Frauenkirche

Zde jsme se nejdřív rozhodli k výstupu na věž. Což znamená vyjít nejdříve po několika desítkách schodů (velmi úzkého schodiště, kde je problém s vyhnutím se) a poté se zbytek cesty nechat vyvézt výtahem až do špičky. A odsud jsme si (i za pomoci popsaných fotografií) pečlivě prohlédli Mnichov, rozložený u našich nohou. Zajímavé. A pak dolů, do kostela. Ten byl po válce také hodně poničený, bez většího porušení přežily pouze věže (k čemuž se váže nějaká legenda). Kostel je to zajímavý, mohutný, zvenčí z cihelného zdiva. Díky poničení je v některých prvcích (prostor presbytáře) výrazně inovován a velmi "zjednodušen". Nad presbytářem visí velký kříž. Zde i v celé řadě dalších (větších) bavorských kostelů je presbytář situován tak, že je možné celý jej obejít. Při východu jsme v předsíni zaregistrovali ještě stopu v podlaze, která se opět váže k legendě (ďábel z tohoto místa neviděl v celém nově postaveném chrámu ani jediné okno). Před kostelem jsme si ještě prohlédli kovový model centra města.

Patří s dvěma cihlovými helmovými věžemi, zakončenými baňatými kupolemi s pozlacenými vrcholky, k nejznámějším dominantám M. 1230 zde na místě kaple z 12. stol. postavena trojlodní románská bazilika se 2 věžemi v průčelí. Základní kámen současného pozdně gotického cihlového kostela položil bavorský vévoda Zikmund, který chtěl, aby kostel byl největší v celém Bavorsku, 1468 a stavbou pověřil Jörga von Halsbach. Sám i uhradil část nákladů. Stavba bez věží dokončena a vysvěcena 1494. Ve stejnou dobu se kostel stal místem posledního odpočinku bavorských vladařů. Kostel vybudován z almužen 130 tis. poutníků z celého Bavorska. Slavné měděné kupole na 99 a 100 m vyhlídkových věžích, nazývané „vlašské helmové střechy“ vznikly až 1525, považovány za předzvěst renesance. Původně městský farní kostel (mariánské kostely většinou plnily tuto funkci), druhý nejstarší kostel v M po sv. Petru. 1818 přesídlili biskupové z Freisingu do M a mariánský kostel biskupskou katedrálou. 1944 chrám těžce poškozen a vyplundrován, došlo ke zničení téměř veškeré vnitřní výzdoby. Obnova až do 1994. Přestože M měl v době výstavby pouhých 13 tis. obyvatel, pojme chrám tisíce věřících. Trojlodní stavba, jeden z největších halových chrámů v Německu, dlouhý 109 m a 40 m široký. Zařízení jednoduché: chórové lavice z 1502, mimo ně jen fragmenty z období gotiky a baroka. Kaple sv. Šebestiána s oltářem sv. Ondřeje, obraz Jana Pollaka. U hlavního vchodu luxusní barokní náhrobek císaře Ludvíka IV. Bavora z černého mramoru z 1. pol. 17. stol. za vlády za Maximiliána I. Císařovy ostatky však neobsahuje. Dle barokní pověsti zanechal u vstupu stopu sám ďábel, který se přišel podívat na dokončený kostel. Zaradoval se prý, že stavitel zapomněl na okna: masivní sloupoví je zakrývá a střední okno bylo v chóru schováno v barokní době obrovským oltářem. Když pekelník zjistil, že se mýlil, rozzlobil se, dupl kopytem a vylétl ven. Údajná stopa je dodnes viditelná v kameni. Chrám původně zamýšlen jako rodová hrobka Wittelsbachů, což ale ne zcela realizováno. Nejstarší hroby mnichovských Wittelsbachů tu však v podzemí jsou. Spočívají tu ostatky císaře Ludvíka IV. Bavora, jeho synů (jedním z nich vévoda Štěpán II., z Noci na Karlštejně) a dalších až do Albrechta V., který zemřel 1579. Jako poslední z dynastie zde uložen bavorský král Ludvík III., sesazený 1918.