Marienweiher

Po malém zabloudění v Marktleuhastu jsme dorazili do malé osady s poměrně nenápadným kostelem i celým klášterním areálem. A s jediním osiřelým stánkem dole pod schody. Skoro nejvýrazněji tak působila nově vypadající budova klášterního pivovaru a hostince. Slyšeli jsme nějakou hudbu a v kostele pochopili, že nějaká putující skupina, farnost, zde prochází křížovou cestu a k tomu ji doprovází skupinka muzikantů (dechovka). Křížová cesta po chvíli skončila a my si mohli ještě více prohlédnout nevelký zajímavý kostel, s nezvykle vyzdobeným stropem, červeně oblečenou sochou Panny Marie s Ježíškem, přitahující oči, a kapli vzadu s řadou votivních obrazů, svící a velkých panen ve skříňkách. Velmi pěkné místo. Nahlédli jsme ještě do klášterní prodejny. Cestou k autu jsme se podivovali nad množstvím hostinců v této "obydlené zatáčce", než jsme si uvědomili, že v jiných dnech a denních dobách (my tam byli v sobotu odpoledne) tu bude jiná hustota poutníků. Však i ti naši už zde byli zřejmě po křížové cestě patřičně rozptýleni.

800leté poutní místo, obklopené loukami a lesy. Kdysi dávno mu dal poetický název místní rybník. Poč. 12. stol. pobýval saský forman v hospodě na Vordersee (považováno za nejstarší jméno pro MW). V noci hospoda napadena lupiči. V nebezpečí se forman obrátil k Matce Boží a byl zachráněn. Podle slibu pak umístil obraz PM do dřevěné kaple. Tu brzy stále více navštěvovali poutníci. Zde legenda vidí počátek MW poutí. Kdy postaven první MW kostel neznámo. Údaj, že jej postavil biskup z Bambergu Otto I. 1124, není příliš pravděpodobný. Naproti tomu je skutečností, že 1189 biskup Otto II. (1177 – 96) daroval cisterciáckému klášteru Langheim proprierální kostel v MW. Tento dar obnoven v 1217. Ve zmatku husitských vpádů (1419 – 36) kostel vypleněn a zničen. Pastorační péči v MW pak 1430 poskytovalo opatství Langheim, poté světští kněží. Je otázkou, zda kostel obnoven již v nejbližších letech, nebo až koncem 15. stol. Klášter v každém případě v troskách. Pro dobu výstavby 1480 hovoří milostný obraz i scéna ukřižování přímo u vchodu do kostela, jejíž některé postavy se objevily kolem této doby. Možná šlo o dobu prvního rozkvětu poutí. 1574 přijal farář v MW Johann Hofmann luterskou víru. Protireformace pak začala odvoláním protestantského pastora Johna Goetze 1594 (?). Poutě pak obdržely biskupskou podporu a nový impulz, takže bylo třeba většího kostela, a díky četným darům bylo také možné jej vybudovat (1617 – 20). Třicetiletá válka zasáhla MW od 1. švédského vpádu 1631. Po rabování a ničení 1647 vojsky obou stran, prohloubeném hladomory, následuje zpomalení katolického a poutního života. Kníže – biskup z Bambergu tomu čelil povoláním Františkánů k pastorační pomoci a předání farnosti 1644. 1646 Františkáni skutečně přišli ale pro administrativní problémy 1650 farnost předali zpět. Zatímco Františkáni se pak starali o pastoraci poutníků, světské duchovenstvo pečovalo o farnost. Cíle mnichů 1650 – 61 tedy zaměřeny především na rekonstrukci a ochranu kláštera a špitálu. Dobrá spolupráce mezi světským duchovenstvem a Františkány přinášela farnosti trvalý vzestup, takže 1699 Princ – Biskup Lothar Franz von Schönborn souhlasil se změnou z klášterního společenství na klášter (konvent). V 18. stol. tedy na nějaký čas v MW rušná stavební činnost, která vyvrcholila stavbou nového barokního lodi (1718 – 9, vysvěcen biskupem Wernerem 1720) a věže (1743 – 5). K tomu došlo 1777 k (druhému) rozšíření kláštera. Za sekularizace 1802 zrušení kláštera. Teprve 1828 povoleno králem Ludvíkem I. Bavorským osídlení kláštera k oživení náboženského života. V důsledku toho pouti do MW začaly 1840 opět vzkvétat a vrcholu dosáhly 1870. Poutníci přicházeli převážně z Frank, Horní Falci. 1900 rozhodnutí o zařazení farnosti do správy Františkánů. Částečné rekonstrukce kostela a kláštera od 1867 po současnost braly v úvahu potřeby věřících. Vedle hlavního vchodu lurdská jeskyně, na druhé straně sousoší Ukřižování. Malebné rokokové vybavení kostela, barevný strop, bohatá štukatura stěn a zvláště honosný hlavní oltář s pozdně gotickou sochou Madony oděnou – zřejmě až v době baroka – do skvostného bohatě zlatem zdobeného pláště přitahuje každoročně tisíce poutníků i milovníků umění. 1993 povýšení na baziliku minor.