Dorfen

V horkém letním dopoledni jsme zaparkovali na bočním náměstíčku nevelkého města. Přes dlouhatánské náměstí ukončené branou jsme vedle kostela s vysokou tenkou věží (zdála se nám být trochu nakloněná) směřovali za město, tam, kde je nahoře poutní místo Svatá hora Dorfens. Po schodech jsme vystoupali až ke kapli (vzpomínka na zesnulé vojáky) a milému malebnému poutnímu kostelu. A pak zase dolů do města. V tom farním kostele na náměstí (před ním socha sv. Floriána) jsme zjistili, že celý interiér se právě opravuje, takže tam nic neuvidíme. Ještě jsme prošli náměstím, a pak už šup do auta ...

Městečko s více než 14 tis. obyvatel, v idylickém Isental, v podhůří Alp. Náměstí s měšťanskými domy a fasádami odhaluje přes 1.200 let historie města. Tři ze čtyř bývalých městských bran stále svědectvím bývalého opevnění. 10 komoditních trhů, z nichž některé mají původ ve středověku. Prvními osadníky v regionu, kteří o sobě nechali své svědectví, Keltové. Možná i římská minulost. Jméno poprvé 773 (asi dnešní horní město). Trh založen za vévody Ludvíka z Kelheimu (1208 – 31) či jeho nástupce knížete Otty II. (1231 – 53) 1229 – 37. 1270 první zmínka jako o vévodském trhu. Středověké tržiště v D posíleno hradbou, příkopem a čtyřmi branami. V krátké době D ekonomickým centrem nejen Isental, ale širší oblasti. Dolnobavorští vévodové jej obdařili právy a svobodami a 1331 výrazně rozšířili privilegia v oblasti trhů. 1324 D sídlem venkovského soudce 1331 sídlo nezávislého soudu nižší instance. Od té doby také městská samospráva. (Již v soudním privilegiu 1324 obyvatelé D označováni jako "občané“.) V 15. a poč. 16. stol. podoba, zachovaná dodnes (kostel z 1390 získal barokní věž, brány v podobě dnešní Dolní brány – Altöttingské, z cca 1530). 1632 a 1634 obsadili město Švédové, plenili, vraždili, trh vyrabován, spáleny domy. V důsledku toho mor, který smetl třetinu zbývajících obyvatel. Poutě, které se nově probudily 1680, pomohly trhu a hospodářskému oživení. V poslední třetině 18. stol., když intenzita poutí vrcholila, přicházely ke svaté hoře D na 4 mil. poutníků, někdy 2 tis. za den. 1785 od dubna do listopadu 5.400 mší sv. Otevření železniční trati Mnichov – Neuötting a výstavba železniční stanice v D (1871) pomohly otevření D k světu.

• Ruprechtsberg, na němž stojí dnešní farní kostel Nanebevzetí PM s farou a bývalým seminářem (nyní škola sester) poprvé zmiňován 1649. První poutě k PM snad v 15. stol. Jistota teprve od 1632, protože předcházející záznamy v době třicetileté války ztraceny. Základní prvky mariánské úcty byly základem vzniku růžencového bratrstva 1657 a potvrzení zázračného obrazu PM 1707. V 17. a 18. stol. každý rok až 100 tis. poutníků, někdy i více. Zaznamenány četné zázraky. V té době po Altöttingu nejnavštěvovanější poutní místo v j Německu. Vzhledem k rychle rostoucímu přílivu poutníků vyšší počet kněží. 1717 – 9 vznikl v z části svatyně dům pro kněze společenství Petrinů. 1775 – 1804 zde ubytována část Freisingského semináře. Po sekularizaci prosperující poutní obec zažila propad. Ale lidová zbožnost i nadále přiváděla poutníky až do 20. stol. P. Hermannovi Eignerovi (1962 – 86) se podařilo znovu oživit klesající poutě. Kostel postaven kolem 1470 v pozdně gotickém slohu, přestavěn barokně poč. 18. stol. a přestavěn po zhroucení celé klenby 1782 jako klasický pilastrový kostel. Centrem kostela oltář, navržený 1728 Egidem Quirinem Asamem, vytvořený 1740 – 9. Milostný obraz obraz z 1740 sedící PM s Ježíškem na klíně. Asamův oltář 1868 nahrazen neorománským, 1963 – 71 přestavěn v průběhu rekonstrukci s použitím starých šablon.
• Městský kostel je pozdněgotická stavba z 1390. Má loď s valenou klenbou. U z zdi vysoká, štíhlá, mírně nakloněná věž s barokní cibulovou bání. Pozoruhodná nástropní freska z 1799. Na j stěně hlavní lodi postavy 14ti pomocníků s Korunování PM ze sekularizované Eibacherského kostela.
• Největší stavba na Dolním náměstí s dominantní fasádou tzv. "D pivní válka" zničena požárem a přestavěna v rekordním čase před 100 lety, nové kulturní centrum města a regionu (koncerty, divadelní představení, výstavy apod.).
• Benediktinský klášter sv. Michala: Místo prvních mnichů v Bavorsku. Na strategickém místě u řeky a křížení se starou římskou silnicí, v bývalé obci Tegernbach, již v 8. stol. benediktinský klášter sv. Michaela (tam, kde je dnes Wasentegernbach). Mecenášem a zakladatelem hrabě Helmuni, člen místního šlechtického rodu Fagana, nebo jeden z jeho předchůdců. Hrabě Helmuni dal 792 Tegernbach Katedrále ve Freisingu. O rok dříve se zde již konalo svěcení na jáhna. Za Atta, 5. biskupa ve Freisingu (783 – 811), podporovatele benediktinů, opatství již jedním z biskupských klášterů. Hemmerle 819 hovoří o opatovi v Tegernbach, jehož jméno pravděpodobně Salamon. 845 opat Arn, synovec arcibiskupa Arna ze Salzburgu. Arn a také opat Deotrih (868 a od 875) pocházeli ze šlechtických rodin. Podle Freisingských dokumentů z 10. stol. v klášteře v té době vedle opata 6 benediktinů a 6 fratres. Klášter zničen, pravděpodobně v souvislosti s nájezdy Maďarů, v 1. pol. 10. stol. a pak zde jen dvůr freisingského biskupství.