Maria Eck

Poutní místo na hranici s Rakouskem. Místo, které si kdysi (za sekularizace) místní lidé ubránili před likvidací i za cenu inzultace kněží, kteří ji prosazovali. Byli jsme zde na závěr mše svaté a pak jsme ještě prohlédli kostel i s děkovnými deskami. Poutní kostel na hoře v krásné krajině. Do vedlejšího klášterního hostince jsme zašli na kávičku se zákusečkem. Přestože na odlehlém místě, bylo zřejmé, že je to tu velmi frekventované a hostinec má spoustu (a podle chování číšníků i tradičních) hostů. Ti ovšem přicházeli už spíše na oběd. Za pěknějšího počasí s dalekým výhledem z oken hostince to musí být ještě zajímavější. Ale my byli i tak spokojeni. I vnitřní výzdoba v hostinci byla pěkná.

Poutní místo v lesích 12 km j od Traunstein. Ačkoli má počátky "jen" v 1626, má klášterní a poutní kostel Maria Eck velmi rušnou a originální historii. Před 1600 se na současném místě ME stýkaly 3 oblasti Alp: Vorderegg Alpe, Mitteregg Alp a Hinteregg Reitalpe. 1618 – 35 koupil postupně pozemky klášter Seeon. Dřevorubci se často setkávali na dnešním kostelním vrchu v předvečerech velkých církevních svátků se světelnými jevy (které zmizely až po vybudování poutního kostela s hlavním a dvěma bočními oltáři). 1626 výstavba kapličky na kopci v Vorderegg. Nouzově se v kapli rozvíjely poutě (již za 30tileté války). 1636 první kostelík nahrazen větším (vysoký oltář se dvěma bočními oltáři). Založeno i první zázemí pro poutníky. 1638 postaven Mesnerhaus (zbourán 1960). 1664 postaven nový klášterní hostinec. 1730 postavena klášterní budova nad svatyní. 1803 sekularizace. Prodej ME odložen, protože nebyl součástí Bavorska, ale Salcburku. Od 1803 pracuje proti poutím intenzivně farář Lechner ze Siegsdorfu. Záměr odstranění kostela. Poslední vytrvalí kněží odcházejí z ME. Následuje bitva obyvatel okolních vesnic o zachování a znovuotevření poutního kostela. Místní zemědělci a dřevorubci zabránili 1806 přikázané demolici kostela. Faráře Lechnera ze Siegsdorfu a Rentamtsbota z Traunsteinu, pod jejichž dohledem měly proběhnout demoliční práce, byli inzultováni rozzlobeným davem. 1808 se snaží 5 obcí, Siegsdorf, Inzell, Vachendorf, Bergen a Ruhpolding dosáhnout otevření poutního kostela. 1810 nemovitosti ME jdou v aukci do soukromých rukou (kromě kostela a dvou kaplí). 1812 aukce svatyně a kaple (o měsíc později zrušení tohoto procesu). Již od 1814 pouť znovu zahájeny. Bezprecedentní společná akce 1826 – výstavba poutní cesty z vítězných obcí do ME. Za jen 12 dní vytvořilo zdarma 1.274 mužů a 391 vozů toto velké dílo! To byla úžasná reakce lidí na předchozí úsilí o ukončení existence legendárního poutního kostela. 1890 kupuje o. Seehuber panství ME. 1891 františkánští menší bratři přebírají poutní pastorační péči v ME. 1901 o. Seehuber odkázal panství ME františkánským minoritům z Würzburgu. 1937 zákaz poutí nacisty, ale netrval příliš dlouho. Krátce po 2. sv. válce opět pravidelné pouti různých komunit. Víc informací na webu františkánů minoritů v ME.