Schildturn

Obec, ve které jsme navštívili poutní kostel Sv. Ägidia s údajně nejvyšší věží vesnického kostela na světě. Interiér docela obyčejný, ale s atmosférou, spousta votivních obrazů a obrázků. Jen kolébku, jejíž pomocí se kdysi měla zjišťovat (ne)plodnost jsme nenašli. Věž z tufového kamene je ale skutečně mohutná a vysokánská! Dědinka ale naopak malá. Hned vedle statek s přírodními jablečnými produkty.

Poutní kostel St. Ägidius (sv. Jiljí) ve Schildthurn, části Zeilarn in Niederbayern. (Sv. Jiljí byl 700 poustevník a opat v j Francii. Bývá zobrazován s laní a považován mj. za patrona kojících žen. Spolupatrony zde legendární panny Einbeth, Wilbeth a Warbeth. Uctívání těchto tří mladých žen ještě mj. ve Schlehdorfu am Kochelsee a ve Wormsu. Lze v nich vidět křesťanskou obdobu pohanských Norn, tří panen, ochránkyň zrození.) Kostel postaven v pozdně gotickém slohu kolem 1530, jeho věž považována s výškou 78 m za nejvyšší věž vesnického kostela na světě. Tehdy i odlit v Burghausen velký zvon. 5 čtvercových pater z tufových bloků a 4 osmiúhelníková cihlová patra, obrovská helma věže vysoká 30 m. V interiéru zachovány rozsáhlé fragmenty kdysi kompletní malby v presbytáři. Za oltářem dvě rozsáhlé scény pašijového cyklu, apoštolové. Vysoce kvalitní nástěnné malby vytvořeny v pol. 15. stol. salzburskými umělci z prostředí Conrada Laiba. V S bylo poutní tradicí používat pohybující se velké dřevěné kolébky, zavěšené pod galerií, pro zjištění (?) plodnosti a neplodnosti. Kolébka musela být 1870 odstraněna na příkaz pasovského biskupa Jindřicha Hofstättera (1839 – 75). 1796 bylo třeba za vážení obětovat votivní dar několika zlatých či stříbrných. Jen votivní kolébka (?) z 1868 v S stále zachována. Už od nepaměti zde uctíván sv. Leonard, patron sedláků, ještě dnes se zde každý rok 6. listopadu koná slavnost Leonhardiritt, při níž se žehná koním.