Kamenz

xxx

Město s cca 18 tis. obyvatel v z části Horní Lužice na řece Schwarze Elster pod vrchem Hutberg, na rozmezí mezi rovinatou oblastí severní Lužice a zvlněnější krajinou na j a z, v jz cípu jádrové sídelní oblasti hornolužických Srbů (asi 30 km sz od Budyšína). Až do 2008 K střediskem okresu, který byl administrativně významný právě pro lužickosrbskou menšinu. Za správních reforem 2008 však okres K zrušen a Horní Lužice rozdělena jen na okresy budyšínský a zhořelecký (zrušen zároveň i okres Žitava – Lubij). K se označuje i jako Lessingstadt: slavný dramatik a teoretik Gotthold Ephraim Lessing se tu 1729 narodil a dnes je tu jeho muzeum. Město se skutečně nachází na skále, která občas dodnes vystupuje nad povrchem ulic. Kámen byl v prostoru města intenzivně těžen. Na s a sv též ložiska štěrku a kaolínu. Někdy na konci 12. stol. na místě dnešního starého města vybudován hrad, který měl chránit přechod obchodní stezky Via Regia. Na místě se předpokládá slovanské osídlení. Vznik města spojován s rodem pánů původně z Vesty (německý rod ze středního Německa), později se psali již podle K, s nímž souvisí i 1. písemná zmínka o městě (1225). Právě člen rodu pánů z K Bernard II. se tehdy ujal obnovy požárem zničeného kostela v K, jak dokládá o tom vystavená listina, mezi jejímiž svědky se objevuje jakýsi župan Merboto, který byl patrně starostou zdejšího lužickosrbského obyvatelstva. Páni z K náleželi mezi nejvýznamnější šlechtické rody v Lužici. Ve 13. stol. založili klášter Marienstern. 1318 pánové z Vesty prodali K poslednímu braniborskému Askánci markraběti Woldemarovi. K tak pátým zeměpanským městem Horní Lužice. Stejně jako Budyšín či Zhořelec mohl těžit z výhodné polohy na důležité obchodní stezce, jako v ostatních hornolužických městech se tu rozvíjelo zejména soukenictví a hrnčířství. 1346 K členem Šestiměstí. 1429 město vypálili husité. Na konci 15. stol. tu vznikl klášter františkánů – observantů (reformované větve minoritů), který založil a hmotně podpořil Vladislav II. Jagellonský (1493). Přes všechnu podporu ze strany zeměpána však františkáni ve městě nezakořenili a opakovaně vedli spory s radou i městskými faráři kvůli vykonávání církevních obřadů, z nichž plynuly poplatky (především pohřby či křtiny). Lužičtí Srbové, kteří obývali okolní vsi a tvořili část obyvatel města, teprve 1518 získali městská práva a přístup do městské rady. Ve 40. letech 16. stol. Kamenec ve sporu s českým králem, když na uhrazení velikých plateb požadovaných na vedení válek s Turky použil výnos z prodeje církevních klenotů místních kostelů. 1547 K se zbytkem Šestiměstí postižen Pönfallem, který zahájil jeho hospodářské ustrnutí. Jako další města Šestiměstí přijal K luteránskou reformaci. 1565 opustili františkáni klášter sv. Anny, kostel dál sloužil Lužickým Srbům. 1707 a 1842 město z velké části vyhořelo. V 19. stol. nabyla na významu pro hospodářský život města těžba žuly a štěrku. Význam měla i keramická a soukenická výroba, výrazný podíl na obživě obyvatel mělo nejméně do pol. 20. stol. i zemědělství. Až 1871 město získalo železniční spojení. Hlavní železniční tepna procházející Horní Lužicí nicméně K vynechala, následkem toho město nabývalo stále více okrajového charakteru. 1896 v K na základě královského výnosu umístěno stálá vojenská posádka. Na přelomu 19. a 20. stol. se začalo rozvíjet i sklářství, tehdy se na předměstí usadili i řemeslníci z Čech. 1944 v budově textilní továrny Noßke (Herrental č. 9) zřízen poboční tábor Groß-Rosen, kde za nemilosrdných podmínek drženo více než 1.000 lidí (z toho asi 150 Židů) využívaných na práci ve společnosti Elster GmbH, která se usadila v budově bývalých K skláren a jako součást koncernu Daimler Benz AG vyráběla součástky pro letadla; v táboře zahynulo nejméně 200 lidí. Město samo neutrpělo za 2. sv. války větší škody, bez boje předáno Rudé armádě. Období socialistického režimu mělo v K určité zvláštnosti, kdy např. májové demonstrace s oblibou využívaly dvojjazyčnosti K okresu, zástupců srbského lidu. Po 1990 město utrpělo vysídlením řady obyvatel zejm. do starých spolkových zemí Německa. Na první pohled zřejmé, že K byl budován pro mnohem větší počet obyvatel. S velkými problémy se potýká zdejší průmyslová výroba; ve městě zůstaly v provozu spíše menší podniky (textilní výroba, strojírenství, zpracování kaolínu). Sídlo tu mají i některé saské úřady (zemský úřad pro statistiku). Určitý význam má v K i zvolna se rozvíjející turistický ruch. Památky: Město krášlí řada bohatě vybavených kostelů. Nejdůležitější luteránskoevangelický kostel PM, který umístěním na vyvýšenině, vysokou věží a strmými střechami dominuje panoramatu města. Vystavěn 1400 – 80 převážně v pozdněgotickém stylu, k původním třem kostelním lodím později dostavěna čtvrtá. Z vnitřního vybavení nejcennější mariánský oltář, nádherně zdobená řezbářská práce z konce 15. stol., oltář sv. Michaela z 1498. Skupina Ukřižování v triumfálním oblouku vznikla kol 1400. Dřevěnou kazatelnu (1566) vymaloval Andreas Dreßler z K. V kostele uložena i relikviářová skříňka vykazující silné české vlivy (2. pol. 14. stol.), dochovala se i řada cenných náhrobků (mj. Lessingových rodičů) a křtitelnice (14. stol.). V těsném sousedství kostela PM tzv. Katechismuskirche, kostelík, kde byli vyučováni luteránští katechumeni, patrně nejstarší stavba v K (doklad o darování na stavbu z 1358). Vyniká malovaným dřevěným stropem a empory (18. stol.). Střílny dodnes viditelné ve stěnách kostelíka dokládají, že původně začleněn do městského opevnění. Naproti kostelu sloupek saské pošty z 1725, udávající vzdálenosti do významných měst v Sasku a Polsku. Původně františkánský klášterní trojlodní kostel sv. Anny vybudován 1493 – 9 a vybaven cennými pozdněgotickými vyřezávanými oltáři (sv. Anny, sv. Františka, sv. Spasitele s postavami Krista, Františka a Bernarda, a PM) zhotovenými 1510 – 20. Po vyhoření kostel opravován dle plánů Gottfrieda Sempera. Klášter původně kvůli sporům s měšťany nebyl začleněn do městského opevnění a dochovala se jeho samostatná hradební zeď. Jeden z posledních řeholníků kláštera se jmenoval Matyáš Rudolf a proslul v bajkách jako léčitel a alchymista. Klášter zrušen 1565 a v klášterních budovách zřízena škola; po požáru 1842 na stejném místě vystavěna nová, větší školní budova. Kostel sv. Anny dál sloužil Lužickým Srbům. Pravidelné lužickosrbské bohoslužby se konaly 1565 – 1914, poslední 1927. Významný kostelík sv. Jošta (1377), zřízený jako pohřební kaple, kde se dochovaly cenné gotické nástěnné malby z kolem 1380. Odhaleny 1937 a zachycují život JK, Panny moudré a pošetilé. Zajímavý i pozdněgotický křídlový oltář. Návštěvu třeba domluvit na evangelické faře u hlavního kostela. Zmínit nutno ještě katolický kostelík Máří Magdaleny v městské části Spittel, zřejmě nestarší části města. Radnice na rozlehlém hlavním náměstí (Markt, 88m x 38 m) nově vystavěna po posledním velkém požáru města 1842 ve stylu benátské renesance (1847 – 50), pod vedením žitavského architekta Carla Augusta Schramma. Na hlavním náměstí dále pískovcová kašna (1570, dnes kopie) nazývaná Ondřejova podle purkmistra Ondřeje Günthera, který pro město po Pönfallu dosáhl zmírnění trestů českého krále. Kašnu zdobí socha Spravedlnosti, jedna z mála renesančních památek K (snad dílo významného sochaře Kryštofa Walthera II.), habsburský orel, český lev a znak K. K j straně radnice přiléhají pozdně klasicistní masné krámy s klenutým podloubím, užívané obchodníky až do poč. 20. stol. V jádru K, jehož půvabné křivolaké uličky zachovávají ještě hodně ze středověkého vzhledu města, se dochovala celá řada cenných měšťanských domů často se středověkými základy, např. hotel u Zlatého jelena na hlavním náměstí, renesanční tzv. Malzhaus, dále Ponickauhaus (Pulsnitzerstraß 16) s barokní fasádou z 1745 (dnes Muzeum z Lužice), tzv. Feuerhaus, který patřil osobnímu lékaři Augusta Silného, nad jehož portálem vymalován obraz požáru města 1707. V K se dochovaly i zbytky městského opevnění, odstraněného z velké části 1835, Červená věž, Bašta, Klášterní brána. Základní kámen k Lessingovu muzeu položen u příležitosti 200 let od Lessingova narození. Budova věnována památce spisovatele, sbírkově se zaměřuje především na literární památky (celá řada cenných prvních vydání), ale slouží i jako vzdělávací centrum. Před muzeem Lessingův památník od H. Knaura a stéla se scénami z Lessingových dramat (J. Peschel). V Lessingsgäßchen se nachází pamětní deska na místě, kde stávala fara (vyhořela 1842), rodný dům G. F. Lessinga. Za výstup stojí Hutberg (294 m n. m.) na z okraji města. Z rozhledny (1864) krásný výhled na K, z část Horní Lužice, s směrem lze dohlédnout až na rozhraní Horní a Dolní Lužice. Koncem srpna na sv. Bartoloměje zde pořádá pouť, asi nejstarší lidová slavnost v Horní Lužici, pořádaná již od 1521.