Annakirche

První místo, které jsme v Augsburgu navštívili. Kostel luteránský (původně ovšem karmelitánský klášter), který byl dějištěm významných momentů, týkajících se života Martina Luthera. Viděli jsme schody a komůrku Martina Luthera (který sem byl pozván, aby se zde setkal s papežským legátem Kajetánem a posléze, po vyslechnutí jeho požadavků a diskusích, utekl z města), rozměrný kůr, nyní opravovaný kostel (kdysi postupně dobudovávaný ve čtyřech etapách, z toho např. jedna kaple se stařičkými freskami, či hlavní loď s lavicemi otočenými napůl na jednu stranu a napůl na druhou), bývalá křížová chodba se spoustou pamětních či náhrobních desek apod. V tomto kostele i ve všech dalších (objektech) v Augsburgu jsme se neustále setkávali s tím, že byly výrazně poničeny koncem 2. světové války a potom rekonstruovány.

Hlavní evangelický kostel města s pozoruhodně propracovaným interiérem. Strop kostela zdobí barokní a rokokové štuky a fresky Johanna Georga Bergmüller. Zlatníkova kaple (Goldschmiedkapelle) byla darována 1420 Conradem a Afrou Hirnovými. Fuggerova kaple je pohřební kaplí Fuggerů, je nejstarším příkladem renesanční architektury v Německu. Darovali ji 1509 Ulrich a Jakob Fuggerovi. Mramorové dlažby, varhany s malovanými okenicemi, vitráže, sousoší Oplakávání Krista a pamětní obrazy ve stylu Dürera. Věž přidána 1607 Eliasem Hollem. 1275 zde koupili karmelitáni v A "dům a pro posvátné místo" a založili klášter, postavený 1321. U sv. Anny začala v A reformace. Převor kláštera karmelitánů Frosch získal doktorát na univerzitě ve Wittenbergu a přemýšlel, později společně s Urbanem Rhegiem, nad protestantským pochopením Písma. 1523 rezignoval na funkci. O dva roky později odešel z řádu a v kostele sv. Anny se oženil. 1525 se u sv. Anny konala první protestantská Večeře Páně pod obojí. Většina mnichů odešla v důsledku toho z řádu. Již 1531 založeno v převážně prázdných prostorách kláštera první protestantské gymnázium. 1534 městská rada zavedla reformaci v A oficiálně. Poslední převor sv. Anny se zbývajícími mnichy se vzdali kláštera oproti zajištění doživotního pobytu v nemocnici sv. Ducha. 1537 – 47 A čistě protestantské město. A farním protestantským kostelem se stal sv. Mořic. S porážkou protestantů ve válce Šmalklandské se však situace v evangelickém A začala měnit a protestantskými zůstaly jen některé kostely. A 1548 se sv. Anna stala protestantským farním kostelem a byla tedy znovu otevřena. Luther byl v A při návratu z cesty do Říma 1511. A poté 1518, kdy měl v paláci Fuggerů jednání s římským kardinálem legátem Cajetanem – v té době jedním z nejvíce respektovaných teologů. Hlavními body byla otázka, zda je nejvyšší autoritou v Církvi papež nebo Písmo a otázka ospravedlnění skrze skutky. Tehdy bydlel u sv. Anny. Také v souvislosti se vznikem A vyznání 1530 Luther měl zvláštní vztah k A. Byl v čilé korespondenci s teology, shromážděným teology v A. Navíc pojilo Luthera s převorem karmelitánského kláštera Sv. Anny Froschem, který byl 1518 jeho hostitelem, přátelství. 1530 se shromáždili v A kurfiřti a říšská knížata, zástupci panství a měst, stejně jako většina slavných teologů doby. Dokonce i císař Karel V. Šlo zde o to, že Lutherova reformace se v Německu během deseti let rozvinula v široké hnutí, které hrozilo rozdělit království. Císař chtěl odstranit "konflikt" v církvi. Místem konání shromáždění byl princ-biskupský palác v A, dnes sídlo vlády Švábska (Fronhof). 1555 došlo k uzavření A náboženského míru. 1629 propuštěni na základě císařského ediktu Ferdinanda II. v A všichni evangeličtí kazatelé a brzy poté uzavřeny ve městě protestantské kostely, některé dokonce i zbourány. Evangelíci pak více než 14 let slavili své bohoslužby pod širým nebem. Až Vestfálský mír 1648 stanovil rovnost mezi vyznáními a protestantům v A kostely vráceny. Významnou kapitolu v dějinách kostela sv. Anny je Salzburgské vyhnanství. 1685 vyloučeni v rámci arcidiecéze Salzburg protestanti. Ale 1731 při sčítání lidu zjištěno stále 20 tis. protestantů. Arcibiskup Leopold Anton Freiherr von Firmian odmítl tolerovat "kacířství" na svém území, a tak se protestanti museli rozhodnout.