Wilhering

Klášter v cca šestitisícovém městečku. Po malém hledání (díky mým nepříliš dokonalým podkladům i neexistujícímu značení na místě) jsme zaparkovali na parkovišti u budovy klášterního gymnázia. Areál kláštera klidný, velmi příjemný. O přestávkách oživovaný ruchem žáků klášterního gymnázia. Bohatě zdobený interiér kostela, mj. s krásným nástropním obrazem. Křížová chodba s obrazy a odkrytými prvky z přelomu 12. a 13. stol. Rajský dvůr s hroby mnichů (a v křížové chodbě zní z dálky polední zpěv jejich následovníků). V areálu krásné květinové záhony či bazének s rybičkami. Opravdu milé místo. A když přišel hlad, klasické menu z domova (protože to bylo při cestě do Bavor) – řízečky s okurečkem – přišlo v přilehlém parčíku vhod. (A při pokračování dál do Bavorska nás navigace vedla k nalodění se na přívoz nedaleko od kláštera ...)

Hornorakouský cisterciácký klášter na břehu Dunaje, 8 km od Lince. Ulrich z W dal svůj hrad ke zřízení kláštera kanovníků. Protože ti však nenaplňovali jeho podmínky, museli odejít a založen zde 1146 klášter cisterciáků (mateřský klášter – Morimond). Za prvního opata Geralda, z opatství Runa ve Štýrsku, klášter bohatě obdarován a vzat pod ochranu Eberharda, biskupa z Bambergu. Po smrti Ulricha dokončil práci tak dobře započatou jeho bratr Colo. Přes to všechno nadace nevzkvétala a Heinrich, třetí opat, přenesl 1185 opatství pod Burkharda, opata v Ebrachu. W pak tedy jeho filiací. Ve stejném roce Burkhard poslal Heinricha zpět do W, doprovázeného dvanácti ze svých mnichů. A od té doby opatství prosperovalo. Vévoda Leopold VI. vzal klášter pod ochranu. Klášterní budovy nahradily starý hrad, přibývaly dary a privilegia od církevních i světských úřadů, zejm. Innocenta III., Honoria III. a císaře Fridricha II. Postupem času rodovým klášterem pánů ze Schaunberga. Založeny 3 dceřiné kláštery ve Vyšším Brodě v Čechách a v Engelszell a Sausenstein v Rakousku. Až reformace a mnoho válek těch časů způsobily vážné škody. Když jmenován 1568 první císařský opat, v komunitě jen 3 mniši a 2 novicové. Nicméně 1587 opatem Alexander, který zahájil reformy a mj. i rekonstrukci klášterních budov. Na konci jeho vlády 1641 zde bylo 20 kněží, 4 klerici a jeden bratr. 1733 klášter zničen požárem, ale ihned přestavěn pod opatem Bonem Pomerlem. Klášter unikl zesvětštění za josefinismu, ačkoli hodně trpěl. Poté a po napoleonských válkách budov dokončeny v dnešní podobě. Kostel je obzvláště krásný. Dnes komunita čítá cca 40 kněží, kteří se mj. starají o 32 farností. Kostel po požáru 1733 přestavěn na jeden z nejvýznamnějších rokokových kostelů v Rakousku (dnešní podoba). Význam stavby spočívá v interiérech. Působivost vychází z harmonie rozmanité, barevné, malířské, figurativní, ornamentální výzdoby i z dobře promyšleného dopadu světla. Víc než 850 let starý klášter ovlivňoval samozřejmě obec W.