Görlitz

Pozoruhodné město, v němž jsme strávili nečekaně dlouhou dobu. A jaké byly její hlavní body? Výstup na věž u náměstí (165 schodů) s pěkným rozhledem a bytem věžního, poté nedaleko pod věží příjemné posezení nad kapučínkem a jakýmsi skvělým makovým dezertem. Návštěva evangelického, původně františkánského klášterního, kostela Boží Trojice na náměstí. Zvenku vcelku obyčejný, uvnitř však poměrně strhující (byť poznamenaný evangelickou správou). Nepravidelný tvar dlouhého chrámového prostoru, zajímavá kazatelna, skvostný zlatý deskový oltář v boční lodi, nebo třeba nezvyklý fousatý chlap anděl. Nemá smysl se dál šířit, jen vzpomenu krásnou kulisu naší návštěvy kostela, jíž byla krásná muzika (zřejmě nácvik) nějakého malého komorního tělesa, v němž dominoval zvuk trumpety. Rád bych toto místo znova s někým navštívil. Pak procházka historickými ulicemi a náměstími (okolo výkladu se zajímavou místní keramikou, radnice a řady pestrých malebných domů) až k Peterskirche. Tam jsme ale, přišedše v poledne, byli překvapeni informací, že kostel je otevřen k prohlídkám s výjimkou doby jakýchsi varhanních programů, což bylo právě teď. Po chvíli nás ale zavolal jeden muž, stojící u vchodu, jestli chceme jít dovnitř, a dával nám nějaké noty, že tam budeme cosi zpívat. Řekli jsme, že nemluvíme německy, ale on nás přesto uvedl dál. A tam byl skutečně nějaký hudebný program, sestávající z mluvené části (moc jsme jí nerozuměli) a části hudební. Při ní byly předváděny kvality místních unikátních varhan (včetně milého ptačího cvrlikání), zřejmě v návaznosti i na místní umělce, autory. Tento program, ke kterému jsme se dostali jako slepí k houslím, byl velmi zajímavý. V kostele se nám to jevilo tak, že přední část slouží k evangelickým bohoslužbám, zadní pak ke katolickým (uprostřed obětní stůl). Po dalším průchodu městem tu byl ještě další kostel, Nikolaikirche, se stejnojmenným historickým hřbitovem okolo. Ale platit za vstup se nám tu nechtělo, takže interiér jsme neshlédli. G určitě stojí za návrat. Tím spíše, že napoprvé jsme zcela zanedbali polskou část tohoto dvojměstí.

Město v německém Sasku na historickém území Horní Lužice, dnes i nejvýchodnější město Německa na hranici s Polskem. Patří k nejkrásnějším městům Německa. Cca 58 tis. obyvatel. Dnešní německý G tvoří historická část Zhořelce. Někdejší v předměstí, které odděluje Lužická Nisa, je polský Zgorzelec. Městem prochází základní poledník středoevropského času. Nejvyšším bodem G Zemská koruna (420 m n. m.). Osada G vznikla na důležité křižovatce důležitých obchodních cest: jedné z Čech do s hanzovních měst, královské cesty z Bresla do Durynska, Via Regia. Město přitom profitovalo zejm. z umístění na stezce Via Regia (tato obchodní cesta patřila k nejstarším a nejvýznamnějším v Evropě a vedla z Kyjeva až do Santiaga de Compostela). Muzea a sbírky v G svědčí o jeho dřívějším postavení a ukazují, že vyzařování stezky, spojující celé národy, přetrvává až do současnosti. První zmínka o osadě „villa Göerlitz“ 1071 v listině sestavené na popud německého císaře Jindřicha IV. v Goslaru. 1076 osada českým územím, 1253 však českým králem postoupena markraběti Ottovi III. z Brandenburgu jako věno jeho manželky Boženy, dcery Václava I. Někdy před 1220 začala mít původní osada městský charakter a díky výhodné poloze a rozvíjejícímu se obchodu narůstal prudce i počet obyvatel. 1329 G opět přičleněn ke Království českému a za vlády Karla IV. se těšil jeho přízni. 1346 – 96 G samostatným vévodstvím, sdruženým společně s městy Žitava, Löbau, Budyšín, Kamenz a Lauban ve spolek známý pod jménem Šestiměstí. Poté součástí české korunní země Horní Lužice až do třicetileté války. Město za třicetileté války obleženo a vydrancováno, po jejím skončení připadlo Pražským mírem 1635 k Sasku. 1691, 1717 a 1724 město zpustošeno požáry. Po napoleonské válce 1815 přičleněno k Prusku jako část provincie Slezsko. Během války město ztratilo své obchodní kontakty a význam, obojí získalo až za starosty Gottloba Ludvíka Demiania 1833 – 46. V této době prošlo město značnými změnami: zbořeny 600 let staré hradby a začala výstavba předměstí. G získal i spojení na saskou železnici, 1845 až 1847 postaveno Zhořelecké nádraží a jeden z prvních železničních viaduktů Německa – 375 m dlouhý most s 32 oblouky postavený místním zednickým mistrem Gustavem Kiesslerem. 1848 měl G 18 354 obyvatel. Jeho poloha, rozsáhlé sady a mírná daňová politika tehdy přivedla do města mnoho rentiérů. 1851 postaveno městské divadlo, 1882 začala pracovat první linka pouliční dráhy. Do 1938 se počet obyvatel zvýšil na 93 tis. 2. sv. válkou město prošlo téměř nepoškozené, prezentuje se ještě i dnes jako fascinující obrázková kniha z 800 let kulturních dějin, plná skvostných staveb z období gotiky až po secesi, a patrně proto se v něm usadilo mnoho Němců, uprchlých z v území ztracených Postupimskou dohodou. Tato dohoda určila Lužickou Nisu za novou německo-polskou státní hranici, čímž rozdělila město na část německou a polskou. Německá si ponechala název G, z jedné pětiny původního města pak vznikl polský Zgorzelec. Za NDR význam města upadal, politická změna 1989 zahájila revitalizaci. Většina z téměř 4 tis. kulturních památek města v posledních letech nákladně renovována. A tak tu lze najít středověké věže, na Dolním náměstí pozdně gotické arkády, v blízkosti Nisy nádherné renesanční měšťanské domy, barokní městský palác na Horním náměstí nebo rozsáhlé čtvrti z grunderského období. Bohatá, atraktivní kulturní scéna zajišťuje v tomto jedinečném prostředí pulsující život. Od středověku je G důležitým centrem obchodu a kultury. Zde působil mystik Jacob Böhme, jenž svými teosofickými díly inspiroval velké myslitele jako Goetheho, Leibnize nebo Lessinga, a zde vytvořili vlivní soukeníci architektonickou krásu přetrvávající do současnosti.