Walhalla

Cestou z Regensburgu jsme se zastavili na Valhalle. Trochu jsme pobloudili, protože jsem si nezapsal místo, kde Walhalla leží - Donaustauf. Přijeli jsme před večerem v neděli (objekt již uzavřen) a byli jsme překvapeni množstvím těch, kteří tu seděli, leželi, vykládali, pospávali, jedli, pili, nebo sem teprve přicházeli. Mladých i starých. Naprostá pohoda, příjemná atmosféra. A nečekaně krásný výhled do okolí.

V severské mytologii je V (Valhöll, „Síň padlých“) Ódinova síň v Ásgardu – pevnost Gladsheim, kam za doprovodu valkýr přicházejí padlí bojovníci („einherjové“). Ódin zde shlíží ze svého majestátního trůnu Hlidskjalf na celý svět a přijímá zprávy od svých dvou havranů Hugina a Munina. Pověst o V vznikla patrně v Norsku a zachovala se v několika středověkých rukopisech, které ovšem zpracovávají starší podání. Hlavním pramenem je Poetická a Prozaická Edda, vzniklé ve 13. stol. na Islandu, a báseň Eiriksmál z 10. stol. Tyto básně vzbudily velký zájem romantiků na poč. 19. stol. a V se stala symbolem pohanské germánské kultury. Král Ludvík I. Bavorský dal 1830 – 47 postavit nad Dunajem blízko Řezna neoklasický památník V s bustami významných postav evropských dějin, které počítal mezi Germány. Síň slávy nebo V je jednou z památek věnována historii německé kultury. Jedná se o obrovskou neoklasicistní budovu, která je srovnatelná s velikostí starověké řecké Acropolis v Aténách (48 m x 14 m) a leží na břehu Dunaje nedaleko Regensburgu. Postavil ji slavný německý architekt Leo von Klenze. Druhý název V, pochází ze staré norštiny a germánské lidové epiky a označuje místo, kam za doprovodu valkýr přicházejí padlí bojovníci. Myšlenka vybudování těchto prostor patřila budoucímu králi Bavorska – Ludwigovi I. Chystal ho se ctí ke všem německým vojákům – hrdinům z legendární bitvy Varus (9 po Kr.), ale i vědcům a umělcům. Ludwig I. si vybral místo pro výstavbu haly již 1825, ačkoli stavba haly byla zahájena až o pět let později. V interiéru haly je třeba si povšimnout reliéfů: v s části haly vystaveny obrázy německých států v podobě alegorie, zatímco v j části dominují scény slavných bitev a soubojů. Síň slávy byla otevřena 1842, v době, kdy v místnosti bylo 96 bust hrdinů, stejně jako 64 desek na počest hrdinů, jejichž obrazy nebyly zobrazeny sochařsky (zejm. šlo o legendární postavy, jejichž portréty zůstaly zachovány). Mezi těmito 160 hrdiny byli zástupci různých zemí, které souvisely s německou kulturou. Důležitý detail myšlenky bavorského krále bylo, aby i slavné ženy zde našly své čestné místo. Dnes je v síni 193 bust a pamětních desek, z toho je 12 ženských postav. Od otevření sálu bylo přidáno pouze 32 bust a plaketa. Výběr osobností, kterým je v Síni vzdán hold, není striktně dán, hlavní podmínkou pro umístění památky však je, že tato osobnost zemřela vice než 20 let předtím, než byla na umístění v Síni nominována. Mezi těmi, jejichž jména jsou uložena v Síni slávy, je třeba jmenovat např. A. Einsteina (busta umístěna 1990), J. Brahmse (2000), Augusta II.Silného, J.S.Bacha, L.Beethovena, A. Bismarca, A. Dürera, A. Van Dijka, J. van Eycka, F. Barbarossy, Fridricha Velikého, Goetheho, H. Handela a J.Haydna, W.A. Mozarta, I.Kanta, J. Keplera, M.Koperníka, W. Roentgena , P. Rubense, M. Luthera, švédského krále Karla X. Gustava, ruské carevny Kateřiny Veliké, krále bavorského, zakladatele Síně slávy – Ludwiga I, prvního císaře Svaté říše římské – Otty Velikého a prvního císaře v Německu – Wilhelma I.