Bazilika sv. Ulricha a Afry

Celou cestu vzhůru po Maxililianstrasse tento kostel charakteristických tvarů i věže jakoby láká k návštěvě. Sv. Afra byla žena (snad dokonce původně hříšná), která přišla do A a zde nakonec zemřela jako svatá mučednice (upálená v době Diokleciánova pronásledování u nějakého památného stromu?). Sv. Ulrich byl biskup v její době, který na ni pozitivně zapůsobil. Zaujalo nás zobrazení sv. Ulricha s rybou a bylo nám vysvětleno, že se jedná o připomínku příběhu, kdy po půlnoci na pátek nabídl komusi maso, ten běžel žalovat nějakému jinému biskupovi na porušování půstu i s corpusem delicti, ale když balíček rozbalil, mrskala se v něm ryba!!! Oba svatí jsou pohřbeni v kryptě pod kostelem spolu s ostatky sv. Simpera. V krásném chrámu se právě opravoval presbytář nás ještě zaujal. Před tímto velkým katolickým kostelem stojí ještě malý kostel sv. Ulricha protestantský se zajímavým interiérem (varhany za oltářem, dřevěný balkon se spoustou výjevů na zábradlí dokola). Založen 1457 v hale opatství sv. Ulricha. 1526 svatbou pastora začíná v komunitě reformace. 1529 postavena vlastní fara.

Kostel bývalého benediktinského kláštera, zasvěcený sv. Ulrichovi a Afře. Klášteru předcházela původní fundace, založená nejistého data, ale nejpozději v 10. stol. (možné ještě dříve – v 5. či 6. stol.), "Kollegiatstift St. Afra", společenství kněží, pověřených péčí o kostel sv. Afry, kde byly uctívány ostatky světice. 1006 a 1012 biskup Bruno přemístil kanovníky do katedrální kapitoly a dal prostor benediktinům, které přivedl z opatství Tegernsee, kteří jej proměnili ve svůj kláštera. 1474 – 1500 postaven v  sousedství kláštera klášterní kostel. Hlavním architektem Burkhard Engelberg z A. 1500 – 37 pozvolné další budování pozdněgotické baziliky. 1537 kostel poškozen během obrazoborecké bouře a pokračující výstavba se zastavila. Statut říšského opatství udělen 1577, to napadeno A biskupy a konflikt vyřešen ve prospěch kláštera až 1643 – 4. Od pozdního 16. stol. opatství sv. Ulricha a Afry jedním ze 40ti samostatných císařských opatství Svaté říše římské a jako takové prakticky nezávislým státem, jeho území velmi roztříštěné: opatství bylo správní enklávou v rámci svobodného říšského města A s několika malými územími v celém regionu. V době jeho rozpuštění během sekularizace 1802 mělo 112 km² a disponovalo asi 5000 předměty. Území tehdy rozděleno mezi A a Bavorsko. Kostel se stal farním kostelem. Mniši měli dovoleno zůstat v prostorách rozpuštěného kláštera. 1805 sem instalována francouzská vojenská nemocnice, 6 mnichů vč. opata zemřelo na infekční nemoci a zbytek se přestěhoval do soukromého domu. Nemocnice nahradila 1807 kasárna kavalérie, známá jako "Ulrichskaserne". Ta zde zůstala až do 2. sv. války, kdy 1944 budovy do značné míry zničeny. 1946 – 1950 rekonstrukce a renovace kostela. 1962 postaven nový dolní kostel v rámci hrobky sv. Ulricha a Afry. 1987 – 89 komplexní rekonstrukce interiéru. Od 1975 na místě Domu sv. Ulricha umělecké a pastorační centrum diecéze A.