Legoland

Dcera pořád netušila, jaké překupko ji to vlastně čeká, až po sjetí z dálnice u Günzburgu najednou říká: "Jé, to jsou velké legové kostky …". Přijeli jsme na velikananánské parkoviště (zatím ještě poloprázdné, ale i tak už tam byly mraky aut – kromě německých také hodně slovinských, italských, rakouský a dalších) a za chvíli jsme byli u vchodu do Legolandu. Vložili jsme do vstupních automatů naše on-line vstupenky a vstoupili. Na začátku jsme velice nevěděli, kam se vrtnout. Ale dali jsme se do toho s chutí. Vzpomeňme, co jsme přímo absolvovali či shlédli.Nejdřív jsme jen zašli do jakési tajemné haly, kde ve tmě a světelných efektech mohl člověk zasednout do jakýchsi vesmírných křesel a pak absolvovat roztodivné veletoče. Shodli jsme se, že to není nic pro nás.

Pak jsme si stoupli do řady k druhé budově, v níž – jak se ukázalo – byla po krátkém vstupním filmu jakási exkurze do výroby Lega, zakončená velikým obchodem. U kostek zde bylo zajímavé, že byla uvedena cena 9 Euro za 100 g. Sice jsme pak zjišťovali od syna, kolik jich do té váhy vejde (100), ale na závěr návštěvy jsme se sem už (znaveni) zapomněli vrátit. Dál si mohla dcera vyzkoušet velké prolézačky a poté šla s maminkou na takovou divokou vozíčkovou „housenku“, která je vozila zrychlujícím se vlnivým pohybem dopředu, a pak i dozadu. Bezva. Neustále jsme se orientovávali v zajímavém okolí, fotili, ale přišel už hlad, takže jsme v již panujícím vedru zasedli ke stolku a dali si chlebíček s jogurtovým máslem, sýrem, schinkenem a okurečkem. Bylo to skvostné, stejně jako jablečný džusík k tomu. A i to nedaleké občasné vlčí vytí se při tom dalo snést. A sledovat jsme též mohli divoké jízdy na blízké horské dráze (a shodli jsme se, že ani toto není nic pro nás).

Potom jsme se dostali k nedalekému poměrně mohutnému hradu, jehož tajemné útroby nás zlákaly. Bylo tam kus čekání a tedy i nedočkavosti, co to vlastně bude. Když jsme došli až do finále, nálada poněkud poklesla. Bylo to nástupní místo právě té horské dráhy, co jsme ji (pro nás) zavrhli. Ach ach. Dcera byla celkem pro, rodiče až tak moc ne. Nakonec jsme ale nasedli. Ještě chvilku jsme si mohli při pomalé jízdě mezi strašidly v útrobách hradu dělat naději, že jde o dráhu jinou. Jenže pak se to rozjelo! První zcela zdivočelá zatáčka ještě uvnitř a pak výjezd ven. No, co říct. Bylo to, aspoň pro mě, hodně husté, i když dráha není příliš dlouhá. Odřel jsem si koleno, jak jsem se o ně opíral či spíše vzpíral, a po zastavení se mi hodně ulevilo.Dcera byla docela spokojená a maminka nakonec celkem taky. Dcera se pak projela na jakémsi umělém koníčkovi – sice určeném spíše pro menší děti, ale bylo to také pěkné. Dál jsme uvažovali o šlapací horské dráze, ale tam bylo hodně lidí, takže jsme šli až k věži, po níž opakovaně stoupala do výšky prosklená kabina. Byla to z ní skutečně pěkná vyhlídka, kterou jsme využili i k pořízení pár foteček a také k lepšímu zorientování se v prostoru. Pak si dcera dopřála zmrzlinku a my vstoupili do oblasti vodních radovánek, tak příhodné v dnešním horkém dni. Jenže na nejzajimavější (a dcerou nejtouženější) divoký sjezd byla zase hodně veliká fronta. A tak jsme zašli k další zajímavé vodní ploše, kde se jezdilo na loďkách a stříkalo z jakýchsi vodních zbraní. Rizika této atrakce jsme docenili až ve chvíli, kdy jsme se blížili k nástupu a museli se ukrývat před nevybíravými útoky osazenstev kolemjedoucích lodí. To jsme už docela vlhli a to, co se dělo pak při vlastní cestě na lodi, bylo ještě podstatně horší. Trička mokrá, kraťasy promočené (v kapse mobil – musel rychle do kabelky), hlavy stejně tak. No, byla to perfektní aktivita. Pro promočené „absolventy“ tu byly také sušičky, ale nechtělo se nám čekat. Jenže při běžné chůzi ta chladnoucí mokrota příliš neschla, zastavili jsme tedy u stolu, vyložili mokré díly a stačila nějaká ta čtvrthodinka a bylo sucho.

Jen dcera byla pořád smutná z toho divokého sjezdu ... A co nás ještě čekalo? Při panující žízní (zbývající voda v autě) jsme ještě dali velkou loď, která se houpala a posléze k tomu i točila (to bylo celkem bezproblémové a pohodové). Pak jsme vystáli frontu do mořského světa (nic bombastického, ale zajímavé – dceři ta atmosféra tam ale nedělala příliš dobře.) A konečně jsme absolvovali atrakci s krouživými točivými buňkami (ta už byla poněkud divočejší a Barunka si ji dopřála třikrát). Ale čas už byl pokročilý, žízeň stoupala, takže už byla možnost jen prohlédnout krásné modely měst (Berlín, Rotterdam, Frankfurt nad Mohanem, Alianz aréna, Neuswanstein, Benátky apod.) a pak už nezbylo, než se loučit. Parkoviště bylo nyní už naprosto narvané, což se při jeho velikosti zdálo jako naprosto neuvěřitelné.

Blízko města Günzburg nedaleko Ulmu. Ráno v 10, kdy se park otevírá, jsme byli stejně jako dalších několik set aut a několik tisíc lidí na místě. Ještě, že jsme měli přes internet objednané vstupenky a nemuseli stát dlouhatánské fronty u pokladen. Tak jsme šli přímo k nej atrakci – zámku s horskou dráhou. Po hodině čekání a asi čtyřech min. jízdy jsme spěchali k další atrakci a nahlas všichni doufali, že tam řada nebude. Měli jsme asi ten den smůlu. I přes jinak deštivý srpen byl zrovna velmi teplý a slunečný čtvrtek a L se rozhodli navštívit v hojné míře turisté ze všech možných států. Tak to šlo v podstatě celý den. Fronty všude. Doufali jsme, že se k večeru park trochu vyprázdní a my se podíváme i do míst, na které bychom jinak museli stát hodinové fronty. I přes některé špatné zkušenosti bych L všem rodinám s dětmi do 10 let doporučila. Pro starší děti nejsou atrakce v parku moc atraktivní a dostatečně adrenalinové. V parku úžasné stavby z lega. Úplně mi vyrazily dech Benátky, Berlín se svou televizní věží nebo dokonalá kopie zámku Neuschwanstein. Co se mi nelíbilo? Všechny atrakce na sebe "namačkané", všude fronty. A vrchol? Park má v létě otevřeno do devíti hodin večer. Ovšem už před sedmou se zavřou všechny stánky i atrakce. Takže naše děti, které si nechávaly to nejlepší nakonec, to "nejlepší" prostě neviděly. Kromě staveb z Lega, několika druhů horských drah a kolotočů, L nabízí i 4Dkino, vyhlídkovou věž, vodní atrakce (dlouhé čekací doby) a spoustu dalšího. Příště bych i na cestu do L určitě vybrala jiný než prázdninový slunečný den. Rodinnou vstupenku kupujte raději na internetu. My jsme tak ušetřili téměř 50 EUR (stála 89 EUR). Platba je rychlá a vstupenka s čárkovým kódem vám přijde obratem na váš email. Obsahuje i kód na parkování a ušetříte tak dalších 5 EUR, které byste museli na místě zaplatit. Legoland, Allee 89312, Günzburg, www.legoland.de.