Gottweig

Na tento klášter jsem se velmi těšil a byl jsem na něj hodně zvědavý. Je to objekt vskutku monumentální, na krásném místě, s nádherným výhledem. Nějak se nám už ale nechtělo na prohlídku (bylo to už při návratu domů a my byli dost unavení), takže jsme prošli jen volně přístupné prostory, a těch nebylo mnoho. Velké nádvoří. xxx chrám xxx. V něm je pro mě nejvíce fascinujícím místem hrob svatého Altmanna, zakladatele kláštera, pocházejícího z Bavorska. Zde, v kryptě, jsme strávili uklidňující chvíle. Pak jsem ještě objevil krásný výhled do údolí, kde jsme chvíli poseděli na lavičkách. A pak už nás volala káva. Než jsem se však stačil vrátit z WC v zajímavých podzemních prostorách, zvedali se už má náročnější sestra a švagr s tím, že se zatím nedočkali zájmu obsluhy (v příjemně vypadající restauraci s pěkným výhledem), a znechuceně odcházeli. Nuž, kaňka na závěr.

Vidět už z dálky, jak se tyčí na vrcholku kopce. Dík tomu a dobré viditelnosti ho přirovnávají k italskému Montecassinu. Klášter byl s celým regionem Wachau, jemuž vévodí, 2001 zapsán do seznamu Světového dědictví UNESCO. Klášter založen 1083 pasovským biskupem sv. Altmannem na hoře 449 m n. m., ležící 260 m nad Dunajem na jv okraji údolí Wachau v Dolním Rakousku v Dunkelsteinském lese. Název hory Göttweig (Chotwich, Ketwein) – „gottgeweihter Berg“ znamená Bohu zasvěcená hora. Toto místo osídlené už 6. př. Kr., kdy bylo keltským kultovním místem. Ve 2. a 3. stol. zde sídlili Římané. Sv. Altmann zde 1072 zřídil dům a vysvětil kapli sv. Erentrudy. 1083 pak zde založil samostatný klášter, který i s kostelem zbudovaným ke cti PM slavnostně vysvětil 1083. G byl původně středověký obranný klášter. Původní hradní hejtmanství je částečně zachováno vedle dnešní vstupní brány. Dnes po zrestaurování tohoto objektu zde vzniklo sídlo klášterních grafických sbírek společně s Kulturně-vědeckým institutem Dunajské Univerzity Krems. V dobách nouze mohlo okolní obyvatelstvo najít uvnitř hradeb ochranu, což mělo v dobách tureckých válek zvláštní význam. Zakladatel G sv. Altmann do kláštera povolal členy řádu Řeholních kanovníků sv. Augustina, augustiniánské kanovníky. Ty však již po 11 letech života na G vystřídali 1094 benediktinští mniši z mateřského opatství St. Blasien ve Schwarzwaldu (založeného 858). Prvním benediktinským opatem na G byl Hartmann (1094 – 1114), následovali Nanzo (1114 – 25), Chadalhoch (1125 – 41) a další. Sv. Bertold, opat z Garsten, a sv. Wirnto, opat z Formbachu, byli původně zdejšími převory. Z opatství G 1107 založen klášter Garsten a 1114 klášter Seitenstetten. Během staletí klášter prožíval období rozkvětu, klidu, ale i požárů, vpádů a drancování. 1382 udělil papež Urban VI. zdejším opatům právo pontifikálií (používat biskupské insignie, tj. mitru, berlu, prsten a pektorál). 1401 udělil klášteru papež Bonifác IX. právo exempce (klášter je vyjmut z pravomoci sídelního biskupa, spadá přímo pod Řím). V 15. stol. začala za opata Petra II. (1402 – 31) druhá stavební etapa kláštera v gotickém stylu), mniši přijali Melckou řádovou reformu. V 16. stol. klášter utrpěl především nájezdy Turků a následky reformace. Z útrap a těžkostí povstal klášter za opata Michaela Herrlicha (1564 – 1603). Pozdější opat David Gregor Corner (1631 – 48) se stal 1638 rektorem vídeňské univerzity. Asi od 1100 stál na úpatí klášterní hory v dnešní obci Kleinwien ženský klášter. Žila zde i sestra sv. Leopolda – Gerbirga či první německá básnířka – Ava. 1557 odešly sestry do Cely sv. Bernarda k Hornu. Klášter byl zpustošen 1718 ničivým požárem. Pouze chór a krypta kostela, část křížové chodby, kaple sv. Erentrudy a hradní hejtmanství bylo zachráněno. Pro tehdejšího opata Gottfrieda Bessela (1714 – 49, pocházel z Buchen v Odenwaldu, jz od Würzburgu v Německu), byla tato katastrofa podnětem nově vybudovat celý klášter v barokním stylu a to podle plánů, které vytvořil vídeňský dvorní architekt Johann Lukas von Hildebrandt (1668 – 1745). Výchozím bodem jeho plánování byl kostel a osmihranná věž na sv. Z ideálního plánu Hildebrandtovy barokní novostavby komplexu kláštera byla v 18. stol. uskutečněna jen část a to především z důvodů vpádů a následných hospodářských škod, Josefinských reforem a napoleonských válek. V budování barokního kláštera pokračovali po smrti opata G. Bessela jeho další nástupci, tj. Odilo Piazol (1749 – 68) a Magnus Klein (1768 – 83). Po barokní dostavbě postihly klášter na konci 18. stol. omezení a zákazy v rámci josefinských církevních reforem. Opatství sice nebylo zrušeno, jako mnohé kláštery v monarchii, byl ale omezen počet mnichů, zakázáno přijímat novice, zvýšen počet farností, zakázány poutě aj. Po zrušení těchto nařízení císařem Leopoldem II. postihly klášter zase napoleonské války 1805 a 1809, kdy klášter sloužil jako francouzská kasárna. 1810 postihl klášter i státní bankrot (sběr stříbra aj.). Za opata Altmanna Ariglera (1812 – 46) byl klášter uveden opět do řádného stavu. V době opata Engelberta Schwerdfegera (1846 – 72) dosáhl klášter největšího počtu mnichů – 81. Nastal velký rozvoj studia, vědních oborů a hudby. Někteří zdejší mniši i bratři pocházeli z území dnešní ČR, nejvíc z Moravy. Např. opati Matyáš II. ze Znojma (1516 – 32), Adalbert I. z Lukova (1886 – 1923), Adalbert II. z Lančova (1923 – 30), Edmund Vašíček z Jihlavy (1947 – 49). Po relativně klidném období od 1. třetiny 19. stol. prošel klášter po 1. sv. válce velkými hospodářskými těžkostmi, které ale byly úspěšně překonány. Nejtěžší zkouška a největší pohroma pro klášter byla 2. sv. válka. Nejdříve musela být zrušena klášterní škola a chlapecký pěvecký sbor. 1939 musel opat Hartmann Strohsacker (1930 – 46) s mnichy opustit zabraný klášter. Po stíhání Gestapem ve Vídni uprchl opat s mnichy na klášterní statek Unternalb, kde společně vydrželi až do konce války. V klášteře byl nacistickým režimem zřízen válečný lazaret a Nacistický politický výchovný ústav (NPEA) pod správou města Krems. Po dobití území sovětskou armádou slavilo na G zhruba 200 sovětských důstojníků své vítězství. Následně zde bylo ubytováno 3000 sovětských vojáků. Po odchodu vojáků z G zůstal klášter zcela zdevastovaný, místnosti zničeny, zařízení vyrabováno, kostel a celý komplex barbarsky poničeny. V den patrocinia kláštera a kostela 15. 8. 1945 směl přijít zpět první mnich. Postupně se mohli vrátit i ostatní. S velkými problémy a těžkostmi se pustili do poválečné obnovy. Po smrti opata Hartmanna 1946 stáli v čele kláštera a snah na jeho obnovu opati Edmud Vašíček (1947 – 49), Wilhelm Zedínek (1949 – 71) a Benedikt Ramoser (1971 – 73), kteří se svými spolubratry přes velké těžkosti postupně obnovili po velkých válečných škodách klášter i jeho hospodářství. Od té doby je možné přicházet i s novými aktivitami a dále budovat. Od 1978 probíhaly intenzivní práce na celkovém restaurování klášterního komplexu k 900. výročí založení G. 1983 se konala velká zemská výstava k jubileu 900 let. 1994 slavil G jubileum 900 let trvání benediktinského kláštera – 900 let působení mnichů benediktinského řádu na G a na klášterem spravovaných územích. V posledních letech jsou výstavní prostory císařského traktu kláštera využívány k celoročním tematickým výstavám. Dnes v čele kláštera stojí od 1973 jeho 64. opat Dr. Clemens Lashofer (* 1941), od 1982 i předseda Rakouské benediktinské řádové kongregace. Do kláštera patřilo 2005 celkem 61 mnichů, z toho 46 kněží a 2 jáhni. Filosofii, teologii a další obory studují mniši – klerici na Univerzitě Parise Lodrona v Salzburgu, kde během akademického roku bydlí v Koleji sv. Benedikta, která slouží německy mluvícím benediktinům, ale i dalším řeholníkům. Další studují dle potřeby i v Římě, kde bydlí v mezinárodní studijní benediktinské Koleji sv. Anselma na Aventinu. V opatství sv. Pavla v Římě je nyní převorem také jeden z G mnichů. Od začátku mniši působí dle přání zakladatele svého kláštera nejen v klášteře, ale i v duchovní správě ve farnostech. Některé farnosti byly ke klášteru přivtěleny už při založení, další během staletí, v ostatních farnostech působí mniši dle dohody s biskupstvími. Těchto 44 farností s 3 poutními kostely leží dnes na území diecézí Vídeň, St. Pölten, Pasov a Brno. Mniši zajišťují i duchovní správu u řádových sester. Někteří dojíždějí do farností z kláštera, další bydlí na farách a do kláštera dojíždějí dle potřeby a pastoračních možností. Kromě působení v duchovní správě pracují mniši i v univerzitním školství (Salzburg, Innsbruck), jsou činní ve vědě a umění. Donedávna byl převor kláštera i ředitelem Radia Maria, rozhlasové stanice Katolické církve v Rakousku. Přímo v klášteře mají mniši i mnoho dalších úkolů: vedení a správa exercičního domu sv. Altmanna, domu pro mládež, péče o hosty, výpomoc v duchovní správě v okolí, péče o umělecké, numismatické a hudební sbírky a grafický kabinet, správa barokní i příruční knihovny, archivu, péče o zahrady a hřbitov, příprava výstav, sympozií, koncertů a různých akcí pro turisty a širokou veřejnost v prostorách kláštera, provoz kostela, příprava liturgie a také zajištění péče a provozu samotného kláštera a ekonomická správa klášterního majetku. V klášteře samozřejmě probíhá formace a výchova mladých řeholníků (kandidáti, novicové, junioři, klerici), klášter je stále domovem a centrem všech G mnichů. 1991 bylo zdejším opatstvím založeno Převorství sv. Josefa na známém poutním místě Maria Roggendorf nedaleko Hollabrunnu. Zdejší kostel Narození PM byl 1988 povýšen papežem Janem Pavlem II. na basiliku menší. Správa kláštera – významného kulturního odkazu, a všech 28 inkorporovaných farností (natrvalo přičleněných ke klášteru v diecézích Vídeň a St. Pölten) vyžaduje značné finanční prostředky. K tomu slouží hospodářská základna kláštera, kterou tvoří především 5500 ha lesa, klášterní restaurace s velkou vyhlídkovou terasou a krásným výhledem do údolí Wachau, pronajaté zemědělské hospodářství a vinice s klášterním vinným sklepem. Pěstování vína má v klášteře G víc než devítisetletou tradici. Klášterní vinohrady se rozkládají na 26 hektarech půdy ve Wachau i v údolí Kremže a klášter tak patří mezi největší pěstitele vína v regionu. Jen málo vinařství se může pochlubit tak dlouhou historií – klášterní výroba vína běží nepřetržitě už od 1083. Zakládací listina kláštera z 1083 představuje často první zmínku o mnohých místech v regionu, například o místních vinicích nebo vinařstvích. Tyto rané záznamy o vinařské historii kláštera G mají pro dolnorakouskou oblast jedinečný význam. Nejvýznačnější hospodářské dvory kláštera byly Brandhof v Nieder-Ranna, Gurhof u Gansbachu, Meidling im Thal a Unternalb. V Unternalbu u Retzu nedaleko rakousko-moravských hranic žili mniši po vyhnání nacistickým režimem v době 2. sv. války. Po centralizaci hospodářské základny a správy majetku kláštera už tyto statky nejsou majetkem kláštera. Klášter G je po staletí od svého založení významným náboženským, kulturním, vědeckým i mnišským centrem. Z jeho středu vzešla celá řada řádových i vědeckých osobností. Klášter stále žije odkazem zakladatele a v duchu benediktinské řehole i tradic plní své poslání v Církvi. Víc: www.stiftgoettweig.at; www.kloesterreich.at; www.benediktiner.at.