Mariazell

Byla to naše první pouť do Mariazell a - upřímně řečeno - netušil jsem, co od tohoto proslulého poutního místa čekat. Nejdříve do byla dlouhá cesta do hor, ale v závěru jsme - pro mě překvapivě - k Mariazell naopak klesali. Pak jsme zaparkovali na jakémsi sběrném parkovišti a viděli, že bazilika je pořád ještě mírně pod námi (ne jako Sv. Hostýn, Sv. Kopeček, Sv. Hora apod., kde jsou baziliky až skoro na vrcholku). Prošli jsme pár uliček, zjistili jsme, že máme do mše sv. ještě dost času, a zašli proto do historické rodinné kavárny - cukrárny. A po kávičce se teprve vrátili do baziliky. Mši svatou sloužili v Gnadenkapelle (tedy pro věřící v zadní části kostela) dva kněží, jeden z nich černé pleti. Pak jsme si zajímavou baziliku podrobně prohlédli. U stánků jsme se zdrželi jen malinko. Proložili jsme to chladnějším drinkem v nedaleké hospůdce a vydali se k mechanickému Betlému. Je to poměrně výšlap. Na místě (Betlém je v rodinném domě jeho tvůrce) nikdo nebyl. Otevřela nám paní, která zřejmě právě obědvala. Betlém je pěkný a promyšlený, byť s tím třebechovickým se velikostí srovnávat nedá. Pak jsme ještě z fotek zjistili, že tvůrcem Betléma (a manželem dotyčné paní) je kostelník, s nímž jsme se před chvílí setkali v bazilice. Pak jsme pokračovali ke kapli se svatým pramenem. Tam jsme se opláchli, nabrali vodu (a zjistili, že poutníci jsou většinou lenoši, kteří místo cesty sem naberou vodu - nevím, zda je to tatáž - ve fontánce u baziliky). Na oběd jsme zakoupili suroviny v nedalekém obchodě a zkonzumovali je na lavičce na nádvoří u baziliky. Přitom jsme sledovali okolní "provoz". Pak ještě jednou do baziliky, potom do rozhicované mariánské jeskyně se stovkami rozsvícených svíček, a pak už k autu. Z původních plánů jsme zavrhli cestu lanovkou na jeden z okolních vrcholů (nástup v uličce nedaleko od baziliky) a vydali se k nedalekému Erlaufsee. Tady jsme se zastavili, chvíli pobyli na pláži a někteří z nás se také vykoupali. Jednoduché, skromné (ale i příjemné a čisté) prostředí, jak tu bývá zvykem. Pokoupání bylo dobré, až na ten oblázkový vstup (na který nejsme, jako neznalci Chorvatska, zvyklí). A pak už zpět na sever. Jeli jsme trochu jinou cestou a zdálo se mi, že to sjíždění z hor bylo neuvěřitelně dlouhé.

Sštýrské městečko, největší poutní místo Rakouska se snad nejvýznamnější mariánskou svatyní střední Evropy, duchovní a náboženské středisko katolických národů Dunajského prostoru. Víc než 800 let. Legenda vypráví o vzniku místo takto: Opat Otker z benediktinského kláštera St. Lambrecht vyslal 1157 mnicha Magnuse do okolí dnešního M, které klášteru náleželo. Magnus měl pečovat o duchovní život tamních obyvatel. S dovolením opata si na cestu vzal sošku PM z lipového dřeva. Večer 21. 12. 1157 mu cestu zatarasil skalní blok. Magnus se obrátil s modlitbou k PM, na jejíž přímluvu se skála rozestoupila a on mohl pokračovat v cestě. Když dorazil k cíli, postavil sošku na pařez a vybudoval si celu (Zelle), jež mu sloužila jako kaple i přístřeší. "Maria v cele" dala místu název a stala se vyhledávaným cílem poutníků. V zázračné kapli baziliky je uchovávána soška PM z lipového dřeva z 12. či 13. stol., donesená sem tehdy Magnusem. První písemná zmínka o "Zelle" pochází z 1243. Někdy kol 1200 vybudoval hrabě Vladislav Jindřich (Moravský) první kostel Mater Gentium Slavorum na poděkování za uzdravení z těžké nemoci. 1370 vystavěl král Ludvík Veliký jako poděkování za vítězství nad náboženskými odpůrci na východě Kapli milosti (Gnadenkapelle) a od té doby se ke zde umístěné soše PM přijela poklonit řada císařů, králů a kněží všech evropských národů. M se stalo i největším poutním místem Maďarů. Kol 1400 jsou zmiňovány obchody, v nichž si poutníci mohli kupovat votivní předměty a kol poloviny tisíciletí je již M známé jako mezinárodní poutní místo. Poutníci sem přicházeli z Bavorska, Čech a Moravy, Francie, Itálie, Chorvatska, Polska, Německa a Švýcarska, nejvíc samozřejmě z Rakouska a Maďarska. Nový rozkvět zaznamenává M v době baroka a stává se jakýmsi centrálním poutním místem Podunajské monarchie a Habsburského domu a součástí významné duchovní tradice a duše národů střední Evropy. Gotický chrám, který do té doby sloužil věřícím, již nestačí přívalu poutníků, a tak opat Benedikt Pierin z benediktinského kláštera St. Lambrecht, do jehož působnosti místo náleželo, provedl (1644 – 83) velkou a honosnou barokní přestavbu. Z té doby pochází dnešní podoba baziliky. Ta je stavebním dílem známého italského stavitele Domenica Sciassia. Bazilika má tři věže, 90 m gotickou a dvě barokní, o 30 m nižší. Císař Karel VI. dal městu jako děkovný dar hlavní oltář, postavený 1692 (posvěcený 1704 opatem Franzem von Kaltenhausen) na základě plánu J. B. Fischera von Erlach. Předmětem úcty je tzv. Gnadenkapelle (Zázračná kaple), umístěná uprostřed hlavní lodi, se stříbrným oltářem od J. E. Fischera von Erlach (syn). Zde na oltáři pod stříbrným baldachýnem se 12 sloupy uložena milostná soška PM, zvaná Magna Mater Austriae. Na stříbrném oltáři pro milostnou sochu, který navrhl Joseph Emanuel Fischer, je umístěna Madona, jež trůní s Ježíškem posazeným na klíně, Ježíšek drží v ruce jablko, zatímco mu matka podává hrušku. Je odívána do vzácného šatu. Stříbrná mříž z 1756 je darem Marie Terezie. Stříbrná plastika Ukřižování provedena dle návrhu L. Mattieliho. Plastika i sochy andělů jsou již kopie, originály v rakouské klenotnici. Oválná kopule – štuky v kopuli dílem Bertoletiho. Postranní kaple – na pravé straně „česká kaple“ s kopií Pražského Jezulátka. Vlevo umístěn hrob maďarského kardinála Mindszentyho (ostatky zde 1975 až 91, poté převezeny do Ostřihomi). Zcela osobitým uměleckým dílem varhany, jež dokončil 1740 Johann Wagner z Vídně. Ve dvou pokladnicích uloženy četné votivní obrazy a vzácné dary. 1827 baziliku značně poškodil velký požár. Kostel povýšen na baziliku 1907. M se někdy přezdívá Magna Mater Austriae (Velká Matka Rakouska). V areálu pomník na památku návštěvy Jana Pavla II. 1983 a chrámová klenotnice. M v minulosti cílem mnoha českých a moravských poutníků a v posledních letech obnovování tradice pěších poutí. Bohoslužby denně navazují mezi 6 a 18,30 h, světelná procesí každou sobotu ve 20 h. Poutě hlavně od 15. srpna do 8. září. /// Statut města získal M s 2.300 obyvateli až 1948, za což vděčí především duchovnímu a kulturnímu významu v rámci nejen Rakouska, ale i celé střední Evropy. Ve městě např. staré domy z 18. st. na náměstí, kaple sv. Michala ze 13. st. (za poutním kostelem), Svatá studně na náměstí za kostelem s léčivým pramenem, kněžský dům z 1693 – 1709, kavárna na rohu Hlavního náměstí a pekárna medových perníků Pirker, vyrábějící čistě přírodní produkty (před Vánoci odtud až deset tisíc perníků každý den), výrobna svíček z včelího vosku (v sousedním domě), o ulici výše již 132 let vzniká nápoj Arzberger ve stejnojmenné malé likérce (vyráběn tajnou recepturou z 33 druhů bylinek). Město centrem letní i zimní turistiky a tak mimo návštěvy baziliky stojí za zhlédnutí mnoho dalších turisticky významných cílů v okolí. Zajímavý rozhledový vrchol Bürgeralpe (1254 m) nad městem. Kabinová lanovka (9 – 17 hod.) vyveze turisty až na vrchol. Výborný výhled na M a pohoří Mürzstegerské Alpy a Türnitzské Alpy obklopující celou oblast. Další lanová dráha na vrchol Gemeindealpe (1626 m), které je výchozím místem pro pěší turistiku v horách. Zároveň je však centrem zimních sportů, zejm. sjezdového lyžování a snowboardingu, kde lyžaři mohou využít některou z jedenácti sjezdovek. Výzvou svah o sklonu 43°, jedna z nejnáročnějších sjezdovek v předhůří Alp. Rovněž vyžití pro sáňkování či túry na běžkách. Oblíbený je výlet z M k jezeru Erlaufsee (3 km), buď pěšky či muzejní tramvají, autem nebo na kole. 8 km z od města leží vodopády Marienfall. V létě potápění či rafting na Salze.