Michaelskirche

Přišli jsme ke kostelu, u něhož jsme až na druhý pohled postřehli, že je na něm lešení, kryté textilní plachtou, na níž byla věrohodně znázorněna téměř v plné kráse fasáda. Uvnitř pěkný, skutečně monumentální prostor, s (jak jsme se dočetli) největší valenou klenbou hned po chrámu sv. Petra. Významnou tu je i křtitelnice a také socha archanděla Michala na průčelí. (Zajímavé kliky na vstupních dveřích.) Při příští návštěvě už jsme mohli shlédnout opravené průčelí v plné kráse.

V starém centru M. Unikátní jezuitský kostel, největší renesanční kostel s od Alp. Kostel postavil Wilhelm V., vévoda bavorský, jako duchovní centrum protireformace. Zákl. kámen 1585(3). Aby bylo možné realizovat ambiciózní plány pro kostel a sousední kolej, vévoda dal strhnout 87 výborně umístěných domů a ignoroval přitom protesty občanů. V první fázi (1583 – 8) kostel postaven dle vzoru Il Gesu v Římě (s použitím prvků německé pozdní renesance) se stejnou valenou klenbou od neznámého architekta, druhou největší na světě (po sv. Petru v Římě). Když byl postaven, existovaly pochybnosti o stabilitě klenby. Ale byla to věž, která se 1590 zhroutila a zničila kompletní chór kostela. Druhá fáze stavby pokračovala až do vysvěcení 1597. Friedrich Sustris postavil k nepoškozené lodi nový větší chór s příčnou lodí a nádherným průčelím. Tato první nová monumentální budova po reformaci předčila rozměry i Il Gesu v Římě. 1697 při stoletých oslavách přidány boční oltáře, kazatelna a varhany. Fascinuje už působivou bohatě dekorovanou hlavní fasádou s několika sochami vč. sochy donátora vévody Wilhelma V. Velká bronzová socha mezi dvěma vchody Archanděla Michaela v boji za víru zabíjejícího zlo v podobě humanoidního démona. Hlavní oltář patří mezi vůbec nejvyšší ve městě, je bohatě zdoben a lze na něm vidět prvky, které silně ovlivnily bavorské baroko. Po sekularizaci a rozpuštění jezuitů několik změn vlastnictví, dnes patří kostel státu, ale jeho rektory opět jezuité. Během 2. sv. války kostel utrpěl, zničena i valená klenba, obnoven 1946 – 8. 1980 – 3 obnovena štuková výzdoba. V kryptě hrob Eugène de Beauharnais, syna Josephine de Beauharnais, Napoleonovy manželky a jejího prvního manžela, generála Alexandre de Beauharnais (oženil se 1806 s dcerou krále Maxmiliána I. Bavorského) a mj. hroby těchto Wittelsbachů: zakladatele kostela Williama V., vévody Bavorského, Maximiliana I., krále Ludvíka II. Bavorského (po komplikovaném pohřbu zde jeho ostatky pohřbeny 1886, jeho srdce však – dle bavorské tradice – umístěno v stříbrné urně v Gnadenkapelle v Altöttingu, vedle srdcí otce a dědečka.), krále Otty Bavorského.