Neumarkt - Sankt Veit

Neumarkt – Sankt Veit. Šestitisícové městečko s malebným náměstíčkem s branami na obou koncích. Vybrali jsme cukrárničku, ve které jsme dali až příliš velké (leč výborné) zákusky s dobrým kapučínkem. Potom jsme zašli do sousedního pěkného farního kostela. A pak ještě malá obchůzka, zakoupení medicínky pro rýmovitou Báru, vyzvednutí trochy penízků a zajetí nad město do bývalého velkého klášterního kostela (v bývalém klášteře domov důchodců). Kostel se zvenčí, a částečně i zevnitř, rekonstruuje. Několik náhrobních desek v interiéru, venku okolo pěkný hřbitov.

Benediktinský klášter SV založen 1121 Dietmarem von Lungau (Schaumberg – Dornsberg). Se souhlasem salcburského arcibiskupa Konráda I. mniši z kláštera sv. Petra v Salcburku založili v Elsenbachu jen pár km od současného N na odlehlém místě dceřiné opatství. 1132 vysvětil biskup z Gurku Roman, jako spolupracovník salcburského arcibiskupa, klášterní kostel. Vzhledem k tomu, že životní podmínky zde nebyly příznivé pro klášterní osadu, vyzval arcibiskup Adalbert III. v souladu s Wolframem von Dornsberg, vnukem zakladatele, 1171 k přesídlení mnichů do nedalekých hor. Na novém místě se opatství rychle vyvinulo v kulturní a ekonomickou instituci v horním Rottalu. Rozsah úkolů (správy) se zvětšoval. Nezávislost na mateřském klášteře sv. Petra v Salcburku dostal SV 1255 s právem svobodně si vybrat svého opata. Od pol. 13. stol. byli mezi patrony i Wittelsbachové. Správa přešla na bavorské vévody. Dolnobavorský vévoda Jindřich XIII. založil 1269 ve srovnání s Salzburgským klášterem na druhé straně Rottu "nový trh" s obilím. Jeho poloha na silnici spojující Landshut a Burghausen přinesla hospodářské oživení. Ve stejném roce klášter obdržel od vévoda nižší soudní pravomoc. Ve 14. stol. množství darů ukázovalo na úzký vztah kláštera k bavorskému vévodskému domu. Později 1313 císař Ludvík Bavor postavil klášter pod svou ochranu a potvrdil mu všechna oprávnění. Opat Friedrich II. 1341 jmenován vévodským dvorním kaplanem. Vzhledem k tomu měl 1458 právo nosit mitru a mít vlastní erb. Ke konci 15. stol. klášter vlastnil značný majetek, více než 450 zemědělských usedlostí. Modernizace začala 1390. Klášterní kostel a klášterní budovy svědčí o prosperitě kláštera v 14. a 15. stol. Opat Jindřich III. Katzl (1444 – 71) přebudoval 1460 – 70 trojlodní románskou baziliku a klášter v gotickém stylu. 1495 z věž. Za působení opata Mikuláše Humlera (1496 – 1516) stavba dokončena. SV představuje největší pozdně gotický halový kostel v širokém okruhu. Pro ​​něj slavný sochař Hans Leinberger z Landshutu 1515 vytvořila Madonu (nyní v Bavorském národním muzeu v Mnichově). Masivní škody na majetku utrpěl klášter za války o Landshutskou posloupnost (1503 – 6). Během reformace vážná krize za nekompetentních opatů. Opat Andreas Kirchisner byl sesazen 1556 a odsouzen za své zločiny na doživotí. V té době byli v klášteře jen tři mniši. Nástupce opat Lauterbach zanechal po smrti 1563 vysoké zadlužení a správa majetku byla převedena na světské správce. Až za opatů Andrease Sappenbergera (1602 – 33) a Mauruse Fräschla (1633 – 53) se začal klášter – přes nájezdy Švédů v třicetileté válce a požár 1639 - opět stabilizovat. 1634 podlehli téměř všichni mniši moru, takže opat musel pro pastoraci ve svěřených farnostech využívat diecézní kněze. Jeho nástupce, opat Gregor Wöstermayer (1653 – 87), byl dobrý ekonom a patron umění a vědy. Vedl opatství k nové prosperitě. Z velké části zničený kostel upraven ve stylu raného baroka. Italský architekt Christoforo Zuccali postavil za opata Bernharda Hubera (1687 – 95) nový klášterní trakt, ale o několik let později byl zničen požárem. Opat Marian Wieser (1695 – 20), rodák z Neumarktu, učil několik let filozofii na univerzitě v Salcburku předtím, než se vrátil 1688 do klášteře a tam zpočátku převzal převorství. Po ničivém požáru 1708 přestavěny klášterní budovy a kostel do současné podoby. Na stěny klášterní kostel 1699 zachyceny štuky s výjevy ze života sv. Františka a Víta. Opat Řehoř II. Kirmayr (1723 – 64) jedním z 21 členů Konventu. Za knihovníka Aimera Mauruse, opata 1764 – 72, zničena bouří věž a architektem Johannem Michaelem Fischerem nahrazena nádhernou rokokovou. Nový mramorový oltář Jacoba Mösla (Salzburg) obdržel 1783 obraz "Umučení sv. Víta" Johanna Nepomuka della Croce (Burghausen). 1795 za posledního opata Celestina disciplinární řád stále velmi bohatého opatství opuštěn. Klášterní škola, která existovala od 15. stol., uzavřena. 1796 špatné hodnocení. Opatu Celestinovu a 20 otcům uděleny důchod. Objekt 1802 prodán nově založenému klášteru sv. Anny v Mnichově, velká část aktiv odešla do školního fondu. 1809 Napoleon – bitva u Neumarkt SV. S rozpuštěním ženského kláštera (?) 1829 klášterní kostel farním. Saský Baron Maximilian Speck von Sternenburg získala klášterní budovy a přeměnil je na zemědělskou usedlost. Budovy změnily několikrát vlastníků. 1858 prodány hraběti Maximilian von Montgelas. 1894 je získal ředitel pivovaru Lion Anton Hertrich. Jeho syn Otto úspěšné rozšířil bývalý klášterní pivovar SV, který existoval až do 1984. 1934 rozhodnuto přejmenovat N k vyjádření významu bývalého benediktinského kláštera na historický vývoj komunity. Většinu kláštera v té době vlastnil arcibiskupský seminář ve Freisingu. Od 1952 se používá jako domov důchodců. 1996 moderní přístavba. Na kdysi bohaté benediktinské opatství upomínají některé štukované pokoje v bývalém klášteře a náhrobní kameny opatů v klášteře a ve farním kostele sv. Víta.

Historické město s cca 6 tis. obyvatel město na Rott v Horním Bavorsku, asi 35 km jv od Landshutu. Neumarkt založen 1269 dolnbavorským vévodou Heinrichem XIII. 1366 městská a další rozsáhlá práva. 1369 učinil vévoda landshutský sídlem správce oblasti, později sídlícího na zámku Adlstein. 1121 zřízen v nedaleké obci Elsenbach benediktinský klášter sv. Víta, samostatný Hofmark, a 1171 přestěhován do nedalekých hor, kde působil až do sekularizace 1802. Knížecí správa zde existovala až do poč. 19. stol. 1803 Bavorsko. 1862 převzal správní úkoly Mühldorf. 1875 železnice. 1920 sloučeny Sankt Veit a Wolfsberg do Wolfsberg Sankt Veit. 1934 spojení s Neumarkt do Neumarkt – Sankt Veit. 1956 Neumarkt – Sankt Veit městem. Dominuje protáhlé náměstí z 13. stol., uzavřené na obou stranách bránou. Několik domů ve stylu Inn – Salzach. Starý farní kostel sv. Jana Křtitele z 2. pol. 15. stol. Jen kousek od náměstí bývalý benediktinský klášter Sankt Veit, dnes domov důchodců. Bývalý klášterní kostel dnes farním kostelem. Ve starém městě nedaleko náměstí Vévodský Kasten, nyní městská knihovna, a Společenský dům. Ve starém hradu Adlstein dnes radnice. Nedaleko Teising s vodním hradem a starým poutním kostelíkem a kaplí. Vodní hrad Teising leží v údolí, z okolních kopců trochu přehlížen. Zámek nádherný, masivní, masivní konstrukce, příkop dobře zachovalý. Třípodlažní budova na malém kopci v jezeře má obdélníkový tvar, polygonální arkýř, kompaktní konstrukce jasně zdůrazněna. 1140 první zmínka o hradu (pokryta obrovskou pyramidovou plátěnou střechou. Kolem 1561 (datum těsně pod střechou na z straně) částečné obnovení nebo přestavba do dnešní podoby. Krásná barokní brána mezi dvěma křídly. Kaple sv. Jiří s barokním oltářem z 1700. Středověké vodní hrady od 18. stol. většinou zbaveny příkopu, což je zbavilo výhod opevnění. Velká hodnota vodního hradu Teising v zachování tohoto příkopu, a tedy dodnes viditelné souhře mezi strukturou hradu a vodním opevněním. Soukromý majetek i s okolím, takže jen vzdálený pohled. Na levé straně votivní kostel s věží z 1623 – 5, v kopcích v od hradu. V poutní svatyni PM Einsiedelské i pozoruhodné náhrobní desky pánů z hradu Teising z červeného mramoru. Kaple, s níž svatyně vytváří nádherný soubor.