Burhausen

Toto město na hranici Rakouska a Bavorska zaujímá na škále malebnosti určitě některé z vyšších míst. Už výhledy při sjezdu z rakouské strany byly tak zajímavé, že jsem přehlédl červenou na semaforu u opravy cesty a svištěl vesele dál. Ale všechno dopadlo dobře. Pak přes úzký most přes hraniční řeku Salzach (uprostřed ještě nečekaně zúžený velkým květináčem), stále po očku zírajíce na nekonečný areál hradu nahoře a byli jsme na zdejším krásném náměstí. Pofotili jsme se u zajímavých skulptur, obešli část náměstí (marně hledajíce cukrárnu) a odhadli směr pěšího výstupu k hradu. A poměrně strmou cestou, se schody i bez, jsme jej posléze zdolali. Nahoře jsme objevili nějaký chaos i poměrně hodně lidí a po chvíli (až v romantickém prvním hradním nádvoří) jsme zjistili, že se tu natáčí nějaký historický film, v němž vystupují mj. rytíři v podobě Vikingů. Takže jsme prohlíželi herce a všechen ten pohyb okolo. A nakonec i opakovanou zkoušku nějak scény. No, zajímavé. Vzhledem k už počínající únavě a pokročilému času jsme se však po chvíli vymotali a pokračovali dál. V necelé půlce nekonečného hradního areálu jsme se pak "spustili" zpět dolů, do města. Dole na náměstí jsme si ověřili, že s běžnou je to tu asi marné, když maminka připomněla, že jakási cukrárna je v té dramatické zatáčce, tedy na rakouské straně řeky. A vskutku. Zakotvili jsme v cukrárně s krásným výhledem na řeku i hrad.

Na levém břehu Salzachu, tvořícího hranici mezi Bavorskem a Rakouskem, asi 10 km před jejím soutokem s Innem, leží malebné město B. Most z rakouské strany přes Salzach a krátká ulička přivede návštěvníka přímo na náměstí Starého města. To je obklopené historickými domy, kostelem a radnicí. Pod obloukem brány na j straně náměstí se dá projít do uličky In den Grüben, do pěší zóny s hospůdkami a kavárničkami. Dominantou náměstí je gotický kostel sv. Jakuba ze 14. stol. Jeho věž je vysoká 79 m a má zvláštně tvarovanou barokní báň z 1722. Obvykle se do B přijíždí od s, z bavorské strany. Tam nad hradem se nachází větší, moderní část města. Na hlavní průjezdní ulici jsou restaurace, obchody i další služby. Do Starého města se pak sjíždí ulicí podél hradu. Po pravé straně je odbočka k parkovišti u šestého nádvoří hradu. Parkovat se dá buď přímo na náměstí, ale tam je obvykle plno, či na velkém podzemním parkovišti pod ním. První zmínka o městě je v dochované listině z 1025. V té době sem také byla pozdějším císařem Konrádem II. dosazena hrabata z B, aby místo spravovala. Saský a bavorský vévoda Jindřich Lev území ovládl 1164. Od 1180 patří B Wittelsbachům, protože Ota I. Wittelsbach získal Bavorsko v léno od císaře Fridricha Barbarossy. Po prvním dělení Bavorska se B stal druhým sídelním městem dolnobavorských a později bavorsko-landshutských vévodů. Město se rozvíjelo hlavně díky obchodu se solí z Halleinu. Městská práva získal 1307 a další privilegia obdrželo od císaře Ludvíka Bavora. Další rozvoj přišel s vládou tzv. "bohatých" vévodů (1393 – 1503). Byli to Heinrich XVI., Ludwig IX. a zvlášť Georg der Reiche (Jiří Bohatý). V hranice Bavorska nebyla tehdy na řece Salzach. K jeho území patřila i velká oblast na pravém břehu řeky, tzv. Innviertel. Po vymření Wittelsbachů a válce o bavorské dědictví bylo tzv. Těšínským mírem 1779 toto území přiděleno Rakousku. B se tak stal městem na hranici. Historie města je úzce spjatá s historií hradu. Na skále nad městem se vypíná velký hrad B. Jeho hradby se táhnou po hřebenu skály v neuvěřitelné délce. Pokud návštěvník vstoupí do hradního prostoru na jeho s konci, musí ujít přes 1 km, přesně 1051 m, aby prošel šesti nádvořími k jeho nejjižnějšímu cípu. I když existuje mnoho větších a rozlehlejších hradů, je prý B nejdelším hradem Evropy i světa. V místech, kde s konec skalního hřebenu pozvolna přechází v rovinu a kde je dnes otevřený přístup do šestého hradního nádvoří, se v minulosti nacházela s hradba a vodní příkop. Dnes je tady parkoviště pro návštěvníky hradu. Prostor šestého nádvoří ohraničovaly obranné věže a několik budov, mezi nimi domy řemeslníků. Dům vlevo, ve kterém je dnes fotomuzeum a vypadající jako kostel, nebyl kostel, ale správní budova – Rentmeisterei. Z původně obranných věží ze středověku se v pozdější době staly správní budovy pro úředníky a podle nich se teď nazývají. Jedna ze tří věží na z straně nádvoří se např. jmenuje Forstmeisterturm. Hodinová věž uprostřed nádvoří je ze 16. stol. Kostelík na pátém nádvoří je tzv. vnější zámecká kaple. Jmenuje se Hedwigskapelle a nechali ji 1479 – 89 postavit novomanželé Hedwiga Polská a bavorský vévoda Georg der Reiche. Čtvrté nádvoří bylo chráněno malou bránou. Věž vedle ní napravo byla mučírna, říkalo se jí taky věž biřiců. Po průchodu čtvrtým nádvořím se dostaneme k bráně, před kterou je příkop s mostkem. Za touto bránou se ocitneme ve třetím nádvoří. Tři malé obranné věže zvané Pfefferbüchsen (snad že dokázaly nepříteli řádně opepřit život) jsou součástí jeho v hradby. Velká budova naproti nim bývala obilnice a také zbrojnice. Hluboký příkop s mostem a mohutná brána Georgstor chrání vstup do druhého nádvoří. Bránu zdobí dva erby na památku svatby vévody Georga der Reiche a polské princezny Hedwigy 1475. Na druhém nádvoří původně stávaly stáje až pro 100 koní, Ty se však nedochovaly, zato na v straně nádvoří zůstala budova, kde byla ubytována obsluha koní. K ní přiléhá hranolová věž s cimbuřím, zvaná Stuhlknappenturm. Pod ní je také boční vchod z města do hradu, který chrání Štěpánská věž s bránou. Na j konci skalního hřebenu se konečně nachází hlavní hrad. Do prvního nádvoří se prochází dvěma branami, nad nimiž se tyčí hlavní věž. Druhá brána nese název Elsbethentor a byla v minulosti vybavena padací mříží. Po vstupu do prvního nádvoří stojí po pravé straně obytná budova pro vévodkyni a její doprovod, zvaná Kemenate, a vlevo budova pro běžný dvorský život, zvaná Dürnitz. Obě jsou spojeny obloukem s bavorským a bádenským erbem a letopočtem 1523. Vlevo za obloukem se nachází klenotnice a mezi budovami vestavěná vnitřní kaple Elisabeth-Kapelle z 1255. Vzadu, na samém j konci nádvoří, uzavírá hrad vévodský palác. Vnitřní prostory hradu jsou otevřené pro návštěvníky. Je v nich muzeum a galerie obrazů. Za druhou vstupní bránou Elsbethentor vlevo nahoře ve výklenku je vidět freska s výjevem se třemi králi ze 16. stol. Celý hlavní hrad je obehnán hradbami s cimbuřím. Do prostoru parkánu mezi hradními budovami a hradbami se prochází průchody z prvního nádvoří. Na v se z cimbuří hradeb nabízí pohled na město a hraniční řeku Salzach, za kterou je už území Rakouska. Na z straně chránilo hrad jezero Wöhrsee, které vzniklo ze slepého ramene řeky. Tady bylo opevnění doplněno věží Pulverturm a spojovací hradbou. V 11. a 12. stol. byl hrad sídlem hrabat z B. Od 1180 už je v držení Wittelsbachů. Od pol. 13. stol. sloužil hrad jako druhé sídlo dolnobavorských vévodů vedle jejich hlavního sídla v Landshutu. Největších přestaveb a úprav se hrad dočkal v 15. stol. za trojice "bohatých" vévodů. Heinrich XVI., Ludwig IX. a zvlášť Georg der Reiche měli zásluhu na podobě, kterou má hrad dodnes. Po rozhodující porážce protestantů u Nördlingenu 1634 byl na hradě uvězněn až do 1642 švédský maršál hrabě Gustav Horn. Za napoleonských válek byly vnější s části hradu pobořeny francouzskými oddíly maršála Neye. Poslední vojenská posádka opustila hrad 1891 a bylo plánováno zbourání hradu. Naštěstí se však na konci 19. stol. začalo s prvními opravami a rekonstrukce pokračovaly i ve stol. dvacátém.