Mnichov

Hlavní město. Před naší úplně první návštěvou jsem se tohoto místa (kdoví proč) trochu obával. A ani mě nějak zvlášť nelákalo. Ale dnes, po řadě návštěv dalších, bych řekl. Mnichov je pěkné, sympatické, příjemné město. Město historie, město sportu, město parků, město, o němž si velmi dobře dokážu představit, že bych zde žil.

• Anglická zahrada
• BMW Welt
• Burgersaal
• Frauenkirche
• Hofbräuhaus apod.
• Kostel sv. Ducha
• Kostel sv. Ludvíka
• Kostel sv. Pavla
• Kostel sv. Wolfganga
• Michaelskirche
• Nymphenburg
• Oktoberfest
• Olympia Park
• Peterskirche
• Radnice
• Residenz
• Theatinerkirche (kostel sv. Kajetána)
• Viktualienmarkt
• Asamkirche
• Muzea

Hl. město Bavorska v podhůří Alp na řece Isar, s 1,3 mil. obyvatel třetí největší v Německu (po Berlíně a Hamburku), s největší hustotou osídlení. 282 tis. přistěhovalců (Turci, obyvatelé bývalé Jugoslávie), nejvíc z celého Německa. V M i okolí řada jezer (např. Ammersee, Wörthsee či Starnbergsee, od něhož protéká M Würm, Kleinhesselohersee v Anglické zahradě či jezero v Olympiaparku). Město leží na přechodu mezi vlhkým atlantickým a suchým kontinentálním klimatem, počasí ovlivňují i blízké Alpy a Dunaj – počasí se rychle mění. J alpský vítr přináší z teplé a suché vzdušné proudění a dobrý výhled na Alpy. Průmysl strojírenský (BMW, Man, motocykly Zündapp), elektrotechnický (Siemens), chemický (výroba fotopotřeb Agfa), potravinářský (7 velkých pivovarů – 30 druhů piva). Středisko vědy: sídlo Bavorské akademie věd (založena 1759); Institut Maxe Plancka s atomovým reaktorem. Sídlo 10 vysokých škol s více než 80 tis. studenty: univerzita (přeložená sem 1826 z Landshutu) největší v SRN; Akademie výtvarných umění založena 1809 (proslavili se žáci Josef Mánes, Karel Purkyně, Alfons Mucha, František Drtikol). Středisko kultury: 130 veřejných knihoven včetně největší německé knihovny (3 mil. svazků); 45 muzeí (nejbohatší umělecké sbírky v SRN); město opery (Bavorská státní opera); 58 divadel. Město svátků a lidových veselic (spojených hlavně s pivem) – zejména Oktoberfest, který se koná od 1949 koncem září, trvá 16 dnů vypije se asi 4 mil. litrů piva. Narodili se zde např. 1864 Richard Strauss. Pohřbeni: F. X. Gabelsberger, vynálezce těsnopisu; G. S. Ohm, fyzik; Ludwig von Schwanthaler, sochař. Přechodně žili a tvořili: Henrik Ibsen; Reiner Maria Rilke; W. A. Mozart; Richard Wagner.

Kolem 1200 př. Kr. se zde usazují Ilyrové. Od 5. stol. př. Kr. přicházejí Keltové. Kolem 15 Římané připojili území Bavorska k provincii Raetia. Kolem 500 do oblasti přišly kmeny Bujawarů čili Bavorů. 746 založen benediktinský klášter u Tegernsee (poblíž Bad Tölz). Benediktini si pak vybudovali jakýsi pobočný klášter na břehu řeky Isar. Jeho kostel Petersbergl zárodkem M. V době, kdy středověká města jako Norimberk, Augsburg a Řezno jen vzkvétala, bylo dnešní hlavní město Bavorska malou osadou s několika sedláky a benediktinskými mnichy. V 8. stol. se tomuto místu říkalo prostě Ze den Munichen, což ve spisovné němčině znamená Zu den Mönchen (tedy „U mnichů“). Díky tomu je dodnes v městském znaku postava dítěte v mnišském hábitu (tzv. Münchner Kindl). Mýtné za přechod přes řeku zde vybíral mocný biskup z Freisingu (nedaleko odtud na s) v místě, kde stál most přes řeku Oberföhring. Bavorský a saský vévoda Jindřich Lev (bratranec císaře Fridricha Barbarossy) ale most spálil, a na ostrohu na řece Isaru postavil (nedaleko sídla mnichů z Tegernsee) společně s celnicí, tržištěm a mincovnou most nový. Biskup Otto z Freisingu byl strýcem Fridricha Barbarossy, a proto vznesl před císařem protest. Císař se nakonec rozhodl ponechat M v rukou vévody Jindřicha, ale přikázal mu jednu třetinu výnosů ze cla odvádět freisinské diecézi. Tyto poplatky odváděny až do 1852. Den, kdy císař vynesl rozhodnutí (14. červen 1158), se považuje za datum založení M. M dosáhl díky obchodu se solí prosperity a osada se rychle rozrostla na město. 1180 ale odmítl Jindřich Lev poskytnout císaři vojenskou pomoc při jeho výpravách do zahraničí a dán císařem do říšské klatby a zkonfiskován mu majetek vč. bavorského vévodství. (Fridrich Barbarossa mu vyhrožoval srovnáním M se zemí. Biskup Otto se však za M přimluvil, neboť mu z města plynuly vysoké poplatky za solné mýto. M ušetřen, ale vévoda Jindřich zbaven titulu i území v j Německu.) 1214 – 27 městská práva. Říšské léno po Jindřichovi vč. M uděleno Wittelsbachům (kteří vládli Bavorsku až do 1918). 1255 rozdělení rodu na větev falckou (Horní a Dolní Falc, titul falckraběte a kurfiřtský hlas) a bavorskou (Bavorsko bez Horní Falce a vévodský titul). Poté přesídlili bavorští Wittelsbachové do M, kde žili až do konce 1. sv. války. Město získalo druhé hradby, původní vévodský hrad (Alter Hof), začaly se tu stavět paláce, z nichž některé existují dodnes. 1314 vévoda Ludvík zvolen římským králem (Ludvík IV. Bavor) a 1328 korunován na římského císaře. Od té doby M jeho rezidencí a barvami M černá a zlatá. Koncem 14. stol. přiměla častá povstání měšťanů vévody k přesídlení do nové rezidence na kraji města. Kvůli hrozbě husitů 1429 zlepšeno městské opevnění. 1442 vyhoštěni židé. 1468 zákl. kámen hlavního M kostela Frauenkirche, jehož stavba trvala pouze 20 let. Poté, co se M v pozdní gotice dožil velkého kulturního rozkvětu, se stal 1506 díky sjednocení země Albrechtem IV. hl. městem celého Bavorska. Snížil se vliv měšťanů, budoucnost určovali Wittelsbachové. Za vlády Viléma IV. a Albrechta V. M centrem renesance, ale i protireformace. 1589 založil Vilém V. dosud fungující dvorský pivovar (Hofbräuhaus). Za vlády vévody Maxmiliána I. M 1623 rezidentním městem kurfiřta. 1632 obsazen M švédskými vojsky – aby se vyhnul zničení, musel se draze vyplatit a propustit zajatce. Zanedlouho mor – zahubil třetinu obyvatel. Po svém návratu Maxmilián M nákladně opevnil. Když skončila třicetiletá válka 1648, město se rychle vzpamatovalo a za vlády kurfiřta Ferdinanda Marii se otevřelo italskému baroku. 1704 M díky válkám o dědictví španělské několik let pod Habsburky, protože se kurfiřt Maxmilián II. Emanuel spojil s Francií. Povstání občanů krvavě ukončeno Sendlingerskou vražednou nocí. Po císařské korunovaci Karla Albrechta M 1742 opět na dva roky obsazen Habsburky. Maximilian III. Joseph se nevěnoval velké politice tak, jako jeho předchůdci, ale zaměřil se spíše na vnitřní reformy. 1759 v M založena Bavorská akademie věd. 1789 založil Karel Theodor Anglickou zahradu, zpočátku jen kolem Isaru, později i blíž k centru přes středověké opevnění města. I když M již 1328 císařskou rezidencí, velký rozmach císařského velkoměsta až o 450 let později koncem 18. stol., zintenzívněný, když se 1806 stal bavorský vévoda Maximilian IV. Josef zásluhou napoleonské Francie bavorským králem Maximiliánem I. 1700 24 tis. obyvatel, počet se každých 30 let přibližně zdvojnásobil (1871 – 170 tis., 1933 – 840 tis.). Od 1821 M sídlem arcibiskupa (přesun sídla z Freisingu). Za vlády krále Ludvíka I. (1825 – 48) M evropským centrem umění a věd. Klasicistní architekti Leo von Klenze a Friedrich von Gärtner dali podobu dnešní Ludwigstraße s vítězným obloukem (Siegestor) na jedné a lodžií dle florentského vzoru (Feldherrnhalle) na druhé straně a univerzitním komplexem a kulturním centrem náměstí Königsplatz se stavbami ve stylu řecké antiky. Ludvíkův syn Maximilián II. (1848 – 64) podporoval hlavně duchovní vědy, ale rád i stavěl, hlavně v novém, anglickou gotiku připomínajícím "maximiliánském" stylu, v němž vznikla např. Maximilianstraße, dnes jedna z nejexkluzivnějších a nejdražších nákupních ulic kontinentu. Za regentské vlády jeho bratra prince Luitpolda (1886 – 1912) zažil M obrovský ekonomický a kulturní rozmach. Mj. vznikla např. Prinzregentenstraße a Prinzregententheater. Na přelomu století zažil rozmach Schwabing jako umělecká čtvrť, z té doby známa řada důležitých spisovatelů a malířů. 1896 založen kulturní časopis Die Jugend, který dal jméno secesi (Jugendstil). 1911 založeno umělecké sdružení modrý rytíř. Thomas Mann ve vyprávění Gladius Dei pro tuto epochu utvořil okřídlené slovo "Mnichov září". Hrůzné události 1. sv. války znamenaly konec vlády rodu Wittelsbachů v M. V posledních dnech války, v listopadu 1918, vedl Kurt Eisner pochod dělníků a rolníků ze čtvrti Theresienwiese do středu města. V pivovaru Mathäser Bräuhaus (v M pivovary tradičními místy politických událostí) vyhlášena Bavorská republika. Do královské rezidence vnikli obyvatelé města. Nikoho tam ale už nenašli, protože Ludvík III., poslední král rodu Wittelsbachů, uprchl autem. Po 1. sv. válce a dvoutýdenním epizodickém pokusu o nastolení sovětského systému (bavorská republika rad 1919) M baštou pravice a centrem odporu proti sociálně demokratické vládě Výmarské republiky. Pravicově orientovaná bavorská vláda nebránila růstu extrémních nacionalistických nálad a šíření antisemitismu. Adolfa Hitlera přitáhla do M nejdříve kulturní atmosféra města. Brzy se ale obrátil k hlučnému německému nacionalismu. Hitlerův slavný M pivní puč 1923 měl být prvním krokem ve snaze o přinucení bavorské státní vlády spolupracovat při nacistickém pochodu na Berlín. Puč však skončil na Odeonsplatz, zastaven kordonem policistů, debaklem a Hitler se dostal do vězení. O 15 let později, během Hitlerova projevu na památku puče v Měšťanském pivovaru, se jej osamělý atentátník Georg Elser pokusil zabít bombou. M byl hlavním městem nacionálně socialistického hnutí. Bylo zde hlavní Hitlerovo sídlo, tzv. Hnědý dům, kde bydlel od 1930. V jeho blízkosti došlo k úpravě náměstí Königsplatz se stavbami ve stylu řecké antiky na místo kultovních shromáždění NSDAP. Na okraji náměstí postaveny dva čestné temply k připomínce padlých pučistů z 1923, a dvě mohutné budovy, tzv. Führerbau a Verwaltungsgebäude, centrála strany. NSDAP skoupila mnoho budov v okolí a umístila sem další stranické orgány. Od 1935 se M přezdívalo „hlavní město nacistického hnutí“. Tento statut byl jen posílen 1938, kdy došlo k vyrabování hlaví židovské synagogy. A o pouhých 5 měsíců později v průběhu tzv. "křišťálové noci“ zničena většina německých židovských podniků a modliteben. V září 1938 se ve Führerbau uskutečnilo setkání britského premiéra Neville Chamberlaina a francouzského předsedy vlády Edouarda Daladiera, kteří s Hitlerem a Mussolinim podepsali M dohodu o okleštění Československa. Plánována další mohutná výstavba hlavního nádraží, kinopaláce a pivního domu. Dříve než byla zahájena, vypukla válka. Během 2. sv. války 71 náletů, při nichž zahynulo 6 tis. a zraněno 16 tis. lidí. Nejsilnější bombardování 1944, kdy silně poškozen kostel Frauenkirche a kostely sv. Petra a sv. Michala, stejně jako značná část královské rezidence a Staré pinakotéky. Tzv. Hnědý dům také zničen, ironií osudu ale většina ostatních budov spojených s Hitlerem zůstala nedotčena. Ihned po 2. sv. válce v americké okupační zóně znovu proklamován Svobodný stát Bavorsko, který přijal novou ústavu a v září 1949 se stal jednou ze zemí SRN. Američané, kteří obsadili M., nechali po válce strhnout oba temply, z Hnědého domu zůstaly už jen trosky. Rozhodnutí, co bude se dvěma dalšími budovami, trvalo několik let. Protože v M nebylo mnoho zachovalých staveb, bylo nakonec rozhodnuto, že nebudou zbourány. Dnes slouží jedna VŠ hudební a divadelní, ve druhé umělecké sbírky.  Olympijský areál, 4 km na s od centra, světovým architektonickým unikátem. 1992 otevřeno nové letiště Franz Josef Strauß, staré zavřeno a na jeho místě centrum veletrhů Messestadt Riem.

Procházka 1: Výchozím bodem Karlovo náměstí. K vidění zde jedna ze tří hradeb, vymezující historické jádro. Brána vede do starobylé ulice, dnes místa mnoha luxusních obchodů. Zde stojí i Stará akademie a renesanční jezuitský kostel. Turisty nejvyhledávanější je Marienplatz se starou i novou radnicí. Vedle vysoká věž kostela sv. Petra s vyhlídkou. Největším M chrámem katedrála Frauenkirche. Deutsches Museum – jedno z nejstarších a největších muzeí vědy a techniky na světě otevřeno 1925. Prostřednictvím modelů, rekonstrukcí a multimediální projekce přibližuje taje mnoha vědních oborů. 14 km chodeb, rozdělených do mnoha oddělení nabízí expozici letectví, automobilů, lodí, mikroelektroniky, astronomie, prohlédnout si oddělení fyziky a chemie či třeba navštívit observatoř. Alte Pinakothek – v jedné z nejslavnějších uměleckých galerií na světě, můžeme zhlédnout mistrovské díla německých, španělských, italských či nizozemských malířů. Neue Pinakothek – galerie vystavující moderní evropské malířství a sochařství. Bayerisches Nationalmuseum založené 1855. Nalezme zde románské, gotické, barokní, lidové či užité umění (obrazy, sochy, figurky ze slonoviny, vánoční betlémy, porcelán). Hofbräuhaus – nejznámější pivnice ve městě. Residenz – bývalá královská rezidence, dnes muzeum. Theatinerkirche se zajímavým barokním mobiliářem. Asamkirche – malý rokokový kostel z 18. stol. V nádherně zdobeném interiéru stojí za zmínku především oltář se sousoším sv. Trojice a úchvatná kazatelna. Nymphenburg – letní sídlo bavorských vévodů, nyní již součást města. Národní divadlo, kde mělo premiéru mnoho z oper R. Wagnera. Milovníci rychlých kol navštíví BMW muzeum. Za pozornost stojí i ZOO.

Procházka 2: Začneme na Max-Josephs Platz. Uprostřed pomník 1. bavorského krále Maxmiliána I. z 1835. Celou jednu stranu náměstí uzavírají budovy Rezidence – sídla Wittelsbachů. Národní divadlo postavil 1811 – 8 ve stylu řeckých chrámů Karl von Fischer. Vzorem pařížské divadlo Odeon. Průčelí má trojúhelníkový tympanon nesený mohutnými korintskými sloupy. Budova Hlavní pošty na protější straně náměstí z 18. stol., dříve sloužila jako palác Törring-Jettenbachů. S průčelí obrácené do náměstí Max-Josephs-Platz nese vysokou arkádu, připomínající stavby Florencie. Mincovní úřad založil 1563 vévoda Albrecht V. Původně zde v přízemí vévodské konírny a v 1. patře Kunstkammer – sbírky. Mincovna zřízena 1803. Alter Hof, tedy 1. vévodskou rezidenci, zde nechal 1255 v místě, které tehdy tvořilo nejs výspu města, postavit vévoda Ludvík Silný. Měl sloužit jak proti cizím vetřelcům, tak i proti vzpurným měšťanům. Jde o 1. vévodskou rezidenci Wittelsbachů v M. Dvorský pivovar založen 1589, ale v následujících staletích několikrát přestavěn. Současnou podobu získal 1896 – 7. Poslední úpravy 1986. Výroba piva odtud přeložena již 1882 do čtvrti Haidhausen a tak celý komplex začal sloužit jako obrovská pivnice. Ta je z historického hlediska zajímavá událostmi 1923, kdy zde byl zahájen fašistický puč proti republice, v jehož čele stál Adolf Hitler. Kostel sv. Ducha dříve součást špitálu sv. Ducha, založeného 1271. Stará radnice první správní budovou M a postavena zde již 1345. U zrodu současné budovy J. Ganghofer, který zde pracoval 1470 – 4. Viktualienmarkt – hlavní mnichovské tržiště, které funguje už od 1807. V masopustní úterý tu každoročně tzv. „tanec trhovkyň“, kdy trhovkyně tancují při dechovce. Kostel sv. Petra nejstarší v M. Marienplatz, centrum dění od samých počátků M, s Novou radnicí. Kostel sv. Michala významná stavba německé renesance z 1583 – 97. Frauenkirche - Katedrální kostel PM, symbol M.