Bautzen

Přestože je člověk dopředu upozorněn na dvojjazyčnost města, přece jej skutečnost do jisté míry zaskočí (už na silničních ukazatelích před městem). Město je příjemné, proložené historií. (Jen těch cukráren podle našeho gusta nedostatek - při naší okružní trase snad jediná). Na věž jsme nevystoupili, v tu dobu byla drošku "dusná" atmosféra. Také jsme se nedostali do žádného kostela. Ten jediný potencionálně dostupný, chrám sv. Petra, byl sice otevřený, ale jen do předsíně, protože uvnitř se opravovalo, nebo aspoň malovalo. Věží spousta, stejně jako malebných domů, či výstavné děkanství, resp. bývalý klášter za chrámem sv. Petra. Nejvíc se mě dotkl hřbitov, s množstvím hrobů se slovanskými jmény a s ruinami kláštera (a mezi nimi také náhrobky). Myslím, že bude stát za to, ještě se sem vrátit, ve větším teplu a větší pohodě.

Město v německém Sasku na Sprévě, neformální metropole Horní Lužice. K lužické menšině se dnes hlásí asi 5 – 10 % obyvatel města, které je sídlem mnoha významných lužickosrbských institucí. V historickém centru hodnotné památky (hrad a část hradeb, kostely, zejména zajímavost, tzv. simultaneum – katedrála sv. Petra, kterou využívá katolická i evangelická církev. Území Budyšínska bylo zájmovou oblastí českých panovníků od 11. stol. 1075 ho získal Vratislav II. Spravováno bylo z B jmenovaným královským správcem. Ten se často měnil tak, jako vlastnictví celého území, střídavě pod českou či německou správou. Na zdejším královském hradě 1232 – 7 kastelánem Jindřich Ronovec. Během těchto let získal spolu s bratrem Častolovem řadu statků v sousedním Žitavsku, které bylo pod správou Přemyslovců. Po 2. sv. válce ve vězeních na území města političtí vězni, 1945 – 50 zde vězně věznila i sovětská NKVD. V místní vagónce VEB Waggonbau B se vyráběly osobní vozy řady B, tzv. "koženky", které na české železnici dosud jezdí. 2005 měl B 42 tis. obyvatel, s výraznou tendencí k poklesu obyvatel (zejm. po pádu komunistické diktatury v NDR). Přímo v centru lze zaparkovat např. v Kornmarkt – Passage. Vhodné nejprve zajít na most Míru, odkud nádherný výhled na Sprévu a hradby, v nichž vzniklo několik luxusních bytů. Pak se vrátit na náměstí a vyrazit na v k tzv. Bohaté věži, na niž vystoupat a z popisků si ujasnit, co chceme vidět. Přímo pod ní Reichengasse – Bohata hasa. Většina památek má i slovanská jména – jde o centrum lužických Srbů, což možná lze posléze nejlépe pochopit na hřbitově. Po Bohaté ulici se vrátit na náměstí, v jehož rohu lze objevit restauraci Zum Karasek. Název není náhodný – v B znají Čechy především díky loupežníkovi, který prý bohatým bral a chudým možná dával. Na druhém konci náměstí chrám sv. Petra s největší věží ve městě. Předtím informační centrum (rohový dům). Za kostelem hodně barevně vyzdobené děkanství. Doleva a sejít k další věži a hlavně bráně, za níž je hřbitov. Kromě náhrobků, často moderně pojatých, ruiny gotického kláštera, v nichž se odehrávají pohřby. Branou zase zpět a odbočit doprava. Obdivujíc opravené obytné domy i restaurace dojdeme k hradu s názvem Ortenburg. Po pravé straně (snad otevřená) branka. Lze ji projít a sejít po schodech, vně hradeb. Lze si prohlédnout opět Sprévu či most Míru. Postupně k technickému muzeu ve staré vodárenské věži (nová je na jiném konci města). Okruh končí u Lví věže a budovy divadla.