Nördlingen

Jde o malebné město se spoustou starých domů, hrázděných i jiných, ve stínu vysokánské kostelní věže. A s neuvěřitelnou atmosférou bavorských (historických) měst. Začali jsme procházet, ale čas na kávičku byl tady. Nakonec jsme zajímavou Bäckerei našli a u stolečku zde mohli vychutnat kapučínko, již tradičně  dobré, a k němu opět Cheescake. To vám byla paráda! Procházka neomylně vedla do centra města ke kostelu sv. Jiří z 15. stol. s 90 m vysokou věží Daniel. Již zvenčí monumentální budova je neméně mohutná a skvělá v interiéru. Tři vysoké lodi, krásná kamenná kazatelna, pozoruhodný kůr s varhanami na boční stěně (i zajímavé moderní varhany na zadním kůru), šlechtické emblémy na stěnách. Celý prostor. Krása. Přestože již znavení namáhavým dnem, vydali jsme se pak na výstup do věže. A to jsme ještě netušili, že nás tu čeká 345 schodů nahoru a samozřejmě stejný počet dolů (přemítali jsme o tom, že tam třeba mají výtah …). Výstup sám o sobě nebyl zvlášť komplikovaný, ale jeho délka to víc než vynahradila. Výhled shora byl pak odměnou za to úsilí. Jen upocená záda v povívajícím větru nás nutila k určitému urychlení tohoto pozoruhodného zážitku. Domy v ulicích města jsou skutečně pěkné, barvité. Zajímavá je např. nepravidelnost některých z nich, zajímavá je také celá řada detailů v ulicích. Objevili jsme např. kašnu s připomínkou řady zdejších obyvatel, kteří sem přišli po 2. světové válce jako odsunutí z Olomouce. Zašli jsme pak ještě do kostela sv. Salvátora, bývalého karmelitánského klášterního kostela. Prostý harmonický interiér s moderními prvky, dřevěný strop, krásný presbytář ... U hradeb jsme objevili i něco jako zlatou uličku či rozárium …

Město 84 km z od Ingolstadtu, v obrovském Rieském kráteru, který před 15ti mil. let vyhloubil meteorit, v regionu Donau – Ries, na tzv. Romantické cestě, s cca 24 tis. obyvatel. Z věže gotického kostela úchvatný pohled na město s mnoha historickými pamětihodnostmi. Jedno z pouhých tří měst v Německu, která ještě mají neporušené městské hradby (s Rothenburgem ob der Tauber a Dinkelsbühlem). Území obýváno již ve starší době kamenné a v 1. a 3. stol. po Kr. zde vznikla římská osada. Pod městem nalezeny pozůstatky římského castella, zbudovaného 85 pravděpodobně s názvem Septemiacum. Poprvé zmíněn 898. Od 13. stol. trvalý vzestup města díky udělení práv svobodného říšského města císařem Fridrichem II. 1215 (kterým zůstal až do 1802). Od 14. stol. kompletní systém opevnění s jedenácti obrannými věžemi, starou baštou a hradbami s ochozem, které se zachovaly až dodnes, čímž N v rámci celého Německa výjimečný. Zajímavostí dobře zdokumentovaný právní případ prostitutky Els von Eystett z 1471, která v N pracovala ve Frauenhaus, oficiálním obecním bordelu. N byl jedním z prvních protestantských měst a zúčastnil se Špýrského protestu 1529. Díky rozkvětu řemesel a obchodu patřil N až do třicetileté války k nejvýznamnějším německým městům. Poblíž města v průběhu války dvě bitvy (1634, 1645). Od té doby jeho význam klesal. 1604 provedena v N zkrácena a zjednodušená verze Romea a Julie Williama Shakespeara. Šlo o jedno z prvních provedení shakespearovské hry mimo Anglii. N má záštitu nad Vlasteneckým svazem, který sdružuje Němce vysídlené po 2. sv. válce z regionu Olomoucka. Centru dominuje farní kostel Sv. Jiří z 15. stol. se známou, 90 m vysokou věží Daniel, která skýtá výhled na celé město. Zbudována ze suevitu (kráter). Pro N charakteristická hrázděná architektura – historické domy v centru města, například Tanzhaus, Leihhaus, radnice (sahá až do 13. stol.), původní klášter Klösterle (později přestavěný na sýpku a dnes sloužící jako radniční sál a hotel s restaurací). St. Salvator a Spital, bývalá středověká nemocnice. Za návštěvu stojí jedinečné geologické Rieskratermuzeum, dokumentující dopad meteoritu do této oblasti (v dobře zachované středověké koželužské čtvrti), dále městské muzeum a muzeum městských hradeb. Bavorské železniční muzeum, Augenblick muzeum s panoramaty, magickými lucernami, němými filmy, flašinety, klavíry, hudebními skříněmi a gramofony. N také znám pro Scharlachrennen, turnaj v jízdě na koni, poprvé uskutečněný 1463. Jedno ze snad tří německých měst, v nichž dodnes zůstaly zachovány původní hradby, takže je možné po nich město (historické centrum) obejít.

Bitva u Nördlingenu * Třicetiletá válka * 5. – 6. září 1634 * j od N * Jedna z mnoha bitev třicetileté války, avšak první porážka švédských vojsk na německé půdě. Bojovala švédsko – saská vojska s vojsky císařskými posílenými o španělské sbory. Rok 1634 nezačal pro císaře a jeho spojence dobře. Saské jednotky se dostaly až pod pražské hradby a ty švédské se svými spojenci pronikly hluboko na bavorské území. Císařská hlavní armáda zatím oblehla svobodné říšské město v Bavorsku nad Egerou N. Spojené švédsko-saské síly pod velením švédského generála Gustava Horna a Bernarda Sasko – Výmarského spěchaly na pomoc obleženému městu. Na jedné straně stály početnější císařské síly pod velením arcivévody Ferdinanda, budoucího Ferdinanda III., a císařského generalisima Matyáše Gallase, posílené o španělský kontingent, na straně druhé švédsko-saské jednotky pod sotva jednotným velením Gustava Horna a Bernarda Výmarského. Tito dva velitelé spolupracovali jen s velkými obtížemi a jeden se odmítal podřídit tomu druhému. 6. září 1634 švédsko-saské jednotky zahájily útok proti početnějšímu a poblíž N dobře zakopanému a připravenému nepříteli s úmyslem zachránit obležené město. Císařská armáda byla zakopaná na pahorcích j od města. Klíčovou roli sehrál nejvyšší kopec Allbuch. Kdo by jej ovládl, stal by se pánem situace. Za úsvitu zahájilo Hornovo pravé křídlo útok na Allbuch. Nezkušení císařští odvedenci vzali nohy na ramena před mohutným útokem švédských veteránů. Zanechali za sebou kanóny rozestavěné do několika šancí. Vše šlo podle Hornova plánu do té doby, než se dvě švédské jednotky omylem pustily do sebe a trvalo dost dlouho, než pochopily svůj omyl. Císařští si velmi dobře uvědomovali, co jim hrozí ztrátou Allbuchu, a využili švédského zmatku. Císařská a tvrdá a zkušená španělsko-italská pěchota zahájila protiútok. Nyní švédské jednotky na Allbuchu potřebovaly podporu. Bojiště bylo ale zahalené kouřem a švédská jízda zůstala nečinně stát pod svahem. Allbuch ovládli opět císařští. Gustav Horn byl však rozhodnut dobýt pahorek zpět. Horn byl tvrdý a pracovitý voják, bohužel nebyl žádný genius a zcela postrádal fantazii. Posílal čím dál tím více prořídlé řady svých vojáků do útoku proti Allbuchu. Kolem poledne Horn pochopil, že jeho unavené jednotky už pahorek dobýt nemohou a zavelel k ústupu. Císařští trpělivě čekali na tuto chvíli. Celá španělská linie se hnula k jednotnému protiútoku. Hornovo pravé křídlo bylo rozprášeno. I levé křídlo Bernarda Výmarského bylo mohutným útokem sraženo na kolena. Císařsko-španělské jezdectvo pobíjelo prchající muže. Bylo po bitvě. Nejriskantnější a nejtěžší manévr v boji, který se dá udělat, je kupodivu pokus o útěk. O tom se dobře přesvědčili Hornovi vojáci v bitvě u N. Na ústupu byli pobíjeni nepřátelskou jízdou po houfech. Horn ztratil více než 6 tis. vojáků a přibližně stejný počet byl zajat, mezi zajatci byl i sám Horn. Ferdinand a Gallas ukořistili 130 praporů, 70 kanónů a asi 4 tis. zásobovacích vozů. Bitva u N byla katastrofou pro švédské zájmy v Německu. Švédské tažení se od začátku netěšilo velké oblibě mezi německými knížaty. Tato obliba klesala přímo úměrně s klesající disciplínou švédských vojáků. Podpora Švédů byla čím dál tím více závislá na tasených kordech a nabitých mušketách. Po bitvě u N, kdy prakticky většina švédské armády přestala existovat, se vše začalo hroutit. Švédské posádky začaly kvapně opouštět j Německo.