Vídeň

Vídeň, místo, kde si můj pradědeček našel kdysi prababičku (oba tam byli za prací), místo kde kdysi vojákoval nejméně jeden můj dědeček. Vídeň jsme navštívili jako první místo na Západě nedlouho před rokem 1989, když jsme nečekaně dostali devizový příslib a výjezdní doložku. A byl to tedy opravdu velký zážitek. Bydleli jsme tam u manželčiny sestřenice, která tam před lety emigrovala (a odskočili si do Říma, což už ovšem byl ještě jiný svět). Pak tu bylo ještě několik dalších cest. Ale byly to návštěvy relativně krátké a zahrnovaly vpodstatě jen obligátní Hofburg, Sv. Štěpána, Karlskirche, Kapucíny či Prátr. Ale přece. Při té první nebo druhé jsme měli to štěstí, že jsme se - stojíce nedaleko chrámu sv. Štěpána - zúčastnili části pohřbu poslední rakousko-uherské císařovny Zity.

 

A tak jsme se po letech (a spoustě těch bavorských, hesenských a rakouských cest) rozhodli, že se připojíme s sestře a švagrovi (kteří sem mířili na nějaké výstavy) a věnujeme pár dnů tomuto našemu bývalému hlavnímu městu. Byl to výlet pěkný, byť poznamenaný ne zcela ideálním počasím (byl leden) a ještě méně ideálním zdravotním stavem (virózou v počátečním stavu v kombinaci s po celý čas pobolívající patou).

Ubytování na Maria Theresien Strasse (naproti mohutných a zajímavých kasáren Franze Josepha - nepůsobil kdysi dědeček právě tady?) bylo dokonalé, protože nedaleko centra města. První večer jsme si z něj udělali vycházku k nedalekému Votivkirche (jehož podobu s "prázdnými" věžemi jsme znali, ale nikdy jsme jej nenavštívili). Přesto, že je to chrám relativně nový, interiér na nás působil důstojně, monumentálně, starobyle. Vypíchnout je možné upomínku na stavitele kostela, nešťastného mexického císaře (bratra Franze Josepha) Maxmiliána, i s obrazem Panny Marie z Guadalupe. Pak jsme zašli před radnici, a tam byli u vytržení dvěma kluzišti, dlouhou bruslařskou dráhou v parku s krásným podsvícením i ledovou plochou pro jakousi ledovou metanou. A ještě Parlament jsme ten první večer obešli a pak kolem Burzy nazpět.

Další den byla na řadě vycházka po starém městě. Nejdříve ke kostelu Maria am Gestade. Zajímavý již při příchodu odspoda po schodišti, stejně jako vevnitř svým podivným tvarem (mj. mírně zahnutým). A ještě víc tím, že jsou zde uloženy ostatky sv. Klementa Marie Hofbauera, který zde i působil a je patronem Vídně. A také tím, že je zde duchovní správa pro Čechy ve Vídni (a navštívili jsme zde následně v neděli českou mši sv.). Pak jsme zašli k Rupertskirche, nejstaršímu kostelu ve Vídni, byl ovšem, bohužel, zavřený (a navštívit jej se nám pak nepodařilo ani na druhý pokus). I okolí bylo zajímavé. Díky dešti jsme pak museli další program poněkud omezit. Ale na návštěvu proslulého Café Hawelka to byla situace jak dělaná. Opravdu je toto proslulé místo spíše omšelé, ale ... Dali jsme si výborné kafíčko a (místo plánované buchty, kterou podávají až odpoledne) neméně dobrý štrůdl. Paráda. A program této vycházky bylo možné završit na jediném místě - u sv. Štěpána. Domnívali jsme se, že je tam nutné platit vstupné, ale nebylo to tak. Připravovala se tam právě mše sv., takže jsme mohli projít jen vymezený prostor, ale i to bylo dostačující. Dojem z chrámu byl pěknější, než vzpomínky na dávné návštěvy. Odpoledne přišla na řadu už jen příjemná návštěva manželčiny sestřenice.

Následujícího dne už bylo zase docela pěkné počasí, takže - nebýt mých zdravotních indispozic - byla situace takřka optimální. Kolem krásného Secession jsme vyrazili na tržiště Naschmarkt. Velmi zajímavé a pestré místo. Jen někteří prodejci byli trochu nad míru vtíraví (a tak jsme trochu nostalgicky vzpomínali na nám milý mnichovských Viktualienmarkt). Pak jsme zašli ke Karlskirche, tam je to však prohlídka se vstupným, což není úplně podle našeho gusta, takže jsme hned pokračovali dál a metrem jsme se přemístili do horní části Mariahilferstrasse. Tam byl už čas na kafíčko, a to jsme si dali v cukrárně Aida (jak jsme posléze zjistili, také docela známá značka). Stolečky jak dlaň, místečka nemnoho, ale kafíčko i zákusečky skvělé. A tak jsme procházeli ulicí, manželka nakukovala do obchodů, já se přitom procházel venku, zašli jsme i do kostela Mariahilfe a méně známého kostela sv. Josefa. Odpoledne jsme se vydali do ulic starého města. Kolem Maria am Gestade, bývalé České dvorní kanceláře do Kirche am Hof. Zajímavý mohutný kostel, v němž právě probíhala bohoslužba některého z národů bývalé Jugoslávie. Vzadu mariánský obraz a spousta votivních destiček. Krásné náměstí a pak další malebné uličky, kolem zajímavého objektu Café Central až k Minoritenkirche. V tomto případě se jedná o kostel italské menšiny, zasvěcený PM Sněžné. Zvenčí objekt poměrně prostý (ale jen na první pohled), uvnitř velice zajímavý. Zajímavý tvar prostoru, krásná okna, velká mozaika Poslední večeře, pěkný velký Betlém (i s pohyblivými fogurkami a tekoucí vodou). A dál už kolem vchodu do Hofburgu na chviličku do Michaelskirche. V chrámu už temno. Zaregistrovali jsme pamětní desky na produkci Mozartova Rekviem po jeho smrti. A pak už jsme potřebovali kafíčko a šli jsme si ho dát k Demlovi. Po Hawelkovi další klasika. Nejdříve jsme uvnitř byli dezorientováni, pak jati obavou, že si nesedneme, pak překvapeni přece jen vyšší cenovou úrovní, a konečně spokojeni s kafíčkem (melange), čokoládou i zákusky. Pak už jsme se jen procházeli centrem. V Peterskirche byla právě mše svatá, takže nebylo možno prohlížet ani fotit. Pak jsme ještě nahlédli do sympatického kostelíka Řádu Německých rytířů (v areálu právě začínal koncert) a poznávací program dne skončil.

A už tu byl poslední den našeho pobytu. Po ránu nejdřív mše sv. u Maria am Gestade a pak ještě cesta do Schönbrunnu. Byť v nemalebném zimním období, bylo zřejmé, že se jedná o nádherný a mimořádně velký areál, takže předsevzetí další návštěvy je jasné.

 

Albertina

A vlastní nejen jednu z největších a nejcennějších grafických sbírek na světě s díly jako Dürerův „Mladý zajíc“ a Klimtovy studie ženského těla. Její nová výstavní sbírka představuje mistrovská díla moderny a zahrnuje tak celou paletu od Moneta přes Picassa až po Baselitze. Jako největší habsburský obytný palác trůní A na j cípu Hofburgu na jedné z posledních zachovaných bašt vídeňského opevnění. Sbírka založená 1776 vévodou Albertem Sasko-Těšínským, jedním ze zeťů císařovny Marie Terezie, zahrnuje víc než mil. tištěných grafik a 60 tis. kreseb. Známé grafické listy, jako Dürerův "Mladý zajíc" a "Modlící se ruce", Rubensovy dětské studie, i mistrovská díla Schieleho, Cézanna, Klimta, Kokoschky, Picassa a Rauschenberga představovány ve výměnných výstavách. V nové výstavní sbírce prezentuje A trvale nejnapínavější umělecké směry posledních 130 let: od francouzského impresionismu přes německý expresionismus k ruské avantgardě až po současnost. Návštěvníci mají možnost obdivovat Monetovo "Jezírko s lekníny", Degasovy "Tanečnice" a Renoirův "Portrét mladé dívky", malby Beckmanna, Mackeho, Chagalla, Maleviče, Rothka, Rainera a Katze. Kromě toho vlastní A architektonickou a fotografickou sbírku. Tato díla představena ve zvláštních výstavách. Přepychové komnaty tohoto největšího habsburského obytného paláce obývala kdysi nejmilejší dcera císařovny Marie Terezie, arcivévodkyně Marie-Christine, později její adoptivní syn arcivévoda Karel, vítěz nad Napoleonem v bitvě u Aspern. Jasně žluté, zelené a tyrkysové přepychové komnaty vybavené zčásti originálním nábytkem uvedou návštěvníky zpět do doby jejich obyvatel. Za podívanou stojí celkové pozlacení řezeb se speciální slitinou „Albertinské zlato" i umělecké parketové podlahy s intarziemi s motivy růží a intarziemi z ebenu. Po kulinářské stránce se o hosty na té nejvyšší úrovni postará podnik Do & Co Albertina. Vybrané lahůdky z vídeňské kuchyně servírují ve sklípku Augustinerkeller hned vedle A. Albertinaplatz 1, 1010 Wien.

 

Belvedere

Zhlédněte slavný obraz Gustava Klimta "Polibek" a významná díla Schieleova a Kokoschkova. Pokochejte se nádherou barokního zámeckého souboru a jeho rozsáhlé zahrady. Princ Evžen Savojský (1663 – 1736), slavný vojevůdce a milovník umění si nechal zahradní palác Belvedere vystavět Johannem Lukasem von Hildebrandt jako letní rezidenci před branami tehdejšího města. Toto mistrovské dílo baroka sestává ze dvou zámeckých objektů (Horní a Dolní Belvedere) a dnes v něm vystaveno rakouské umění od středověku až po současnost. Horní Belvedere – největší sbírka Klimtových děl na světě: Stěžejní část sbírek Belvederu tvoří malby Gustava Klimta se zlatými obrazy "Polibek" a "Judita". Mistrovská díla Schieleho a Kokoschky a díla francouzského impresionismu spolu s vrcholnými díly období vídeňského biedermeieru (Waldmüller, Amerling, Fendi) zanechávají stejně hluboký dojem jako obrazy Makarta, Boeckla, Wotruby, Hausnera, Hundertwassera a dalších. Vrcholná díla pozdní gotiky, jako Znojemský oltář, díla Michaela Pachera, Ruelanda Frueaufa staršího a Conrada Laiba zde vystavována právě tak, jako opulentní díla období baroka. Stěžejní díla Johanna Michaela Rottmayra, Daniela Grana a Paula Trogera umožňují fascinující vhledy do bohatství této epochy. Úchvatné jsou charakteristické šklebící se hlavy, jejichž autorem sochař Franz Xaver Messerschmidt. Dolní Belvedere – Obytné a reprezentační místnosti prince Evžena: Feudální nádhera vznešeného stavebníka se odráží v sále Groteskensaal, Mramorové galerii a Zlaté komnatě. V Dolním Belvederu a Oranžérii se konají impozantní příležitostné výstavy. Konírna – pokladnice středověku: Na místech, kde kdysi ustájeno 12 nejkrásnějších princových koní, je dnes vystavena celá zdejší sbírka středověkého umění. Zámek Belvedere (Schloss Belvedere), Prinz-Eugen-Straße 27, 1030 Wien.

 

Hofburg

Po víc než 7 staletí bylo habsburské impérium řízeno právě z H. Původně středověký hrad dnes připomíná jen hradní kaple, kde se v neděli konají mše doprovázené zpěvem vídeňského chlapeckého sboru Wiener Sängerknaben ... Uprostřed vídeňského Starého Města můžete při prohlídce soukromých komnat a reprezentačních prostor obdivovat lesk a krásu všedního dne nejvýznamnější rodiny rakouské monarchie. Četná muzea a veřejně přístupné sbírky prozrazují smysl císařů pro umění. H, obývaný členy habsburského Domu až do 1918, původně hradem, jehož založení sahá do 13. stol. S postupným růstem moci Habsburků a rozšiřováním území monarchie byl přestavován do podoby přepychové rezidence. V dnešním H sídlí spolkový prezident, je tu významné kongresové centrum a početné umělecké sbírky. Hofburg, Heldenplatz, 1010 Wien.

 

Klenotnice

Nejvýznamnější sbírka skvostů na světě je vskutku hodna obdivu: zde v nejstarší části Hofburgu (13. st.), najdete nejen císařskou korunu Sv. říše Římské (z doby okolo 962) a císařskou korunu rakouskou (1602), ale i poklad burgundský z 15 stol. a poklad Řádu zlatého rouna. Kuriózní skvosty, někdejší vlastnictví Habsburků, mezi nimi téměř 2,5 m dlouhý "jednorožec" jsou zde vystaveny právě tak, jako koruna císaře Rudolfa II. (1552 – 1612). Říšské jablko a žezlo Rakouského císařství sloužily po staletí jako symbol moci a důstojnosti. Vzácnými drahokamy osazené klenoty nejsou pouze němými svědky minulosti, mají i vysokou finanční hodnotu. Vstup do Klenotnice je na nádvoří Schweizerhof, jehož jméno upomíná na zde kdysi patrolující švýcarskou gardu. Klenotnice (Kaiserliche Schatzkammer), Hofburg, Schweizerhof, 1010 Wien.

 

Císařská apartmá

Bývalé soukromé komnaty císařské rodiny v Hofburgu ukazují nádheru a přepych, v jakém tehdy rodina žila. Ponořte se do všedního dne monarchů. Tady žil císař František Josef se svojí Alžbětou a dětmi a celým dvorem. Tady reprezentovali habsburskou říši a řídili její politiku. K vidění nejen místnosti pro důstojníky císařského štábu, velký audienční sál a konferenční místnost, ve které zasedala ministerská a korunní rada, ale i pracovna samotného císaře a obývací pokoj a ložnice jeho chotě, četné salonky a jedna koupelna s tehdejším vybavením. V císařských apartmá i zcela osobní věci císařovny Alžběty (prohlédnout je lze v Sisiině muzeu) a stolní nádobí císařské rodiny, vystavené ve Stříbrné klenotnici. Prostory zařízené ve stylu rokoka s bohatou štukovou výzdobou a cennými bruselskými nástěnnými koberci (17./18. stol.), lustry z českého křišťálu a porcelánovými kachlovými kamny. Mobiliář z 19. stol. ve stylu Ludvíka XV. a empíru. Vstup do Muzea císařovny Sisi, císařských apartmá a stříbrné klenotnice možný na 1 vstupenku! Po kulinářské stránce se lze nechat hýčkat v kavárně Café Hofburg. Císařská apartmá (Kaiserappartements), Hofburg, 1010 Wien.

 

Císařská (kapucínská) hrobka

Nachází se pod kapucínským kostelem. Určena pro příslušníky bývalého rakouského panovnického rodu. Pohřbívá se do ní od 1633. Místo posledního odpočinku v ní nalezlo 149 Habsburků, z toho 12 císařů a 19 císařoven a královen. Nádherný dvojitý sarkofág pro Marii Terezii a jejího chotě, císaře Františka I. Štěpána Lotrinského, dílem Balthasara Ferdinanda Mollse. Ostře s ním kontrastuje prostá rakev jejich syna Josefa II. Posledním zde pochovaným císařem byl František Josef I. (1916). V hrobce, o kterou pečují kapucíni, uloženy také sarkofágy císařovny Alžběty a korunního prince Rudolfa. Srdce Habsburků byla 1654 až 1878 pochovávána v tzv. hrobce srdcí v augustiniánském kostele. Pohřby se v císařské hrobce konají dodnes. 1989 zde pohřbena poslední rakouská císařovna Zita a 2011 zde spočinul i její nejstarší syn, bývalý korunný princ a evropský politik Otto Habsburk, který je zde pochován s manželkou Reginou. Císařská hrobka (Kaisergruft), Tegetthoffstraße 2, 1010 Wien.

 

Chrám sv. Štěpána

Symbol Vídně. Stavba začala ve 12. stol. Dnes nejvýznamnější gotická stavba v Rakousku. Dlouhý 107,2 m a vysoký 34,2 m. 4 věže, nejvyšší, j, 136,44 m. Po 343 schodech vystoupáte do místnosti pro hlásné, z níž úchvatný výhled na město. Celkem 13 zvonů. Ten nejznámější zvon Pummerin ale v s věži, 68,3 m. Je to druhý největší zavěšený kostelní zvon v Evropě. Na střeše chrámu z barevných střešních tašek vytvořeny c. a k. dvouhlavý orel, znak města Vídně a rakouský státní znak. Vnitřní výzdoba a vybavení chrámu se v průběhu staletí až do baroka neustále měnilo. Vedle několika cenných oltářů a bočních kaplí lze obdivovat i pozoruhodný chrámový poklad: zlatem a drahokamy umělecky zdobené relikvie, monstrance, liturgické texty, knihy a roucha. Místo posledního odpočinku našlo v chrámu i několik významným osobností. Do pozoruhodného mramorového sarkofágu uložen císař Fridrich III. Jen náhrobní deska váží 8 t. Ve vlastní kapli odpočívá princ Evžen Savojský. A v katakombách chrámu pohřben např. habsburský vévoda Rudolf IV. zvaný Zakladatel, který 1359 položil základní kámen nové gotické katedrály. Vedle něj mají v katakombách hrobku i vídeňští arcibiskupové. V chrámu se každý rok konají velikonoční a adventní koncerty. Pořádají se i pravidelné prohlídky chrámu a katakomb vč. speciálních prohlídek pro děti. Více informací: www.stephanskirche.at. Chrám sv. Štěpána (Stephansdom). Stephansplatz, 1010 Wien.

 

Dům moře

Představuje v jednotlivých odděleních vysoko ve vzduchu tropické sladkovodní a mořské ryby, ryby obývající Středozemní moře a tuzemské vody i žraloky. Je v něm největší rakouské akvárium: v nádrži o objemu 300 tis. l dost místa pro žraloky černocípé, žraloky lagunové a žraloky bambusové i mořskou želvu Puppi. Dalším lákadlem 150 tis l nádrž pro kladivouny v 10. patře bývalé protiletadlové věže. Kavárna v 11. patře, z níž úchvatný výhled na Vídeň. V tropickém pavilonu a v krokodýlím parku Krokipark se lze těšit na volně poletující ptáky, pobíhající opice, krokodýly a další zvířata obývající daný biotop. Oddělení terárií obývají jedovatí hadi, hroznýšovití, ještěrky a ještěři, listoví mravenci a sklípkani. V zážitkovém akváriu s názvem Brandungsriff, tedy útes se silným příbojem, se mohou děti díky „potápěčským přilbám" zabudovaným do dna akvária podívat do světa tropických ryb hodně zblízka. V umělé krápníkové jeskyni můžete pozorovat přes 100 různých obyvatel jeskyní a dalších zvířat aktivních v noci: obrovské jedovaté stonožky, bičovce a kobylky, jeskynní ryby bez očí či štíry, kteří strašidelně svítí pod UV světlem. Časy krmení a prohlídky: „Sáhnout si“ na přírodu – středa 14 hod. Doslova sáhnout si budete moci např. na: * žraločí zub či žraločí kůži * podívat do tlamy obávané pirani nebo si pohladit kobru * podívat na želví krunýř zevnitř a na jeho strukturu * jedový trh trnuchy se zpětným háčkem * pozorovat mláďata medúz, oči hvězdice mořské, jedové bodliny červů či jednooké kraby * Příležitost k tomu nabízí mikroskopová show. * Potápění se žraloky čt od 18 hod. Krmení žraloků  pondělí od 10.30 hod., středa od 15 hod., pátek od 15.30 hod. Krmení a piraň úterý od 15 hod., sobota od 9.30 hod. Krmení plazů so od 10 hod., čt od 19 hod. Výstava nazvaná „Vzpomínání uvnitř“ se zabývá temnou historií protiletadlové věže. Ukazuje původní exponáty a nástěnné tabule k historii stavby. Prohlédnout si je lze na schodišti mezi 9. a 10. patrem, které zůstalo z velké části zachováno v původním stavu. Prohlídky se konají denně v 11 a v 16 hod. Další atrakcí panoramatický výhled na vídeňské moře domů ze střešní terasy. Sportovně založení návštěvníci mohou nahoru vystoupat po 192 stupních venkovního schodiště a vychutnat si pohled z výšky 35 m nezávisle na návštěvě ZOO. Dům moře ... Vivarium Wien (Haus des Meeres Vivarium Wien), Fritz-Grünbaum-Platz 1 (Esterházypark), 1060 Wien.

 

Dunajská věž

252 m vysoká, se dvěma rychlovýtahy, které za 35 s vyvezou do otáčející se vyhlídkové restaurace ve 165 m: tak to je Dunajská věž, jeden ze symbolů Vídně. Skýtá úchvatný výhled na vídeňské Staré město a Vídeňský lesík a podle počasí do bližšího i vzdálenějšího okolí města. Postavena 1964 u příležitosti Mezinárodní zahradnické výstavy, kterou dodnes připomíná Dunajský park (k odpočinku v něm lákají rozlehlé louky, upravené cesty na běhání, dětská hřiště a květinové záhony). Ti odvážní mohou vyzkoušet skok na laně z výšky 152 m. Bungee jumping: so a ne od dubna do listopadu, www.jochen-schweizer.at. Dunajská věž (Donauturm), Donauturmstraße 4, 1220 Wien.

 

Gloriette

V překrásné stavbě se nachází kavárna. Čeká tu vynikající pečivo a velkolepý výhled na Vídeň. V neděli dopoledne se tu pořádají pozdní snídaně s živou hudbou od klasiky po jazz. G postavena 1775, jak připomíná nápis na střední části stavby (Postavena za vlády císaře Josefa II. a císařovny Marie Terezie 1775). Už tehdy lidé dokázali ocenit krásný výhled, a tak byla zřízena 20 m vysoká terasa (přístupná jen po točitých schodech). Náš tip: Nezapomeňte na fotoaparát! Gloriet, Schönbrunner Schlossstraße, 1130 Wien.

 

Klášter Klosterneuburg

Nedaleko Vídně láká návštěvníky klášter K se sakrálními uměleckými poklady, především "Verdunským oltářem" a impozantní barokní krásou. Klášter patří 900 let k nejvýznamnějším sakrálním a kulturním centrům Rakouska. Byl sídlem Babenberků a Habsburků. Spojení praktikované víry, jedinečných uměleckých pokladů a nejstaršího vinařství v Rakousku propůjčuje klášteru za branami Vídně nezaměnitelný půvab a činí z něj jeden z nejvděčnějších výletních cílů. (Oranžerie kláštera K bude již podesáté hostit Mezinárodní výstavu orchidejí. 7. - 22. 3. 2015, 9 – 18 hod., vstupné: 10,50 €, Dotazy ohledně skupin na tel. +43-2243-411-211 nebo tickets@stift-klosterneuburg.at). Navštivte světoznámý "Verdunský oltář", nejlépe zachované středověké umělecké dílo svého druhu. Jméno získal po Mikuláši z Verdunu, umělci, který koncem 12. stol. dokončil grandiózní emailérské a zlatnické práce na tomto klenotu (později oltář poněkud pozměněn). Klášter založil 1114 markrabě Leopold III., svatý muž, který našel pod zdejším oltářem místo posledního odpočinku. Císař Karel V. (1685 – 1740) nechává budovu přestavět v barokním slohu podle vzoru španělského Escorialu; vzniká nádherná Sala Terrena, která dnes slouží jako fascinující výchozí bod rozličných tematických prohlídek kláštera. Na těchto prohlídkách se můžete blíže seznámit s cennou sakrální pokladnicí. „Sakrální prohlídka" Vás provede klášterním kostelem s freskami, monumentálními raně barokními varhanami a verdunským oltářem. Na „imperiální prohlídce" získáte představu o tom, do jaké krásy rozkvetly ve Vídni knížecí barokní stavby, a na „prohlídce vídeňských vinných sklepů" se dostanete až 36 m pod zem do barokních vinných sklípků. Od května 2011: Zemská koruna Arcivévodství rakouského, rakouská „svatá koruna", je nyní už nastálo k vidění v rekonstruované klenotnici. Vystaveny v ní i pověstmi opředený „závoj Agnes", cenná liturgická roucha, monstrance s relikviemi a psací potřeby sv. Leopolda vyrobené ze slonoviny. Náš tip: V klášteru se nachází nejstarší a jeden z největších vinohradů v Rakousku. Klášterní vinárna nabízí ochutnávky a prodej vína. Klášter: denně 9 – 18, Prohlídky s průvodcem: denně 10 – 17 a po předchozím ohlášení (tel.: +43-2243- 411 212 nebo tickets@stift-klosterneuburg.at), Ceny (muzeum a klášter): Dosp. 10 €, skupiny 8,50 €, Stift K Stiftsplatz 1, 3400 K bei Wien, Vienna-Card za 9 místo 10 Euro, metro U4: Heiligenstadt, přestoupit na bus 238 nebo 239: K Stift nebo zychlodráhou S 40: K – Kierling, metro U6: Spittelau, pak na rychlodráhu S 40: K – Kierling. Jízdenka: vnitřní zóna Vídně (Kernzone Wien) + 1 vnější zóna, platí Vienna-Card jako jízdenka, www.stift-klosterneuburg.at, K Abbey, Stiftsplatz 1, 3400 K

 

Leopold Museum

Stovky mistrovských děl rakouské moderny, jež shromáždil milovník umění Dr. Rudolf Leopold, ukazuje L muzeum v muzejním areálu Museums Quartier nedaleko Hofburgu. L muzeum je jedinečná klenotnice vídeňské secese, vídeňských uměleckořemeslných dílen a expresionismu. V tomto nejnavštěvovanějším domě v nejvyhledávanější kulturní části města – Muzejní čtvrti – je umístěna nejvýznamnější a největší sbírka obrazů Egona Schieleho na světě, doplněná mistrovskými díly zakladatele secese Gustava Klimta. L muzeum vystavuje kromě toho i unikáty vídeňských uměleckořemeslných dílen od Josefa Hofmanna až po Kolomana Mosera, považované za jedinečná umělecká díla v dějinách mezinárodního designu. Baroko se střetává s modernou. Po architektonické stránce nabízí muzeum v podobě prosvětlené krychle z bílého lasturnatého vápence přímo bizarní kontrast ke komplexu bývalých císařských dvorních stájí. Panoramatická okna muzea skýtají jedinečný pohled na centrum Vídně s náměstím Marie Terezie a Hofburgem. Vedle stálých výstav je možno vidět v novostavbě, obložené bílým lasturnatým vápencem (5400 m2 výstavní plochy na čtyřech poschodích), permanentně probíhající mimořádné výstavy. Dobře zásobená prodejna muzea i kavárna s vyhlídkovou terasou na hlavní nádvoří areálu MuseumsQuartier doplňují nabídku. Leopoldovo muzeum ve Vídni, Museumsplatz 1, 1070 Wien.

 

Lichtenštejnský zahradní palác

Obdivovat tu můžete jednu z největších Rubensových sbírek a van Dyckova, Cranachova a Raffaelova ústřední díla stejně jako nesmrtelné Rembrandtovy, van Ruysdaelovy a Hamiltonovy výtvory. Obrazy doplňuje porcelán, rozsáhlá sbírka bronzových předmětů a jeden z nejkrásnějších zachovaných francouzských přepychových kočárů. Mimořádně cenným exponátem i „badmintonský kabinet", nejdražší kus nábytku na světě. Velký výběr obrazů, soch, nábytku, porcelánu a tapisérií v kombinaci s architekturou L zahradního paláce vytvářejí příjemnou a noblesní atmosféru rodinné sbírky. Lichtenštejnské sbírky patří k největším a nejvýznamnějším na světě. Stadtpalais Liechtenstein lze navštívit jen v rámci prohlídky (na objednávku předem!). Termíny 2015 (každý pátek 15 – 16 hod.; jen v němčině; k dispozici informace v angličtině): 9. 1., 23. 1., 6. 2., 20. 2., 6. 3., 20. 3., 10. 4., 24. 4., 8. 5., 22. 5., 5. 6., 19. 6., 3. 7., 17. 7., 31. 7., 14. 8., 28. 8., 11. 9., 25. 9., 9. 10., 23. 10., 6. 11., 20. 11., 4. 12., 18. 12. Rezervace: online, e-mailem na info@palaisliechtenstein.com či telefonicky na +43-1-319 57 67-153. L zahradní palác, Fürstengasse 1, 1090 Wien.

 

Obří ruské kolo a náměstí před ním

Ať už se za tímto symbolem Vídně a vídeňského Prátru vydáte po stopách filmového „Třetího muže“ nebo si budete chtít jenom vychutnat pohled na město z výšky 64,75 m, platí, že kdo se nesvezl na obřím kole, nebyl ve Vídni. Obří ruské kolo v provozu po celý rok a patří k nejnavštěvovanějším pamětihodnostem Vídně. 2008 se prostranství před ním, Riesenradplatz, dočkalo rekonstrukce. Vstupní část parku Prátr získala podobu nostalgického světa zážitků, který připomíná Prátr v době kolem 1900. Do Prátru se tak vrátil typický městský hostinec "Eisvogel" (Ledňáčka), který nabízí uznávanou a oceňovanou vídeňskou kuchyni.  Po svém 1. otevření 1805 se z hostince díky jeho kvalitní nabídce jídel postupně stala vídeňská instituce. Kvality z dřívějších dob se drží šéfkuchaři dodnes. Na jídelníčku tak nechybí klasický vídeňský řízek ani kvasnicové knedlíky připravované s notnou dávkou fantazie. Místní jídla servírována s kreativitou a pořádnou dávkou typické vídeňské nálady. V muzeu Madame Tussauds si mohou návštěvníci zblízka prohlédnout prominenty z celého světa od Arnolda Schwarzeneggera po Falca, od císařovny Alžběty a Gustava Klimta až po Robbieho Williamse a Nicole Kidmanovou. Lákavý svět zážitků ... Dnes na Vás obří ruské kolo čeká s lákavým světem zážitků. Hned u vstupu vypráví „panorama" historii tohoto monumentálního kola z oceli i města Vídně pomocí nostalgických instalací, které kolem Vás jezdí v kabinkách obřího kola. V prodejně Riesenrad-Shop si můžete koupit pravý vídeňský porcelán a křišťál, modely obřího kola a kvalitní textilní výrobky s motivy obřího kola. O kulinářské požitky se stará kavárna s restaurací, která Vás bude v příjemném prostředí hýčkat vídeňskými specialitami. Obří kolo postavil 1896 / 7 anglický inženýr Walter Basset. Ve své době nebylo žádný unikát. Podobná panoramatická kola, která byla na konci 19. stol. doslova hitem u veřejnosti, postavil Basset i v Chicagu, Londýně, Blackpoolu a Paříži. Náměstí Riesenradplatz, Prater, 1020 Wien.

 

Zámek Schönbrunn

Navštivte bývalou letní rezidenci císařovny Sisi. Barokní objekt láká kouzelnými zahradami, palmovým skleníkem Palmenhaus, kavárnou Gloriette a také zoologickou zahradou. Prožijte v S celý den: navštivte zámecké interiéry propojené do velkého okruhu "Grand Tour" s audioprůvodcem, prohlédněte si nádherné ceremoniální prostory a překrásně vyzdobené salony, prozkoumejte zahradní labyrint Irrgarten. Zámek S, bývalá letní rezidence císařské rodiny, patří k nejkrásnějším barokním areálům v Evropě. V majetku Habsburků od 1569. Manželka císaře Ferdinanda II. dala 1642 vybudovat na pozemku letohrádek, kterému jako první začala říkat právě S. Zámecký areál s parkem byl budován po obléhání Turky od 1696. 1743 ho dala Marie Terezie od základů přestavět. V bezpočtu pokojů, které rozsáhlá císařská rodina potřebovala vedle reprezentačních prostor, sídlili Habsburkové po většinu roku. 1830 se právě tady narodil císař František Josef, který pojal za manželku okouzlující Sisi a vládl 1848 – 1916. Poslední léta svého života strávil monarcha výhradně v tomto zámku, který již za 2 roky po jeho smrti přešel do správy nové republiky. Dnes patří zámek díky svému historickému významu, krásnému areálu a velkolepému vybavení k pamětihodnostem zařazeným do světového kulturního dědictví UNESCO. Zámek má 1441 místností, z toho je jich zpřístupněno 45. Vnitřní vybavení je ve stylu rokoka (převážně bílé plochy s ornamenty ze 14ti karátového lístkového zlata) a zahrnuje i české křišťálové lustry a kachlová kamna. Místnosti, kde císař František Josef žil a pracoval jsou zařízeny stroze a prostě, tím nádhernější však jsou reprezentativní prostory a místnosti pro hosty. V zrcadlovém sále muzicíroval jako šestileté zázračné dítě Wolfgang Amadeus Mozart. V Čínském oválném kabinetě pořádala Marie Terezie tajné konference se státním kancléřem hrabětem Kounicem. V pokoji zvaném Vieux-Lacque zasedal Napoleon. V Modrém čínském salónu podepsal 1918 císař Karel I. svoji abdikaci (konec monarchie). Milionový pokoj "Millionenzimmer" obložený růžovým dřevem s drahocennými miniaturami z Indie a Persie patří k nejkrásnějším rokokovým prostorům vůbec. Ve Velké galerii zasedal 1814 – 5 Vídeňský kongres; dnes se tu pořádají při zvláštních příležitostech státní audience. Gloriette. Schönbrunn: Labyrint. Zoologická zahrada v Schönbrunnu. Schloss Schönbrunn, Schönbrunner Schlossstraße, 1130 Wien.

 

Vídeňská státní opera

Vídeňská Státní opera je jednou z nejpřednějších operních scén na světě, kde si můžete vychutnat skutečně rozmanitou nabídku na nejvyšší úrovni. Program renomované scény se totiž mění každý den: v sezoně nabízí po 285 dní na 60 operních a baletních představení. Toto množství inscenací řadí Vídeňskou státní operu na 1. místo v mezinárodním měřítku. Repertoár Státní opery sahá od baroka až do 20. stol. s hlavním důrazem na hudbu 19. stol. Na sezónu 2014/15 připravila opera celkem 7 premiér: „Idomeneo“ od W. A. Mozarta (říjen 2014), „Chovanština“ od Modesta Musorgského (listopad 2014), „Rigoletto“ od Giuseppe Verdiho (prosinec 2014), „Elektra“ od Richarda Strausse (březen 2015), „Don Pasquale“ od Gaetana Donizettiho (duben 2015), „The Tempest“ od Thomase Adése (červen 2015), a „Undine“ od Alberta Lortzinga (verze pro děti, duben 2015). Kromě toho má v repertoáru i opery „Anna Boleynová“ od Gaetana Donizettiho (s Annou Netrebko), „Bohéma“ od Giacoma Pucciniho, „Židovka“ od Jaquese P. Halévyho, „Nabucco“ od G. Verdiho (s Plácidem Domingem), „Werther“ od Julese Masseneta, a série čtyř Wagnerových oper „Prsten Nibelungů“ (Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů). Špičkoví domácí a zahraniční interpreti, režiséři a scénografové se těší na to, jak představí erudovanému a kritickému vídeňskému publiku své umění. Významní hudebníci ostatně udávali tón i na seznamu ředitelů tohoto úctyhodného operního domu na vídeňské Okružní třídě (Ringstrasse): např. Gustav Mahler (1897 – 1907), Richard Strauss (1919 – 24), Herbert von Karajan (1956 – 64) a Claudio Abbado (1986 – 91). Budova sama postavena 1863 – 9 jako jedna z prvních honosných staveb na nově zřízené Okružní třídě (Ringstrasse). Projekt tehdejšího c. k. Dvorního operního divadla pochází od dvojice architektů Augusta Sicarda ze Sicardsburgu a Eduarda van der Nüll. Jednou ročně se jeviště a parket Státní opery promění na jedinou noc ve velký taneční sál – při vídeňském Plesu v opeře. Za přítomnosti spolkového prezidenta zahajuje ples plesů více než stovka debutantských párů v dlouhých večerních róbách či ve fracích a sálem se šíří odlesk někdejší slavné éry, vládnoucí na Ringstrasse ... Navíc: při prohlídkách s průvodcem můžete nahlédnout i do zákulisí překrásné budovy Opery. Na náměstí Herberta von Karajana před budovou opery bude v průběhu dubna, května, června a září promítáno živě na 50 m plátnu na 150 operních a baletních představení. Připravte se na požitek z klasiky úplně zadarmo. Neprodané lístky lze získat za velmi výhodnou cenu ještě krátce před začátkem představení, stejně jako vstup na místa k stání. Wiener Staatsoper, Opernring 2, 1010 Wien.

 

Zoologická zahrada na zámku Schönbrunn

Nejstarší ZOO na světě. Už potřetí vyhlášena nejlepší ZOO v Evropě. Každoročně přiláká na pandí mládě, sloní přírůstky a mnohá další vzácná zvířata přes 2 mil. návštěvníků. Své urozené hosty zavedl císař František I. Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie, do nově zřízené menažérie S zámeckého parku poprvé už 1752.1. senzace se v S zrodila už 1906. Vůbec poprvé na světě se narodil slon africký chovaný v zajetí. 2007 přišla další světová premiéra: V S zoo spatřilo světlo světa 1. mládě pandy na světě zplozené přirozenou cestou v ZOO. Dostalo jméno Fu Long. 2. medvídě se narodilo 2010, 3. pak 2013. ZOO na S dnes patří k nejmodernějším a nejlepším zařízením na světě. Výběhy pro zvířata koncipovány opravdu velkoryse a v úzkém spojení s přírodou. Žije tu přes 500 živočišných druhů – od tygra sibiřského přes hrochy obojživelné až po nosorožce indické.  K nejpozoruhodnějším atrakcím patří obrovský skleník s deštným pralesem, velký jihoamerický pavilon a ORANG.erie, nový domov vídeňských orangutanů. 2010 otevřena nová naučná stezka. Od 2014 opět k vidění lední medvědi: Nový pavilon "Země Františka Josefa", má rozlohu 1.700 m² a bílým chlupáčům nabízí dostatek místa k různým radovánkám. Poprvé lze medvědy pozorovat i při potápění. K tomu se ročně přidají nové velké pavilony a výběhy. Historické kouzlo zoo je však zachováno. Vědomosti o světě zvířat zprostředkovávají speciální prohlídky a semináře. Hned vedle zoologické zahrady se nachází skleník Dům pouští (Wüstenhaus), ve kterém můžete zkoumat rostlinný a zvířecí svět z těch nejsušších regionů Země. Tiergarten Schönbrunn, Vstup Hietzingerovou bránou (z ul. Hietzinger Hauptstraße), 1130 Wien.

 

Votivkirche

1855 se nedaleko historického centra Vídně začal budovat působivý pískovcový kostel, dnes považovaný za nejvýznamnější stavbu svého druhu na světě. O výstavbu tohoto jedinečného novogotického kostela se zasloužil mladý rakouský architekt Heinrich von Ferstel. Název bychom mohli přeložit jako Pamětní kostel. Tyčí se zde jako upomínka na atentát, spáchaný na císaře France Josefa 1853. Tehdy byl císař napaden nožem maďarským krejčím Jánosem Libenyim, dokázal se však ubránit. Atentát měl být pomstou za potlačenou revoluci v Uhersku 1849. Kostel je tak výrazem díků za to, že Bůh nedovolil, aby byl tento čin spáchán a zachránil tak císaři život. Kostel je na Rooseveltplatz, uprostřed parku Sigmunda Freuda, nedaleko Vídeňské univerzity. Jedním z hlavních iniciátorů stavby kostela byl císařův bratr Ferdinand Maxmilián. Ferdinand jakožto budoucí císař Mexika zorganizoval sbírky na finanční podporu této stavby. V dnešní době patří Votivkirche mezi nejkrásnější vídeňské památky. Severní loď ukrývá kopii Madony z Guadeloupe, umístěnou jako vzpomínku na Ferdinanda Maxmiliána. Krásně zdobená malovaná okna, na jejichž tvorbě se podílel český malíř Josef Tulka 1875 - 8 spolu s Františkem Ženíškem a Maxem Pirnerem. Většina bočních kaplí zasvěcena válečným hrdinům, jako byl např. hrabě Mikuláš ze Salmu. Ten 1529 velel rakouským vojskům při obléhání Vídně Turky. Jednou z významných památek kostela právě jeho náhrobek, který nechal vyrobit císař Karel V. a původně jej umístil do zahrad zámku Rájec nad Svitavou. Později však převezen do Vídně. Monumentální kostel ozdoben dvěma věžemi ve stylu francouzské gotiky.

 

Maria am Gestade (chrám Panny Marie Na břehu)

Též Maria Stiegen. Gotický kostel s nápadnou 56 m vysokou věží v severní části města. Sloupy lodi zdobeny postavami světců ze 14., 17. a 19. stol. V presbytáři 4 okna s částečně dochovanými vitrážemi ze 14. a 15. stol. Kostel, sloužící původně především lodníkům, byl na samém okraji bývalého římského tábora nad dnes již zaniklým ramenem Dunaje (odtud jméno) postaven údajně již koncem 9. stol. Prvně je zmiňován v pol. 12. stol., stávající stavba je však až ze 14. stol. (presbytář 1332, loď s bohatou žebrovou klenbou 1394), později upravovaná. Začátkem 15. stol. se dostal do správy pasovských biskupů, kteří si v jeho sousedství vystavěli rezidenci. 1786 kostel uzavřen, během napoleonských válek sloužil jako stáje a skladiště. Obnoven a znovu vysvěcen 1812. 1820 byl svěřen redemptoristům, kteří si v sousedním Pasovském dvoře zřídili bezprostředně po povolení působení v řádu v Rakousku klášter. Kostel je mj. i centrem české a francouzské komunity ve Vídni. Půdorys kostela zvláštní zahnutý, nestejně široký, údajně kvůli stísněné poloze na samé hraně srázu nad řekou (či prostoru, který byl k dispozici v ulicích). Na boku relikviářový oltář z korutanského mramoru od Oskara Höfingera s ostatky sv. Klementa Maria Hofbauera (rodáka z Tasovic u Znojma, redemptoristy, patrona Vídně, svatořečeného 1909) z 1987 a původní náhrobní deska od sochaře Josepha Gassera v kapli sv. Klementa na jižní straně lodi.

 

Ruprechtskirche

Menší dvoulodní kostel v severovýchodní části vnitřního města, na hraně terasy nad Dunajem, nejstarší dochovaný kostel ve Vídni. Byl centrem malé osady, vzniklé v troskách římského tábora nad přístavištěm člunů na Dunaji. Vznik kostela kladen do souvislosti s dopravou soli, neboť sv. Ruprecht byl právě patronem obchodníků se solí a patronem města Salcburk, odkud byla sůl dovážena (konec konců, v dnes již zbořeném "Pražském domě", bezprostředně přiléhajícím ke kostelu, byla až do 1824 Solná kancelář). Kostel měli údajně založit 740 učedníci salzburského biskupa Ruprechta. Byť i oficiální prameny se vesměs shodují na tom, že kostel, který byl až do postavení chrámu sv. Štěpána hlavním vídeňským chrámem, mohl vzniknout již před koncem 8. stol., jeho nejstarší dochované části (severní loď a tři spodní patra věže s románskými sdruženými okénky) pocházejí až z 11. či počátku 12. stol. Presbytář severní lodi přestavěn po velkém požáru koncem 13. stol., jižní loď přistavěna v pol. 15. stol. V kostele dochovány vitráže Ukřižování a Madony, nejstaršího dochovaného okna ve Vídni (12. - 14. stol.) a na věži nejstarší zvony ve Vídni, z konce 13. stol. V 19. stol. plánována demolice, zachráněn díky iniciativě Elisabeth Ernst za zachování a rekonstrukci u císaře Františka I. Vážně poškozen na konci 2. sv. války, poté zrekonstruován.

 

Cafe Hawelka

K poznání nefalšované atmosféry staré dobré Vídně je dobrá navštěva některé z tradičních kaváren. Je to kus bohaté rakouské historie. Téměř 70 let nedílnou součástí metropole i kavárna Café Hawelka. Leží jen coby kamenem dohodil od Svatoštěpánské katedrály na ulici Dorotheergasse 6. Je to nejslavnější kavárna v Evropě, možná i na světě. I když na první pohled tak vůbec nevypadá. Jak daleko má do noblesních prostor, jaké nejdete v Café Ladmann, Café Central či Café Mozart. V tmavé nevelké kavárně s prošlapanou dřevěnou podlahou, rozvrzanými židlemi z proslulé Thonetovy dílny, secesními věšáky, těžkými mramorovými stolky, fotely či archaickými lampičkami, je vše původní, proto působí ošuntěle. Dokonce i tapety, nasáklé vůní kávy a tabáku, toho hodně pamatují. Ale tyto nedostatky tady nikomu nevadí, právě naopak. Zdejšímu geniu loci propadli jak "obyčejní" lidé, tak bohémové. Aby se tu návštěvníci cítili jako v bavlnce, o to se starají už tři generace Hawelkových. Pan Leopold Hawelka, král všech kavárníků a jedna z nejpopulárnějších osobností Vídně, vedl svou kavárnu naprosto stejným způsobem od 1939, kdy ji založil. Otec pana Hawelky pocházel z Jáchymova, on sám svou dlouhou kavárenskou kariéru začal spolu s manželkou Josefínou (na její české povidlové buchty se stále vzpomíná) 1936 v Café Alt Wien, kterou si pronajal. O 3 roky později se osamostatnil a začal provozovat v současných prostorách po krachujícím Café Ludwik. Bohužel přišla brzy 2. sv. válka a pan Hawelka musel po necelém roce podnik, nesoucí již jeho jméno, zavřít a odejít na 5 let na ruskou frontu. I když Vídeň utrpěla za války velké materiální škody, jeho kavárna téměř zázrakem přežila bez jediné prasknuté okenní tabulky. Proto už na podzim 1945 jako jedna z prvních v metropoli otevřela svou náruč. Téměř okamžitě se stala pro Vídeňáky oblíbeným místem nejen k vypití šálku kávy, ale v poválečné bídě pro svou vlídnou atmosféru doslova druhým domovem.

 

Karlskirche

Jedna z nevýznamnějších vídeňských barokních staveb na důležitém vídeňském dopravním uzlu Karlsplatz. Kostel pochází z 18. stol. Když 1713 Vídeň zaplavila epidemie černého moru, tehdejší císař Karel VI. učinil slib, že pokud mor skončí, nechá postavit kostel zasvěcený Sv. Karlu Boromejskému. Epidemie postihla na 8 tis. obyvatel Vídně. 1715 zahájena stavba kostela a dokončena 1737. Stavělo se podle plánu stavitelů Johanna Bernarda Fischera zErlachu a jeho syna Josepha Emanuela. Kostel má délku 80 m a na šířku 60 m, dominuje mu obrovská 72 m Vysoká měděná kupole a dva 33 m vysoké sloupy v popředí kostela. Po celé délce sloupů vyobrazen život Sv. Karla. Kostel veřejnosti otevřen po – so 9 – 12:30 a 13 – 18 a v neděli a ve svátek od 12:00 do 17:45. Za vstup do kostela je třeba zaplatit 6 Euro – vstupné zahrnuje i možnost podívat se nahoru do kupole. V čase kdy se koná mše, je vstup do kostela zdarma. K duchovní správě kostela povolal císař Karel VI. z Prahy křížovníky s červenou hvězdou, kteří při kostele působí dodnes. Karlskirche ukrývá několik vzácných oltářních obrazů od mistra Daniela Grana. Mezi jeho nejslavnější malby patří kupř. Léčení obětí dny, Ježíš a římský vojevůdce či Svatá Alžběta Uherská. Jedinečná je i freska od Johanna Michaela Rottmayra zdobící kupoli. Je na ní vyobrazena PM, jak prosí Nejsvětější Trojici, aby zbavila obyvatele Vídně moru. Lze vyjet výtahem na lešení a fresku si tak prohlédnout z blízka. Zároveň se tak můžete pokochat úžasným výhledem na rozlehlou Vídeň a okolí.

 

Mariahilf

Na vídeňské Barnabitengasse krásný kostel PM Pomocné, také "Barnabite". Vysoké průčelí směřuje přímo na slavnou obchodní tepnu Mariahilferstrasse. Kostel postaven jako hřbitovní 1656 až 1669 a jeho druhé jméno odkazuje k řádu Barbabitů, založenému v Miláně v 1. pol. 16. stol. Kostel současných rozměrů však vznikl až 1686 – 9 a dnešní podoba pochází až z přestavby v 1. pol. 18. stol. Další úpravy i 1792. 1660 mu člen řádu barnabitů Don Celestino Joanelli daroval slavný obraz zázračné PM Pomocné, jíž následně dřevěný hřbitovní kostelík zasvěcen. K obrazu, vlastně kopii obrazu Lucase Cranacha z katedrály v Passau, začínají proudit davy poutníků, a proto je nutno přistoupit k přestavbě již nevyhovujícího kostela. Stará stavba navíc zničena při druhém tureckém obléhání Vídně 1683. Zázračný obraz však včas převezen do bezpečí za hradby. Proto dochází 1686 - 9 ke stavbě nového chrámu. Jde o dílo architekta Sebastiana Carloneho a tato novostavba vysvěcena – po návratu zázračného obrazu - 1689 biskupem Leopoldem Karlem von Kollonitsch. A již 1711 zahájena velká rekonstrukce kostela. Vede ji známý architekt a stavitel Franziskus Jänckl: Kostel dostává postupně současnou podobu. 1714 přestavěn chór a loď, o rok později byly dostavěny věže západního průčelí, směřujícího na dnešní Mariahilferstrasse. Tato část stavebních úprav definitivně dokončena 1721 - 6. Věžní zakončení pokryto mědí a západní průčelí ozdobily sochy a reliéfy. Podobu nového oltáře později navrhl Sebastian Haupt (vysvěcen 1758) a varhany dodal Johann Hencke (1763). Ty 1894 doplněny dvojicí nástrojů firmy Kauffmann. V rámci úprav na konci 19. stol. zde dochází rovněž k instalaci jedenácti velkých vitrážových oken v novobarokním slohu. Zobrazují např. Narození Páně (cca 1897), Krista Spasitele a sv. Karla Boromejského (1893), Útěk do Egypta (1898), sv. Josefa s dítětem (1894), sv. Annu s Pannou Marií, sv. Terezou a sv. Ignáce (1893), sv. Ludvíka se sv. Barborou (cca 1894); sv. Augustýna (kolem 1894), sv. Leopolda (1956) a Nejsvětější Trojici (1899). Vitráže většinou zaplatili různí donátoři a všechny pocházejí ze slavné vídeňské sklářské dílny Carl Geyling Erben. Za zmínku stojí určitě i tři sochy v nikách na západním průčelí a vrcholová socha sv. Pavla s mečem a knihou. Ve zmíněných výklencích pak PM, stojící na obláčku s anděly (střední výklenek pod sv. Pavlem), sv. Karla Boromejského (vlevo dole) a sv. Augustýna (vpravo dole). Autorem všech skulptur rakouský sochař Ignatius Gunst. Poutní kostel, postavený ve třech etapách na bývalé vinici, se může pochlubit nádhernými interiéry, vyzdobenými renomovanými umělci, i druhým největším vídeňským zvonem v levé věži. Hlavní oltář např. vytvořil Jacob Mösl a sochy na něm Johann Georg Dorfmeister. Ten je i autorem oltáře sv. Kříže i několika dalších sousoší a skulptur. Kazatelna dílem Michaela Ignaze Günsta. V kostele 8 bočních oltářů a 5 kaplí. V chrámové kryptě na konci 1986 zřízeno denní centrum pro lidi bez domova.

 

Kirche am Hof

Kkostel, založený 1386 karmelitány. Průčelí gotického kostela přestavěno 1662 italským architektem Carlo Carlone. 1806, poté, co Napoleon obsadil Vídeň, konec Svaté říše římské vyhlášen z balkonu tohoto kostela.

 

Minoritenkirche

Kostel postavený ve francouzském gotickém slohu. Základní kámen položen Přemyslem Otakarem II 1276. Gotický chór postaven 1316 a 1328 a v 14. a 15. stol. používán jako mauzoleum. Stavba dokončena 1350. Vrchol zvonice poškozen během první rakousko - turecké války, přestavěn, pak znovu zničen během druhé rakousko - turecké války. Vrchol poté nahrazen plochou střechou. Když Josef II předal chrám Italům jako dárek, převeden název Maria Sněžná z nedaleké kaple, který následně zničena.

 

Michaelskirche

 

Café Demel

Tradice sahá až do 18. stol. Vyhledávána turisty i místními. U vstupu spatříte velká prosklená vitrína s mnoha zákusky a dezerty. Po pravé straně místnost s různými laskominami, čokoládou, a hlavně typickým Sacher dortem ve skvostných dřevěných krabičkách. Vše zde vzniká v místní výrobně. Spodní část často beze zbytku obsazená. Tady i prosklená výrobna. V prvním patře někdy také plno. Krásný dobový interiér, obrovské křišťálové lustry. Cukráři Sacher a Demel se přeli o to, komu náleží poklad v podobě dortu, dnes proslulého jako Sacher dort. Sacher tento mnohaletý spor nakonec vyhrál.

 

Peterskirche

Historie kostela sahá údajně až do ranného středověku, kdy původně románský kostel byl dle legendy založen již kolem 792 Karlem Velikým a tím by byl nejstarším kostelem ve Vídni. Prokazatelně je ale kostel sv. Petra ve Vídni zmíněn 1137. Starý kostel 1661 vyhořel. V době, kdy ve Vídni zuřila epidemie 1679 - 80, dal císař Leopold I. slib, že tento kostel obnoví. Stavba nového barokního kostela zahájena 1701. Výstavbu nejprve vedl Gabriele Montani, později jej nahradil Johann Lukas von Hildebrandt. Stavba výrazně inspirována bazilikou sv. Petra ve Vatikánu. 1722 stavba dokončena a nový kostel byl první barokní klenutou stavbou ve Vídni. Kostel prošel 1998 - 2004 významnou rekonstrukcí, která vrátila obrazům jejich původní bohaté zabarvení a jas.

 

Kahlenberg

Kopec ve Vídni výšky 484 m, součást pohoří Wienerwald. Z kopců tyčících se nad Vídní patří od dob monarchie k nejoblíbenějším turistickým cílům. Dnes je to z Vídně, co by kamenem dohodil. Na vrchol vede horská cesta z kostek plná serpentin – Weiner Höhenstrasse, po níž vás auto či autobus dopraví až na vrchol za slabou půlhodinku. Tato silnice byla postavena 1933 při příležitosti 250. výročí vítězství nad Turky. Slavnostně ji otevřel tehdejší katolický kancléř Engelbert Dollfuss u příležitosti 250. jubilea slavné bitvy. "Bylo to zde, ve Vídni, kde se rozhodl osud křesťanského Západu," hřímal tehdy ve slavnostním projevu kancléř Dollfuß. 10 měsíců poté se stal obětí nacistických pučistů. Osud Západu se tou dobou už rozhodoval jinde než ve Vídni. Vrch pokrývají převážně lesy a lze tam dojet autobusem městské hromadné dopravy 38A, jenž vyjíždí ze zastávky Heiligenstadt – při nástupu do tohoto autobusu si dejte pozor, zda skutečně jede až na K, protože řada autobusů s tímto číslem končí svou cestu už dříve v Grinzingu. Pro vyznavače pěší turistiky se samozřejmě ještě nabízí možnost vyšlápnout si tento kopec pěšky po turistické stezce. Na vrcholu vás kromě obchodů se suvenýry, restaurací, hotelu a barokního kostelu Sv. Josefa, čeká nádherný výhled na celou Vídeň a okolí. Barokní kaplička na vrcholu K dnes polským poutním místem a ikony Matky boží Čenstochovské se na jejích zdech v malebné sestavě prolínají s portréty papeže Jana Pavla II., který poctil svatyni svou návštěvou. Sousední vyhlídková restaurace pochází ze stejného roku jako silnice. Otevírá se odtud nezapomenutelný pohled do širokého dunajského údolí, dnes už takřka po obzor vyplněného velkoměstem. Ze tří stran obklopuje rakouskou metropoli pásmo Vídeňského lesa. Jen na v, k maďarské hranici, se za Dunajem táhne široká rovina. Vévodí jí majestátní vrch Bisamberg, opředený legendami a pověstmi. Odpradávna Vídeňané věří, že K a Bisamberg, tito obří strážci jejich města, spolu za nocí rozmlouvají přes ztichlou hladinu řeky. 1917 o tom napsal sarkastickou báseň vídeňský Čech Josef Svatopluk Machar. Vlastenecký K tu vzpomíná, kterak z jeho úbočí kdysi křesťanských vojsk duněl příval na turecké ležení, jak zbitý pohan chvatem do svých dálných Turek táh´, v paměti to psáno zlatem, v dějinách i v čítankách. Avšak politicky lépe informovaný Bisamberg rychle zchladí horování svého druha: Starý, ani slova více, dost těch řečí rouhavých! Dneska stojí půlměsíce vedle orlů dvouhlavých. C. k. cenzor poslední verše samozřejmě škrtl, čímž jen doložil, že to vidí stejně jako básník. Habsburská říše kdysi čerpala svou historickou legitimitu, ba přímo etické oprávnění vlastní existence z naléhavé nutnosti zlomit hrot muslimské expanze a zatlačit výbojné osmanské impérium za evropský obzor. Jestliže se rakouský císař stal ve fatálním zápase spojencem tureckého sultána, byly obě mocnosti odsouzeny k zániku. Dnes si na terase výletní restaurace nad šálkem znamenité kávy (rovněž turecké dědictví) jen stěží vybavíme pohled, jaký se z tohoto místa naskytl vojákům spojené křesťanské armády na úsvitě onoho osudového 12. září 1683. Grinzing, Sievring, Ottakring, Nußdorf, to vše byly jen shluky dávno spálených a vydrancovaných chalup. Jejich obyvatelé se v lepším případě spasili útěkem, v horším padli do rukou tatarských nájezdníků a nyní s pouty na nohou pomáhali kopat polní opevnění. Jenom svatoštěpánská věž se hrdě tyčila k nebi a na jejím vrcholu stále zářil kříž namísto půlměsíce, který tam přísahal umístit velký vezír Kara Mustafa. Krvácející město, sevřené věncem nepokořených bastionů, nebylo takřka vidět za clonou dýmu. V místech, kterými dnes prochází nejvýstavnější úsek Okružní třídy, se otevíral bizarní labyrint spojovacích zákopů a kráterů po explozích podzemních min. Kam oko dohlédlo, stály pestré stany dobyvatelů. Nad nimi se třepetaly koňské ocasy a barevné praporky: aby opticky znásobili svou sílu, označili Osmané vojenskými standartami kdejakou dělostřeleckou baterii a málem i každou dobytčí ohradu. Na zpustošených vinicích nikdo nesklízel dozrálé hrozny a jenom sílící dunění děl tvořilo zvukový doprovod polní mše, kterou tu sloužil legendární kapucín Padre Marco d´Aviano. Vojáci milovali tohoto vousatého mnicha, císařova přítele a mocného muže, který s nimi pokorně snášel útrapy pochodů. Řeholník k nim promlouval jadrnou italštinou, promísenou řadou německých výrazů, mnohdy velice neortodoxních. Dragouni i pěšáci si před bitvou dokonce stříhali hadříky z páterova hábitu a věřili, že je ochrání před tureckými střelami. Mnoho předcházelo tomuto okamžiku. Turci oblehli město již v polovině července. Stovky sedmihradských horníků okamžitě začaly dnem i nocí hloubit důmyslné podkopy, do nichž potom kladly nálože. Obránci na oplátku zmobilizovali zkušené tyrolské havíře a ti se nyní pokoušeli protisměrnými chodbami narušit turecké štoly. Osmané od počátku soustředili svůj útok na dvě bašty, Hradní a Löblovu, a na ravelin, předsunutý prvek opevnění v úseku mezi těmito bastiony. Boje byly nesmírně vyčerpávající a krvavé. Velitel civilní správy města hrabě Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic psal 27. srpna císařskému vojevůdci Karlu Lotrinskému, že u některých pluků zůstali jen dva setníci a kaprálové museli nastoupit na místa poručíků. Pisatel odhadoval, že město vydrží sotva dva dny. Těžce zraněná Vídeň se však dokázala z posledních sil bránit ještě déle než dva týdny. Na přelomu srpna a září došlo na lámání chleba. Osmané se zmocnili ravelinu, který předtím málem srovnali se zemí. Podařilo se jim také vyhodit do povětří část Löblovy bašty a usadit se na sousední Hradní baště, takže se užuž zdálo, že průlomem v opevnění vniknou do města. Doslova v hodině dvanácté vytlačili obránci Turky zpět a průlom zatarasili. Z 12 tis. mužů, kteří hájili město na počátku obležení, zůstala vojenskému veliteli města hraběti Rüdigerovi ze Starhembergu sotva třetina. 18 velkých útoků zažilo město během dvou měsíců boje. 19. mohl být smrtelný. Vleklý zápas však vyčerpával i Osmany. Do začátku září ztratili útočníci dobrých 30 tis. mužů. Tatarské hordy sežehly a vylidnily kraj široko daleko, takže zásobování bylo pro obléhatele stále složitější. Proto vypuklo v celém táboře obrovské nadšení, když Kara Mustafa na základě zadržené šifrované zprávy oznámil, že nevěřící budou již brzy nuceni kapitulovat. Mnozí muslimové zapomněli na příkazy Prorokovy a ze samé radosti se opíjeli ukořistěným rakouským vínem. Vídeň mezitím volala spojenou křesťanskou armádu, o níž věděla, že se blíží. 8. září po setmění se konečně světlicím vypalovaným v celých trsech z ochozu svatoštěpánské věže dostalo odpovědi. Na kopcích nad Klosterneuburgem vzplanuly toho večera ohně. Předvoj aliančního vojska dorazil. Obránci Vídně nezůstali sami. Na poč. 1683 vstoupila v život rozsáhlá protiturecká koalice, jejíž duší byl papež Inocenc XI. K císaři Leopoldu I. se připojil i polský král Jan III. Sobieski, Benátská republika a řada říšských knížat, na 1. místě kurfiřti bavorský a saský. Drobnější německé a italské státy přispěly finanční podporou. Císař organizoval pomoc obležené Vídni nejprve z Pasova a později z Tullnu. Jeho vlastní armáda, vedená zkušeným vévodou Karlem V. Lotrinským, nebyla natolik silná, aby se mohla postavit Osmanům v otevřené bitvě. Císařští vojáci alespoň znepokojovali turecký týl a připravovali půdu pro příchod spojenců. Koncem srpna se v táboře u Tullnu opravdu začaly scházet ozbrojené síly aliance. Jako poslední dorazili Poláci, jejichž král Jan byl z politických důvodů jmenován vrchním velitelem celého tažení. Rozbahněnými cestami Vídeňského lesa pochodovala křesťanská armáda 3 dny od s k Vídni. "Překročili jsme takové hory," psal polský král manželce, " že jsme nejen nestoupali ani nešplhali, ale drápali se vzhůru." Poté sugestivně popisuje vichřici, která prý málem srážela jezdce z koní, a pokračuje vyprávěním o výstupu na K, na tuto "hanebnou horu, porostlou hustým a vysokým lesem, sráznou a neschůdnou". Sobieski očividně přehání, neboť Vídeňský les v jeho popisu nabývá takřka alpské tvářnosti. Ve skutečnosti není k jeho překonání zapotřebí více námahy než k přechodu Brd. Širokým pásem obsadili spojenečtí vojáci věnec kopců nad s okrajem Vídně. Na K a sousedním Leopoldsbergu stáli muži Karla Lotrinského spolu s husary hetmana Lubomirského. Jim připadne čest prvního úderu, to oni mají za úkol upoutat na sebe hlavní síly Osmanů. Sobieského Poláci tvořili pravé křídlo sestavy, rozmístěné od Dreimarksteinu po Rosskopf. Střed sestavy vyplňovaly říšské pluky na temeni Vogelsangbergu a Hermannskogelu. Jejich rozkaz zněl jasně: za žádnou cenu nedovolit roztržení útočící bitevní linie. Síla celé alianční armády před odchodem od Tullnu činila podle posledních výpočtů rakouských i polských historiků asi 36 800 pěšáků, 30 950 mužů jízdních oddílů a 152 polní děla. Zhruba 2,5 tis. vojáků z tohoto počtu zůstalo na stráži u výchozího tábora. Kolem 8 hod. ráno sestoupily 1. řady císařských na rovinu mezi Nußdorfem a Grinzingem. Po úporném boji se jim podařilo na několika místech prolomit nepřátelskou linii. Vojáci Karla Lotrinského se však v zápalu boje dostali příliš dopředu a málem sami ztratili kontakt se saskými sousedy na pravici. Doslova v poslední chvíli vyplnili frančtí dragouni ze 3. sledu mezeru, do níž se užuž chystal vniknout nepřátelský klín. Martalovci, bojovníci z Albánie, Bosny a Hercegoviny, prý bojovali jako ďábli. V 10 hod. ráno však už stáli císařští dělostřelci na temeni Nußbergu a zaměřovali své kusy na osmanský tábor. Z odtud sváděli Sasové vítězný boj o vypálené domy Heiligenstadtu, zatímco další říšské pluky, posílené císařskou kavalerií, se bily v okolí Grinzingu a Sieveringu. Kolem 2. hodiny se na stráních nad Ottakringem objevili Poláci. Husaři hetmana Jablonowského hravě odrazili chaotický útok Tatarů, jinak však postupovaly Sobieského oddíly jen pomalu. 2 hodiny trvalo, než se křesťané dopracovali na rovinu s od řeky Vídeňky. Vezír Kara Mustafa tu sešikoval proti Polákům dobré dvě třetiny své armády, dosud jen málo dotčené ztrátami na pravém křídle. Dvakrát zaútočili jezdci paši Huseina na křesťanskou kavalerii a dvakrát ji vrhli zpět k s. Karel Lotrinský Polákům okamžitě poslal na pomoc vlastní a bavorské kyrysníky, kteří se neohroženě rozjeli proti jícnům tureckých děl. Nebezpečí bylo pro tuto chvíli zažehnáno, postup císařských a Sasů se však zastavil na polním opevnění u Weinhausu, statečně hájeném janičáry budínského paši Ibrahima. Jenom jméno vídeňského městského parku v těchto místech dnes připomíná onen slavný a krvavý den: Türkenschanze, Turecká hradba. Vévoda Karel nechtěl v pokročilém odpoledni ztrácet čas pozičními boji. Rozhodl se proto netříštit síly a raději posílil říšské oddíly, které se bily ve střední části nyní zhruba 6 km široké fronty. Právě průlom provedený německými pěšími pluky za podpory dělostřelectva rozhodl bitvu o Vídeň ve prospěch křesťanů. Do historické tradice však vstoupil jako klíčový moment efektní jezdecký útok na turecké ležení vedený Janem III. Sobieským. 20 tis. polských, císařských a bavorských jezdců, z nichž většina dosud čekala v záloze, se na králův rozkaz vrhla z úpatí Schafbergu tryskem proti osmanským liniím. "Bylo to, jako by se z kopců valila vlna černé smoly, která rozdrtí a sežehne vše, co se jí postaví do cesty," napsal později jeden z tureckých svědků. V několika minutách se jezdci vřítili kdesi na dnešní Mariahilferstraße mezi první stany Osmanů a jejich palaše se zbarvily čerstvou krví. Kolem 6. večer dosáhl Sobieski stanu velkého vezíra, jehož dosavadní pán stačil uprchnout doslova v poslední chvíli. Tou dobou se 1. císařští dragouni a kyrysníci vítali u Skotské brány s obránci Vídně. Opuštění Turci v příkopech a podzemních štolách většinou ani neměli čas na zjištění, že obléhání skončilo a zbytky jejich armády uprchly. To, co se dělo u vídeňských hradeb do pozdního večera, už nebyl boj, nýbrž masakr. Budoucnost ukázala, že útok na Vídeň 1683 byl nejen největším, ale i posledním velkým výbojem osmanských Turků ve střední Evropě. Pod K se začala odvíjet cesta, která měla po staletích dovést muslimské impérium až do postavení "nemocného muže na Bosporu". Vítězství nad Turky připomíná na Kahlenbergu i barokní kostelík sv. Josefa. V kostele umístěn obraz papeže Inocence XI., kterému se dle tradice ve snu zjevilo znamení, předpovídající vítězství křesťanských armád u Vídně. Od 1887 stojí na Kahlenbergu Štěpánčina rozhledna (Stefaniewarte), pojmenovaná po Štěpánce Belgické, ženě korunního prince Rudolfa. Z vrcholu Kahlenbergu rozhled na město a Vídeňský les. Za jasného počasí mají být z rozhledny vidět vrcholky Alp, například i nejvyšší hora Dolního Rakouska Schneeberg (2075 m n. m.). Dnes na Kahlenbergu i restaurace, hotel a obchody se suvenýry.