Krems

Manželka navrhla Krems (kam jsme se už několikrát chtěli stavit) a stalo se tak. Někdo mi říkal, že Krems je nic moc, takže jsem byl docela zvědavý. Nejdřív to vypadalo mdle, pak jsme se zastavili v sympatické cukrárně a přilehlou historickou branou Steiner tor vstoupili do historické hlavní ulice. A zjistili jsme, že jsou tu další pěkné přilehlé ulice či náměstí. Objevili jsme kostel, přeměněný na muzeum, rodný dům matky F. Liszta, rekonstruovaný farní kostel sv. Víta a po určité úvaze jsme se po schodišti s cca devadesáti schody vydali ještě k piaristickému kostelu na kopci. A pak ještě jeden menší kostelík. Zajímavé.

Prohlídka krásného historického města Krems (Kremže) ve Waldviertelu nadchne. Připomíná vám ten název kremžskou hořčici? Správně, odsud pochází (anebo ne?). Také kolem vína se tu vše točí. Oblíbený vtip „Krems Und Stein sind drei“ naráží na existenci tří dříve samostatných osad. Funci měst vlastně určila jejich poloha na Dunaji v konci údolí Wachau, od 19. stol. jsou již ale (byť s přestávkou) spolu, hradby mezi nimi byly zbourány. Dunajským kremžským přístavem a sídlem celního úřadu je vlastně původní obec Stein. Krems, mírně stranou, měl pevnost na strmém svahu, vedoucím k Hoher Markt, kam se místní obyvatelé mohli v případě potřeby uchýlit. Mezi oběma městy je zmíněné předměstí Und s bývalým kapucínským klášterem, který byl přeměněn v první vojenský špitál v Evropě. První zmínka pochází již z 995, později bylo v mapách označeno jako důležité obchodní město na Dunaji. V 11. a 12. stol. bylo dokonce mnohem významnější, než sama Vídeň. 1305 byla Kremsu a Steinu udělena společná charta města, shrnující jejich předchozí práva, dávající měšťanům stejné právní postavení, jako jejich protějškům ve Vídni. Krems se uvedl 1153 na mapě světa arabský zeměpisec Al Idrisi jako město na Dunaji. Jeho zařazení je dokladem o mezinárodním propojení Kremsu. Ve středověku bylo město důležitým tržištěm zvláště se solí. Toto právo mu udělil český král Přemysl Otakar II. 1565 byl zahrnut Krems na arkádě Pallazo Vecchio ve Florencii do série 16 fresek, ukazujících významná Habsburská města (chybně označen jako Stein). V 16. stol. se město stalo centrem reformace a za třicetileté války je načas okupovali Švédové. V průběhu staletí mnoho řemeslných cechů se sídlem v Kremsu významem daleko přesáhlo hranice regionu. Krems se stal administrativním centrem a hlavním obchodním městem a dopravním uzlem, vzdělávacím centrem a sídlem soudu.  Ve 20. stol. se Krems vyvinul v přístav, držel krok s nárůstem dopravy na Dunaji, což přineslo vznik moderních a výkonných průmyslových podniků. Dnes je to prosperující průmyslové město. Toto tisícileté kulturní město, město vína, i nadále plní svou roli ekonomického a vzdělávacího centra. Krems je metropolí Dolnodunajské župy. Důstojnost jí dodává univerzita, barvitost rozkvetlé ulice a udržované parky. Navštivte muzeum karikatur. Už výrazná architektonická konstrukce střechy a "mluvící" fasáda jej jednoznačně odlišují od ostatních, i od blízkého Kunsthalle, stánku s výtvarným uměním. Ten vznikl přestavbou bývalé továrny na tabák (1931 - 75 mil. populárních doutníků). Do starého města vejdete půvabnou branou Steiner Tor z 1480, jedinou zachovanou ze čtyř bran. Prostor před Steiner Tor byl původně zaplavován Dunajem. Městské hradby sloužily jako protipovodňové ochrany, a nemohly být zbourány až do 19. stol., do nových protipovodňových opatření. Ta byla následně vylepšena na počátku 20. stol. budováním rozsáhlých přehrad na jihu při stavbě železnice Wachau. Pamětní kámen uvnitř Steiner Tor evokuje katastrofální záplavy 1573. Osou pěší zóny je asi 700 m dlouhá ulice Obere Landstrasse (spolu s Untere Landstrasse hlavní tepna již od středověku), začínající hned za bránou, lemovaná řadou historicky cenných měšťanských domů, v mnohých jsou obchůdky, kavárničky i vinné šenky, nefalšovaný to znak centra vinařského kraje. V bývalém dominikánském klášteře je nyní muzeum vinařství s expozicí o výrobě vína. Při procházce městem s více než tisíciletou historií narazíte často na stopy "Kremžského Schmidta", barokního malíře vlastním jménem Martin Johann Schmidt – např. barokní oltář v piaristickém kostele na Frauenbergplatzu nebo stropní fresky v kostele sv. Víta na náměstí Pfarrplatz. Zde stojí také renesanční radnice z 16. stol. Upoutá vás i dávná pevnost Gozzoburg ze 13. stol. Ve Steinu nemůžete minout minoritský chrám z 1264 či farní kostel sv. Mikuláše – opět Schmidtovy fresky.

Podrobněji: Portál kostela Bürgerspitalkirche, stojícího na Landstrasse, nese datum 1470. Kostel byl součástí sousedního Bürgerspitalu, středověkého hospicu. Krytá hala v pozdně gotickém slohu byla postavena s pomocí císaře Fridricha III. Strana kostela do ulice byla navržena jako dekorativní fasáda. Na rozdíl od běžné praxe gotické, byly pilíře uvnitř místo vyčnívajících ven, aby se nezúžila Landstrasse. Křížová klenba uvnitř portálu jsou goticky zpracovány a ukázují spříznění s Marienkirche am Berg, dnes Piaristenkirche. Svatostánek z 1470 je v jednom z pilířů. Hlavní oltář od Johanna Bernharda Grabenberger pochází z 1860 - 82 a zdobí jej sochy sv. Nicholase a Wolfganga od Matthias Schwanthalera. Radnice v objektu, odkázaném Kremsu Margarethou von Dachsberg 1452. Ten byl přebudován na radnici o století později. Barokní průčelí má výrazný arkýř na jz rohu z 1548 a zdobené reliéfy. Kolem základny znaky města a ti císařů Karla V. a Ferdinanda I. jako poděkování městským otcům a loajalitu k jeho vládcům. 1549 do radnice přidána dvoulodní hala a přístup ze s strany, z Pfarrplatz. Křídlo na z straně radnice z 1966. Göglhaus lékárna na Obere Landstrasse 2, přímo sousedí s radnicí a dnešní podobu získal, když se spojily dva starší domy. Jádro se datuje k počátku 16. stol. Dokonce i ve středověku byly obavy o znečištění pitné vody, a tak byla do města dodávána pramenitá voda z kopce nad ním prostřednictvím systémů dřevěných potrubí. Täglicher Markt č. 2, Göglhaus, je velký obytný komplex pro měšťany s vnitřním nádvořím vedoucí na Obere Landstrasse a Täglicher Markt. Vyčnívající arkýř nad branou do vnitřního nádvoří na v straně se síťovými okny z 15. stol. patřil ke starší domácí kapli sv. Martina. Figurální nástěnné malby byly dokončeny v 16. stol. a ukazují současné výjevy z každodenního života. Štíty se zbraní pod římsou předmětem výzkumů. Simandl fontána na rohu Landstrasse a Wegscheid postavena 1929 na památku bratrství. V tomto sousoší prosperující muž (soudě dle oblečení a jiných atributů) klečí před ženou, která ho kárá. Zdá se, že žádá o odpuštění, či snad o klíč od domu. Simandl je postava, která hraje zvláštní roli ve městě, bohatém na legendy a příběhy. V bavorské a rakouské řeči, toto jméno se odkazuje na manžela pod pantoflem. Měšťanky Kremsu zřejmě měly tak pevnou kontrolu nad svými manžely, že se muži spojili v Simandl bratrstva. Bratrstvo sám byl vtip, který slouží jen jako záminka k tomu, aby spolu mohli chodit. Jednou za rok slavili zakladatele na svátek svatého apoštola Šimona. Mandl ohne kop – tato malá soška bezhlavého muže před Pulverturm prý stála od konce třicetileté války v s části hradeb s výhledem na řeku, až asi před 15 lety se přestěhovala do malého kousku louky před zdí. To připomíná okupaci Švédy 1645 - 46. Legenda má za to, že to byl Boží trest za rouhání švédského kapitána Panně Marii. Krems byl hlavním švédským opevněním 1645 - 1646. Ve skutečnosti Mandl ohne Kopf sem byl pravděpodobně přemístěn z Hoher Markt. Pulverturm postavena 1477 jako věž baterie a zpočátku sloužila jako strážní věž a obranné věže na průzkum okolí. V 17. stol. sloužila k ukládání střelného prachu, odtud její současný název (Prašná brána). Návštěvníci se mohou projít na jz podél zdí starého města a jeho střílnami se podívat dolů do roviny, známé jako Tullnerfeld. Gotický kostel Piaristenkirche, první kostel v Kremsu, poprvé zmíněn 1014 a byl tehdy u městských hradeb. Kostel z velké části zbořen a nově postaven v 16. stol. 1477 lze vidět v portálu nové lodi. Jezuité dostali kostel 1616 během protireformace i se sousedním klášterem. 1776 kostel i klášter předán piaristům. V interiéru bohatě vyřezávané sloupky. Barokní oltář postaven dle plánů Josefa Maria Götze. Oltář zřejmě maloval Martin Johann Schmidt (Kremser Schmidt) 1756. Strážní věž postavená na v straně stavby, v majetku města od 1616. Sem ubytovalo město hlídače a byla obývána ještě před několika desetiletími. Naproti kostelu portál Piaristenstiege a schodiště na Pfarrplatz, které prošlo generální opravou 2004. Při generální rekonstrukci Gozzoburgu 2006 přepsána historie města a pevnosti. Gozzoburg dominuje jižním okraji Hoher Markt, nejstarší části města. Gozzo byl bohatý a respektovaný měšťan Kremsu, soudce. Kolem 1250, získal pozemky a budovy a dělal rozsáhlé stavební úpravy. Velkolepá rezidence a administrativní komplex je jedním z nejlepších příkladů raně gotické světské architektury v Rakousku, dle vzoru italských paláců, s lodžií otevřených do ulice a velkým sálem nad ní. Sál v horním patře má trámový strop z 1254 a sloužil jako místo pro soudní řízení, zasedání Rady při oficiálních příležitostech. Kaple sv. Kateřiny na v s posezením ve výklenku pod hvězdnou klenbou a okny z barevného skla ještě nebyla rekonstruována. Po smrti Gozza komplex změnil několikrát majitele a funkce. 1548 bylo postaveno renesanční podloubí na vnitřním nádvoří. Od 1609 v části budovy, používané jako pivovar, byla lodžie zazděna. Barokní farní kostel sv. Víta stojí asi 400 let v současné podobě. Dolní část věže na j straně svědčí o struktuře předchůdce z poč. 12. stol., románské baziliky s nízkou věží. Vít zmíněn jako titulární svatý kostela poprvé 1178. Stavba nového farního kostela symbolizuje vítězství protireformace. 1616 starý kostel úplně zbořen až na věž, a Cypriano Biasino z Milána pověřen, aby jej znovu zbudoval. Stavba nového kostela postupovala rychle s pomocí renomovaných stavitelů, jako Johanna Baptista Spazia. Do 15 let dokončili impozantní raně barokní baziliku s osmi bočními kaplemi a velkou příčnou lodí. Dnešní interiér z 18. stol. Hlavní oltář navrhl sochař Matyáš Götz 1733 - 5, obraz od Johanna Georga Schmidta, vídeňského kolegy Kremser Schmidta. Boční oltář z černého mramoru doplněn 1796, kdy byl zrušen kapucínský klášter v Und. Jeho tématem údajně sv. pramen Maria Bründl. Oltář k lidu postaven 1971, po schodech lze sestoupit do krypty. 1236 si dominikáni postavili před hradbami klášter. Hlavní loď kostela, věnovaného sv. Petru a Pavlovi, dokončena kolem 1265. Okna nad portálem instalována 1891. Klášterní budova se rozprostírá lichoběžníkového nádvoří a byla postavena souběžně s kostelem. V průběhu let několik doplnění a změn. Poté, co Josef II. zrušil 1784 řád, používána budova jako továrna, sklad, divadlo, kino a skladiště hasičů. Původní bazilika přestavěna v rámci rozsáhlé rekonstrukce, která začala 1961. Četné nástěnné malby slouží jako barevné dokumenty původní středověké podoby objektu. Freska Gozzo na s jediným zachovalým obrazem soudce. Weinstadtmuseum Krems má řadu působivých sbírek, včetně pozdně gotických plastik a panelů, kreseb a maleb Kremser Schmidta, folklórní sbírky se soustřeďují na pěstování vinné révy. Bývalý kapucínský klášter a kostel sv. Kateřiny v Undu. Kapucíni přivedeni 1612 během protireformace, a dostali pozemek v dosud nezastavěných území mezi Kremsem a Steinem, na nichž postavili klášter. Cypriano Biasino, také stavitel farního kostela, jmenován jako stavitel. Klášter pravděpodobně jeho první dílo v Kremsu. Při švédském vpádu v třicetileté válce švédští vojáci používali kaple i jako koňské stáje. Po znovuvysvěcení místo uctívání. Klášter vyhořel 1656 a musel být přestavěn. Domenico Sciassa pověřen vedením projektu. Fresky Daniela Grana z 1756 odkryty v kopuli kaple při restaurování 1986 - 7. Klášter také padl za oběť reformám Josefa II., kostel a klášter byly zařazeny ke světskému využití 1796.