Aggstein

Po velmi příkré cestě jsme od Dunaje vyjeli nahoru, k hradu, částečně zřícenině. Bylo neuvěřitelné vedro, takže naše poznávací motivace byla poněkud oslabena. A tak jsme nakonec ani nešli dovnitř na prohlídku. Prohlédli jsme si okolí objektu hradu, vstupní prostoru a nakonec jsme spočinuli na lavičce na nedaleké vyhlídce do hlubokého údolí s Dunajem.

Nejvíce navštěvovaná památka Dolních Rakous, kterou navštíví ročně 55 000 návštěvníků. Stojí asi 300 m nad pravým břehem Dunaje na skalním ostrohu dlouhém asi 150 m, na území městyse Schönbühel - Aggsbach v okrese Melk. Hrad zde pravděpodobně postavil Manegold III. von Acchispach (Aggsbach) na poč. 12. stol. 1181 se stali vlastníky hradu Kueringové z Aggsbach-Gansbachu. Po vzpouře Kuenringů proti vévodovi Fridrichovi za Hadmara III. byl hrad 1230/1231 obléhán a dobyt. (Za Hadmara III. z Kuenringu byl hrad považován za nedobytný. Nejsou žádné důkazy, že by hrad byl dobyt útokem. Pravděpodobně získávali hrad jiným způsobem, jako např. vyhladověním při obléhání.) Při sporech o následnictví se Kuenringové přikláněli střídavě na obě strany. Tak se stalo, že se Leutold I. z Kueringu zúčastnil povstání proti vévodovi Albrechtovi I. Habsburskému. Nato byl hrad 1295 a 6 opakovaně obléhán. Naposled Kuenringové vlastnili hrad 1348 - 1355 za Leutolda II. a poté začínal pustnout. Vévoda Albrecht II. 1429 odebral hrad Maissauerům a dal lénem svému komořímu Jörg Scheckovi von Wald. Scheck byl povinen chátrající hrad rekonstruovat k zajištění plavby lodí po Dunaji. Od 1438 měl nárok na mýtné od lodí, jedoucích po proudu. V opačném směru musel pomáhat při plavbě lodí zápřeží. Později vybudoval na břehu řeky "mýtnici", která dnes slouží jako lesovna. Později se stal loupeživým rytířem a vykrádal lodě na Dunaji. Pro svou krutost dostal přezdívku „Schreckenwald" (terorista lesa). 1463 hrad obléhal další loupeživý rytíř Georg von Stain. Ten Schecka von Wald porazil a převzal hrad jako zástavu, poněvadž vévoda měl na něm peněžní dluhy. 1476 koupil hrad Ulrich baron von Graveneck, který 1476 - 7 panství vládl, než byl donucen se hradu vzdát. 1477 vévoda Leopold III. Habsburský převzal hrad sám a obsadil nájemci a opatrovníky, aby se zastavilo rabování. 1529 byl hrad skupinou tureckých vojsk při prvním obléhání Vídně vypálen. Pak byl přestavěn a vybudována střílna pro možnost obrany dělostřelbou. 1606 hrad získala Anna, vdova po posledním nájemci hradu, baronka z Polheimu a Parzu. Hrad byl opraven a uprostřed postavena kancelářská budova. 1685 odešla na zámek Schönbühel ve vlastnictví hraběte Ernsta Rüdigera von Starhemberg. Po její smrti hrad opět chátral a stal se nezastavitelným. Část kamenných zdí se rozebírala, některé dřevěné trámy se použily pro stavbu kláštera Servitů Maria Langegg. Ludwig Josef Gregor von Starhemberg prodal majetky 1819 hraběti Franzi z Beroldingenu. Ve vlastnictví Beroldingerů zůstal do 1830, kdy panství Schönbühel se zříceninou Aggsteinu prodali hraběti Oswaldu ze Seilern-Aspangu. Po její smrti již nebyl hrad udržován Za Beroldingerů se prováděly zabezpečovací práce k údržbě ruiny a za Oswalda ze Seilernu byly dokončeny. 2003 - 4 byl realizován projekt "Zatraktivnění zříceniny hradu Aggstein". Bylo doplněno poškozené zdivo, zřízena kanalizace a vodovod, provedeny vnitřní instalace v budovách, upraven vstupní prostor a vytvořen rytířský sál. Pověsti: Hadmar III. z Kuenringů pomocí železného řetězu, který natáhl přes Dunaj, zachycoval plavidla s cestujícími, plující po proudu toku. Když těch případů bylo již mnoho, vévoda Fridrich se rozhodl zaútočit na hrad. Ten odolal všem útokům. Tak tedy připravili lest. Vídeňský obchodník, jménem Rüdiger, byl již několikrát Hadmarem přepaden. Poslali jej proto do Řezna. Tam vypravili velkou loď, nahoře s hodnověrným nákladem a v podpalubí s dobře vyzbrojenými vojáky. Od Schönbühelu byla nahlášena na Aggstein loď s bohatým nákladem. Loď řetězem zadrželi. Bohatý náklad vylákal Hadmara až k lodi a když vstoupil na loď, byl vojáky zajat. Loď i s vězněm odplula do Vídně k vévodovi. Hrad bez pána byl brzy poté zabrán. Vévoda ale daroval Hadmarovi život i svobodu, avšak pod podmínkou, že všechno naloupené zboží vrátí a veškeré škody nahradí. Za několik let jako poutník na cestě do Pasova zemřel v malé vesnici na horním Dunaji. Nejznámější je ale pověst o růžové zahradě. Bylo známo, že Jörg Scheck své vězně zavíral na kamenný balkon, který vyčníval do lesa, takže vězeň zemřel buď hlady, nebo se usmrtil skokem z balkonu. Propuštěný si zapamatoval Scheckovu „růžovou zahradu. Dvakrát se zajatec zachránil skokem do okolní koruny stromu.