Bad Tölz

Tedy lázně z kriminálního seriálu Big Ben. Po malém váhání na kraji města jsme našli šikovné parkovací místo a malým průchodem dorazili na místní svažité náměstí. Náměstí s jedním domem malebnějším než druhý. Prošli jsme si je s prvotním úmyslem zastavit se někde na kafčo. Jenže drobné extempore děvčat (nákup nějaké kosmetiky) mě rozladilo natolik, že se to už dohromady nesladilo a na kafe tedy nedošlo (to až příště). Dole jsem nakoukl pod náměstím na řeku s mostem a další část města, na boku náměstí jsme obešli rekonstruovaný a proto nepřístupný kostel (při příští návštěvě jsme navštívili i krásný interiér a dokonce vyslechli části varhanní produkce, která byla zkouškou před následujícím koncertem) a nahoře jsme se nakonec na vteřinku zastavili ještě v informacích. A tady jsem na nějakých pohlednicích uviděl jakousi Kalvárii. Řekli jsme si tedy, že se podívám na navigaci, jestli to není příliš daleko a že bychom se tam případně mohli zastavit a také tam někde poobědvat ze zásob. A navigace ukázala asi 500 m. Takže nebylo co řešit a my vyjeli do jakési zahradní čtvrti na kopci a tam to bylo. Kousek po chodníku nahoru a tam byl výjev z Golgoty v nadživotní velikosti (sochy kovové). A vedle kostel. Vevnitř jsme objevili chrámovou loď s vyvýšeným oltářem, ale poměrně nevelkou. Jistě, protože schodišti po bocích oltáře se dalo sejít do další, níže položené lodi, jejíž součástí byly jakési svaté schody, mající něco společného s těmi římskými. Ty byly uzavřeny pro příležitosti výstupu po kolenou, ale po malých schodištích po obou stranách se dalo vyjít k oltáři nahoře nad schody. Ale to pořád nebylo všechno, neboť průchody po bocích se dalo sejít ještě k lodi poslední, třetí, nejnižší. Zajímavé. Vyšli jsme pak před kostel a usedli na lavičku s výhledem na město a zde poobědvali. No paráda. Pak jsme ještě vedle objevili malou kapličku, zasvěcenou sv. Leonardovi (jak jsme se později dověděli patronovi mj. koní a dalších zvířat). A na vyhlídce také zjistili, že nejbližší hory, obklopující lázně, mají cca 1.700 m a ty jen o trochu vzdálenější pak 2.700 m. Následovaly další kratší návštěvy. Prostě jsme neodolali a zajeli si na kafíčko na náměstí v BT. To je opravdu těžká romantika. A dokonce mi zde manželka (díky aktuální slevě) zakoupila lederhozen a bavorské sáčko. Takže dnes už mohu chodit v pravém bavorském kroji.

Krajské město v Horním Bavorsku, na řece Isar, 685 m n. m., na s vstupu do údolí Isarwinkel, obklopenému nádhernými bavorskými a tyrolskými Severními vápencovými Alpami. Žije zde skoro 18 tis. obyvatel. Je to lázeňské město, kam se jezdí nejen uzdravovat, ale i relaxovat. V okolí je mnoho golfových hřišť a stejně tak si zde užijí i horolezci. V okolí je také nádherná příroda, která doslova láká k procházkám. Asi 5 km za městem je i malý lažařský areál. Nad městem je Kalvárie z 1951, navržené Helmuthem Ellgaardem, s kostelem, kaplí a pěkným výhledem na město i krajinu. Historie BT sahá až k římskému osídlení, pak byla v 9. stol. oblast znovu osídlena oblast Bavory, osidlení padlo za oběť nájezdům Maďarů. BT poprvé zmiňován v dokumentech 1155 jako Tolnze (jiné prameny uvádějí Tollenz a Tellenzen). Na místě dnešní (bývalé) školy pro chlapce, postavil Henry von Tollenz, který přišel z Döllnitz v Horní Falci, 1180 první Tölzký hrad. Od 1281 uváděn hrad a mlýny a zhruba ve stejné době vybudován první most přes Isar. Lesy v této oblasti byly základem prosperity. Cech výrobců krokví měl v BT 24 mistrů a tovaryšů. 1331 udělení práva trhu císařem Ludvíkem Bavorem. 1374 první pečeť trhu Tölz, dnešní erb. Prostřednictvím obchodu se solí z Reichenhallu získal Tölz bohatství. 1453 zničil velký požár trh, město, farní kostel, hrad. Po tomto požáru vybudována obchodní ulice a 1460 je nový hrad s velkou pomocí vévody Albrechta III., známého svou láskou k Agnes Bernauerové. Po požáru se Kaspar I. Winzerer, a později jeho syn a vnuk Kaspar II. a III. Winzerer zasloužili o osud Tölzu a získali populáritu mezi obyvatelstvem. 40 let před přijetím slavného bavorského zákona Reinheitsgebotes se 1476 začíná v Tölzu vařit pivo. Během třicetileté války je město 1632 zničeno švédskými vojsky, čímž končí rozkvět umění i tesařského a vorařského řemesla. Po skončení třicetileté války je zde mor a město je téměř úplně vylidněné. Uprostřed 17. stol. je zde již 22 pivovarů s prodejem až do Tyrolska, hlavním odběratelem je město Mnichov (8.730 věder piva 1782). Během války o španělskou posloupnost je Tölz ve středu povstání zemědělců z Oberlandu. O Sendlingerových vražedných vánocích 1705 našla tato etapa tragický konec. 1742 vpád Pandurů pod plukovníkem Trenckem jako důsledek války o rakouské dědictví. Od 1750 nový zlatý věk vorařských a dřevařských řemesel. Dodávka zboží (dřevo, vápno, nábytek) z Isarwinkelu po Isaře (a Dunaji) do Mnichova, Vídně a Budapešti. V důsledku bouře 1770 poničení velké části hradu. Nicméně ten už není opraven, ale kameny přepravovány po Isaře do Mnichova a využity v Rezidenci. Hrad se nacházel na místě dnešního zámeckého náměstí a Nové radnice. 1861 postavena městská nemocnice (prodloužena 1889), která nahradila nemocnici Krottenbachu z 1822. Zůstala městskou nemocnicí až do nahrazení velkou moderní budovou v lázeňské části 1990. 1874 otevřena železnice z Holzkirchenu a vybudována první nádražní budova z červených cihel. 1846 na Blombergu objeven nejsilnějších zdroj jódu v Německu. Brzy po potvrzení objevu rozmach části z od Isary jako lázní. Tento vývoj vede k udělení titulu Bad Tölz 1899. Díky mnichovskému profesorovi architektury Gabrielovi von Seidl oživeno 1903 město díky novým budovám, nástěnným malbám a velké transformaci, které formovaly město do dnešní podoby. Od 1905 první motorizované poštovní služby v Německu mezi Bad Tölz a Lenggries. Po výstavbě elektrárny na Walchensee na Isaře 1954 - 59 pak už nedostatek vody k plavbě vorů. Založen hokejový klub. 1934 první německá škola SS Junker. 1940 podtábor koncentračního tábora Dachau. 1940/41 v BT a okolí umístěna 97. divize Spielhahnjager a odsud odešla k invazi do Ruska, Polska, Ukrajiny a Kavkazu. Ke konci 2. sv. války mělo dojít k náletu spojenců na BT, zejména kvůli škole SS Junker. Nicméně kvůli husté oblačnosti a sněžení k bombardování nedošlo. V důsledku této událost, označované některými místními obyvateli jako "Tölzký zázrak", byl obrovský říšský orel se svastikou v drápech z mostu přes Isar po válce roztaven a kov použit k odlití sochy PM, která je dnes na kašně v dolní části Marktstrasse. V posledních dnech války v bojích poškozen most a části dolní Marketstrasse. Po válce se škola SS Junker stala součástí amerických ozbrojených sil. Generál George S. Patton, který převzal úřad vojenského guvernéra Bavorska, vládl dočasně z BT. Na památku padlého přítele přejmenoval kadetní školu na Flintova kasárna. Do 1991 zde byla technická evropská základna pro Zelené barety. Kasárna již neexistují, je vidět pouze několik základních prvků architektury, protože po 1990 město začalo rozsáhlou transformaci. Najdete zde pod jménem Flint Center několik kanceláří, obchodů a restaurací, policejní stanici a velkolepou architekturu "Šnek" (jejíž náklady na výstavbu byly kritizovány daňovými poplatníky). 1956 založen Tölzký clapecký sbor. 1969 kromě jodových koupelí uznáván BT jako zdravotní centrum a 2006 a jako bahenní lázně. Celonárodně známý Alpamare otevřen 1972. 1996 - 2009 vysílání televizního seriál Der Bulle von Tölz (Big Ben), který učinil město, zejména mimo Bavorsko, velmi populárním a oblíbeným. 2005 nový zimní stadion, moderní Hacker - Pschorr Arena se dvěma ledovými plochami. Starý Peter Freisl stadion, známý jako palác vlnitého plechu, nyní slouží také jako místo pro pořádání koncertů a veletrhů.