Pirna

Nedaleko hranic, takže někdy po desáté hodině jsme parkovali v patrovém parkovišti a v příjemném počasí se vydávali do ulic tohoto čtyřicetitisícového města. Po chvíli jsme objevili příjemné náměstí a na něm podobně příjemnou cukrárnu se zahrádkou, kde jsme se v panujícím teple usadili. Pěkné domy, zajímavé uličky, luteránský kostel (ale název Marienkirche, otevřená jen předsíň, vepředu uprostřed křtitelnice, nejdříve jsme jej i podle názvu považovali za katolický), nábřeží s přívozem, pěkně pulzující život, zhruba toto mi utkvělo v paměti z tohoto příjemného města.

Historické okresní město na Labi ve spolkové zemi Sasko na železniční trati mezi Drážďany a Děčínem, s asi 40 000 obyvatel, významnými středními školami a památkami. Pro turisty je vstupní branou do Českosaského Švýcarska. Místo na břehu Labe bylo osídleno od paleolitu, v 6. stol. se zde usídlili Slované, kteří dali městu jméno. V 10. stol. žilo na území města Pirny pouze několik slovanských osadníků. Po dobytí oblasti Franky (929 založena Míšeň) vznikl v 11. stol. na vrchu hrad (dnešní Sonnenstein) a pod ním později podhradí s kostelem Panny Marie. Z německých staroosídlených oblastí západně od Sály pronikali od 2 pol. 12. stol. němečtí přistěhovalci i na naše území. Pod ochranou jednoho hradu, v průsečíků důležitých obchodních cest, došlo kolem 1200 s ohledem na starší osídlení k plánovanému založení města. Pirna poprvé jmenována 1233 v listině biskupa Heinricha z Míšně. Udělení městských práv v době vlády markraběte Heinricha Vznešeného 1239 a 1245. Po jeho smrti město, hrad a péče o Pirnu 1294 za 950 kg stříbra prodány království českému a v následující době často objektem zástavy zeměpánů (k Čechám patřily 1293 - 1405). 1291 byla Pirna jednoznačně označena jako „civitas“ (město). Kolem 1300 se v Pirně usídlili dominikánští mnichové z Lipska. 1317 se připomíná první škola a 1351 sem svolal císař Karel IV. sněm šlechty. 1405 přešla opět pod markrabskou vládu a platila v této době za nejvýznamnější osadu hornolabského území. Nejdůležitějším privilegiem města bylo právo skladu: všechno zboží, které přicházelo na povozech a lodích, muselo se zde tři dny nabízet, dříve než pokračovalo na vozech a lodích v cestě. 1429 – 30 si Husité netroufali na žádný útok na obranyschopné město. 1472 - 1686 kurfirstská železná komora na náměstí. Obchodovalo se zde se železnou rudou z východní části Krušných hor a zpracovanou ve slévárnách a železárnách. 1502 začala stavba nového městského kostela, dnešní St. Marien, pod vedením místního mistra Petra Ulricha. Kostel dokončen 1546, hlavní oltář 1614. 1539 ustanoven luterský farář, zakázány katolické mše a 1540 všechny církevní majetky v Sasku zkonfiskovány, takže zanikl i dominikánský klášter. Budovy rozprodány měšťanům a zčásti zbořeny. Za třicetileté války postavena městská hradba a 1628 přišla do Pirny řada českých exulantů, kteří 1631 se saským vojskem přišli do Prahy, ale brzy se museli vrátit. Do 1639 dospěla Pirna mistrovským umem mnoha v ceších organizovaných řemeslníků k blahobytu, jehož stopy lze vysledovat i dnes na na architektuře starého města. Další rozvoj náhle přerušen, když se města zmocnili Švédové ve třicetileté válce 1639. Během dlouhého obléhání hradu město zpustošili, 600 měšťanů bylo zabito a jen statečný čin lékárníka Jacobaera zachránil město před definitivním vypálením - zaslal do Drážďan kurfiřtce princezně Magdaléně Sybile, příbuzné ke švédskému dvoru, prosebný dopis a tak přiměl nepřátele k odchodu. Po švédském obléhání byla bída v Pirně příslovečná. Od 1670 hrad Sonnenstein přestavován na barokní pevnost. 1706 následoval v nordické válce nový vpád Švédů a také sedmiletá válka (1756 - 63) se Pirně nevyhla. 1753 -1755 namalovat Bernardo Bellotto, roz. Canaletto, na zakázku kurfirsta Friedricha Augusta II. jedenáct vedut Pirny. Tyto, nazvané královská série, se nacházejí v Obrazárně v Drážďanech, další repliky v Ermitráži v Petrohradě a v jiných muzeích. 1756 hrad dobyt Prusy a 1758 Rakušany, 1813 jej dobyli Francouzi. 1782 založena první manufaktura, kartounová tiskárna z Mauckisch, brzy následovaly další podniky. Vlastní industrializace teprve v průběhu 19. stol. Od 1811 na hradě vyhlášený ústav pro duševně choré. 1813 těžké boje mezi Rusy a Francouzi v dnešním Krietzschwitzu. 1813 se Napoleon I. pokusil ještě jednou vybudovat Sonnenstein jako pevnost a znovu pobýval v Pirně. Již kolem 1820 začalo bourání městského opevnění včetně bran, protože již nemělo žádný význam. 1837 na Labi zahájena paroplavba, vznikaly první továrny, 1848 zahájen provoz železnice (Drážďany – Pirna), 1851 - prodloužení až do Bodenbachu (nyní Děčín - Podmokly) s napojením na Prahu. 1875 dokončen kamenný most přes Labe. Při povodni 1927 zahynulo asi 150 lidí. 1938 ("Kristallnacht") proběhl i v Pirně pogrom a rabování proti Židům. Od 1940 se hradní ústav pro choromyslné stal místem likvidace nemocných i vězňů a bylo zde zabito na 15 tisíc lidí. Po válce významným nacistům zabaveno přes 230 objektů a 1946 znárodněny všechny průmyslové podniky. V období NDR vzniklo v Pirně několik průmyslových podniků, které ale vesměs nepřežily rok 1990, vzniklo panelové sídliště, kdežto historické město silně zchátralo a Labe bylo tak znečištěné, že se v něm nesmělo koupat. 80 % budov ve starém městě bylo po 1990 rekonstruováno, takže historická část města dnes láká turisty. 1998 zde bylo založeno Německo-české gymnázium F. Schillera, kde spolu s asi 900 německými studenty studuje asi 90 českých stipendistů, ubytovaných v internátu blízko náměstí. Část německých studentů se intenzivně učí česky, čeští německy. 2002 postihla Pirnu velká povodeň, řada nově rekonstruovaných domů byla zatopena až do prvního patra. Památky: Historické jádro města je velmi dobře zachované, na náměstí a v přilehlých ulicích je řada barokních a hlavně renesančních domů s pozdně gotickými detaily. Náměstí si zachovalo celkový ráz malého města ze 16. stol., jak ostatně ukazuje i porovnání s obrazem italského malíře Canaletta z let 1754-1755. Kostel Panny Marie, postavený 1502 - 46, velká trojlodní hala s bohatou síťovou klenbou a mohutnou kamennou věží. Zařízení většinou barokní včetně varhan, zvenčí řada renesančních a barokních náhrobků. Radnice renesanční, v baroku i později různě přestavěná a upravená. Barokní věž s hodinami z 1718. Na fasádě sluneční hodiny a řada plastik, renesanční znak města na východním portálu: lev a hruška. Kostel sv. Jindřicha se zbytky dominikánského kláštera, kde je městské muzeum. Klášter založen kolem 1300, kostel přestavěn kolem 1380 na dvojlodní s nevysokou věží. Kostel sloužil jako skladiště, od 1952 upraven a slouží katolickým bohoslužbám. Hrad a zámek Sonnenstein na kopci nad městem byl mnohokrát přestavován a i v současnosti zde probíhají stavební práce. Desítky měšťanských domů s renesančními a pozdně gotickými portály, s drobnými kamennými plastikami, domovními znameními a podobně. Veřejné kašny, tesané z jednoho kusu pískovce. Labská promenáda, součást cyklostezky po levém břehu Labe s malebnými výhledy na labské údolí. V nedaleké obci Graupa je muzeum R. Wagnera, který v romatickém Liebenthalském údolí či spíše pískovcovém kaňonu napsal operu Lohengrin. Na úpatí 356 m vysokého Borschbergu má ve výšce 130 – 170 m položené osadě Graupa příznivé klima. Díky mírnému klima se daří na úbočí také vínu. Díky Richardu Wagnerovi, který 1846 ve velké Graupě pobýval a sepsal svůj Lohenggrin v prvních skicách, se stalo toto malé místo široko známé. V jeho tehdejším bytě, Schäfer`sche Gut, v současné době probíhá rozsáhlá obnova. Po jejím dokončení opětovně uvítá jako museum Richarda Wagnera své návštěvníky. Také během fáze obnovy zve k návštěvě zajímavá výstava s Exponáty o životě a díle skladatele, umístěná ve staré škole.