Hohenschwangau

Zakoupili jsme lístky nejen na Neuschwanstein, ale i na Hochschwangau, a na ten jsme se vydali nejdřív (čas prohlídek je na vstupenkách určen). Vystoupali jsme poměrně krátkým chodníkem, prošli jsme se po nádvoříčkách a parčících a vyčkali času vstupu. Prohlídku jsme absolvovali s audioprůvodcem. Upřímně řečeno – na jedné straně vymakaný systém vstupenek, na druhé straně přetížený prohlídkový okruh, prohlídky přeplněných místností a okruh poměrně kratinký.

Maxmilián II. Bavorský (otec Ludvíka II.) byl bavorským králem 1848 – 64. Narodil se jako prvorozené dítě bavorského následnického páru, jejichž sňatek se uskutečnil 1810 v Mnichově. Jeho otec Ludvík I. se 1825 stal 2. bavorským králem. Maminkou byla Tereza, dcera saského vévody Fridricha a jeho manželky Šarloty Mecklenburské. H leží při jezerech Schwansee a Alpsee 820 m n. m. H byl oblíbené rodinné sídlo krále Maxmiliána, který jej  obnovil téměř z trosek. Zámek stál na místě starého hradu a zaujímal mimořádně důležité místo v germánských tradicích. První hradby zde v 11. stol. vztyčili pyšní rytíři ze Schwangau, poprvé zmiňován ve 12. stol. jako hrad Schwanstein. Později ho okupoval Hiltebold, křižácký rytíř. Císař Fridrich Barbarossa s doprovodem se tu zastavil na 1. cestě do Říma. H byl však spojován hlavně s mytickou postavou Lohengrina, Labutího rytíře. Naznačovalo to i jméno hradu, které by se dalo přeložit jako Vysoký Labutín. Podle legendy se mladý rytíř právě z jeho hradeb vydal na svou slavnou výpravu k Rýnu, aby osvobodil Elsu Brabantskou. Schwangauští rytíři v 16. stol. vymřeli, hrad zůstal opuštěn a chátral. Když korunní princ Maxmilián 1832 hrad objevil, nezbývalo z něj nic víc než romantické trosky obrostlé břečťanem. Maxmiliánovi se zalíbila jeho poloha, že se okamžitě rozhodl dát rozvaliny restaurovat. Výsledkem je perla novogotiky, pohádkový hrad s okny z barevného skla, který se ježí cimbuřími, balkony a věžemi vzpínajícími se k nebi. Zámek H není velký. Pokoje hlavních apartmá, zabírající 1. a 2. patro, jsou poměrně skromné, protože hrad byl spíše velkým letním sídlem než královskou rezidencí. Příznačně určil král za vedoucího stavby malíře Quaglioho a přiřadil mu k pomoci architekta Georga Fridricha Zieblanda. Quaglio neměl v praktickém stavitelství zkušenosti, přesto se do práce pustil vší silou tak, že krátce před dokončením stavby zemřel. Práce potom pokračovaly pod mnichovským architektem Josefem Ohlmüllerem. Výmalba místností je realizována dle návrhů Moritze von Schwindela. Nástěnné malby připomínají legendární minulost hradu a hrdinské postavy Parsifala a Lohengrina. Pověst o Lohengrinovi zobrazovaly malby na stěnách Schwanrittersaalu, sálu Labutích rytířů, který sloužil jako hradní jídelna, a ostatní místnosti hradu zdobí mnohé další mytické náměty. V tomto stavu se zachoval zámek do dnešních dnů. Vnitřní zařízení z období Biedermeieru zůstalo nezměněno. Zámek sloužil královské rodině jako letní sídlo a byl místem vychování Ludvíka II. 1865 na H pozván Ludvíkem II. Richard Wagner, poprvé bydlel s králem pod jednou střechou. Ze 4 věží romantického zámku hráli každé ráno královští hobojisté wagnerovské motivy – Ranní pozdrav, Královský pozdrav, a Wagnerova magická moc nad králem narůstala. Ludvíkova matka Marie Bavorská žila na zámku ještě 3 roky po smrti svého syna, dokud zde nezemřela. Současným vlastníkem zámku Fond vyrovnání rodu Wittelsbachů. Na dně údolí pod s stranou zámku je přirozený Schwanseepark, který je v současnosti zcela zarostlý. Park byl zřízen podle plánů Peter Joseph Lenné.