Vilshofen an der Donau

Malebné město na řece. Manželka s dcerou se tam víc věnovaly textilu, já sledování cvrkotu.

Město s cca 17 tis. obyvatel v Bavorsku. Na soutoku Dunaje a řek Vils, Pfudrach a Wolfach, asi 25 km od Pasova proti proudu Dunaje. Dle dunajských přítoků město nazýváno die kleine Dreiflüssestadt (malé město tří řek). V údolí na ostrohu mezi Dunajem a Vilsem. Na s a v obklopen menší hornatinou. Jako střed města označována oblast mezi městskou věží a kostelem. Poblíž města, v chráněné přírodní oblasti Vils-Engtal, dříve těžen drobný kámen i žula. Po zaplavení dolu vzniklo Taferlsee, které od té doby i se svým okolím ponecháno v netknutém stavu. Klášter Schweiklberg také ještě na území města. 776 – 1. písemná zmínka o osadě. Dochoval se záznam darování selského dvora Vilusa klášteru v Mondsee v Horním Rakousku. Ve 12. stol. se osada nazývala Vilshouen. Vlastníkem okolí Dunaje pasovský biskup, samotný V lénem hrabat z Ortenburku. 1206 V hrabětem Jindřichem I. z Ortenburku povýšen na město. 1220 zřízen most přes Vils, který spojoval nové území města se starou osadou na pravém břehu Vilsu (dnes Vilsvorstadt. Z 1236 záznam, jenž zmiňuje Hainrica Plebana de Vilshouen jako faráře, jemuž náleží farní kostel. 1241 město po dědických sporech v rodě Ortenburků násilně zabráno vévodou bavorským Ottou II., který z něj učinil hraniční město mezi bavorským vévodstvím a Pasovským biskupstvím – knížectvím. Z té doby celnice (Vilshofener Zollhaus) na břehu Dunaje. 1258 V centrem vévodského opatrovnického soudu. 1262 s konečnou platností připojen k Bavorsku poté, co převod smluvil vévoda Jindřich Dolnobavorský, nástupce po Ottovi II., po zdlouhavém vyjednávání s pasovským biskupem Rüdigerem. 1345 potvrdil císař Ludvík IV. Bavor V městská práva. 1434 vznik nejstarší městské pečeti s čtyřlistem.

• Benediktinský klášter Schweiklberg.
• Náměstí: Vypadá dnes v podstatě stejně, jako posledních více než 200 let. 1794 velký požár spálil téměř celé staré město mezi Stadtturm (ušetřena) a Vilsou. Oheň vypukl v krčmě na náměstí a šířil se rychle. Už za 2 hodiny spálil kostelní věž "jako ohnivá pec". Vzhledem k rychlému postupu, předchozímu suchu, silnému z větru a hojně používaným dřevěným šindelům všechny budovy zničeny a 6 mrtvých. Rekonstrukcí nařídil bavorský kurfiřt Karl Theodor a vyslal do V slavného architekta Franze Antona Glonnera z Burghausenu. Ten musel nejprve zbořit stále stojící strmé gotické štíty z doby kol 1450 – 1500. Výrazný styl tzv. blend štítů. Domy na náměstí, mají téměř bez výjimky zajímavé příběhy. Příkladem radnice, bývalý zájezdní hostinec. Tato budova jednou z nejstarších na náměstí (sahá až do 12. – 13. stol.). V období gotiky měl dům sloupoví. Jádro budovy, stále viditelné v přízemí, pravděpodobně téměř 800 let staré. 1378 první konkrétní vlastník Philip Wenger (založil o dva roky dříve kolegiátní kostel sv. Jana). 1577 otevřel nový majitel Stephan Fischer restauraci. Byl také dvojnásobným starostou města (1586 – 90 a 1592 – 94). 1671 dal majitel název "U zlatého jelena". Do 1987 dobrá prosperující restaurace. Obnova a 2004 památkově chráněná budova radnicí.
• Městská věž: Poprvé se připomíná 1319, asi 100 let od jmenování městem. Byla horní branou z historického náměstí na z. Kol 1640 tato městská brána, zchátralá. Doporučení stavby nové. 1643 – 7 plány a stavba architektem z Graubünden, působícího v Mnichově, Bartholomä Viscardi. Navrhl zastřešení „Rübe“, poprvé použité na věži Frauenkirche v Mnichově. Nezaměnitelné i jeho výstřední dekorativní prvky, jako rohové pilastry a či štít. Když 1647 předána městským otcům dokončená budova, přední výklenky byly prázdné. Předpokládá se, že k pořízení soch svatých nebylo dost peněz. Bylo to po 30 letech války. Když 1670 věžní hlídač v nejvyšším patře zabit bleskem, radní to viděli jako znamení z nebe a okamžitě nařídili sochaři Andreasi Gezzingerovi z Halleinu k výzdobě výklenků tři sochy z bílého mramoru. Ten dodal 1677 za 304 zlatých postavy Sv. Floriana (proti ohni), Matky Boží (patronky Bavorska) a Sv. Jana Křtitele (patrona kostela a města). V centru věže bydlel správce se společníky. Jejich hlavním úkolem bylo pozorování nebezpečí ohně a lodí (kvůli mýtnému). 2001 rekonstrukce. Až 235 let staré, shnilé dřevěné schodiště, muselo být nahrazeno od 1. do 4. patra protipožárním ocelovým schodištěm. Lze vidět historické podlahy, stěny a raněbarokní štuky.
• Kolegiátní kostel Sv. Jana Křtitele: Bohatý rytíř Heinrich Tuschl z Söldenau založil 1376 ve V kolegiátní kostel sv. Jana Křtitele pro 12 kanovníků (diecézních) "ke slávě Boží a spáse své duše" (podporoval i další bohulibé věci). ((Domácí spisovatel Max Peinkofer popsal v knize "Brunnkorb" jednu z nejslavnějších verzí legendy o rytíři "Allain". V pozdějším věku se Heinrich Tuschl potřetí oženil s mladou Annerl von Ahaim. Ta se ale, při spíše osamělém životě vedle starého člověka, zamilovala do hezkého dvorního ševce a utekla s ním. Osamělý a těžce zklamaný Tuschl se i přes svůj vysoký věk vydal hledat nevěrnici. Když se mu v neznámém místě potrhaly boty, šel si je nechat spravit k ševci. A tam objevil uprostřed hloučku dětí radostnou a šťastnou Annerl. A ševce, jako manžela krásné mladé ženy. Tuschl postavený před toto rodinné štěstí, se jim nedá poznat. Zaplatil královsky za opravu a s neklidnou myslí putuje zpět do své milované lesní vlasti, protože ví, že teď musí zůstat až do konce sám. Říká si dál jen rytíř "Allain". A kanovníci, které založil, si vzali slovo "Allain" jako motto do.)) 12 V kanovníků, z nichž každý měl vlastní rozpočet, a setkávali se v kostele k společné modlitbě. Ve městě bydlelo obvykle 6 z nich, ostatní jako pastýři navštěvovali farnosti. Vděční kanovníci nechali dobrodinci a zakladateli v kolegiátním kostele (od sekularizace farní) vybudovat náhrobek. Bohužel zde už asi 180 let chybí. Známe ho jen z výkresu v náhrobní knize biskupa z Freisingu Johanna Franze Eckhera z Kapfingu (1649 – 1727). Tuschls pohřben pod kněžištěm (stávajícího?) kostela.
• Farní kostel sv. Jana Křtitele: Cihlový kostel ve Starém Městě zmíněn poprvé v 13. stol. V suterénu věže, rozdělené do tří pater, pozůstatky románské epochy, románská věž byla menší, než současná. Koncem 15. stol. gotický kostel, z něhož se dochovaly pouze dvě boční uličky a j portál. Podle žebrové klenby těchto uliček gotický kostel z konce 15. stol. přičítán mistrovi z dílny katedrály Passau. Loď gotické klenby se zhroutila při velkém požáru 1794. Architekt Martin Desch, student mnichovského dvorního architekta Francoise Cuvilliése, plánoval a vedl 1803 – 4 rekonstrukci kostela. Jednoduchá loď, nádherný barokní interiér zarážejícího účinku. Vzhledem k tomu, že i zařízení kostela 1794 zničil požár, interiér nově vybaven zařízením ze sekularizovaných sousedních klášterů Pasov – St. Nikola (oltáře, kazatelna), Aldersbach (varhany, zpovědnice a roucha) a Niederaltaich (nádherný zvon). Řezbářské práce, malby a oltářní konstrukce patří mezi nejlepší barokní díla 1700 v Bavorsku.
• Rundkirche Hausbach: Na staré silnici z V do Sandbachu v Hausbachu, designem unikátní v bavorském Podunají. Počátky kostela v 12. stol. 1333 přebudován. Dnes pozdně gotický styl, rotunda s dvanáctistrannou střechou ve tvaru pyramidy z 1470. Interiér rozdělen osmi pilastry. Nosný silný střední pilíř s krásnou žebrovou klenbou. Zasvěcen Máří Magdaléně, zobrazené na hlavním oltáři jako kajícnice.
• Poutní svatyně PM Pomocnice: 1657 visí na hrušce u V kopie PM Pomocnice z Passau od Kaspara Wiesera z V. Nečekaný příliv poutníků, kteří si vynutí 1691 stavbu dnešního kostela. Architekt Anton Riva, rodák z Graubünden se sídlem v Landshutu, navrhne plán v podobě řeckého kříže. Vybavení umělci z Ticino. Oni vytvořili ve V barokní umění v nejvyšší kvalitě. To, že poutě k PM Pomocnici u hrušky probíhaly asi 350 let dokladuje kolem 80ti votivních desek. To se často hlásí události z dějin města Vilshofen na Dunaji.
• Hřbitovní kostel sv. Barbory: Uprostřed hřbitova z od města. Starší, než 500 let. Darován bývalým starostou Peterem Breu a postaven od 1483. Síťová klenba ve tvaru hvězdy se připisuje významné pozdněgotické landshutské stavební škole. Zarážející, umělecký zajímavé štuky mramorového oltáře z 1761 od štukatéra Johanna Bapt. Modlera z Kößlarn.
• Kašna rytíře Tuschla: Z 1988 jako rytíř v plné zbroji. S reliéfy 12 kanovníků.
• Gingo park: Na oslavu 800 let statutu města 2006 vytvořen významný evropský Gingo háj s 365 stromy jako nejvhodnějším symbolem. 365 dní v roce park přístupný a vzhledem k příslovečné odolnosti a trvanlivosti těchto stromů by se na ně mohli dívat návštěvníci i za 800 let. Již před 250 miliony let rostly tyto stromy na zemi. V 17. stol. přišly do Evropy asijské "Ginkgo biloba", kde se rychle staly populárními vzhledem ke svému majestátu. Ginkgo list považován za symbol sjednocení protikladů, vzhledem k jeho typické 2-in-1 podobě.