Hof

Do města jsme svižně dorazili při pobytu ve Františkových lázních. Příjemné, útulné. Na náměstí jsme hned zaregistrovali ty speciální prodavače horkých párečků, o nichž jsme už věděli z přípravy. A nakonec jsme jich tu okolo centra objevili 5 až 6. Zajímavý prvek místního koloritu. Řada kolemjdoucích se s nimi pouští do řeči ... Na konci náměstí vysoké věže Marienkirche s nezvyklým modrým stropem v pěkném interiéru a pamětní bustou blahoslaveného Bernharda Lichtenberga, který v Hofu 1943 zahynul při transportu do Dachau. Pak jsme sešli uličkou k pěkně upravenému areálu evangelického kostela St. Lorenz s parčíkem a střediskem. Pohodové místo. Pak jsme prošli náměstím na opačnou stranu a i tady procházeli ulicemi se zajímavými domy, kašnami apod. Neměli jsme zde ovšem štěstí, protože kostel St. Michalis byl z důvodu velké rekonstrukce uzavřen. A vzhledem k nedostatku času jsme také nevylezli na radniční věž, nezašli dolů do kostela Sv. Ducha, nenavštívili ani další jistě zajímavá místa. Takže máme důvod se sem ještě podívat. Samozřejmě jsme ovšem zašli také na kafčo a místní kapučínko, štrůdl i další zákuseček stály za to.

Město s 50 tis. obyvatel nedaleko Chebu. Kolem 1080 venkovské sídlo Rekkenze s původní farou Sv. Vavřince. 1214 první doložená zmínka. Kolem 1230 založení opevněného nového města. 1292 klášter františkánů. 1299 vyhořelo staré i nové město. 1319 zapsání městských práv. 1348 klášter klarisek. 1373 pánové z rodu „Vögte von Weiss“ prodávají Hof a Regnitzland purkrabím z Norimberka. 1430 výpalné husitům. 1433 1. Hofský Bačkorový den (Schlappentag). 1465 "Hofský oltář". 1529 reformace v Hofu. 1546 založení gymnázia. 1553 sedmitýdenní obléhání města (Markraběcí válka). 1557 první tiskárna knih. 1563 – 66 radnice od Nikolause Hofmanna z Halle. 1592 kronika od Enocha Widmana. 1625, 1690 velké požáry města. 1632 – 43 nejhorší léta Třicetileté války. 1792 připojení k Prusku, 1806 pod francouzskou správu, 1810 Bavorsko. 1823 velký požár města, který zničil 9/10 staveb. 1848 železnice H – Neuenmarkt (královská bavorská) a H – Plauen (královská saská). 1864 položení základního kamene katolického Marienkirche. 1865 železnice H – Cheb. 1867 horská železniční trať "Fichtelgebirgsbahn" až do Řezna. 1945 letecké útoky, četné oběti. Koncem roku zřízení hraničního sběrného tábora Moschendorf. Velký příliv uprchlíků z řad vysídlenců i ostatních říšských Němců bez domova. Celkem zde odbaveno kolem 600 tis. uprchlíků, z toho 23.292 zůstalo v Bavorsku. Založení H symfoniků. 1969 uvedeno do provozu letiště H – Pirk. 1971 H sídlem posádky Bundeswehru. 1975 odborná vysoká škola pro veřejnou správu a právní péči zahajuje vyučování se 40 studenty. 1978 hudební škola H symfoniků. 1989 ve 14 zvláštních vlacích přijelo do H přes Prahu a Dráždany 13.600 uprchlíků z NDR. Během tří dnů po otevření hranic s NDR přijelo do H 330 tis. návštěvníků ve více než 90 tis. aut. 1991 základní kámen nového divadla. 1992 přestavba regionálního letiště na mezinárodní standard. 1994 nová odborná vysoká škola H zahájila vyučování s 96 studenty. Otevření nového divadla.

• Bismarckova vež – Monumentální kamenná stavba slavnostně otevřena 1921 a 1996 renovována. V létě otevřena celodenně. Pěkný výhled na město i pohoří Fichtelgebirge (Smrčiny) a Frankenwald (Francký les), při dobré viditelnosti lze dohlédnout až daleko do Durynska a Saska.
• Botanická zahrada – Městský park Theresienstein ukrývá opravdový klenot, Botanickou zahradu. Založena před 70 lety, ale dnešní vzhled a charakter jí vtiskli zahradníci v 60. letech. 2 velké částí: geometricky založené “rozárium” s úsekem léčivých rostlin a část s alpinem, leknínovým rybníčkem, stíněnou částí s rozsáhlými plochami nádherných trvalek. Vegetace zastoupena rostlinami z celého světa, ale i téměř vyhynulými druhy domácích rostlin. Idylicky uspořádaná odpočívadla zvou k posezení. Zde lze nechat hluk a hektický shon za sebou a vychutnat mnohotvárnost rostlinného světa. Otevírací doba: duben – srpen 8 – 20, září – říjen 8 – setmění, listopad – březen zavřeno
• Divadlo – Opera, opereta, činohra, muzikál, balet a studiová představení. To vše nabízí. Už návštěva budovy hodnotná – Foyer ve třech výškových úrovních a zaujme hrou světla. Hlediště pro 567 diváků nabízí komfortní posezení a perfektní výhled z každého místa. Otevřeno 1994. 1995 vyznamenáno cenou německých architektů – je zcela moderní a podřizuje se plně svému účelu.

• Fernwehpark – home of the world. Podnikněte skvělý výlet pro celou rodinu.
• Hlavní nádraží – 1880 nedostačující malé nádraží nahrazeno novým průchozím nádražím se skvostnými čekárnami. Jelikož Hof na hranici Bavorska a Saska, mělo nádraží bavorskou a saskou část. Ještě dnes přístupný „Královský sál“ sloužil k setkávání reprezentantů obou států a dnes součástí nádražní restaurace, využívané k pořádání kulturních a společenských akcí. Před nádražím tvoří zeleň i památník, symbolizující otevření hranic s NDR. Hofské hlavní nádraží bylo pro uprchlíky, kteří vycestovali 1989 přes vyslanectví bývalé ČSSR, první stanicí na „západě“.
• Horké párečky od „Wärschtlamo“ – Již o způsobu psaní neshoda: je to Wärschlamo, Wärschdlamou či Wärschtlamoh? Úplná shoda však v hodnocení teplé dobroty „Wienerla“ (vídeňské párky), „Knacker“ (vuřty), „Weisswärscht“ (bílé párky) a „Bauernwärscht“(selské párky), nabízené zástupci cechu, který existuje pouze v Hofu. A  mnohý zahraniční host by tyto muže s nablýskanými, uhlím vyhřívanými měděnými kotli a koši plnými křupavých housek měl velmi rád v rodném městě. Tito tzv. „Wärschtlamänner“ patří k obrazu Hofu  stejně, jako radnice, kostel Sv. Michaela či staré nádraží. Jejich cechu na Sonnenplatz naproti katolickému městskému kostelu Sv. PM postaven památník.
• Příměstská rekreační oblast a jezero Untreusee – J od města, ale ještě na jeho území, příměstská rekreační oblast „Untreusee“. Ačkoliv jezero vytvořeno lidskou činností, zapadá do měkké kopcovité krajiny, jako by jej vytvořila příroda. Ráj pro plavce, jachtaře, surfaře a rybáře, ale i procházející se a pro ty, kteří hledají jen klid. Oblast Untreusee ceněna v celém regionu i za jeho hranicemi. A i když vody a břehy v létě zaplní několik tisíc lidí, stále zůstává dostatek místa pro každého, kdo hledá samotu, klid a pohodu. Untreusee, pojmenované podle potoka Untreubach (Nevěrný potok), který ho zásobuje, vybudováno jako rekreační a sportovní zařízení 1976 – 9. Plní i vedlejší vodohospodářskou funkci, v pozdním podzimu navyšuje nízký vodní stav řeky Saale a v zimě zadržuje velkou vodu. Jezero dlouhé cca 2 km, široké 700 m a povoleny zde téměř všechny druhy vodních sportů s výjimkou jízdy na motorových člunech. V létě, při normálním stavu vody jeho plocha 600 tis. m² a  hloubka na 300 m dlouhé hrázi přibližně 15 m. V j části, na přítoku potoka, vytvořen významný přírodní biotop se vzácnými rostlinami a ojedinělými živočišnými druhy. S břehem jej spojují 4 dřevěné mosty. K procházce okolo jezera zvou stezky pro pěší i cyklisty. 2 varianty – krátká (4,4 km) přes dřevěné mosty či delší (6,6 km) okolo celého biotopu. Cestu lemují  lavičky s výhledem na Untreusee. V s části jezera, v tzv. intenzivní zóně, veškerá zařízení pro trávení volného času i 3 parkoviště. V centrální části na příjezdu lodní stojany, pronajímané městem, dále lodní haly různých spolků vodních sportů a kancelář vodní stráže. Trochu výše odstavné místo pro milovníky lodí. Na z od místa uložení lodí přímo na břehu letní restaurace s 1000 místy k posezení venku, zde možné pronajmout si šlapací lodě. Lesní Lanový park Untreusee! Ujdete pouhé 3 minuty od velkého bezplatného parkoviště a jste v hlubokém lese plném překvapení pro „horolezce – šplhouny“. Zažijete jedinečnou jízdu přes jezero na lanové dráze! Na trase vás čekají mimo jiné: Tarzanovy skoky, prolézací tunel a závěsný lanový most.
• Kostel „Hospitalkirche“ – Stojíte-li před kostelem před Dolní branou, získáte dojem, že jde o malý kostelík v gotickém stylu. Skromný zevnějšek, ale zato přímo ohromující, bohaté umělecké barokní provedení uvnitř. Skutečný klenot! Přes 100 obrazů ze Starého a Nového zákona zdobí dřevěný kazetový strop a vrchní patro na dřevěných podpěrách. Obrazy namaloval H malíř Heinrich Adreas Lohe dle motivu biblických obrazů o Merianovi a Osiandre 1688/9. Hlavní část – oltářní skříň obsahuje 3 figury: PM s Ježíškem ve středu, sv. Kateřina vlevo a pravděpodobně Sv. Barbora vpravo z pozice pozorovatele. Pravé oltářní křídlo  znázorňuje narození Ježíše a modlitbu Tří králů. Kostel se výborně začlenil do celkového obrazu staré nemocnice, ze kterého se zachoval ještě sklep, církevní úřad, místnost konventu a úřednický dům na s straně dvora. Název „Hospitalkirche“ není pro některé obyvatele H běžný – znají ho jako „Siemakerng“ (Sedmičkový kostel). Důvod: dříve museli návštěvníci nedělní hlavní bohoslužby odcházet v létě ze svých polí časně, neboť začínala již v 7 hod. Nyní celoročně vždy v 19 hod.
• Kostel PM – Po reformaci v Hofu téměř po 3 století neexistovalo katolické společenství. To se změnilo po začlenění města do Bavorska (1806). Od toho data stále stoupal počet katolických obyvatel. Pro ně 1864 dle plánu řezenského stavitele katedrál Denzingera postaven Marienkirche v novogotickém stylu. Poloha hlavního katolického kostela, který ukončuje j část starého města, výhodná: jeho 57 m vysoké věže – z věž trochu vyšší – vystupují vysoko k obzoru. Ať se blížíte k městu odkudkoliv, jsou nepřehlédnutelné. Novogotický styl, v němž kostel postaven, viditelně dokazuje, že není zdaleka tak starý  jako kostel Sv. Michaela: základní kámen položen 1864 a 1867 první bohoslužba.
• Kostel St. Michaelis – V okenním překladu  vchodového s schodiště sice vytesáno 1559, ale hlavní evangelický kostel v Hofu, který s radnicí formuje obraz ulice Ludwigstrasse, je daleko starší. Dle historických pramenů začalo první z celkem 4 stavebních období okolo 1230. Tehdy vznikla kaple, zasvěcená archandělovi Michaelovi a je „pobočkou“ kostela Sv. Vavřince. Žádný jiný kostel nebyl tak sužován válkami a požáry jako kostel Sv. Michaela. Po zničení při požáru města 1299 postaven 1380 a 1386 trojlodní halový kostel s příčně vysunutými kaplemi. Jednoznačně nejdůležitější stavební etapou 3. v pořadí od 1480, neboť kostel sv. Michaela dostal konečnou podobu. Při nezbytném rozšíření  z důvodu stálého nárůstu počtu obyvatel učiněn odvážný krok: směrem na v proražena hradba. Za reformace kostel sv. Michaela 1536 zvolen hlavním evangelickým kostelem. Několikatýdenní obléhání 1553, při kterém kostel intenzívně ostřelován, připomínají dělové koule na středním chórovém okně a na s věži. Městský požár 1823 měl katastrofální důsledky: zůstaly pouze věže a okolní zeď. Díky tomu se mohl při nové výstavbě od 1826 zachovat vnější charakter. Plány navrhl Georg Erhard Saher, který předtím činný v Postupimi a spolupracoval s proslulým Karlem Friedrichem Schinkelem. Kostel Sv. Michaela znovu zvětšen a  postaven v jednoznačném novogotickém stylu. Změna postavení sloupu znamenala pro střední loď rozšíření, zatímco postranní lodě hodně ustoupily. Tím vznikl velký světlý chórový prostor. Změněny také věže, na které nasazeny osmiúhelníkové helmice. Při stálých přestavbách sehrál důležitou roli rok 1884. Odstraněna stěna portálu se žulovými sloupy a v prostoru chóru instalována nová barevná okna. Představují zvěstování, narození, zmrtvýchvstání a zjevení Páně. Tři střední okna vytvořil berlínský profesor Carl Gottfried Pfannschmidt. Vybavení kostela z doby po požáru 1823, mimo gotického dřeveného krucifixu z 15. stol. O jedno umělecké dílo dnes návštěvníci ochuzeni: původní vysoký oltář z 1465, známý jako „hofský oltář“, je ve „Staré pinakotéce“ v Mnichově. Je považován za jeden z nejhezčích franckých deskových oltářů s 8 obrazy, vytvořen bamberským Hansem Pleydnwurffem. V dopise evangelického děkanátu projevena lítost nad ztrátou tohoto uměleckého pokladu: bohužel až příliš oddaný městský rada daroval na podnět úřadu Ludvíka I. oltář královským sbírkám v Mnichově. Opakované snahy o vrácení do Hofu v posledních desetiletích neúspěšné. Současný oltář od mnichovského umělce Anselma Sikkingera z 1884. Představuje oltářní sakramenty, na postranních křídlech 4 evangelisty a  v horním části oltáře symbolické zobrazení víry, lásky, naděje. Výjimečným uměleckým dílem varhany, které vytvořili 1834 bratři Heidenreichovi a při skladbě tónů se čerpalo od Silbermanna. 1967 při důkladné renovaci dle starých podkladů rekonstruováno základní patro, horní patro a pedál – a jako třetí nástroj vědomě doplněno moderně uspořádané stavědlo. Podle odborníků představuje toto dílo ve stylu biedermeier nejzvučnější varhany v Bavorsku. Varhany a k tomu ještě výborná akustika v kostele jsou samozřejmě ideálním předpokladem pro oratoria a koncerty Hofských symfoniků, známých umělců a sboru kostela sv. Michaela, který se těší výjimečnému ohlasu. Imponující je večerní pohled z výšiny Theresienstein, když je nasvícen kostel sv. Michaela i radnice, jakožto jeho vzdorovitý „soused“.
• Labyrint s rozhlednou – Plochy na Labyrintu mají ze všech částí parku nejstarší tradici. Již v 17. stol. zde zahradní bludiště, které pro školní mládež založil její učitel. Nápad postavit na výšine objektu Labyrintu umelou ruinu s vyhlídkovou věží promýšlen Zkrášlovacím spolkem od 1877 a v následujících letech prosazen. Protože objekt měl budit dojem zbořeného středověkého hradu, nabízelo se použít oblouk brány zachovaný po vyhoření hofského zámku 1743. Labyrint oblíbeným cílem hofských občanů, nejen kvůli pěkné poloze a dobré vyhlídce.
• Kostel Svatého Vavřince – Nesporně prapočátek Hofu: 1214 poprvé zmíněny vesnice Rekkenze, z níž se později vyvinul Hof, i kostel Sv. Vavřince. Dle zápisu kronikáře Enocha Widmana měla být kaple sv. Vavřince založena dokonce již 1080. Nijak mohutný kostel fascinující. Již díky poloze na skalnatém ostrohu nad řekou Saale, na kterém kdysi dle pověsti měl stát hrad Klausenburg. Kostel, fara s hrázděným štítem a malý park, až do 1863 používaný jako hřbitov, tvoří uzavřený celek. Zároveň i oáza klidu ve shonu mezi starým městem a farou. V kostele dva umělecké poklady: vedle krucifixu z okolo 1500 i cenný a dle přispěvatele pojmenovaný oltář Hertnida von Stein. Původně určen pro kostel sv. Michaela, ale v 16. stol. umístěný sem. Šťastná náhoda, protože jinak by v kostele sv. Michaela shořel při velkém požáru města 1823.
• Radnice – Radnice má ideální polohu, i když  nestojí ve středu města, ani na náměstí. Jde o příjemně laděnou stavbu s dvoubarevnou fasádou a štíhlou věží, která ale v průběhu století svou tvář několikrát změnila. 1562 stará radnice stržena, protože radní chtěli obraz města vylepšit. Novostavba vznikla ve stylu renesance podle plánu známého stavitele Nickela Hofmanna z Halle. Zpočátku nebyla radnice pouze sídlem městské správy, ale sloužila více účelům současně: v přízemí byla obchodním místem, první patro patřilo Radě, soudu a mučírně a ve druhém patře byl velký společenský sál, kde se konaly plesy, svatby a divadelní představení. Arkýře na rozích stavby směrem k Ludwigstrasse byly místem, odkud se oznamovaly vyhlášky a rozhodnutí Rady města. Přímo před radnicí stál pranýř a tzv. „domeček bláznů“ (Narrenhäuschen). V původní podobě zůstala radnice, i když 1625 vyhořela. Nová výstavba byla možná teprve postupně po skončení třicetileté války a proběhla v barokním stylu. 1690 věž opět obětí plamenů. Dostala novou podobu: byla vyvýšena zvonicí a vybudován ochoz, ze kterého i dnes hezký výhled na město. Při velkém požáru 1823 radnice bezprostředně vedle centra požáru. Vystupující vysoké zdi a klenba ale zůstaly stát. Při obnově zůstaly zachovány, i když se změnil styl: architekt Georg Erhard Saher se rozhodl pro novogotickou výzdobu. Hofská radnice později sloužila dokonce jako vzor pro radnici ve Výmaru, která  je ovšem bohatší. Při snaze přeměnit renesanční radnici Nickela Hofmanna v novogotickou stavbu se Saher ovšem nespokojil s vodorovnými ukončeními, které zdůraznil zubatý věnec na věži a budově, nýbrž nechal na stěnách udělat bohaté gotické ornamenty. To je nápadné zvláště na straně k ulici Ludwigstrasse. Zde i dřívější městský znak, ovšem bez „divých mužů“ držících štíty. Po 2. sv. válce nezbytná renovace, novogotický zubatý věnec zničený. Důvod: střešní okap za ním neodváděl v období, kdy na něm ležel sníh a led, dostatečně vodu, takže ukončení střešních nosníků a krokve bylo úplně zpuchřelé. Z finančních důvodů oba arkýře a věž zakryty kulatým krytem. Zároveň mohl být velký prostor v horním poschodí upraven na zasedací sál pro městskou radu. Na štíhlou radniční věž lze vystoupat v pracovních dnech během letních měsíců (klíč na informacích radnice či v Turistickém informačním centru).
• Staré město – Kdo zde očekává znatelné stopy  minulosti, bude zklamaný. Ty nalezne v „novém městě“, které s opevněním tvořilo vlastní město. Za zdmi se rozkládalo staré město, které vzniklo z osídlení „Rekkenze“ a kostela sv. Vavřince a bylo počátkem osídlování. Zpátky do přítomnosti: I když je radnice v „novém městě“, staré město se mezitím stalo neohraničeným centrem Hofu. Bezesporu získalo přeměnou na pěší zónu. Staré město v první řadě nákupní ulicí s obchodními domy, butiky, kavárnami, malými a velkými obchody, bankami atd. V minulosti neustálé „kosmetické“ změny. Řady domů na obou stranách odrážejí neustálou změnu a působí živě a proměnlivě. Díky pěší zóně město získalo jedinečný prostor pro nákupy i posezení v kavárnách, na lavičkách a a setkávání ve všední dny i o svátcích.
• Staré nádraží – Již 1848 vzniklo před branami nového města první nádraží. Navrženo Friedrichem Bürkleinem, stavitelem bavorského krále. “Vstupní hala“ provedená jako trojlodní bazilika se zachovala dodnes, i když její délka nedosahuje původních 105 m. Je za hlavní poštou, mezi náměstím Konrada Adenauera a náměstím Hallplatz a je bezesporu jednou z mála zachovaných památek z počátků železnice v Bavorsku.
• Theresienstein – Nejstarší městský park v Německu a nejkrásnější park Německa 2003 – Se zvelebováním nedotčeného území "Fröhlichstein" a jeho přeměnou v městský park započato již 1819. Období vzniku zcela v souladu s principy klasické krajinné zahrady – hranice mezi parkem a volnou přírodou jako by neexistovala, lavičky a altánky  s pohledem na nivy řeky Saale a město Hof šikovně zakomponovány do objektu a parkem procházejí vlnité, přírodním zákonitostem přizpůsobené cesty. Vedle tohoto hlediska od počátku záměrem vytvoření místa dostupného všem občanům. Již od 1829 objekt z směrem rozšířen až k ulici „Alte Plauener Strasse.“ Díky husté síti pěšin vznikly různé části parku, jako např. čtvrť ovocných stromů, jednotlivé stromy se slunečnicovým podrostem, záhony růží a čtvrtě osázené různými listnatými a jehličnatými stromy. Okolo 1828 vznikla myšlenka, postavit jako hlavní atrakci Fröhlichensteinu hospodářskou budovu, která by měla sloužit jako výletní hospoda a místo družného setkávání. 1832 konečně první hospodářská budova postavena.
• Návštěva královny – 1836 navštívila Fröhlichenstein královna Tereza Bavorská v doprovodu svého syna Otty Řeckého a velkovévody z Oldenburku. Na počest významné návštěvy byl objekt parku přejmenován na „Theresienstein“ (Terezin kámen).
• Rozšiřování parku – S postavením železniční tratě 1848 začalo v Hofu průmyslové období, jehož důsledkem rychlá změna městské zástavby a razantní růst počtu obyvatel. Zároveň obyvatelé oceňovali význam parku Theresienstein. To se projevilo i založením Zkrášlovacího spolku s cílem rozšíření a úpravy městského parku, kvůli čemuž spolek sám kupoval pozemky a řídil rozšiřování parku. Předsedou spolku Gottlob Thomas, který se jako městský stavební rada zabýval zahradním uměním. Za něj vznikly četné nové objekty a úpravy. Navrhl kobercový záhon s fontánou, přičemž do uspořádané plochy krajiny  začlenil geometrický prvek. Plocha pod kobercovým záhonem osázena okrasnými rostlinami a palmami, což podtrhuje oblíbenost exotických rostlin v minulém stol. a postaven pavilón. Park opět rozšířen. Vznikl zahradní prvek s velkou botanickou rozmanitostí a raritami, „pleasure-ground“. Další vyhlídkový pavilón v historickém stylu s bohatou ornamentální řezbou postaven 1885 na  kopci, upraveném romantickými skalními partiemi a exotickými rostlinami. K uctění svého stavitele stavba pojmenována „Thomashöhe“. Hájek „Luitpoldhain“ založen ve stylisticky velice zajímavé etapě odeznívajícího 19. stol. Zřízením této parkové plochy získal celý park dodatečně rozsáhlou oblast k procházkám, která zamýšlena pro odpočinek a zábavu  občanů. V mnoha detailech, jako v idylicky umístěných rybnících, vodních nádržích s fontánami a v dalších pavilonech, zde vytvořeny malé pamětihodnosti.
• ZOO – Vedle městského parku s množstvím různých druhů exotických a domácích zvířat. V sousední geologické zahradě názorně představeny druhy hornin z pohoří Fichtelgebirge (Smrčin) a Frankenwaldu (Franckého lesa) a návštěvník vzhledem k četnosti hornin a minerálů, které se v regionu Hof vyskytují, pochopí, proč patří k „nejbohatším oblastem na horniny“ na světě. ZOO zahrnuje více oblastí. Stěžejním bodem ohrožené evropské zvířecí druhy. Hala, kde mohou ptáci volné létat, budova s teráriem a společné akvárium nabízejí adekvátní životní prostor i exotickým druhům. Nejmladší návštěvníky zve kontaktní ZOO s domácími zvířaty. V geologické zahrádce umožňuje model terénu probádat regionální horniny i toky řek Smrčinami a Franckým lesem. Přírodovědná zahrádka ukazuje návštěvníkům rozmanitost domácího rostlinného světa.