Ellwangen

Do E jsme zamířili vzhledem k památce zde kdysi vězněného sv. Metoděje a i dnes konaných českých poutí. Zjistili jsme, že jde o město příjemné a malebné. Řada pěkných  domů hrázděných, ale i těch dalších. A klasicky zajímavé fontány, sochy. Navštívili jsme Marienkirche, prostý, ale pěkný kostel z 15. stol. Zaujalo nás tu mj. určité vychýlení presbytáře od podélné osy kostela. Pak naše kroky směřovaly na náměstí ke třem věžím baziliky sv. Víta z 12. stol. (postavena jako klášterní kostel). Zvenčí zaujala neobvykle těsnou blízkostí s dalším chrámem. A uvnitř čekal nádherný interiér s vyvýšeným presbytářem, pod ním kryptou, bočními loděmi, krásnou výzdobou. 1959 nalezeny originální pozlacené relikviáře z doby kolem 870 (kopie v kryptě). Zajímavá freska i sestava obrazů. Pak jsme vyšli ven a hned zamířili do sousedního, dnes protestantského kostela (z 18. stol.). Protože jsme ještě netušili, že jsou oba propojeny „ekumenickými spojovacími dveřmi“. I interiér tohoto nečekaně mohutného kostela je skvělý. Vysoký prostor, perspektivní malby, dvouposchoďový kůr ... A k tomu nám v obou kostelech hrály varhany. Pak už ale bylo nutné zahnat přicházející hlad. A protože jsme nechtěli příliš ztrácet čas a vzpomněli si také na báječnou pizzu nedávno v Lužici, zaměřili jsme se na tuto variantu. A objevili jsme opravdu nějakou pizzerku s italskými nápisy (kterou „hlídala“ kamenná postavička na fontáně) a v důvěře jsme tam vstoupili. Ovšem za pultem nás tam poněkud překvapil fousatý Ind jako hora s turbanem. Pizzu jsme si tam ale koupili a byla dobrá. A tak jsme ji v pohodě v příjemném zákoutí historických domů spořádali. Poté jsme povyjeli nad město ke zdejšímu zámku. Prohlédli jsme si jeho areál, včetně nádvoří s arkádami, viděli jsme tu účastníky jakéhosi uměleckého semináře, a konečně jsme si dopřáli pěknou vyhlídku na město. Pak nás popadla chuť na točený vajsbírek, jenže přilehlý schlosskeller se ukázal býti zavřeným, takže jsme zůstali na suchu. Už při příjezdu jsme zahlédli nedaleko města na kopci mohutný chrám a odhadli, že jde o poutní místo. To jsme si pak potvrdili. Naší poslední zastávkou byl proto Schönenberg. Navigaci jsem neuměl dát správnou adresu, a tak jsme zaparkovali pod docela strmákem a šli nahoru kol křížové cesty pěšky. Poutě zde vznikly v souvislosti s hrůzami Třicetileté války a už v 17. stol. vybudován chrám PM. Krásný interiér, bílé štuky. Přístupný ochoz v patře (nádherné pohledy do lodi) a na něm za hlavním oltářem Kripe s velkým betlémem (jinde nevídaná specialita). I v přízemí za hlavním oltářem malá kaple, zřejmě s nějakými relikviemi. Nakonec jsme zjistili, že areál je bokem přístupný i autem.

Německé město ve východním Bádensku-Württembersku, blízko hranic s Bavorskem, přibližně 17 km s od města Aalen, s přibližně 25 tis. obyvatel. Leží na horním toku řeky Jagst. E vzniká v 7. stol. V hraničním lese Virgunna mezi Franky a Šváby založeno biskupy Hariolfem a Erlolfem z franckého města Langres kol 750 – 64. Vzniká zde klášter prvně připomínaný 814 v listině císaře. Od 817 sídlem opatství a klášter se začal rychle rozrůstat. Poč. 9. stol. má víc než 100 mnichů. Na základě spiknutí asi v tomto klášteře na popud Ludvíka Němce 870 – 3 vězněn moravský arcibiskup sv. Metoděj, propuštěn až na základě intervence papeže Jana VIII. Za 2. sv. války historická část města ušetřena bombardování, a proto počet obyvatel vzrůstal. Tento růst pokračuje i po válce, kdy je sem odsunuto z vlasti, hlavně z j Čech, větší počet obyvatel. Po dokončení dálnice v tomto regionu zažívá E velký hospodářský rozvoj. Významnou historickou památkou města kolegiátní kostel sv. Víta z 1233. Dnes dominanta města. Křížová basilika z 12. stol. pokládána za nejvýraznější románskou stavbu regionu Schwaben. Její tři románské věže zdaleka viditelné. V 16. a 17. stol. vnitřek přestavěn do stylu baroka. Jen vestibul z od hlavní lodi zůstal v původní stavu. Přesto v celém kostele stále dobře znatelný počátek středověku. U hlavní lodě gotické procesí s křížem a kaplí Liebfrauen v ní je pohřben v E velmi ctěný kněz Filip.