Ingolstadt

Zaparkovali jsme na velkém parkovišti (podobném, jako kdysi v Landshutu) a iďa okolo pravoslavného kostela se holky hrozně bavily tím, že tatínek si předtím za jízdy myslel, že tam u vchodu vidí ovečku a on to byl jenom pes … Jakousi branou jsme zamířily k centru, okolo evangelického kostela ke kostelu kapucínskému (či františkánskému), který jsme navštívili. Klasicky jednoduchý a v něm polední mše sv. ve slovanském jazyce, snad chorvatštině. Město bylo jinak jako po vymření. A potom dál k radnici na náměstí, které se nám nelíbilo podobně jako to ve Fuldě – historické domy a vedle nich zase takové ty skoro komunistické obludy … Radnice má vyhlídkovou věž, která vypadá skoro jako kostelní – leč pouze se dvěma prohlídkovými časy, do nichž jsme se nevešli. Tak jsme pokračovali v obchůzce. Jak jsme se dostali k těm správným místům a jak čas pokročoval, začalo být město trochu rušnější. Po dlabandu jsme zašli do místního dómu sv. Mořice. Zvenku cihlový charakter, zvláštní věže, zvláštně umístěné, interiér vzhledem k tomu venku velmi nečekaný, nádherný, jednoduchý, kůr s varhanami přímo skvostný. Prohlédli jsme i výstavku zdejších bohoslužebných předmětů. Nakonec jsme se při prohlídce města dostali až k zámku, u něhož jsme si prohlédli nádvoří (kde si Barunka polozila po vystavených dělových hlavních a poskákala na - v úrovni země upevněných - trampolínách), ale na expozici a výstavu o armádě (Wermachtu) ve válečných časech už čas ani chuť nebyly. No, a pak už na parkoviště a odjezd. Ingolstadt není nezajímavý, ale do atmosféry takového Regensburgu či Passau má daleko.

Město mnoha tváří, historie, tradice i moderní atmosféra se zde spojují neopakovatelným způsobem. Město, ležící na Dunaji, bývalo svého času sídlem vévodů, první bavorské zemské univerzity a bavorské zemské státnosti. 1516 zde byl vydán nejstarší zákon na světě, který se týkal potravin a nápojů – tzv. Bavorský zákon o čistotě „Reinheitsgebot“ – který zaručoval kvalitní výrobu piva bez příměsí. Celá staletí této bohaté minulosti jsou dodnes vtisknuta do tváře města. V současné době je nejmladší bavorské velkoměsto dynamickým hospodářským a vědeckým cenrem s neopakovatelnými památkami, rozmanitou gastronomií, možnostmi nakupování a zajímavými muzei. Historické Staré město: Křížová brána (Kreuztor), katedrála, Nový zámek (Neues Schloss), Alte Anatomie, domy se zdobenými štíty. Impozontní opevnění města. Rozmanité a tematické prohlídky města. Neobvyklá muzea: Historické muzeum německé medicíny (Deutsches Medizinhistorisches Museum), Bavorské vojenské muzeum (Bayerisches Armeemuseum) a Muzeum konkrétního umění (Museum für Konkrete Kunst). Audi Forum Ingolstadt s muzeem Audi museum mobile. Nákupní centrum značkového zboží v "Ingolstadt Village". Zábavu a odpočinek v aquaparku a vřídle Donautherme Wonnemar. Františkánský kostel: Gotická bazilika z 1275 je působivě strohý kostel žebravý řád bratří a zvláštní historický poklad. Na devadesát hroby profesorů, důstojníků a dalších vysoce postavených obyvatel svědčí o období 1472 – 1800. Hodnotné a neobvykle dobře zachovalé pamětní desky zdobí stěny, sloupy a boční kaple jinak jednoduchého kostela menších bratří. Mají vysokou uměleckou kvalitu a jsou svědky života a práce respektovaných obyvatel Ingolstadtu. Katedrála naší paní: Masivní , pozdně gotická a viditelná z dálky. Z věží nádherný výhled. Obrovské, sedmipodlažní. Dle písemných záznamů bylo pří konstrukci použito 3.800 kmenů. Uvnitř mohutné oltáře, cenné reliéfy a kamenné figurky, sochy a řezby. Hroby profesorů a hlavní oltář Hanse Mielicha dokončeny 1572 k příležitosti stého výročí Vysoké školy, což připomíná úzké spojení mezi kostelem a univerzitou. Tři obrázky na zadní straně nádherného oltáře líčí spor mezi Sv. Kateřinou z Alexandrie a padesáti pohanskými filozofy. Dóm sv. Mořice: Trojlodní gotická bazilika s románskými prvky. Nejstarší zmínka se datuje do 9. stol., do doby založení města. Současný stav se datuje do 1234, je nejstarší dochovanou stavbou v Ingolstadtu. Až do dokončení katedrály byl horní farní kostel sv. Mořice jediným kostelem v Ingolstadtu. Souvisí s ním i počátky školství v centru – 1328 doložena farní škola. V 18. stol.  Johann Baptist Zimmermann doplnil rokokové prvky, ty 1880 odstraněny, ale od 1945 snaha o obnovu části této výzdoby. Kostel má také kaple v uličkách.