Nymphenburg

Zajeli jsme k němu tramvají, nedaleko od něj vystoupili a zaregistrovali cukerničku, již jsme navštívili. Dali jsme kafčo s dalšímí dobrotami a švagr, milovník zvěře nejrůznějšího typu, koupil (k velkému údivu prodavačky) ještě kus pečiva, určený pro zdejší rybí hejno. A tak jsme potom drobili a házeli z mostu i ze břehu ostošest. A pak jsme vykračovali k samému Nymphenburgu. Podél širokého vodního kanálu jsme se blížili k budově zámku s dlouhatánskými pobočnými rameny. Panoval zde klid a pohoda v příjemném počasí. Prošli jsme průchodem v centrální budově a dostali se tak do obrovského parku na opačné straně, s dalšími vodními plochami, chodníky, stromy a rostlinami, lidmi zde se procházejícími, běhajícími, jezdícími apod. Pochodili jsme, poseděli, zase pochodili (k Amalienburgu) a vydali se stejnou cestou nazpět. Konstatuji, že se jedná o jedno z řady skvělých míst pro oddech a sportování obyvatel Mnichova.

Barokní zámek v z části M. Patří k největším bývalým královským palácům v Evropě. Díky barokní architektuře a rozsáhlému parku s malými zámečky vnímán jako „Gesamtkunstwerk“ evropského významu. V přepychovém interiéru rokokový slavnostní sál či pozoruhodné Muzeum člověka a přírody. Součástí zámku, který byl letním sídlem Wittelsbachů, je i rozsáhlý park, jedno z nejvýraznějších zahradních děl v Německu. S mnoha sochami a fontánami, botanická zahrada s vzácnými rostlinami, v areálu i lovecký zámeček Amalienburg a porcelánka z 18. stol., jedna z nejstarších v Evropě, či sbírka nádherných a bohatě zdobených a zlacených starých kočárů a sání. (Nejzvláštnějším povozem malý vůz pro slavnostní příležitosti, jehož kabina mohla být v zimě namontována na saně. Elegantní malé saně měly dokonce elektrické osvětlení: Cupidova koruna sloužila jako lucerna, jejíž žárovka zásobována energií ze skryté baterie. Magická nádhera osvětlení saní překvapovala místní obyvatele – noční královy cesty je uváděly do němého úžasu.) Vznikl z původní italizující vily (1663 – 4) a měl sloužit především k odpočinku a radovánkám. S výstavbou paláce začal kurfiřt Ferdinand Maria Bavorský s ženou Jindřiškou Adélou Savojskou u příležitosti narození syna a následníka Maxmiliána II. Emanuela 1664. Při přípravě návrhu 1. paláce rozhodnuto postavit jej v barokním slohu, v té době oblíbeného a moderního. Stavba dle návrhu italského architekta Agostina Barelliho. Ovšem nejzajímavějším interiér paláce, kde mnoho detailů ve stylu rokoka, vč. velkého sálu s freskami Zimmermana, stejně jako galerie krásy, s portréty nejkrásnějších žen v Evropě. Po celá staletí se palác a komplex N postupně rozrůstal – přistavovány další budovy. Když Maximilian Emmanuel nastoupil na trůn a stal se římským císařem, začal rozšiřovat svou bavorskou rezidenci. Dva pavilony (s a j) spojeny s původním palácem Barelliho. Během tohoto období také postaven skleník. Přestavbu pro Maxmiliána Emanuela a jeho syna Karla Albrechta od 1715 řídil Josef Effner. Podíleli se i architekti Enrico Zucalli a Giovanni Antonio Viscardi. Postupně přidávány další části, jako např. stáje a zámecká kaple. Během války o španělské dědictví stavba přerušena, protože 1704 – 15 nucen bavorský kurfiřt pobývat mimo vlast. Po návratu pokračování stavby dle návrhů dvorního architekta Josepha Effnera, a za vlády Karla VII. Bavorského (1726 – 45) hlavní část prací dokončena. Přestavěno i hlavní průčelí paláce ve stylu francouzského baroka. Na zámku 1825 zemřel první bavorský král Maxmilián I. Josef, 1845 se zde narodil jeho pravnuk Ludvík II. (Hned druhý den se konal jeho křest v Kamenném sále – Steinerner Saal). Marstallmuseum na zámku N zvlášť úzce spojeno s Ludvíkem II. Po revoluci 1918 přešel palác do státního vlastnictví. Pro mnoho obyvatel Bavorska byl N oblíbeným místem pro letní rodinnou rekreaci. I 200 ha park v okolí zámku stojí za pozornost. Palác i s okolním parkem tvoří jednu z nejkrásnějších velkých královských rezidencí v Evropě. Krása paláce a parku a historická důležitost celého komplexu přitahuje každý rok mnoho turistů z celého světa. Park původně postaven v italském stylu, později se však jeho design několikrát změnil, především ve francouzském a anglickém stylu. Dnes palác jednou z nejoblíbenějších zajímavostí v Mnichově (víc než 300 tis. návštěvníků ročně) a otevřenost vůči veřejnosti i nadále rozvíjí rod Wittelsbachů, jehož domovem N zůstává – bydlí zde potomek zakladatelů – František Bavorský. Otevírací doba: 1. duben – 15. říjen: 9 – 18, 16. říjen – 31. březen: 10 – 16 hod. 1. ledna, na masopustní úterý, 24., 25. a 31. prosince zavřeno.