Himmelkron

Malá ospalá obec s kdysi významným klášterem. Zaparkovali jsme vedle kostela a šli dovnitř, kde s námi začala komunikovat nějaká uklízející paní (anglicky ani slovo). Pochopili jsme, že si (asi) můžeme všechno prohlédnout. Historický klášterní kostel, spíše prostý, dnes kostel evangelický. Pak nás paní (stále intenzivně německy komunikující - naštěstí jsem, i vzhledem k přípravě na to, co nás tu čeká, tu a tam něco pochytil) zavedla přes krásnou křížovou chodbu do Rytířské kaple, krypty - sloupové síně se sarkofágy v oddělené části. Pak jsme vyšli ven do objektu bývalého kláštera, dnes ústavu. Je tu i bylinková zahrada, ale ve srovnání s těmi, které jsme viděli někde jinde, jen chudičká. Pak jsme ještě zašli na návršíčko vedle kostela s malinkou radnicí. A vnímali tu dnešní skromnost v místech jistě kdysi rušných a požehnaných ...

Obec na jz úpatí Fichtelgebirge v blízkosti franckého lesa, na evropské dopravní ose. V současné době kolem 3 800 obyvatel, součástí H i další obce Lanzendorf a Gössenreuth. Obrazy v zasedací síni radnice dokazují dlouhou historii H. Založen 1279. 300 let tu působil klášter sester Cisterciaček a velmi významně místo proslavil a dal mu i název (koruna nebes). Markrabí z Bayreuthu přestavěli klášter na letní rezidenci (lovecký zámeček). Také dnes láká středohorská krajina do údolí Bílého Mohanu, do moderně přeměněného H. Nové silnice, pěstěné zahrady, zeleň a turistické stezky se doplňují s moderními zařízeními pro volný čas: tělocvičny, víceúčelové sportoviště, tenisové kurty, fotbalové hřiště, dráha pro skateboard, střelnice, bazén s vyhřívanou vodou. V obci na 40 různých spolků, ve kterých mohou obyvatelé H realizovat své zájmy a záliby. Přátelé umění najdou v H a Lanzendorfu zajímavé historické pamětihodnosti: Bývalý klášterní kostel Cisterciaček stále dominantou města. Ze zbývajících budov gotického kláštera zachováno pouze jedno křídlo, stavba pochází převážně z 16. – 18. stol. Zajímavá pozdně gotická křížová chodba s anděly hrajícími na hudební nástroje. Nově vytvořené muzeum klášterního kostela. Rytířská kaple a další pamětihodné relikvie z časů markrabích. Farní kostel v Lanzendorfu s četnými náhrobky ukazuje na původní rytířské obyvatele. Evangelicko-lutheránská diakonie poznala vhodnou polohu H v minulém stol. Založila zde domovy a školy. Domy jednoty vzdělání a volného času. Mnoha postiženým lidem se stal H druhým domovem. Jsou plně začleněni do běžného života, žijí v moderních, speciálně upravených domovech a pracují v nově vytvořených dílnách. Celé zařízení značně podporováno obcí H a státem. H nazýván "Obec přátelská k postiženým lidem". V bývalém klášteře tedy domov s denní péčí pro lidi s mentálním postižením. H populární i jako turistické destinace.

Klášter H: Založil 1279 hrabě Otto III. (IV.) Weimar – Orlamünde. Jeho matka Beatrix Orlamünde dostala z odkazu Andechs – Merana mj. hrad a vesnici Pretzendorf a Otto je, i s okolními poli, loukami a lesy (se souhlasem manželky Anežky Truhendingen a tří synů), převedl na klášter. Území patří do diecéze Bamberg (tehdy biskup Berthold von Leiningen). Zakládací listina z 1279 uvádí účel nadace (Božská inspirace, na odpuštění hříchů, doporučení ke vzpomínkám potomstva, udělat něco pro své spasení). V listině pro nový klášter uváděn název H. Změna názvu obce Pretzendorf ale až v 16. stol. Se svědky z představitelů místní šlechty uvedeny i osobnosti z klášterů Sonnenfeld a Langheim. Tyto kláštery dále podporovaly rozvoj kláštera H. První sestry do nově postaveného kláštera přišly pravděpodobně z kláštera Sonnenfeld, nejbližšího cisterciáckého. Tradice mluví o Ottově dceři Agnes jako o první abatyši. Vzhledem k dlouhému období mezi založením kláštera a její smrtí (1354) a tomu, že jméno Agnes není uvedeno v zakládací listině, byla zřejmě aspoň v počátcích kláštera abatyše či priorka jiná. Historie klášterů se obvykle sleduje daty válek a velkých stavebních aktivit představených. Za husitských válek přišli husité 1430 do oblasti a zapálili mj. nedaleký Kulmbach. Poškození kláštera H ale nejsou známa. Takže nedošlo k žádné velké rekonstrukci a mnoho uměleckých děl přežilo dobu. Abatyše Elisabeth Künsberg (1460 – 84) a Magdalena Wirsberg (1499 – 1522) zahájily stavební boom. Nejvýznamnějším stavebním projektem Elizabeth pravděpodobně 1473 stavba křížové chodby kláštera s mnoha uměleckými prvky. Magdalena rozšířila klášterní kostel o jedno křídlo. Přerušením byla doba Margaret von Zedtwitz (1484 – 99), kdy klášter trpěl náročnými ekonomickými podmínkami (klášterní budovy chátraly a správa pozemků se nedařila). Za rolnické války od 1524 součástí Brandenburg – Kulmbach Markgraftums a klášter jen málo postižen. Někteří povstalci snad poškodili klášter a ukraden stříbrný kříž. Za 2. markraběcí války vedlo rabování jen k některým ztrátám z inventáře. V době abatyše Apollonie von Waldenfels přišla do regionu reformace a ujala se v populaci i duchovenstvu. Markrabě Georg, časný stoupenec Luthera, vynucoval konverze k protestantismu a násilně vyhostil sestry z H, které nepřijaly novou víru. Bambergský biskup Weigand von Redwitz tedy 1529 podal stížnost Švábské lize. Pokles byl ale nezastavitelný. Markrabský kazatel Johannes Behaim kritizoval z kazatelny abatyši Apollonii a priorku Dorotheu Wirsberg. Poslední abatyší H Margarethe von Döhlau, 1544 instalovaná Albrechtem II. Alcibiadem. To byla pro markraběte příležitost stanovit jí podmínky pro správu a získat vhled do života v klášteře a do jeho vybavení. 1545 Margarethe sesazena. Příjmy kláštera nyní šly princezně Barbaře (+ 1591), Albertově sestřenici, která dříve bydlela v klášteře Heilsbronn. 1548 odvolaná bývalá abatyše Margarethe oznámila přijetí protestantismu. 1560 počet sester klesl dvě. Margarethe nakonec převedla část kláštera na školu pro šlechtické dívky. Škola působila jen do konce 16. stol. a v poslední době příliš světská. Klášterní kostel 1590 protestantským farním kostelem (v 17. a 18. stol. barokizován). Klášterní budovy markrabětem bayreuthským používány jako lovecký zámeček. Zejm. za markraběte Christiana Ernsta rozšířen a tím částečně zničen klášter. Markrabě Georg Wilhelm vytvořil barokní Roten – Adler sál (využívaný dnes pro svatby a koncerty). Kolem 1750 začalo odstraňování kláštera. Tři křídla padla za oběť demolici. Bývalý pastor se zasazoval u markraběte osobně za zachování kláštera a zachránil tak alespoň zbývající křídlo. 1835 prodávány kamenné postavy z kláštera. 1886 – 90 obnova objektů. 1893 založen domov pro slabomyslné dívky. 1959 – 69 obnova objektů. Dnes v klášteře a okolním areálu ubytování, kolej, denní stacionář a workshop pro osoby se zdravotním postižením. Klášter H spojen s legendou o Bílé paní, která byla dámou hradu Plassenburg, a údajně zavraždila své 2 děti. Podle jedné verze založila jako pokání klášter H (podle jiné tradice klášter Himmelthron) a stala se jeho první abatyší. Podle jiné verze klášter existoval, a zavražděné děti zde měly být pohřbeny. Kaspar Brusch, autor nejstarší písemné zprávy k legendě, tvrdí, že v H klášteře sám viděl hroby dvou dětí.

Gotický klášterní kostel PM: Postaven na nejvyšším místě obce a nabízí výhled na ni i zbytek kláštera. Podle pravidel měl relativně malý kostel jednoduchý vzhled a místo věže dostal střešní světlíky. Přes barokní přestavbu budovy jsou jasně viditelné gotické prvky. (Od 1698 sitalský architekt Antonio della Porta kostel zásadně transformoval v důsledku nových Luteránských principů ve stylu baroka a rokoka. V místním podobě ukazuje začátek markraběcího stylu. Okna zvětšena, původní gotický štít na hlavním portálu odstraněn, odstraněna i socha PM. Plochý strop lodi nahrazen klenutým, dvoupodlažní galerie s nepřetržitými bohatými sloupci od podlahy do druhého patra. 1718 provedena kazatelna.) Okno středního sboru má barevné sklo ze 14. stol. Zbytek nástěnné malby z 15. stol. představuje závoj Veroniky. 1990 zjištěny v průběhu restaurátorských prací v podlaze kůru kamenné desky s freskami, které vystaveny v muzeu kostela. Krucifix z 1470. Krypta Ritterkapelle. Pravděpodobně původně navržena jako hrob hraběte Orlamünda. Další markraběcí sarkofágy rodu Hohenzollernů. Proto hrobka byla nazývána královská krypt. Dnes se se používá jako kaple pro každodenní činnost. Malá, přiléhající k hlavní lodi. V chóru sester a ve vedlejší místnosti bývalého kláštera od 1987 museum kostela. Textil a liturgické předměty z 16. až 18. stol. Malované kamenné desky, kdysi používané jako dekorace na zeď, později jako podlahové panely v klášterním kostele.