Fürstenfeld

Ve městě Fürstenfeldbruck informační systém (pro Bavorsko neobvykle) pod psa. A tak jsme při příjezdu i posléze trochu bloudili. Nejdříve jsme zašli do příjemné cukrárny s dobrými zákusečky a machiatem. Pak na náměstí, okolo uzavřeného kostela sv. Leonharda do pěkného rokokového farního kostela sv. Magdaleny. Pak jsme zašli do obchůdku ve stylu Flohmarkt a tam samozřejmě nějakou dobu setrvali a dokonce i něco koupili. Pak do auta a opět malé bloudění při hledání cesty ke klášteru Fürstenfeld. Zaparkovali jsme na velkém parkovišti u pěkného areálu se skutečně mohutným kostelem. Tam byla, bohužel, právě mše svatá, takže jsme skvostný monumentální interiér mohli vychutnat jen méně, odzadu. Po malé procházce po areálu jsme pak chvátali, protože už nás přepadal hlad a my jej chtěli zahnat v Andechsu.

Bývalý cisterciácký klášter asi nejdůležitějším klášterem Wittelsbachů, proto jeho historie vždy pevně spojena s historií tohoto rodu. Cisterciáci zakládali kláštery většinou v na vodu bohatých na údolích, s ornou půdou, ve spíše izolovaných oblastech. Klášter F v údolí Amper Olching. Důvodem založení kláštera bylo pokání, uložené papežem Alexandrem IV. vévodovi Bavorska Ludvíku II., protože ten dal 1256 popravit svoji manželku Marii Brabantskou kvůli podezření z nevěry. 1258 tedy založen klášter v údolí Seldental u Aiblingu, 1263 pak přesunut na „Princovo pole“ do opuštěného údolí u Bruck. 1265 vydal papež Klement IV. Biskupu F Konrádovi II. souhlas s obsazením kláštera cisterciáky. Řád cisterciáků byl asketický, první klášterní budovy zpočátku velmi jednoduché dřevěné konstrukce. 1266 konečně zřizovací listina F, ve které bavorský vévoda klášter obdaroval velkoryse pozemky a privilegii. Následovala jej i nižší šlechta. I jeho syn císař Ludvík Bavor klášter podporoval. Poté, co císař 1347 zemřel nedaleko kláštera na lovu, spočinul zde v královské hrobce (nakonec "unesen" do Mnichova a pohřben v kostele PM, pouze jeho srdce zůstalo ve F). (Pohřbena zde Marie Brabantská i další ženy Ludvíka II. Anna Hlohovská a Matylda Habsburská.) 1270 – 90 se tvořil 1. gotický klášterní komplex s velkou knihovnou. Klášter vzkvétal a rychle generované bohatství bylo uchováváno díky disciplinovanému režimu kláštera. Rozšíření a přestavby. 1513 postavena opatem Janem Scharbem hrobka zakladatele, nahrazená pak, po těžké devastaci války třicetileté, v 18. stol. monumentální sochou zakladatele a jeho syna, viditelným vyjádřením vlivu bavorské vládnoucí dynastie v dějinách kláštera. Vrcholem vývoje opatství 1441 cena od Papežské rady v Basileji opatovi Andreasovi. Ale jen o něco později i ve F známky duchovního úpadku a rozpadu klášterní disciplíny – četné návštěvy loveckých výprav, hromadění dluhů. Reformace nakonec rozdělila klášter tak, že bavorský vévoda opakovaně zasáhl do správy kláštera a dočasně jej vedli pouze správci. Až Tridentský koncil (1545 – 63) svými reformami přinesl vyjasnění. Vedení německých cisterciáků diskutovalo pod vedením opata z Citeaux 1595 ve F o zásadách reformy, která měla fungovat až do 18. stol. Cílem byl zejména návrat přísnosti řeholního života do řádu. Brzy ale další problémy. Za třicetileté války (1618 – 48) klášter opakovaně cílem rabování a žhářství Švédů (2 F cisterciáci např. 1632 – 5 mezi 42 rukojmími švédského krále), přišel i mor. Koncem války klášter zničen. Po válce opat Martin Dallmayr (od 1640) obnovil zničený klášter a zavedl opět kázeň a disciplínu. Hotovost kláštera při nástupu opata se odhaduje na 115 zlatých, při jeho úmrtí už činila 150 tis. zlatých (i přes značné poplatky za Tochterzisterze v lese Assen). Opat se proto považuje za nejdůležitějšího v historii kláštera. Počet mnichů pak trvale rostl. F byl vynikajícím místem zbožnosti a vědy. Dnešní barokní klášter stavěn od 1691 (1700?; za opata Baldwina) pod silným vlivem kurfiřta Maxe Emanuela. Architektem pro komplex, velkoryse plánovaný jako "bavorský Escorial" zpočátku mnichovský dvorní architekt Giovanni Antonio Viscardi. Stavba prováděna místními obyvateli. Nicméně komplikovala a zpožďovala ji turbulentní doba, válečné povinnosti loajálního kláštera za války o posloupnost Wittelsbachů, rabování Rakušany a Francouzi, neexistence finanční podpory. Kumulovaný dluh dočasně až 200 tis. zl. Stavbu vedl po smrti Viscardise Johann Georg Ettendorfer. Základní kámen nového kostela položen 1700, 1727 se během stavby zřítila klenba, loď dokončena a kostel vysvěcen 1741 (za opata Konstantina, knížetem – biskupem z F kardinálem Johannem Theodorem, bratrem kurfiřta a později císaře Karla Albrechta), věž dokončena 1745 a interiérové ​​práce až 1766 (mj. z důvodu vysoké zátěže válečných daní pro vždy loajální rodinný klášter bavorských Wittelsbachů, nepřátel Rakouska). Vnější rozměry 87 x 32 m, výška věže 70 m, průčelí 43,5 m. Jeden z největších barokních kostelů v Bavorsku, náklady na stavbu 400 tis. zlatých. Zvláštním rysem svatyně husté barevné štuky bří Asamů. Fasáda kostela podle plánu Viscardise odkazuje na kostel sv. Trojice v Mnichově (také práce Viscardise). Dvoupodlažní řada podpor, zajišťující plastický rytmus. Štuky v pěveckém chóru vytvořil Lorenzo Perti a Pietro Appiani, práce v hlavní lodi od Jacobo Appianiho. Hlavní oltář pravděpodobně z 1760 – 2 podle návrhu Quirina Egidia Asama. Varhany od Donauwörtherského varhanáře Johanna Fuxe (kolem 1670 – 1738). Obrys píšťal uspořádány jako M (Maria). Působivá nová budova kláštera ve své monumentálnosti srovnatelná pouze se zámeckými areály ve Schleißheimu a Nymphenburgu. Sekularizace 1803 znamenala konec opatství F. Z blízkého Engelbergu dokonce děly stříleli do kostela. Demolici zabránili obyvatel Brucku. Ač klášter a kostel dočasně prodány, část mnichů zůstala společně v klášteře. Zemědělská půda až do 1918 ve vlastnictví rodiny Wittelsbachů (dnes část aktiv ve fondu pro náhradu škod), klášterní budovy převzaty armádou. 1923 – 51 nájemcem půdy klášter Ettal, pečující i o kostel. Bývalý klášterní kostel F král Maxmilián I. Josef Bavorský 1816 stanovil dvorním chrámem. Po nákladné a rozsáhlé rekonstrukci 1965 – 78 kostel v novém lesku jako vedlejší kostel farnosti Sv. Magdalény ve F. Budovy konventu získal 1817 a vlastní je dodnes. Klášterní komplex v 19. stol. pro vojenské invalidy, jako kasárna, pro bavorské úředníky. Dnes Technická kolej a VŠ policejní. Bývalé hospodářské budovy opatství patří městu F a mají vyžití kulturní a jako Městské muzeum.

Fürstenfeldbruck: Okresní město s cca 34 tis. obyvatel z od Mnichova v Horním Bavorsku. Bývalý klášterní kostel PM ve F klášteře jedním z hlavních děl jněmeckého pozdního baroka. Název odvozen od "princova pole" (místo založení kláštera) a "bruck", most na obchodní cestě přes Amper. 1306 poprvé název Bruck. Obec Bruck ve středověku silně vázána na klášter. Po zrušení kláštera nezávislá správa. Od 1908 název F a od 1935 město. 2 zastávky S -Bahn linky S4 (stanice F a Buchenau). Z F na mnichovské hlavní nádraží 28 min. Klášter asi 1,1 km jz od centra. Farní kostel Sv. Magdalény, postavený 1673 – 5, ze 1764 rokokový nábytek. Poutní kostel Sv. Leonharda, postavený pod klášterem 1440 pro Leonhardovy pouti. Most přes Amper (dlouho jen dřevěný most, současný z 1909, socha Jana Nepomuckého z 1924). Staroměstská radnice (bývalý kupecký dům, neogoticky přestavěn). Aumuehle (industriální památka, kde sídlí městská knihovna). Městské muzeum v bývalém cisterciáckém klášteře (… do soboty 13 – 17, neděle a svátky 11 – 17, dospělí 4 €, tel. 08141/44046). Feldbahnmuseum modelových železnic (na nádraží).