Závěr života

Ve více než sedmdesáti letech se stal roku 747 mohučským arcibiskupem. Když se mu přiblížila osmdesátka, předal arcibiskupství svému učedníkovi svatému Lullovi, nevzdal se však své misijní činnosti. Na sklonku života se roku 753 spolu s 50 mnichy vrátil do Fríska, kde své dílo započal. V předtuše své blížící se smrti napsal s narážkou na životní cestu svému nástupci na mohučském stolci biskupovi Lullovi: "Rád bych přivedl ke zdaru cíl této cesty a nemohu se v žádném případě tohoto přání vzdát. Den mého konce je blízko a čas mé smrti se nachýlil. Své tělesné ostatky odložím a vystoupím k věčné odměně. Avšak Ty, můj drahý synu, nadále bez okolků povolávej lid od jalovosti omylu, dokonči již započatou stavbu baziliky ve Fuldě a ulož tam mé tělo, zestárlé dlouhými roky života". 754, když se chystal ke slavení mše svaté v Dokkumu (dnešní severní Holandsko), kde snad chystal biřmování, byl napaden bandou pohanů. Předstoupil před ně s klidnou tváří, zakázal svým lidem, aby bojovali, a řekl: "Děti, přestaňte bojovat, zanechte války, protože svědectví Písma nás varuje, abychom neodpláceli za zlo zlem, nýbrž dobrem. Nadešel vytoužený den, čas našeho konce. Mějme odvahu v Pánu!". To byla jeho poslední slova před tím, než padl (i se svými 52 společníky) pod údery agresorů.

Ostatky mučedníka Bonifáce byly nejprve přepraveny do Utrechtu, kde ho pohřbili v tamní katedrále, ale nakonec byly přeneseny do kláštera ve Fuldě, kde si přál být pochován, a kde se mu dostalo důstojného pohřbu. Z hrobu se brzy stalo poutní místo. I dnes je možné navštívit - v kryptě dómu ve Fuldě - hrob tohoto velkého světce a pomodlit se na něm. A také další - již zmíněná - místa, připomínající jeho bohatý život.