Burgersaal

V suterénu objektu je zcela nezvyklý nízký kostelíček, vlastně taková velká místnost bez venkovního světla. Jeho pozoruhodností je zásadní souvislost s knězem Rupertem Mayerem. V kostele, kde je pohřben, se nacházejí památky na jeho život i připomínky blahořečení Janem Pavlem II. Je zde i jeho (asi bronzová) busta, jejíž spodní část je podobně ohlazená, jako palec sv. Petra v Římě. Zaujal nás zde ještě pultík, v němž jsme rozpoznali místo bezkontaktního zadávání intencí (tj. úmyslů mší svatých) či obecněji poukazování finanční podpory. V tomto zařízení se vyplní úmysl apod., kartou se zaplatí příslušná částka a je hotovo. Při třetí návštěvě jsem za oltářem objevil jakési malé muzeum Mariánské kongregace mužů a p. Mayera (s dalšími zajímavými předměty, ale i audio a video dokumenty). Jenže to ještě zdaleka není celý Bürgensaal. Z předsíně se vyjde po schodech o patro výš a člověk je v dalším, dosti netradičním kostele. Ten se totiž nachází v prostorách, připomínajících velký zdobný zámecký sál. Však také původně byl místem setkávání, ne kostelem. Na bočních stěnách jsme zaregistrovali, namísto křížové cesty, obrazy (krajinky), zřejmě související s mariánskými poutními místy. Celý tento dvoukostelní objekt je velmi pěkné a zajímavé místo.

Burgersaal: Prostory Mariánské kongregace mužů, založené 1610, se staly nedostatečnými a bylo rozhodnuto o stěhování. Vybráno místo blízko jezuitského kláštera sv. Michala v historickém Starém Městě nedaleko Karlstor. Stavba občanského sálu soukromě financována kongregací, navržen Giovannim Antonio Viscardim a postaven 1709 – 10. Od vysvěcení hl. oltáře 1778 je tato modlitební a zasedací místnost užívána jako kostel. Během náletů 1944 sál zničen, nedotčena jen vnější fasáda. Dnes členění na horní a dolní kostel. Horní odpovídá zničenému sálu. Zřetelné původní využití jako sálu. Dolní – trojlodní prostor z konce 19. stol.

Rupert Mayer: * 23. 1. 1876 ve Stuttgartu a tam i vyrůstal. Měl bratra a čtyři sestry. Rodina podnikala. V mládí velmi talentovaný houslista a jezdec. Po střední škole studoval filozofii a teologii ve Freiburgu, M a Tübingen. 1899 knězem, 1900 vstup k SJ. Od 1906 se stěhoval (Německo, Švýcarsko a Nizozemsko). Od 1914 dobrovolně kaplanem v 1. sv. válce. Původně přiřazen do vojenské nemocnice, ale chtěl být blíž vojákům a byl poslán na fronty ve Francii, Polsku a Rumunsku jako kaplan. Byl ve velké úctě katolických i nekatolických vojáků. Na bojišti se plazil mezi vojáky, mluvil s ními a vysluhoval jim svátosti. Když byl varován, že vystavuje život nebezpečí, odpověděl jednoduše – můj život je v Božích rukou. 1915 prvním kaplanem, který dostal Železný kříž za statečnost. 1916 ztratil levou nohu, když byl zraněn granátem. Vrátil se do M na ozdravný pobyt. Pracoval jako kazatel a 1921 jako vůdce Mariánské kongregace v M. 1933 Hitler kancléřem a mj. se začaly zavírat kostely a zahájena kampaň s cílem pomluvit řeholníky atd. RM se vyslovil proti tomuto pronásledování z kazatelny sv. Michala v centru M, a protože měl ve městě silný vliv, nacisté jej museli tolerovat. 1937 mu gestapo nařídilo přestat mluvit na veřejnosti, ale on pokračoval v kázání. Vyslovil se proti antikatolické kampani a bojoval proti nacistické politice. Kázal, že člověk musí poslouchat Boha více než lidi. Jeho protesty proti nacistům mu přinesly několikrát pobyt ve vězení Landsberg a pak v koncentračním táboře Sachsenhausen za porušení zákazu politické činnosti duchovních. Rozhodně se vyslovoval proti zlu nacistického režimu. Před jedním z Hitlerových zvláštních soudů prohlásil, že navzdory zákazu budu kázat dál, i když státní orgány považují kazání za trestné činy a zneužívání kazatelny. Od konce 1940 internován v klášteře Ettal, hlavně proto, že nacisté se obávali, že kdyby zemřel v koncentračním táboře, stal by se mučedníkem. Žil tam až do osvobození v domácím vezení. S americkou armádou se vrátil do M, kde vítán jako hrdina. Čas ve vězení a v koncentračním táboře si ale vybral daň. + 1. 11. 1945 na svátek Všech svatých na mrtvici, když slavil u sv. Michael v M mši sv., tváří v tvář věřícím. Hospodin, Hospodin, Hospodin, byla jeho poslední slova. V doprovodu tisíců pohřben na jezuitském hřbitově v Pullachu. Vzhledem k stálým proudům poutníků jeho ostatky přeneseny 1948 do M a uloženy ve spodním kostele v Bürgersaalu, jeho popularita jako hrdiny, bavorského přímluvce, pokračovala. Od smrti snaha o blahořečení. Blahořečen v M 1987. Jeho hrob navštívil Jan Pavel II. i Benedikt XVI. Je naděje na svatořečení, vyžaduje ale zázrak. V Bavorsku po něm pojmenované ulice, školy, 2006 zasvěcena kaple Fordhamovy University NY.