Königstein

Už z dálky jsme viděli tu horu (skálu) s odřezaným vrcholem. Ale co máme čekat jsme netušili. Ani kde zaparkovat. Nakonec jsme náhodně vybrali to správné místo - Parkhaus Königstein am Malerweg. Odsud jsme sice pevnost neviděli, ale je už blízko a dostupná pěšky či vláčkem. Na místě jsme se vyvezli nahoru výtahem (lze i pěšky) a pak už obcházeli plošinu bývalé pevnosti. Nádherné výhledy do hlubin i do okolí, prohlídky objektů (zbrojnice, kostelík, sklepy, konírny atd.), smyčka Labe ... Místo, které opravdu stojí za návštěvu.

Jedna z největších horských pevností v Evropě – leží uprostřed Labských pískovců na stolové hoře Königstein nad stejnojmennou obcí na levém břehu Labe v okrese Saské Švýcarsko. Na náhorní plošině 240 m nad hladinou Labe zpřístupněn od 1955 vojenský historický skanzen o rozloze 9,5 ha. K vidění na 50 starých objektů, mezi nimi vynikají zejména nejstarší dochovaná kasárna v Německu ze 16. stol., posádkový kostel ze 17. stol., pro milovníky výhledů připravena vycházková trasa podél hradeb, pro české návštěvníky k dispozici české prospekty s orientačním plánem a průvodce vč. českých webových informačních stránek. Z pískovcového kamene vyzděny 1.800 m dlouhé a až 42 m vysoké hradby pevnosti. Uprostřed opevnění 152,5 m hluboká studna – nejhlubší v Sasku a 2. nejhlubší v Evropě. Již zhruba od 12. stol. byly na K postaveny kamenné stavby. Nejstarší dochovanou stavbou pevnosti hradní kaple z přelomu 12. a 13. stol. Pravděpodobně nejstarší psaná zmínka o hradu na dekretu českého krále Václava I. z 1233, ve které uvedeno jméno purkrabího hradu Gebharda vom Stein. Ve středověku hrad náležel k Českému království. 1. zmínka přímo o hradu K až na tzv. Hornolužické hraniční listině z 1241, kterou stvrdil Václav I. in lapide regis (na kameni krále). Tato listina určovala hranice mezi slovanskou Horní Lužicí, Míšeňskou nížinou a Děčínským územím. K byl sice na všech třech krajích nezávislý, ale patřil k državám zemí Koruny české a pod jeho kontrolou byla tzv. s obchodní cesta. Sloužil i jako nástupní pevnost českého území až k sousednímu údolí řeky Müglitz, u kterého ležel strategicky významný hrad Donín. Poté co byla tvrz v Jílovém 1348 měšťany z Ústí zbořena, Karel IV. kontroloval z pevnosti K i j území. V pevnosti pobýval Karel IV. 1359 a podepsal zde privileje pro lodní dopravu. Oba hrady K i Donín byly v následujících padesáti letech několikrát zastaveny. 1385 propuká dlouholetý Spor o Donín, kdy se na stranu nepřátel vlastníků staví i markrabě Vilém I. Míšeňský. Vyvrcholením dobytí hradu a K tak přešel 1408 do majetku starého saského šlechtického rodu Wettinů. Podle Smlouvy z Chebu z 1459 ustanovena Česko-saská hranice s hraničním přechodem K za přispění Míšenského markrabě. Na rozdíl od ostatních saských pevností K užíván vévody a kurfiřty spíše jako vojenské sídlo. Vévoda Jiří Vousatý, zapřisáhlý odpůrce reformace, založil 1516 na hradě K Klášter chvály Mariina zázraku, obývaný mnichy celestýnského řádu. Po jeho smrti 1524 klášter zrušen, protože Sasko bylo evangelické. Zpočátku na hradě voda získávána z rezervoárů na dešťovou vodu. Až 1563 – 9 vyhloubena studna hluboká 152,5 m. Při stavbě denně vytěžena hornina o objemu 8 m³. 1589 – 91/97 nechal Kristián I. Saský a jeho nástupce rozšířit hradní opevnění tak, že se pevnost nejsilnější v Sasku. To zčásti zapříčiněno i vhodným umístěním na stolové hoře a obklopením vysokými kamennými zdmi. Vznikly tak i stavby jako Vstupní budova s bránou, Střelecký obranný objekt, Stará kasárna, Friedrichsburg a Stará zbrojnice. Následovala druhá stavební úprava 1619 – 81, kdy postaveny dělostřelecké baterie Jana Jiřího před hradem Jana Jiřího. Jako třetí etapa se počítá období 1694 – 1756, ve kterém rozšířena Stará kasárna. 1722 – 5 stavěli bednáři na žádost Augusta II. Silného ve sklepení Magdalenina hradu obrovský Královský vinný sud s obsahem 249.838 l. Náklady na výrobu sudu byly vyčísleny na 8.230 tolarů 18 grošů a 9 feniků. Sud naplněn vínem z Míšeňské oblasti, a to pouze jednou, poté musel být 1818 z havarijních důvodů odstraněn. Stavební činnost na rozsáhlé náhorní planině pokračovala. 1631 postavený Janův sál přebudován 1816 na Novou zbrojnici. Magdalenin hrad přestavěn na Skladiště proviantu s posilujícím opevněním proti ostřelování. Ze starého proviantního skladu zřízena kasárna. 1854 a 5 vybudována Klenotnice. Poslední rozsáhlá stavební úprava provedena 1870 – 95. Po 1871 pevnost zahrnuta do obranného systému Německé říše. Byla proto zřízena dělostřelecká stanoviště po celém obvodu pevnosti jako obrana pro případné útoky. Pevnost sice hrála významnou roli v dějinách Saska, ale menší roli ve vojenských událostech. Saští vévodové a kurfiřti využívali pevnost jako bezpečné místo ve válečných časech, jako lovecký zámek či letohrádek, ale i jako státní vězení. Skutečný vojenský význam byl spíše nepatrný, ačkoli někteří generálové jako např. Johann Eberhard von Droste zu Zützen (1662 – 1726) odtud veleli svým armádám. Tak mohl kurfiřt Fridrich August II. v sedmileté válce jen bezmocně přihlížet z K, jak hned na začátku války 1756 Saská armáda ležící na druhé straně Labe na úpatí Liliensteinu bez boje kapituluje před Pruskou armádou. Velitelem pevnosti od 1753 byl saský kurfiřtský generálporučík Michael Lorenz von Pirch. Před branami jeho pevnosti proběhl 1813 boj o Krietzschwitz (část Pirny). Jeho několik důležitých rozhodnutí ovlivnilo Bitvu u Chlumce a Bitvu národů u Lipska. 1866 ustanoven velitelem pevnosti Alexander von Rohrscheidt (1808 – 81). Vývoj dalekonosných děl na konci 19. stol. pro pevnost z vojenského hlediska již zbytečný. Posledním velitelem pevnosti K podplukovník Heinicke. Pevnost využívána i pro úschovu státních rezerv a tajných archivů. 1756 a 1813 v pevnosti ukryty umělecké předměty a poklad z Drážďan. Stejně během 2. sv. válce využity kasematy pevnosti. Protože pevnost nikdy nebyla použita ke svému účelu a ve spojení s příliš rozsáhlou a nákladnou výstavbou oceněna kurfiřtem Christianem I. jako odstrašující příklad. Pouze kominický tovaryš Sebastian Abratzky dobyl pevnost 1848 horolezeckým výstupem po pískovcových skalách (saský stupeň obtížnosti IV). Jím využitá skalní štěrbina byla po něm pojmenována jako Abratzkého komín. Pevnost byla obávaným státním vězením od 1591, kdy přivítala prvního vězně Nikolause Krella, až do 1922. Během Prusko-francouzské války a obou světových válek pevnost využívána i jako tábor válečných zajatců. Po 2. sv. válce využívala pevnost jako lazaret Rudá armáda. 1949 – 55 pevnost využívána jako ústav pro převýchovu mládeže odsouzené k výkonům trestu a mladistvých, kteří nenaplňovali představy socialistické společnosti. Výběr z vězňů pevnosti: Nikolaus Krell 1591 – 1601, kancléř Kurfiřtského Saska. Wolf Dietrich hrabě z Beichlingenu 1703 – 9, velkokancléř a nejvyšší maršálek Kurfiřtského Saska. Karl Heinrich Graf von Hoym 1734–1736, saský ministr vlády, který spáchal ve své cele sebevraždu. Michail Alexandrovič Bakunin 1849 – 50, ruský anarchista a revolucionář. Henri Giraud 1940 – 2, francouzský generál, jemuž se zdařil útěk z pevnosti. Pevnost od 1955 z turistického hlediska neocenitelným vojenským skanzenem, dnes pobočkou Vojenského historického muzea Bundeswehru v Drážďanech. 1967 – 70 postaven osobní a nákladní výtah pro 42 osob. V uplynulých desítkách let navštívilo pevnost přes půl milionů návštěvníků ročně. 2005 postaven druhý výtah, který přimknutý k hradbám, překonává panoramatickou kabinou pro 18 osob asi 42 m výšky. Jeho dolní stanice osazena čekárnou. Náklady na pořízení 1,7 mil. €. Pevnost otevřena celoročně s výjimkou několika vybraných dní. Kromě samotné pevnosti dostupné trvalé i tematické poznávací akce a okruhy. V blízkosti pevnosti parkoviště. Můžete přijet i ryze romanticky – parní plavbou po Labi. Vstupné dospělí 10, slevněné 7, rodinné 25 Eur, pro skupiny možnost prohlídek v češtině, nutno předem objednat. Provozní doba duben – říjen denně 9 – 18, listopad – březen denně 9 – 17 hod. Pevnost K, 01824 K, www.festung-koenigstein.de, www.koenigstein.cz. Tip na výlet: Od pevnosti K jděte po modré směrem do centra obce, kde navazuje z dvou směrů zelená stezka, vyjdete se po té pravé, která vás provede Pfaffensdorfem až směrem na Pfaffenstein. Projdete-li Pfaffensteinem až k rozhledně Barbarine, můžete se rozhodnout, zda jít po té samé cestě zpět nebo zvolit odlišnou a pokračovat dál po zelené ze skalního masívu, kde stačí uhnout na první pravou polní cestu kolem celé stolové hory. Až dojdete opět ke vstupnímu místu, zde se kousek vraťte a pokračujte po červené Pfaffendorfem. Červená opět naváže na zelenou stezku, kde odbočte vlevo. Zeleně značená cesta pokračuje přes vyhlídku až zpět k řece Labi. Trasa měří kolem 7 kilometrů. Čekají vás prašné a lesní cesty. Občesrstvit se je možné v Gasthausu na Pfaffensteinu.