Landsberg am Lech

Landsberg am Lech je město až kus za Mnichovem. Sjezd do města, u kterého jsme netušili co očekávat, připomínal trochu sjezd do Burghausenu, a my marně odhadovali, kde je v tom kopci centrum apod. Zabočili jsme hned do prvních krytých garáží (doprava) a posléze zjistili, že jsou v podzemí ve skále (a jsou to ty optimální). Po spoustě schodů, točících se kolem výtahu, jsme to vyšlápli na povrch a ocitli se v hodně příkré ulici. Kam tedy teď? Nakonec dcera "rozhodla", že dolů. A bylo to dobře, po chvíli jsme okolo pěkné kašny průchodem pod věží došli na svažité náměstí. A bylo hned zřejmé, že tady je to jiná "kategorie", než třeba včera v Riedu. Jak psáno na internetu: "Úzké uličky, tajuplná zákoutí a těsně při sobě stojící malebné domy Vás vtáhnou do jiné doby. Landsberg am Lech je město se středověkou tajuplnou atmosférou." Tu atmosféru jsme chtěli nejdříve otestovat při nějakém kafíčku.

A v panujícím krásném prostředí nám tam bylo bezva. Pak jsme se šli podívat do nedalekého farního kostela na malebném náměstíčku. Ten mě (nás) krásným interiérem velmi překvapil, stejně jako zajímavými detaily (vodní nádržka s malým chrličem v podobě rybičky uprostřed chrámové lodě, stříbrný oltář, zátiší umučení z mušliček, Ježíš na oslátku atd.). Prošli jsme zpět centrálním náměstím (částečně nyní rekonstruovaným) a nakonec došli až k Lechu, překvapivě širokému. Tam se k nám přihlásila nějaká kolemjdoucí, která zaslechla, jak na mě manželka volá. Ukázalo se, že je z Českých Budějovic a je tu na návštěvě u kamarádky. Ta nám poradila, ať se projdeme kousek podél řeky (že je to tam jako na Čertovce), což jsme také udělali, a našli tam malebný kousek okolí. Velmi vtipně tam vyřešili venkovní zahrádku nějaké restaurace či baru – židličky (i slunečníky) byly místo stolů postaveny k pobřežní kamenné zídce a návštěvníci tak popíjeli své kávy či pojídali dobroty s pohledem na plynoucí řeku a její okolí. A pak ještě pár uliček a šli jsme do garáže, protože přicházel hlad. Při následující návštěvě jsme si potvrdili předešlé zážirky a k tomu i něco navíc. Vyslechli jsme produkci zajímavé kapely, zřejmě ze středomořské oblasti. Zjistili, že náměstí je již opraveno. Navštívili na něm kostel kláštera Uršulinek (sv. Kryštof?) a pak zejména vystoupali do další malebné oblasti s kostelem sv. Ducha, Bayerntor s hradbami (kam jsme si nemohli vystoupat vzhledem k právě panující polední přestávce) i pěknými uličkami a domy.

1135 dokumentována osada Phetine, bez městského právo. Vévoda Jindřich Lev 1158 zde na důležité solné stezce postavil most přes Lech. K ochraně mostu postavil hrad "Castrum Landespurch". Pod ochranou hradu rychle rostla osada, která se objevila v 13. stol., stalo se z ní město a bylo brzy nazýváno "Landesperch". 1315 město vypáleno ve válce mezi Ludvíkem Bavorským a Fridrichem Sličným. Protože šlo o důležité strategické místo, bylo přestavěno a rekonstrukce byla podpořena vévodu. 1320 městu uděleno právo vybírat solné clo a sůl tak přinášela do města značné bohatství. 1353 postaven první solný sklad, v 17. stol. zde byly tři. Zde byla sůl uložena i prodávána. Také další obchody se vyvíjely velmi dobře, hlavně s obilím a dřevem, které bylo transportováno přes Lech. Město se neustále rozšiřovalo a zvyšovalo hradby (1415 - 35). 1419 schválila vévoda Ernst říční celnice a město mohlo vybírat za každý vor a příjmy použít k výstavbě opevnění. 1425 Bayertor jako vstup do města z v. Touto bránou vedla solná stezka do města. 1429 dal vévoda Ernst městu erb, který platí dodnes. Vévoda Albrecht 1556 inicioval založení Landsbergského spolku za významného příspění Ferdinanda I. Ty byly tvořeny spojením katolických zemí a měst (Bavorsko, Horní Bavorsko a západní Rakousko, Norimberk, Salzburg, Augsburg, Bamberg a Würzburg, s cílem zorganizovat se proti protestantským státům, aby se zabránilo dalšímu postupu protestantismu. Rekatolizaci také sloužilo založení jezuitské koleje, otevřené v Landsbergu 1576. Ve válce třicetileté město zažilo masakr. Švédská vojska generála Lennarta Torstenssona obléhala město 1633 a v noci z 19. na 20. dubna zaútočila na příkaz vévody Bernharda von Sachsen - Weimar. Byli zmasakrováni všichni obyvatelé i 500 rekrutů, kteří se k nim připojili. První písemná zmínka o číslování domů 1762. Stále platné číslování pak ze 1790. L hrál zvláštní roli v národním socialismu. 1924 zde napsal během svého uvěznění "Mein Kampf". 1937 - 45 byl L stylizován vedle Mnichova a Norimberku jako třetí centrální místo národního socialismu. Byl mu udělen titul město mladých v souvislosti se setkáváním Hitlerjugend. Plánované stavby realizovány jen částečně. 1944 postaven největší komplexu koncentračního tábora v Německu (jiné velké tábory byly na okupovaných územích). Všechny místní tábory nesla název Kaufering, centrum bylo v Landsberg. 18. června 1944 prvních 1.000 vězňů z Osvětimi. Ti pravovali ve třech obrovských podzemních bunkrech na výrobě nové stíhačky Messerschmitt Me 262. Vzhledem k nelidskému bydlení, v důsledku hladu, zimy a nemocí (tyfus), tvrdé práce - název "studená krematoria". Do konce října 1944 ti, které již nepracovali, posláni zpět do Osvětimi, do plynových komor. Od listopadu 1944 (plynové komory demontovány) vězni umírali v táboře. Těla pohřbena v hromadných hrobech v této oblasti. V dubnu 1945 pochod smrti. Kříž utrpení je ve starém městě a na nové horské silnici. Jen asi 15.000 vězňů přežilo poslední fázi vyhlazování Židů a zažilo osvobození americkou armádou. I přes ústřední význam města v nacistickém režimu (i letiště a kasárna), L zůstal jako jedno z mála okresních měst Německa ušetřen náletu. 1945 se hodně židovských přeživších z koncentračních táborů stalo vykořeněnými bezdomovci. Často ztratili své příbuzné nebo nevěděl, kde zůstat. Tisíce vysídlených osob byly ubytovány v Landsbergu a starali se o ně spojenci. Na konci 1945 jich bylo asi 7.000. Za dobu existence prošlo tudy 23.000 židovských vysídlených osob. Vztah mezi nimi a občany a Landsbergu byl charakterizován především emocemi a nikdy nebyl problém. Po založení Izraele se Landsbergský tábor rozvíjel více do tranzitního tábora. Mnoho bývalých vězňů koncentračních táborů se připravovalo na emigrací do Izraele , USA nebo v jiných zemích podle jejich výběru. V táboře v Landsbergu byly mj. školy, workshopy, devět kibuců a byly také vydávány táborové noviny v jidiš. Do 1950 obsazenost tábora klesla na 1.500 lidí, přicházeli obyvatelé z jiných zrušených táborů, až nakonec byl 1. listopadu 1950 rozpuštěna. 1945 - 58 byli ve vězení v Landsbergu němečtí váleční zločinci (někteří byli následně popraveni). Jejich přesný počet je sporný a pohybuje se od 279 do něco málo přes 300. 7. Ledna 1951 v Landsberg demonstrovalo asi 4.000 obyvatel ve prospěch odpuštění nacistických zločinů, a akce se změnila na antisemitskou demonstraci. Farní kostel poprvé zmíněn 1219 – pozdní románská bazilika se pak rozšiřuje a prodlužuje. Z tohoto období se dochovala křtitelnice. Až opat Wessobrunn Leonhard 1458 položil základy pro novou stavbu. Stavitelem byl štrasburský architekt Valentin Kindlin a Ulrich Kiffhaber. 1466 byla bazilika vysvěcena. Vyřezávaná dřevěná Madona na severní straně chóru, postaveného kolem 1440, pravděpodobně pochází z Ulmu od Hanse Multschera. V 17. století byl kostel barokně rekonstruován. Barokní Boží muka betlém, oltář a postava palmového osla jsou z 1671, byly vytvořeny Lorenzem Luidlem. Růžencový oltář na s stěně kněžiště z 1721 je dílem Dominika Zimmermanna. 1979 rozsáhlá renovace interiéru, instalace elektrického topení. Dále byly obnoveny středověké skleněné obrazy v Mnichově v dílně Gustava van Treeck a opatřeny vnějším ochranným sklem. Celková rekonstrukce kostela byla provedena 2007 až 2010 mnichovským architektem Christophem Maasem.