Sankt Florian
Zastávku jsme měli plánovanou a také jsme ji uskutečnili v Sankt Florianu, místě (nedaleko Enns) kde byl zřejmě tento mučedník, zabitý na území dnešního Enns, pohřben a na jeho hrobě vybudován chrám, augustiniánský klášter a zřejmě i celé městečko. Kousek po sjezdu z dálnice jsme zde zastavili na malém náměstíčku a zpočátku byli docela na rozpacích. Pak jsme se odhadem vydali nahoru. Jakýmsi „tunýlkem“ jsme se dostali až k rozsáhlému areálu kláštera, na lavičce si přečetli něco o městě a o světci a pak už zašli do areálu. Krásným hřbitovem s lesy kovových křížů jsme došli ke hlavnímu vchodu kostela a pak do skutečně nádherného munumentálního interiéru. Po modlitbě a prohlídce (vč. náhrobku poustevnice Wilbirgis či Brucknerových varhan) jsme kolem hrobů (asi) mnichů procházeli kláštěrní areál (patřící už od 11. století augustiniánům), zašli jsme i do prodejničky a koupili tu drobnou památku a zaslechli i zpěv, zřejmě členů slavného chlapeckého pěveckého sboru Florianer Sängerknaben. Pak si Barunka dala zmrzku, trošku jsme prošli městečko, děvčata se ještě stavila v drogérii (šampon atd.) a pak už zas dál. Místo pohřbění svatého Floriána. Místo čtyřicetiletého působení a pohřbení poustevnice svaté Wilbirgis. Místo dlouholetého působení a pohřbení Antona Brucknera. Místo působení slavného chlapeckého pěveckého sboru Florianer Sängerknaben. Dost na takové malé místo. Velmi příjemná klidná atmosféra či hasičské muzeum (které jsme ale nenavštívili) jsou ještě milým přídavkem. Když jsme místo navštívili podruhé, potvrdil jsem si předchozí krásné dojmy, ale také objevil zcela oddělenou kapli vedle vstupu (minule snad zavřenou).
Sankt Florian: Městys v Rakousku, asi 15 km jv od Lince. Nad hrobem sv. Floriána (15 km jv od dnešního Lince) už v 6. stol. vystavěn augustiniánský klášter. Časem změna na klášter benediktinský, později (1071?) klášter kanovníků sv. Augustina. Kostel se poprvé připomíná kolem 800, 1291 po požáru postaven nový, z něhož se zachovala jen krypta. Dnešní velký barokní kostel postaven 1686 – 1708 dle plánů italského architekta Carlo Antonio Carlone. Klášter pak přestavěl Jakob Prandtauer, má tři dvory, "Mramorový sál", obrazovou galerii a knihovnu s víc než 130 tis. svazky (mnoho rukopisů a prvotisků). Malířská výzdoba Bartolomeo Altomonte. Je zde i internát slavného chlapeckého pěveckého sboru Florianer Sängerknaben. V kostele s kopulí nad křížením mohutný hlavní oltář z červeného mramoru, vysoký 20 m a bohatě vyřezávané barokní lavice. V kryptě pohřbena poustevnice Wilbirgis, která nedaleko přes 40 let žila a 1289 zemřela. Na kůru slavné varhany skladatele Antona Brucknera (1824 – 96), který zde dlouho varhaníkem a pod kůrem pohřben. 8 velkých zvonů, 4 z 1318, největší z 1717 (8.640 kg). V bývalých hospodářských budovách hasičské muzeum. Každoroční festival Brucknerovy dny. V obci zemské muzeum Summerauerhof s exponáty ze života místních rolníků v 18. a 19. stol. Blízko barokní zámek Hohenbrunn (myslivecké muzeum).
Sv. Florián: * 250 Zeiselmauer – Wolfpassing. První rakouský mučedník a svatý, jeden ze čtrnácti svatých pomocníků. Za vlády Diokleciána jedna z obětí pronásledování. Území dnešního Rakouska do té doby patřilo římské provincii Noricum, již Dioklecián připojil k Pannonii. V okolí dnešního Lince u soutoku Enže s Dunajem, dal místodržitel Aquilinus pozavírat a usmrtit mnoho křesťanů. Když se to 304 sv. Florián dozvěděl, spěchal jim na pomoc. Nebyl však dost opatrný a po několika dnech byl zatčen a pod neustálým týráním měl zapřít Krista. Protože se nechtěl víry zříct a soud nevzal ohledy na jeho zásluhy v armádě a bezúhonný život, byl vydán do rukou katů. Ti mu přivázali na krk mlýnský kámen a hodili ho do Enže poblíž římské osady Lauriacum (dnes Lorch, část Ennsu). Floriánovo tělo nalezla vdova Valérie. Pohřeb v místech kde dnes leží SF, a nad jeho hrobem už v 6. stol. vystavěn klášter. V církvi nebyl F nikdy předmětem rozsáhlého kultu, jeho uctívání mělo spíš profánní charakter a bylo rozšířeno zejm. mezi venkovským lidem. Stal se typickou postavou štítových výklenků vesnických chalup, lidových maleb na skle, svatých obrázků a rustikálních hlavně pozdně barokních plastik. Objevoval se na obecních pečetidlech, městských branách, kostelních věžích, zvoničkách, sochy na návsích a náměstích. Jeho ostatky v 11. stol. rozděleny, část převezena do Říma, část do Krakova (stal se jedním z polských patronů) a z Polska za Karla IV. např. malá část relikvií převezena do chrámu sv. Víta v Praze. F ostatky měly ve středověku chránit města před požáry, poněvadž F, umučený ve vodě, se stal patronem hasičů a profesí, jež souvisejí s ohněm – hasičů, hutníků, kominíků, hrnčířů, pekařů. Jeho kult byl rozšířen i v českých zemích. O jedné z tradic zmínka z Hané, kde hlásil ponocný: Chval dobrý duch Hospodina i Ježíše, jeho Syna. Odbila desátá hodina, milý svatý F, tohoto městečka patrone, chraň nás od ohně … V němčině tzv. Princip sv. F: O heiliger St. F, verschon mein Haus, zünd andre an. (Ó svatý F, ušetři můj dům, zapal jiný.).
Sv. Wilburga: * 1230 v SF, brzy osiřela, byla často nemocná. Vzhledem k silnému náboženskému zaměření života nezamýšlela vstoupit do manželství. Přes všechny zdravotní potíže se jí podařilo s kamarádkou Mathilde 1247 v 16ti letech putovat do Santiaga de Compostela. Za rok se vrátila. Bylo rozhodnuto o založení poustevny pro ni u kláštera (přestože ji sv. Anežka chtěla mít v Praze jako abatyši). Wiburga se zde ponořila do četby Písma a modlitby a dalších 40 let prožila ve své cele osamoceně jako poustevnice (inklúsa), z cely nevycházela, stala se rádkyní bohatých i chudých, mocných i bezvýznamných, přicházeli např. i biskupové a opati, každého ve své cele přijala. Jediný člověk, kterého přišla uvítat ven, byl král Rudolf. Značné obtíže nastaly po požáru 1235, byla to ale W., která kanovníky povzbuzovala k opětovnému budování a předpověděla klášteru šťastnou budoucnost. + 11. 12. 1289 v SF v pověsti svatosti, pohřbena byla v kryptě klášterního kostele Nanebevzetí PM. Nedožila se tak vysvěcení kostela 1291. Její životopis napsal jeden z jejích žáků Einwik ze SF.
