Maria Taferl

Ještě nedávno mi tento název nic neříkal. Když jsem se ale připravoval na (trochu rozšířenou) pouť do Mariazell, dozvěděl jsem se, že se jedná o druhé nejvýznamnější poutní místo v Rakousku. A tak jsem - i vzhledem dobré poloze - naplánoval i pouť do Maria Taferl. Do malého městečka jsme přijeli hned po ránu a sedli hned na kafíčko. Sledovali jsme drobný ranní cvrkot a shodli jsme se, že místo nám svou atmosférou připomína ... Itálii. Cítili jsme se velmi příjemně. Strávili jsme čas v krásném prázdném kostele a dokonce jsme si zde zazpívali nějaký ten kánon (dokud jsme nezjistili, že mezitím už stačili přijít další lidé). Potom jsme navštívili ještě mariánskou jeskyni a kryptu s kaplí. A nedaleko také místnost s mechanickým Betlémem.

Město na s břehu Dunaje, nedaleko kláštera v Melku, Wachau. Z místa 233 m nad Dunajem nádherný výhled na údolí Dunaje a kopce Mostviertel a Alpské řetězce v šířce přes 300 km. Starobylá oblast kolem MT se nazývala Nibelungengau. Kleinpöchlarn, v od MT osídlena již v neolitu a době bronzové. Město Poechlarn u ústí Erlauf do Dunaje, má kořeny v římské pevnosti Arelape která zabezpečovala Dunaj jako hranici Římské říše proti německým kmenům na s. Stará dopravní cesta Dunaj také pomohla vzestupu Taferlbergu, pod nímž byla obec, poprvé zmíněná 1144 a Marbachu, který byl centrem obchodu základnou pro cestu do Čech. Rozkvět provázel vznik a růst poutního místa MT po položení základního kamene kostela 1660 po velké náboženské třicetileté válce. Jako součást protireformace se objevily všude nové kostely i poutní místa, což předznamenalo velmi viditelné vítězství katolické církve. MT se brzy vyvinul v druhé největší poutní místo v Rakousku po tradičním Mariazell. Příliv věřících v 17 – 18. stol. tak velký, že se tehdy podílelo na péči o poutníky 25 kněží. Ke stému výročí položení základního kamene 1760 se konalo 700 průvodů. O popularitě pouti stále svědčí četné votivní oběti, dochované v pokladnici svatyně a zázračné knihy, ve kterých byly modlitby zaznamenány již 1660. Když se na konci 18. stol. stále více prosazovaly myšlenky osvícenství, vůči poutím a jiným projevům zbožnosti skeptického, pro MT Josef II. vydal zákaz poutí 1784 se z něj stal farní kostel. O rok později přešlo MT, které předtím patřilo k diecézi Passau, k nově vzniklé diecézi St Pölten. Po obnovení poutí přinesla další jejich pokles hrozba napoleonských válek na počátku 19. stol. Při dvoustém výročí položení základního kamene 1860 přišlo tak na MT pouze 200 tisíc poutníků. Teprve v 20. stol. zažily pouti další boom. S manželkou sem pravidelně putoval a štědře obdarovával i později zavražděný korunní princ Franz Ferdinand z blízkého bydliště na zámku Arstetten. Plánované rekonstrukci zabránila jeho násilná smrt. Skleněná okna nad Kreualtar (v loď) ukazuje Nejsv. Srdce Ježíšovo s ​Františkem Ferdinandem a manželkou Žofií. 1947 Pius XII. udělil MT titul baziliky minor. Od 1969 vede pouti řád oblátů PM Neposkvrněné (OMI). Protáhlá vesničky MT, v od kostela, se rozvíjela v návaznosti na svatyni. Městské domy a hostince s obnovenými fasádami pochází z konce 19. stol., kdy 1870 požár zničil všechny domy až tři. Dnes ročně připutuje do městečka o 850 obyvatelích 250.000 až 300.000 návštěvníků – od pádu železné opony i z ČR, SR a Maďarska. Poutní Legenda: 443 m n. m. vysoký Taferlberg, dříve Auberg, byl v 17. stol. silně zalesněn. Na uschlém starém dubu visela dřevěná deska s křížem a vyobrazením PM a sv. Jana. Vedle stromu byl hrubě tesaný žulový tzv. "Taferlstein" (důvod názvu "Taferl"). Ten je nyní ve v přední části svatyně, obklopen zábradlím z 1736. Do 1744 byl uvnitř stavby kostela na oltáři milosti. Vznik úzce spojen se dvěma muži, pastýřem a soudcem. Pastýř Pachmann Thomas 1633 při hledání dříví na Taferlbergu uviděl holý dub. Vzhledem k tomu, že si nevšiml kříže na druhé straně, chtěl strom pokácet. Nicméně sekera mu dvakrát vyklouzla, aniž by kmen byl poškozen, ale on byl zraněn na obou nohách. Když se posadil na patu stromu, uviděl kříž, rozpoznal svůj zločin a požádal Boha o odpuštění. Ihned se jeho zranění zahojila a on mohl odejít domů. Zpráva o zázračném vyléčení se rozšířila a stále více věřících se hrnulo do "Taferl". Jedním z nich byl i soudce Alexander Mizzi, který byl sužován depresemi a sebevražednými myšlenkami. Jednou v noci 1642 mu nařídil hlas piety, kterou měl na domácím oltáři, aby na dubu na Taferlbergu nahradil shnilý kříž. Poté, co to udělal, jeho zdraví se rychle zlepšilo a po čtyřech letech jeho symptomy zcela zmizely. 1642 již uváděn rostoucí zástup poutníků, kteří přišli kvůli léčení a andělskému navštívení. 1651 suchý dub zase zezelenal a šířily se zprávy o uzdraveních v odpověď na modlitby. 1658 – 61 hlásilo několik osob hvězdy a světelné efekty, stejně jako průvody bíle oděných andělů na Taferlbergu. Byly získány výpovědi četných svědků a příslušné protokoly se v Passau dochovaly dodnes. Na základě toho povoleno vybudování svatyně kolem dubu a 1660, na svátek sv. Josefa, zde proběhla první bohoslužba. 1661 začalo budování kostela. Georg Gerstenbrand z Vídně navrhl, stavitel kláštera Melk, 1707 navrhl kostelní kupole Jacob Prandtauer. Fresky uvnitř kostela od italského barokního malíře Antonia Beduzziho, dva oltářní obrazy dílem Martina Johanna Schmidta – " Kremser Schmidta". 2008 otevřena pokladnice.