ze služby na bráně. Ale ještě krátce před smrtí vstal z postele a zamířil ke dveřím, protože měl dojem, že jeho zástupce ve vrátnici neslyšel zvonec. + 21. 4. 1894 v Altöttingu. Pohřben je v klášterním kostele v Altötting, který od 1953 nese jeho jméno. Jeho ostatky spočívají ve stříbrné schránce pod zvlášť zhotoveným oltářem pod baldachýnem. Velmi uctíván lidem i spolubratry, svatořečen 1934. Patron vrátných, sefarinského díla lásky, při všech trampotách.